17 CO 197/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená Mgr. jméno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje účastníka se sídlem adresa o 161.285, 17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 9. 2021, č. j. 16 C 22/2020-207, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, III, IV, V a VI potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24.018,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 8. 9. 2021, č. j. 16 C 22/2020-207, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 161.285,17 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 10% ročně za období od 28. 1. 2020 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 161.285,17 Kč za dobu od 19. 12. 2017 do 27. 1. 2020. Výrokem III byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 100.953,20 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], advokáta. Výrokem IV byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice soudní poplatek za řízení ve výši 8.065 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Břeclavi. Výrokem V bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává. Výrokem VI byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 285 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně, která směřovala proti přísudečnému výroku I a souvisejícím výrokům III, IV, V a VI o nákladech řízení mezi účastníky, státu a poplatkové povinnosti žalovaného, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.

3. Žalovaný v odvolání namítá, že samotnou žalobkyní uváděný pohyb od místa pádu nevylučuje možnost jejího pádu mimo předmětnou pozemní komunikaci a nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně se nemohla bez pomoci jiné osoby pohybovat. Dle názoru žalovaného soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku vlastnictví předmětné pozemní komunikace, která se nachází v územním obvodu žalovaného, nepřihlédl k tomu, že v pasportu místních komunikací tato komunikace uvedena není, a nelze tedy učinit spolehlivý závěr o vlastnictví žalovaného k této pozemní komunikaci.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného v podaném odvolání odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu zabývající se danou problematikou, podle níž, aby se jednalo o závadu ve schůdnosti, musí se jednat o stav, který je určitým způsobem skrytý. Žalobkyně však výslovně uvedla, že komunikace byla ve stejném stavu, když téhož dne šla do práce i z práce, na komunikaci nebyl sníh, který by zakryl pochůznou plochu, žalobkyně se evidentně o stavu komunikace přesvědčila, kdy rizikové faktory na komunikaci nebyly skryté. Pokud žalobkyně zvolila cestu, o níž věděla, že je v daný moment neschůdná, nelze situaci podřadit pod závadu ve schůdnosti. Vedlejší účastník rovněž poukázal na rozpory ve vyjádření a tvrzeních žalobkyně, z nichž není na jisto postaveno, kam vlastně žalobkyně šla, když nejdříve tvrdila, že šla na nádraží, a pak, že šla nakupovat, není tedy vůbec jisté místo jejího pádu. Vedlejší účastník se proto domnívá, že žalobkyně nikoliv zanedbatelnou měrou přispěla ke vzniku újmy, neboť porušila speciální preventivní povinnost plynoucí z vědomosti o přítomnosti ledových ploch a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka poukázala na kontinuální judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu, kterou respektoval soud prvního stupně, rozhodnutí vydal po právu, vypořádal se v dostatečném rozsahu se skutkovou stránkou věci, jeho právní závěry jsou správné a je na místě napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Žalobkyně dále uvedla, že učinila vše, co bylo v jejich silách, aby vzniku újmy předešla, zvolila vhodnou cestu, obuv a tempo své chůze přizpůsobila daným podmínkám. Naopak žalovaný se ani nepokusit dostát svým povinnostem udržovat komunikaci ve schůdném stavu, neboť předmětnou pozemní komunikaci neudržuje vůbec a na tuto skutečnost v dané době uživatele komunikace ani neupozornil.

6. Krajský sodu v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I a souvisejících výrocích III, IV, V a VI, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

7. Odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka měla suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k výroku I rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 161.285,17 Kč s příslušenstvím a souvisejícím výrokům III, IV, V a VI o nákladech řízení mezi účastníky, státu a poplatkové povinnosti žalovaného (§ 206 odst. 1 o. s. ř.). Odvoláním žalobkyně nebyl dotčen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 161.285,17 Kč za dobu od 19. 12. 2017 do 27. 1. 2020, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu.

8. Odvolací důvody, o které žalovaný a vedlejší účastník opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 3. 2. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 161.285,17 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že dne 30. 1. 2017 v 18:30 hod si přivodila úraz pádem na neudržovaném chodníku, který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], město Mikulov a v příčinné souvislosti s pádem žalobkyně utrpěla vážná zranění: frakturu krčku femuru vpravo, subskapitální dislokovanou zlomeninu femuru vpravo, zlomeninu hlavičky radia vpravo bez dislokace. Žalobkyni se po pádu ujal kolemjdoucí [jméno] [příjmení], který ji naložil do auta a odvezl domů. Žalobkyně se podrobila několika operacím, byl jí vyměněn kyčelní kloub, v loketním kloubu má šrouby, následky úrazu přetrvávají a její celkový zdravotní stav není dobrý. V okamžiku pádu žalobkyně byl předmětný chodník pokryt vrstvou přemrzlého ušlapaného sněhu, v podstatě ledu, přestože na území města Mikulov naposledy sněžilo dne 18. 1. 2017. Žalovaný jako vlastník předmětné komunikace (chodníku) porušil svoji povinnost, poněvadž nezajistil řádnou údržbu chodníku a jeho schůdnost. Dle znaleckého posudku podaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. dle Metodiky Nejvyššího soudu činí bolestné žalobkyně 580,25 bodů, což při hodnotě jednoho bodu 275,89 Kč představuje částku 160.085,17 Kč, za vypracování znaleckého posudku žalobkyně vynaložila částku 1.200 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě újmy na zdraví výzvou ze dne 12. 12. 2017, následně dne 20. 1. 2020, ten ji odkázal na svého pojistitele [právnická osoba], která nezaujala k věci stanovisko a žádné plnění žalobkyni neposkytla.

10. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě trval na jejím zamítnutí s tím, že není vlastníkem předmětného chodníku, který není zahrnut v pasportu místních komunikací města Mikulov a rovněž namítal, že žalobkyně měla při cestě ze zaměstnání na vlakové nádraží použít jinou trasu a je možné, že neupadla na chodníku, ale na pěšině vedle chodníku.

11. Vedlejší účastník na straně žalovaného rovněž navrhl zamítnutí žaloby a namítl, že v daném případě se nejedná o závadu ve schůdnosti a její skrytost, neboť existence ledových ploch na komunikaci byla na první pohled evidentní a žalobkyně tuto skutečnost připustila. Rovněž zpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, na kterém místě upadla.

12. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (výpisem z katastru nemovitostí a katastrální mapou, předžalobní výzvou žalobkyně, nařízením [územní celek] [číslo] pasportem chodníků a komunikací), výpovědí žalobkyně, výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ohledáním na místě samém a znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. o stanovení výše bolestného žalobkyně v důsledku úrazu dne 30. 1. 2017 vypracovaným dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy, dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a představuje nárok na náhradu bolestného ve výši 160.085,17 Kč a náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 1.200 Kč.

13. Soud prvního stupně uzavřel, že příčinou pádu žalobkyně dne 30. 1. 2017 na místní pozemní komunikaci – chodníku nacházejícího se na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] na [anonymizováno], ve městě [obec], byla závada ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, kdy se jedná o takovou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou žalobkyně nemohla předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně-technickému stavu a povětrnostním situacím a jejím důsledkům. Soud prvního stupně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž závadu ve schůdnosti pozemní komunikace představuje natolik významná změna či zhoršení schůdnosti, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže výskyt předpokládat a účinně na něj reagovat.

14. Dne 30. 1. 2017 v podvečerních hodinách byl dlážděný chodník navazující na přechod pro chodce před silnicí první třídy I/52 před prodejnou Mountfield k parkovišti před prodejnou [příjmení] v [obec] pokryt souvislou vrstvou přemrzlého ušlapaného sněhu, přestože na území města Mikulov naposledy sněžilo dne 18. 1. 2017. Předmětný chodník je zpevněnou komunikací s popraskaným povrchem, v den vzniku úrazu žalobkyně nebyl ničím posypaný, nebyl nijak ošetřený a nebyla tedy zajištěna jeho řádná a bezpečná schůdnost. Z tvrzení žalovaného, jakož i z nařízení města Mikulov [číslo] pasportu chodníků a komunikací z roku 2019 je zřejmé, že předmětný chodník žalovaný v té době neudržoval, nebyl zařazen do seznamu chodníků a komunikací v pasportu místních komunikací žalovaného a na tuto skutečnost nebyli chodci žádným způsobem upozorněni. Až dne 21. 4. 2021, tj. více než rok po úrazu žalobkyně, při ohledání na místě samém provedeném soudem prvního stupně se na chodníku nacházela značka s upozorňujícím nápisem:„ Chodník se v zimním období neudržuje“.

15. Žalobkyně dne 30. 1 2017 kolem 18:00 hod šla z práce směrem k vlakovému nádraží, měla obuté zimní kozačky s traktorovou podrážkou. Její účastnická výpověď byla v tomto směru potvrzena svědeckou výpovědí jejího syna [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], který se nacházel poblíž místa úrazu a který žalobkyni pomohl vstát a zajistil její odvoz. Soud prvního stupně při ohledání na místě samém zjistil, že žalobkyně nemohla použít jinou cestu než předmětný chodník při cestě na vlakové nádraží, z jedné strany chodníku je frekventovaná silnice, z druhé strany je pás křovin. Žalobkyně přizpůsobila svoji chůzi i obutí aktuálnímu počasí a ročnímu období, nepočínala si při chůzi jakkoliv neobezřetně či nedbale, nemohla zvolit jinou cestu a je právně irelevantní, zda se žalobkyně rozhodla při cestě na vlakové nádraží jít nakoupit do prodejny [příjmení].

16. Zcela nepochybný je fakt, že předmětný chodník v okamžiku vzniku úrazu žalobkyně nebyl osvětlen, nebyl v zimním období žalovaným udržován, nebyl zařazen do seznamu chodníků a komunikací v pasportu místních komunikací žalovaného, zřejmě mu nebyla žalovaným přikládána žádná důležitost, na tuto skutečnost však nebyli chodci pohybující se po chodníku žádným způsobem upozorněni. Soud prvního stupně situaci vyhodnotil jako závadu ve schůdnosti dle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích a uzavřel, že žalovaný jako vlastník místní pozemní komunikace (chodníku) je objektivně odpovědný za újmu, která byla žalobkyni způsobena, neboť bylo v mezích jeho možností závadu ve schůdnosti komunikace odstranit, důsledky závady zmírnit nebo na ni předepsaným způsobem upozornit (§ 27 odst. 3 téhož zákona).

17. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jenž upravuje objektivní odpovědnost vlastníků (správců komunikací) za škodu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti, je speciálním předpisem ve vztahu k obecnému právnímu předpisu, kterým je občanský zákoník. Aplikace zákona č. 13/1997 Sb. v daném případě byla zcela na místě vzhledem ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o místu, kde došlo k úrazu žalobkyně, poněvadž se jednalo o újmu na zdraví způsobenou závadami ve schůdnosti na účelové místní komunikaci (chodníku), na něž se zákon o pozemních komunikacích vztahuje.

18. Podle ustanovení § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

19. Podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

20. S ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení je nutno dovodit, že objektivní odpovědnost vlastníka místní komunikace je spojována s takovým stavem na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti. Touto závadou se rozumí nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, dále ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3701/2009 nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020).

21. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, citovaných ustanovení zákona o pozemních komunikacích i ustálené judikatury dovolacího soudu zabývající se danou problematikou, se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v daném případě se jednalo o nepředvídatelné změny ve schůdnosti komunikace, způsobené vnějšími vlivy, a to změny natolik významné, že žalobkyně ani při obezřetné chůzi respektující stav pozemní komunikace (chodníku) či důsledky povětrnostních vlivů nemohla jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.

22. Dne 30. 1. 2017 v podvečerních hodinách byl chodník na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] ve městě [obec], ve vlastnictví žalovaného, pokrytý souvislou vrstvou přemrzlého ušlapaného sněhu. Tento chodník byl jedinou možnou přístupovou cestou, kterou žalobkyně musela použít, měla vhodnou zimní obuv s traktorovou podrážkou a nechovala se nijak neobezřetně či nedbale. Naopak bylo nepochybně zjištěno, že žalovaný schůdnost předmětného chodníku žádným způsobem nezajistil, dlouhodobě porušoval povinnosti správce komunikace, neboť nezajišťoval v zimním období údržbu chodníku posypem, ani jinými vhodnými prostředky, ani žádným způsobem náležitě neupozornil chodce, že chodník není v zimním období udržovaný, navíc nebyl v okamžiku pádu žalobkyně ani osvětlen. Žalobkyně utrpěla závažný úraz (krevní výron pravého lokte s otokem, tříštivou zlomeninu hlavičky vřetenní kosti vpravo, poranění vazu pravého lokte, zlomeninu krčku stehenní kosti vpravo s posunem), v souvislosti s těmito zraněními byla podrobena třem operacím. Znalkyně ohodnotila na základě lékařské dokumentace zranění žalobkyně utrpěná při úrazu - bolestné částkou 160.085,17 Kč dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy.

23. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě došlo k naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, s nimiž se pojí vznik objektivní odpovědnosti žalovaného jako vlastníka chodníku (místní komunikace). Žalobkyně přizpůsobila svoji chůzi i obutí aktuálnímu počasí i ročnímu období, nepočínala si při chůzi nedbale či neobezřetně a nelze jí klást k tíži, že v daném místě procházela již v odpoledních hodinách při cestě do práce. Pokud na místní komunikaci existovala konkrétní závada, jejíž charakter odpovídá pojmu závady ve schůdnosti a tato závada byla právě příčinou újmy vzniklé žalobkyni, resp. byla příčinou pádu žalobkyně, jedná se o objektivní odpovědnost žalovaného jako vlastníka místní komunikace (chodníku), neboť v jeho možnostech bylo řádně údržbu provést a ošetřit chodník tak, aby k závadě ve schůdnosti nedošlo, a pokud tak nečinil a údržbu neprováděl, měl o této skutečnosti chodce náležitým způsobem informovat a upozornit je na to, že chodník není v zimním období udržovaný.

24. Pokud jde o výši újmy, kterou žalobkyně utrpěla a jejíž náhrady se po žalovaném domáhá, soud prvního stupně postupoval správně, pokud vyšel ze znaleckého posudku podaného MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž závěry nebyly v řízení zpochybněny, a přiznal žalobkyni právo na náhradu újmy způsobené úrazem dne 30. 1. 2017 ve výši 160.085,17 Kč představující bolestné s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky za období od 28. 1. 2020 do zaplacení (ode dne následujícího po lhůtě stanovené v předžalobní výzvě ze dne 20. 1. 2020) do zaplacení a dále částku 1.200 Kč vynaloženou žalobkyní za vypracování znaleckého posudku.

25. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 160.085,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky za dobu od 28. 1. 2020 do zaplacení, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků III, IV, V a VI o nákladech řízení mezi účastníky, nákladech řízení státu a uložení poplatkové povinnosti žalovanému, když i v tomto směru soud prvního stupně nepochybil.

26. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšné žalobkyně dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představují odměnu advokáta, a to za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 10. 5. 2022) po 7.580 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a za jeden úkon právní služby v poloviční výši 3.790 Kč (účast na vyhlášení rozhodnutí dne 17. 5. 2022) dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. K těmto třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkové náklady odvolacího řízení úspěšné žalobkyně částku 24.018,50 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit společně a nerozdílně žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.