17 Co 191/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Jitky Levové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: právnická osoba s. r. o., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO: IČ zainteresované osoby Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 181 549 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 6. 2023, č. j. 22 C 144/2020-261

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 12 800,59 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví označené částky s příslušenstvím sestávající z bezdůvodného obohacení ve výši 109 403 Kč, kterého se žalovanému dostalo na úkor žalobkyně na základě protiprávního užívání žalobkyni propachtovaných zemědělských pozemků v k. ú. , adresa, p. č. , číslo, a p. č. , číslo, v období od , datum, do , datum, a pozemků tzv. „velkého pachtu“ p. č. , číslo, a , číslo, vše orná půda, za období od , datum, do , datum, – a to úhradou pachtu žalobkyní za žalobce. Dále se žalobkyně domáhala náhrady škody za ušlou zemědělskou dotaci ve výši 72 146 Kč v souvislosti s porušením povinnosti žalovaného vyklidit a vrátit žalobkyni zemědělské pozemky z tzv. velkého pachtu do , datum, , jako podmínku pro zápis žalobkyně jako uživatelky těchto pozemků v evidenci LPIS a pro čerpání dotace pro rok 2019.

2. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , č.j. soudu prvního stupně, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku 181 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 93 100,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok II.) a povinnost zaplatit , Anonymizováno, republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení 531 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně po provedeném řízení a rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, dovodil, že tento je třeba posoudit v intencích § 2991 o. s. jako nárok na vydání pachtovného zaplaceného žalobkyní propachtovatelům, jakožto pachtýřem na základě platně uzavřených pachtovních smluv, žalovaným jako skutečným, avšak protiprávním, uživatelem předmětných zemědělských pozemků. Soud prvního stupně shledal po právu vyčíslení bezdůvodného obohacení provedené žalobkyní, odpovídajícího částce pachtovného, jež žalobkyně uhradila ve vymezeném období propachtovatelům. Pokud jde o náhradu škody, dovodil, že tento nárok je třeba posoudit podle § 2913 o. z. jako porušení právní povinnosti žalovaného vyplývající z výpovědi dohody o předáním půdních bloků v k. ú. , adresa, ze dne 21.3.2014 uzavřené mezi účastníky, učiněné žalobkyní dne 17.8.2017, na základě níž žalovaný nevyklidil pozemky velkého pachtu v žalobkyní určené lhůtě do , datum, , Státní zemědělský fond z uvedeného důvodu nevyhověl žádosti žalobkyně podané dne 2.11.2018 o provedení změny v evidenci LPIS a žalobkyni tak nevzniklo ve vymezeném období právo na výplatu zemědělské dotace. Námitky žalobce ohledně toho, že uvedená dohoda neměla ve skutečnosti smluvní charakter, ale formu jednostranného právního jednání s tím, že tento právní akt nebylo možné žalobkyní vypovědět, soud prvního stupně shledal nedůvodnou, když dovodil, že jak označením, tak obsahem lze dohodu z , datum, uzavřenou mezi účastníky považovat za inominátní smlouvu, kterou bylo možné vypovědět podle obecných závazkových ustanovení občanského zákoníku. Žalovaným uplatněnou kompenzační námitku do výše žalované částky z titulu nároku žalovaného na náhradu škody za sankci ve výši 135 000 Kč, kterou žalovanému udělil Státní zemědělský intervenční fond (dále jen SZIF) rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , SZIF, a náhradu za užívání pozemků ve vlastnictví žalovaného, za něž žalobkyně žalovanému ničeho neplatí (bezdůvodné obohacení) shledal soud prvního stupně po provedeném dokazování z obou uvedených právních titulů nezpůsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. jako nejistou a neurčitou a tedy nikoli nepochybnou, se závěrem, že žalovaný stran svých pohledávek vůči žalobkyni neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. S ohledem na uvedené soud prvního stupně shledal nárok žalobkyně důvodným v celém rozsahu včetně nároku na příslušenství spočívající v úroku z prodlení.

3. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu si žalovaný podal odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že část nároku žalobkyně týkající se „škody v podobě nájmu“, který žalobkyně platila za „pronajaté pozemky“, užívané žalovaným soud prvního stupně nesprávně posoudil. Žalobkyně totiž neprokázala, že by žalovanému prokázala uzavření pachtovní smlouvy, či to, zda tuto skutečnost žalovanému oznámili propachtovatelé. Za tohoto stavu nemohly být naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu ze strany žalovaného. I žalobkyně užívala pozemky ve vlastnictví žalovaného, a to ve větším rozsahu a neplatila za ně nájemné (pachtovné), kdy taková obchodní praxe je u zemědělských podnikatelů běžná. Žalovaný nesouhlasí s neprojednatelností své kompenzační námitky, když uvedl, o jaké pozemky se v souvislosti s tím jednalo, čímž si splnil svoji povinnost tvrzení i důkazní. Dohodou o předání půdních bloků z , datum, , resp. ze dne , datum, , žalobkyně uznala vlastnické právo k pozemkům, zejména manželů Smolkových a narovnala tím užívací vztahy. V návaznosti na tuto dohodu došlo i ke změnám v LPIS, kdy žalovaný čerpal zemědělské dotace, neboť splnil podmínky vyžadované pro jejich vyplácení. K právnímu posouzení výpovědi dohody žalovanou namítl, že se jedná o nesprávný výklad, když předmětná dohoda je svým obsahem zápisem o předání pozemků, jednostranným projevem vůle žalobkyně, neobsahujícím žádná práva ani povinnosti stran a nezakládající žádný právní vztah, který by mohl výpovědí skončit. Dohoda pouze konstatuje předání pozemků žalovanému k užívání. V návaznosti na to žalovaný předložil tuto listinu LPIS a čerpal dotace a všichni zainteresování takovouto dohodu respektovali. Žalobkyně nepředložila žádný titul k užívání pozemků a těžko tedy může požadovat, aby se třetí osoba vzdala užívání v její prospěch. Nárokuje-li si žalobkyně náhradu škody za to, že jí měl žalovaný znemožnit užívání pozemků a čerpání dotací, žalobkyně dosud neprokázala, že k užívání pozemků byla oprávněna, za jakých podmínek a po jakou dobu. Zástupkyně žalobkyně při jednání , datum, uvedla, že žalobkyně nikdy neřekla, že pozemky v čl. I dohody měla propachtované. Uvedla, že trvá na tom, že tyto pozemky užívala na základě dohody se všemi subjekty, které působily zemědělsky v dané oblasti a podílely se na vytváření půdních bloků. Takové vyjádření je velmi nejednoznačné, není z něj možné spolehlivě dovodit, zda měla žalobkyně pro vymezené období platný užívací titul. Výpověď dohody považuje žalovaný za neplatnou. Předložením výpovědi LPISu žalobkyně zmařila čerpání zemědělských dotací žalovaným a způsobila mu tak škodu. I náhradu za tuto majetkovou újmu si žalovaný uplatnil v řízení v rámci kompenzační námitky, kterou považuje za projednatelnou a soud prvního stupně se jí měl zabývat. Na základě uvedeného žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta, případně zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání označila rozsudek soudu prvního stupně za věcně zcela správný a navrhla jeho potvrzení odvolacím soudem. Žalobkyně v celém rozsahu nesouhlasí s odvolacími námitkami žalovaného a má za to, že žalovanému se tvrzení žalobkyně nepodařilo v řízení před soudem prvního stupně vyvrátit. Navrhla proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že soud prvního stupně na základě rozsáhlého dokazování náležitě objasnil skutkový stav, dospěl ke zcela správným skutkovým zjištěním a tato i přiléhavě právně posoudil.

7. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně prokázala v plné výši oprávněnost obou svých žalobou uplatněných nároků, tj. jak nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo na úkor žalobkyně na základě protiprávního užívání žalobkyni propachtovaných zemědělských pozemků, za něž uhradila pacht propachtovatelům, tak i důvodnost nároku na náhradu škody způsobené tím, že žalovaný nevyklidil a žalobkyni nevrátil do užívání pozemky tzv. velkého pachtu do , datum, , což žalobkyni v příčinné souvislosti s tím neumožnilo dosáhnout aktualizace evidence užívání půdy ve svůj prospěch a ve vymezeném období čerpat odpovídající zemědělské dotace, za něž požaduje náhradu. S ohledem na objektivní charakter posuzované odpovědnosti za škodu v režimu § 2913 o. z. soud prvního stupně správně zvolil postup, kdy nemusel zkoumat předpoklad odpovědnosti spočívající v zavinění žalovaného za vzniklou škodu. Liberační důvod na straně žalovaného umožňující žalovaného zprostit odpovědnosti za vzniklou škodu soud prvního stupně neshledal, když tento nevznesl konkrétní námitky zpochybňující jeho odpovědnost za nevyplacení dotace žalobkyni, jakožto následku nemožnosti faktického užívání pozemků tzv. velkého pachtu, zejména skutečnost, že v datu , datum, pozemky nevyklidil a nepředal žalobkyni, jak požadovala ve výpovědi dohody. Závěry učiněné soudem prvního stupně v uvedeném smyslu nejsou nepřiměřené jím učiněným zjištěním a lze konstatovat, že tímto postupem se soud prvního stupně řádně vypořádal se všem předpoklady odpovědnosti žalovaného za jím způsobenou škodu. Jeho závěrům učiněným v tomto směru tedy není čeho vytknout, včetně navazujícího závěru ve smyslu § 1970 o. z. o důvodnosti nároku žalobkyně na úhradu příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení z žalované náhrady škodu, jakož i z nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně se taktéž přesvědčivě a správně vypořádal s kompenzační námitkou žalovaného, kterou uplatnil vůči žalobkyni v průběhu řízení do výše celkové žalované částky se závěrem, že tuto nelze ani provedeném dokazování považovat za zcela nepochybnou a že žalovaný ohledně svých pohledávek vůči žalobkyni neunesl břemeno tvrzení a důkazní.

8. Odvolací námitky žalovaného pak považuje odvolací soud za nedůvodné. Namítal-li žalovaný v odvolání, že žalobkyně neprokázala žalovanému uzavření pachtovních smluv a že ani propachtovatelé neoznámili tuto skutečnost žalovanému, tuto námitku považuje odvolací soud za nepřípustnou novotu, kdy žalobce ji v řízení před soudem prvního stupně, ač mohl, neuplatnil. Žalobkyně předložila v rámci řízení příslušné pachtovní smlouvy, z nichž lze zjistit stav pachtu k předmětným pozemkům v rozhodné době, jakož i doklady prokazující provedenou úhradu pachtu propachtovatelům. Pokud žalovaný měl pochybnosti o tom, zda má žalobkyně svěřeny předmětné pozemky do pachtu jejich vlastníky, mohl ji v návaznosti na doručení výpovědi dohody s výzvou k vyklizení předmětných zemědělských pozemků (tento fakt nebyl v řízení žalovaným sporován, jak podrobněji vysvětluje i soud prvního stupně v bodě 43. odůvodnění rozsudku) vyzvat k doložení pachtovních smluv. Nyní uplatněná argumentace žalovaného ohledně údajného neprokázání uzavření pachtovních smluv žalovanému žalobkyní se tak odvolacímu soudu jeví být ryze účelová.

9. Taktéž bylo v řízení řádně prokázáno a správně posouzeno právní jednání žalobkyně spočívající v platně učiněné výpovědi dohody o předání půdních bloků ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako zákonem předvídané formě ukončení předmětného závazku. Závěry soudu prvního stupně o právní povaze závazku uzavřeného mezi účastníky jako inominátní smlouvy a přípustnosti ukončení tohoto závazku ze strany žalobkyně výpovědí s odkazem na obecná ustanovení občanského zákoníku o závazcích považuje odvolací soud za správné a přiléhavě odůvodněné. Argumentaci žalovaného, kterou se snaží přesvědčit soud o tom, že tato dohoda, navzdory názvu tohoto právního dokumentu uvedeného v jeho záhlaví shodného znění, ve skutečnosti nebyla dohodou mezi stranami, ale jen jakýmsi záznamem o jednostranném předání půdních bloků, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně hodnotí s ohledem na obsah tohoto právního jednání, kdy docházelo ke vzájemnému plnění stran spočívajícímu v předání zde označených půdních bloků do užívání druhé strany, kdy o jeho určitosti neměla žádná ze stran tohoto závazku do doby jeho výpovědi žalobkyní pochyb a kdy se touto dohodou obě strany následně i řídily, jako účelovou. Předmětná dohoda, byť poněkud strohá v popisu práv a povinností stran, obsahuje nezbytné náležitosti k tomu, aby podle ní mohlo být mezi stranami vzájemně plněno. Ostatně za platné právní jednání považovala tuto dohodu i SZIF, když z ní vycházela jako z podkladu pro vyznačení příslušné změny v evidenci LPIS, a to pro obě strany dohody, což je v závěru dohody i anticipováno. Sám žalovaný na základě této dohody, kterou nyní zpochybňuje, čerpal zemědělské dotace. Rozporoval-li žalovaný v rámci odvolacího jednání v souvislosti s posouzením otázky právní povahy předmětné dohody a přípustnosti její výpovědi žalobkyní údajně nedůslednou praxi SZIF při posuzování a akceptací dohod zemědělských podnikatelů ohledně změn v užívání zemědělských pozemků v souvislosti s prováděním změn v evidenci užívání, ani tato obecná námitka žalovaného nemohla na správnosti závěrů soudu prvního stupně ničeho změnit, když tyto primárně vycházely z posouzení obsahu uvedeného právního jednání, nikoliv ze skutečnosti, že dohoda byla ze strany SZIF akceptována.

10. Pokud jde o argumentaci soudu prvního stupně ohledně nemožnosti připuštění žalovaným uplatněné kompenzační námitky za bezdůvodné obohacení žalobkyně pro její nezpůsobilost k započtení z důvodu nejistoty a neurčitosti (§ 1987 odst. 2 o. z.), i tuto odvolací soud považuje za přiléhavou, včetně odkazů na relevantní judikaturu vyšších soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 684/2020), tak, jak to soud prvního stupně přiléhavě rozebral v bodech 33.-37. odůvodnění rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na označené pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v podrobnostech odkazuje. Namítá-li žalovaný v odvolání, že k doložení projednatelnosti kompenzační námitky si splnil povinnost tvrzení i důkazní tím, že „uvedl, o jaké pozemky se jednalo“, tato námitka nemění nic na správnosti závěrů soudu prvního stupně o nezpůsobilosti kompenzační námitky, když k jejímu připuštění bylo zapotřebí se zabývat i dalšími právně relevantními skutečnostmi tak, aby bylo možno dospět k jistotě v otázkách (jak správně poznamenal soud prvního stupně v bodě 37. odůvodnění rozsudku), zda pohledávka žalovaného vůbec vznikla, z jakého důvodu, zda je splatná a jaká je její výše, když ani sám žalovaný nevyčíslil, kolik má nebo by měla náhrada za užívání jeho pozemků žalobkyní přesně činit.

11. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně zcela správný, a proto jej ve smyslu § 219 o. s. ř. výrokem I. rozsudku potvrdil, a to včetně závislého výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a výroku III. ohledně náhrady nákladů státu, které taktéž považuje odvolací soud za věcně správné, kdy všechny přiznané úkony a náhrady za zastoupení žalobkyně v této fázi řízení lze považovat za účelně vynaložené. Ohledně vyčíslení tohoto nároku soudu prvního stupně, lze v podrobnostech odkázat na zcela přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 51 a 52.

12. Pokud jde o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, odvolací soud rozhodl výrokem II. rozsudku ve smyslu § 224 o. s. ř. o náhradě těchto nákladů postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) tak, že v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu odměny za zastoupení advokátkou za 1 úkon právní služby á 8 380 Kč za účast u jednání u odvolacího soudu dne 10.9.2024, k tomu 1 paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT á 300 Kč, celkem tedy částku ve výši 8 680 Kč, dále náhradu cestovného ve výši 1 299 Kč za cestu zástupkyně žalobkyně k odvolacímu jednání osobním vozidlem , SPZ, ze sídla v , adresa, ke Krajskému soudu v Brně a zpět (při ceně nafty 38,70 Kč za 1 litr, prům. spotřebě paliva 8,20 l/100 km a ujeté celkové vzdálenosti 148 km, náhradě 5,6 za 1 km dle vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb.), a náhrada za ztrátu času při ujeté cestě za 6 zameškaných půlhodin po 100 Kč vše zvýšeno o DPH 21 % ve výši 2 222 Kč, tj. celkem částka 12 800,59 Kč.