17 Co 194/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: právnická osoba IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 198 803 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 31.5.2024, č.j. 14 C 54/2014-548

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím v částce 87 427,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 198 803 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené v průběhu roku 2013 černou zvěří na polní kultuře - kukuřici na siláž – pěstované žalobcem na zemědělských pozemcích - orné půdě – s označením p. č. , č.pozemku, všech v k. ú. , adresa, a na zemědělských pozemcích p.č., Anonymizováno, , č.pozemku, všech v k. ú. , adresa, , které měl v rozhodné době pronajaty k provozování zemědělské činnosti. Na uvedených pozemcích je žalovaný uživatelem honitby. Oproti původnímu požadavku žalobce na náhradu škody, kterou si vyčíslil částkou ve výši 203 171 Kč a požadoval po žalovaném, žalovaný oproti žalobci vyčíslil výši náhrady škody v částce 4 057 Kč, již žalobci uhradil. Žalobce se tedy v řízení po žalovaném domáhal zaplacení zbývající částky ve výši 198 803 Kč s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši od , datum, .

2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 42 503 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 42 503 Kč ve výši 8,05 % od 9.1.2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v částce 156 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 9.1.2013 do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady státu ve výši 88 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Brno-venkov (výrok III.) a povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 102 928 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Soud prvního stupně ve věci rozhodoval podruhé, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 22.12.2017, č.j. 14 C 54/2014-201, jímž byla žaloba ohledně zaplacení částky ve výši 198 203 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9.1.2013 do zaplacení zamítnuta z důvodu neprokázání aktivní legitimace žalobce (výrok I.), řízení bylo zastaveno k částečnému zpětvzetí žaloby v rozsahu příslušenství počítaného od 26.10.2013 do 8.11.2013 (výrok II.) a rozhodnuto o náhradě nákladů státu a náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výroky III. a IV.), byl ve výrocích I., III. a IV. zrušen k odvolání žalobce usnesením odvolacího soudu ze dne 22.7.2020, č.j. 44 Co 215/2018-318. Soud prvního stupně s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu v dalším řízení doplnil dokazování o nájemní smlouvy k předmětným pozemkům a výpověďmi pronajímatelů za účelem prokázání oprávnění žalobce k užívání pozemků k zemědělské činnosti a v návaznosti na to k prokázání jeho aktivní legitimace k uplatnění žalovaného nároku na náhradu škody po žalovaném a dospěl ke kladnému závěru, že aktivní věcná legitimace byla v řízení prokázána a že žalovaný za škodu odpovídá. Dále dovodil, že tvrzené spoluzavinění žalobce na vzniklé škodě, jejíž základ byl jinak mezi účastníky nesporný, žalovaný v řízení neprokázal, neboť žalobce činil v daném období potřebné preventivní opatření k zabránění vzniku škod. Pokud jde o výši žalované škody, tuto dovodil z revizního znaleckého posudku , právnická osoba, odečtením částky již zaplacené žalobci žalovaným od uvedeným znaleckým ústavem vyčíslené škody ve výši 46 560 Kč.

3. Výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d) e) a g) o. s. ř. Podle žalovaného byla nedostatečně prokázána aktivní věcná legitimace žalobce k podání žaloby. Soud prvního stupně (dále jen soud) sice vyslechl žalobcem navržené svědky ohledně nájemních smluv ve prospěch žalobce a také byly předloženy nájemní smlouvy, které po dobu pěti let neexistovaly a nebyly žalobcem doloženy. Jelikož žalovaný měl a má pochybnosti o pravosti těchto smluv, nechal vypracovat znalecký posudek, resp. odborné vyjádření ohledně smluv, které však soud odmítl provést k důkazu, což bylo jeho povinností, byla-li tímto důkazem prokazována nevěrohodnost svědků a popřena pravost uzavřených listin. Žalovaný též zpochybňuje skutkové závěry soudu ohledně realizace preventivních opatření žalobcem spočívajících v instalaci pachových zábran, kdy citoval z revizního znaleckého posudku, že tyto jsou schopny zabránit škodě jen částečně, kdy záleží na množství černé zvěře. Žalovaný nesouhlasí se závěrem o instalaci pachových zábran učiněným na základě výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který ve věci vypracoval znalecký posudek v rozporu se svojí kvalifikací a byl za posudek kárně stíhán, a svědka , jméno FO, , který je „otcem/tchánem žalobce“, který měl osobně dělat pachové zábrany. Naopak soud neuvěřil důkazům předloženým žalovaným. Žalovaný svědeckými výpověďmi a potvrzením úřadu o počtu střelených prasat doložil, že žalobce neučinil na pozemcích vhodná ochranná opatření. Pokud jde o výši škody, žalovaný podotýká, že revizní znalecký posudek dospěl k závěru, že výši škody nelze určit. Posudek byl vypracován z pokynu odvolacího soudu a měl by být nadřazen všem znaleckým posudkům, hlavně znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud zcela pochybil, nepřičetl-li na základě provedených důkazů spoluzavinění žalobci a ani se s důkazy nevypořádal a nezhodnotil, proč k nim nepřihlédl. Nepřezkoumatelný je dále nákladový výrok, když žalobce od počátku řízení setrval na žalované částce 198 000 Kč a tuto nezměnil ani po vypracování revizního znaleckého posudku a sám sdělil v závěrečné řeči, že ponechá rozhodnutí na soudu. Základní zásada pro stanovení nákladů řízení je stanovena v § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a ostatní ustanovení jsou zcela výjimečná. Odůvodnění rozhodnutí soudu, že toto spočívalo na revizním znaleckém posudku, nemůže obstát, neboť tak ani nebyla koncipována žaloba. Žalovaný též odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2890/20, podle něhož v případě více proběhlých nalézacích řízení je třeba přihlížet při rozhodování o náhradě nákladů řízení k tomu, jak se předmět řízení původně vymezený žalobou anebo jinými procesními úkony v průběhu řízení měnil a podle toho posuzovat míru úspěchu účastníků v řízení. Podle žalovaného by mělo být i v daném případě rozhodováno podle míry úspěchu žalobce oproti původně žalované částce, který by měl činit pouze 21 %. Žalovaný ze všech uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, a proto navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení, případně změnu tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobce zavázán k náhradě nákladů řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Odvolání žalovaného směřuje do hodnocení důkazů, což je v dispozici soudu prvního stupně. Aktivní legitimace byla žalobcem prokázána, stejně tak z jeho strany přijatá opatření k zabránění vzniku škody. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a svůj postup řádně zdůvodnil a podložil. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání [§ 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a IV., jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání nedůvodným. Pokud jde o výrok II., tento nebyl odvoláním napaden, a proto již samostatně nabyl právní moci.

6. Odvolací soud po přezkoumání nyní napadeného rozsudku soudu dospěl k závěru, že soud prvního stupně v dostatečném rozsahu objasnil skutkový stav a přijal, i přes dílčí procesní pochybení, věcně správné právní závěry, na základě nichž žalobě v částečném rozsahu vyhověl. Odvolací soud neshledal rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným.

7. Soud prvního stupně doplnil dokazování v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu zformulovaného v jeho předchozím kasačním rozhodnutí. Učinil věcně správné právní závěry, jak ohledně aktivní věcné legitimace žalobce k uplatnění nároku po žalovaném, tak i ohledně výše škody na žalobcem pěstované kukuřici na předmětných zemědělských pozemcích, kterou zjistil z revizního znaleckého zpracovaného , právnická osoba8. Pokud jde o prokázání aktivní legitimace žalobce k uplatnění předmětného nároku, soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování k prokázání této procesní povinnosti žalobce. Odvolací soud považuje závěry soudu prvního stupně o prokázání této skutečnosti žalobcem učiněné po předložení platných nájemních smluv ohledně pronájmu všech v žalobě uvedených pozemků žalobci a výslechu jednotlivých pronajímatelů za správné. Za tohoto stavu lze akceptovat postup soudu prvního stupně, pokud nepřipustil návrh žalovaného na doplnění dokazování odborným vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, předloženým žalovaným k době pořízení nájemních smluv. I zde se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o nadbytečnosti těchto důkazů v konfrontaci s provedenými důkazy výpověďmi jednotlivých svědků, kteří potvrdili, že žalobci předmětné zemědělské pozemky v rozhodné době, jichž se nájemní smlouvy týkají, pronajímali. Provedení tohoto důkazu by bylo neúčelné a zbytečně by zatěžovalo předmětné řízení. Hodnotu závěrů učiněných v odborném vyjádření znalce ohledně doby pořízení listin navíc snižuje skutečnost, že znalec při zpracování odborného vyjádření neměl k dispozici originály posuzovaných listin, což sám v odborném vyjádření uvádí.

9. V případě revizního posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, lze konstatovat, že tento se dle zadání soudu prvního stupně podrobně, s patřičnou odbornou erudicí a přesvědčivostí, vypořádal s ohodnoceními výše náhrady žalobcem uplatněné škody na pěstované kukuřici, která byla učiněna v předchozích znaleckých posudcích jiných znalců (posudek , tituly před jménem, , jméno FO, předložený žalobcem, posudek , tituly před jménem, , jméno FO, předloženého žalovaným, revizní posudek , tituly před jménem, , jméno FO, zpracovaný z pokynu mediátora) a s jimi použitou z větší části nesprávně zvolenou metodikou, k čemuž se znalecký ústav ve svém posudku přiléhavě vyjádřil s tím, že závěry uvedených znalců (tj. jak znalce zvoleného žalobcem tak znalce zvoleného žalovaným) byly nepřesné a subjektivní. Znalecký ústav též v posudku hodnotil vhodnost pěstování kukuřice v dané lokalitě s převážně kladným závěrem. Své závěry znalecký ústav obhájil i v rámci výslechu zpracovatele , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, před soudem. Pokud jde o hodnocení revizního posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který překročil své znalecké oprávnění, tento nebyl znaleckým ústavem hodnocen, až v rámci ústního výslechu zpracovatel posudku znaleckého ústavu k dotazu připustil, že tento posudek byl zpracován v dobré víře a s obdobnými závěry jako posudek znaleckého ústavu.

10. Pokud jde o vznik škody a příčinnou souvislost mezi uvedenou škodou a škodící aktivitou černé zvěře, která se na předmětných zemědělských pozemcích obdělávaných žalobcem v inkriminované době vyskytovala, tato otázka zůstala mezi účastníky řízení nesporná. Lze tedy mít za prokázaný základ nároku žalobce a existenci objektivní odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu, jež má právní základ v § 52 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, což ostatně žalobce ještě před podáním žaloby fakticky uznal tím, že část předsoudně uplatněné náhrady škody ve výši 4 057 Kč již žalobci zaplatil. Taktéž nebylo sporu ohledně splnění zákonných podmínek pro uplatnění nároku žalobce po žalovaném ve smyslu § 55 zákona o myslivosti, ve stanovených zákonných lhůtách. Kromě shora uvedené aktivní legitimace se spor mezi účastníky vedl již jen v rovině výše náhrady škody odvíjející se též od případného spoluzavinění na straně žalobce.

11. Na straně žalobce pak bylo dalším provedeným dokazováním prokázáno splnění zákonné povinnosti při realizaci přiměřených opatření k zabránění vzniku škod ve smyslu § 53 zákona o myslivosti pomocí prostředku , název, výslechem svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a bylo tak tedy vyloučeno spoluzavinění na straně žalobce za vzniklou škodu. Realizace uvedených opatření ze strany žalobce nebyla výpověďmi svědků navrženými žalovaným spolehlivě vyvrácena. Namítá-li žalovaný, že se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku v této souvislosti nevypořádal se všemi provedenými důkazy, mezi něž patřili svědci vyslechnutí k návrhu žalovaného (svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ), kteří se taktéž vyjadřovali k realizaci ochranných opatření žalobcem v inkriminované době na předmětných zemědělských pozemcích a pěstování kukuřice žalobcem tak, ačkoliv se soud prvního stupně se zjištěními z těchto důkazů v textu odůvodnění svého rozsudku vskutku výslovně nevypořádal, odvolací soud považuje provedené výpovědi těchto svědků zachycené v protokolu z jednání před soudem prvního stupně dne 21.5.2024 (svědek , jméno FO, si pouze pamatoval, že v letech 2012 – 2013 žalobce pěstoval kukuřici, nevěděl, zda žalobce či žalovaný činili opatření proti škodám způsobených zvěří, svědek , jméno FO, věděl, že žalobce kukuřici v lokalitě , adresa, občas pěstuje, ale nevěděl přesně kde, není si vědom, že by viděl nějaká opatření proti škodám zvěře, a svědek , jméno FO, – ochranná opatření na polích žalobce neviděl, naproti tomu jednou viděl kůly s pachovými ohradníky v , adresa, , za natolik obecná, neurčitá a povšechná, jak z hlediska popisu časových a místních souvislostí, ohledně pěstování kukuřice žalobcem a vědomosti resp. nevědomosti těchto svědků o existenci ochranných opatření proti škodám způsobeným zvěří v inkriminované době, aby dokázala přesvědčivě a jednoznačně vyvrátit konkrétní výpovědi výše uvedených svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří realizaci těchto preventivních opatření na předmětných zemědělských pozemcích v inkriminované době roku 2013 jednoznačně potvrdili, v konkrétní lokalitě se v inkriminované době pohybovali, ať už kvůli provádění znaleckého šetření (svědek , jméno FO, nebo kvůli provádění opatření proti škodám (obchůzky porostů, umisťování kapslí či kolků se stavební pěnou s ochranným postřikem), které prováděl osobně svědek , jméno FO12. Námitky, jimiž se žalovaný snaží zpochybnit věrohodnost svědků , jméno FO, a , jméno FO, odvolací soud z pohledu konkrétních tvrzení těchto svědků k realizaci preventivních opatření, na nichž soud prvního stupně založil svůj uvedený skutkový závěr, považuje za nedůvodné. Okolnost, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl v minulosti kárně stíhán a postižen za překročení znaleckého oprávnění při vypracování znaleckého posudku pro žalobce v souzené věci nebo fakt, že na jeho fotodokumentaci k posudku nejsou pachové zábrany viditelné, nejsou skutečnosti z pohledu nynějšího zkoumání existence pachových zábran (které nebylo podstatou zadání znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ) rozhodné a kladnou výpověď tohoto svědka o jejich instalaci nezpochybňují. Námitka žalovaného, že , tituly před jménem, , jméno FO, se o instalaci pachových zábran ve svém posudku vůbec nezmiňuje, neodpovídá skutečnosti, neboť o zjištěné instalaci těchto zábran znalec výslovně hovoří na straně 4. svého posudku. Pokud se , tituly před jménem, , jméno FO, vyjadřoval k pachovým zábranám v předchozí výpovědi před soudem z 10.1.2017, pouze k dotazu zástupce žalovaného uvedl, že neví, zda opatření proti škodám způsobeným zvěří učinil žalovaný. Uvedené však neznamená, že opatření, o nichž se zmiňoval ve svém posudku, nebyla provedena. V rámci druhé výpovědi před soudem dne 21.5.2024 svědek , jméno FO, obsah své předchozí výpovědi k doplňujícím dotazům dále doplnil tak, že je předpoklad, že je povinností obou stran (tj. žalobce i žalovaného, pozn. odvolacího soudu), aby učinily nějaká opatření proti škodám způsobeným zvěří. Když byl svědek v lokalitě, tak přípravek , název, byl jednak v porostu, tak byl i vyvěšen na okraji pole. Svědek se domníval, že přípravky vyvěšené na okraji lesního porotu tam dal uživatel honitby a přípravky na poli tam dal uživatel pole. Svědek též vysvětlil, proč není přípravek na fotografiích v jeho znaleckém posudku vidět, kdy se jedná o malou lahvičku, která, pokud je umístěna v poli, na fotografii vidět není. Odvolací soud oproti přesvědčení žalovaného nehodnotí tuto výpověď svědka , jméno FO, jako zmatečnou a nepřesvědčivou.

13. Pokud jde o výpověď svědka , jméno FO, , který pachové zábrany instaloval, nutno upřesnit, že žalovaný svojí námitkou ohledně možné nestrannosti tohoto svědka z důvodu, že se jedná o „otce či tchána žalobce“, který je však právnickou osobou, měl patrně na mysli, že se jedná o otce , jméno FO, mladšího, který je v obchodním rejstříku zapsán jako společník žalobce. Ostatně tuto skutečnost svědek , jméno FO, sám potvrdil ve své výpovědi před soudem prvního stupně. Ani tuto námitku pro zjištěný poměr svědka k obchodnímu podílníku žalobce však nepovažuje odvolací soud s přihlédnutím k přesvědčivému a konkrétnímu obsahu výpovědi tohoto svědka ohledně instalace opatření k zabránění vzniku škody zvěří, jakož i v kontextu dalších provedených důkazů v daném případě za natolik významnou, aby byla způsobilá věrohodnost výpovědi tohoto svědka zpochybnit. Ostatně oba posledně uvedení svědci vypovídali po zákonném procesním poučení soudem o trestněprávních následcích křivé výpovědi ve smyslu § 126 o. s. ř.

14. Skutkové závěry o způsobené škodě na předmětných zemědělských pozemcích černou zvěří nebyly v řízení zpochybněny ani soudem vyžádaným sdělením , právnická osoba, v , adresa, , odbor životního prostředí, ze dne 13.12.2023, podle něhož v dané lokalitě (honitba , adresa, ) bylo v roce 2013 povoleno odlovení počtu jedenácti kusů prasat, nikoliv tří kusů prasat, jak zjevně nesprávně tvrdí v odvolání žalovaný. Pokud žalovaný v této souvislosti s doloženým počtem povolených odlovů rozporoval věrohodnost výpovědi svědka , jméno FO, , který uváděl, že střílel i 30 kusů divokých prasat ročně, jednalo se o popis zkušeností tohoto svědka jako bývalého nájemce honitby z předchozího nikoliv konkrétně (např. určitým kalendářním rokem) vymezeného období, nikoliv z doby, kdy došlo k posuzované škodní události. Nelze současně pominout, že naproti tomu pro rok 2014 je ve shora citovaném sdělení , právnická osoba, v , adresa, uveden počet povolených odlovů 41 kusů černé zvěře.

15. Také námitka žalovaného, že revizní znalecký posudek znaleckého ústavu uvedl, že výši škody nelze určit, je nedůvodná, neboť znalecký ústav v závěru svého posudku na straně 58 bod 6.2 jednoznačně stanovil výši škody, byť na základě pravděpodobnosti, částkou 46 560 Kč, což pro účely zjištění výše škody, kterou soud prvního stupně ve výsledku stanovil, lze považovat za postačující podklad. Nelze tedy z takto formulovaného odhadu výše škody na základě pravděpodobnosti dovozovat žalovaným traktovanou námitku, že výši škody nelze určit. Závěr o nemožnosti stanovení procentuálního vyjádření uvedl zpracovatel znaleckého ústavu při výslechu před soudem dne 31.10.2023 pouze ohledně možnosti vyjádření snížení škody v případě existence pachových ohradníků.

16. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. potvrdil ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný a učinil tak současně i ve vztahu k závislému výroku III., v němž bylo rozhodováno o náhradě nákladů státu, představující náklady za znalecké posudky, které nechal soud prvního stupně v řízení zpracovat – posudky , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a posudek , právnická osoba, za znalečné a ušlý zisk znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy je důvodné, aby náklady těchto důkazů hradil neúspěšný žalovaný (výrok I. tohoto rozsudku). Pro úplnost odvolací soud nicméně upozorňuje na zjevnou chybu v psaní soudu prvního stupně při formulaci částečně vyhovujícího výroku I. jeho nyní přezkoumávaného rozsudku (a ostatně i při formulaci částečně zamítavého již pravomocného výroku III. téhož rozsudku), kdy s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem v části příslušenství z žalované částky od 26.10.2013 do 8.11.2013, které žalobce učinil v závěrečném návrhu při jednání před soudem prvního stupně dne 19.12.2017 (a o kterém již bylo rozhodnuto částečným zastavením řízení výrokem II. rozsudku prvního rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22.12.2017, č.j. 14 C 54/2014-21), neměl být počátek doby prodlení pro určení úroku z prodlení z přisouzené částky 42 503 Kč ve výši 8,05 % ročně určen ke dni 9.1.2013, jak učinil soud prvního stupně, nýbrž až ke dni 9.11.2023. Bude na soudu prvního stupně, aby uvedenou nesprávnost v psaní napravil postupem podle § 164 o. s. ř. po vrácení spisu s tímto rozhodnutím odvolacího soudu tak, aby mohl rozsudek odvolacího soudu doručit účastníkům řízení současně s příslušným opravným usnesením.

17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud se předně zcela ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který zcela správně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení jako plně úspěšnému účastníkovi, vycházeje v souladu s ustálenou judikaturou, již cituje, z konečné přisouzené částky, která byla určena soudem prvního stupně na základě zjištění o výši nároku vycházejícího z revizního znaleckého posudku , právnická osoba, , zpracovaného v průběhu řízení. Námitky žalovaného, že by mělo být vycházeno z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, shledal odvolací soud zcela nedůvodnými. Námitka žalovaného o výjimečném použití ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. je v posuzovaném případě zcela nedůvodná. Stejně tak i námitka, že žalobce od počátku řízení setrval na žalované částce 198 000 Kč a tuto nezměnil ani po vypracování revizního znaleckého posudku a sám sdělil v závěrečné řeči, že ponechá rozhodnutí na soudu. Judikát Ústavního soudu, na nějž žalobce v odvolání poukazoval (sp. zn. I. ÚS 2890/20), nelze na posuzovaný případ použít, jelikož se týká odlišného případu, kde ani nebylo rozhodováno při určení výše nároku na základě znaleckého posudku jako v nyní posuzovaném případě. Odvolací soud nicméně ve výčtu přiznaných úkonů právní služby soudem prvního stupně učinil změnu, když dovodil neúčelnost úkonů, jimiž žalobce v průběhu řízení dvakrát neúspěšně navrhl záměnu na straně žalobce, kdy tyto úkony shledává odvolací soud neúčelnými. Taktéž ohledně náhrady za zaplacené soudní poplatky ve výši 2 x 9 941 Kč, odvolací soud dovodil, že žalobci měla být přiznána vůči žalovanému náhrada toliko za soudní poplatek ve výši 2 x 2 126 Kč, jenž by odpovídal výši ve výsledku přisouzené jistiny náhrady škody ve výši 42 503 Kč. Po připočtení dvou úkonů právní služby za vyjádření k odvolání z 11.9.2024 a za účast u odvolacího jednání 21.10.2025, včetně příslušných dvou režijních paušálů hotových výloh (z toho první á 300 Kč za úkon vynaložený do 31.12.2024 a druhý za úkon vynaložený po 31.12.2024 á 450 Kč) za nynější odvolací řízení, vedeného ve věci ohledně výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, v němž byl žalobce opětovně neúspěšný (vyjádření odvolání, účast u odvolacího jednání dne 21.10.2025), pak náhrada nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů ve všech jeho fázích, zvýšená o DPH 21 % 14 435,40 Kč, činí celkem částku ve výši 87 427,40 Kč.