17 CO 204/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem ulice a číslo , PSČ obec proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem ulice a číslo , PSČ obec 2) Ing. jméno příjmení , narozená dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem ulice a číslo , PSČ obec o zřízení služebnosti stezky, průhonu a cesty, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2022, č. j. 4 C 128/2017-380, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 9.987,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 4 C 128/2017-380 („ dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že návrh žalobce na zřízení služebnosti stezky, průhonu a cesty přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], zamítl (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) a žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 74.376 Kč k rukám zástupce žalovaného 1) a žalované 2) Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně řádně a dostatečně nezjistil skutkový stav a z takto nedostatečně provedeného dokazování vyvodil i nesprávné právní závěry. Žalobce poukázal na skutečnost, že nemá právně zakotvenou možnost přístupu ke své nemovitosti, má však smluvně zakotvený přístup se Statutárním městem Prostějov přes jeho pozemek p. [číslo] tím má i přístup k pozemku žalovaných s tím, že jediným možným přístupem k jeho pozemku [parcelní číslo] je přístup právě přes pozemek žalovaných, tedy přes pozemek p. [číslo] jak se toho právě v tomto řízení domáhá. Dle žalobce závěry soudů, že jeho tvrzení, že své nemovitosti chce využívat jako řádný vlastník, že zde hodlá obnovit stavbu a pokračovat ve své podnikatelské činnosti, že má zájem odklidit vyhořelou budovu a začít s přípravou zbudování nové stavby, kde bude v podnikání pokračovat, jako dříve, jsou tvrzeními obecnými, nemohou obstát a jsou nesprávné a nezákonné. Žalobce připomenul, že každý vlastník může využívat své nemovitosti dle svého přání a dle svých potřeb. Uvedl, že vyhořelou budovu bude odklízet a na jejím místě vznikne budova nová, kde chce podnikat, což je jistě úmyslem řádným, vážným, seriózním a reálným, přičemž bez možnosti přístupu ke své nemovitosti se nemůže obejít a postupem soudu prvního stupně by své plány, záměry a podnikatelské aktivity naplnit nemohl. Žalobce odkázal na své podání ze dne [datum] a uvedl, že pokud by soud považoval jeho tvrzení za nedostatečná, pak nepochybně měl být konkrétně poučen, v čem je třeba tvrzení doplnit, případně jakým způsobem. Rozhodnutí soudu prvního stupně žalobce označil za nesprávné a za nezákonné, odporující zásadám a konkrétním ustanovení občanského zákoníku, jež jsou ostatně zmíněna pod body 10 a 11 odůvodnění rozsudku.

3. Žalovaní ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že pozemek žalobce parc. [číslo] v k. ú. [obec] je stále nijak nezměněn, žalobce trvale žije v zahraničí a objekt nijak neužívá. V budově již od požáru v roce 2018 není osazen žádný vodoměr – původní shořel spolu s ostatním vybavením budovy při požáru a žádný nový osazen nebyl. Není ho kam ani na co osadit. Žalovaní uvedli, že ačkoliv byl žalobce z jejich strany vyzýván, dodnes nezačal s jakýmkoliv odklizením vyhořelé stavby. Na budově dodnes visí reklamní banner, který zde pověsila společnost žalobce [právnická osoba], že jejich nová provozovna je na adrese [adresa], že žalobci nic nebrání v odstranění vyhořelé budovy a v této souvislosti poukázali na ustanovení § 1021, 1022 zákona č. 89/2012 Sb. Připomenuli, že budova vyhořela již [datum]. Žalovaní vyslovili názor, že žalobou se žalobce domáhá výlučně toho, aby mohl okolní pozemky zdarma využívat jako vlastník, ačkoliv mu nikdy nepatřily. Cílem žalobce není obnova budovy a její užívání, jeho obecná tvrzení jsou účelová. Ve skutečnosti žalobce není ochoten na odstranění budovy vynaložit žádné prostředky. Žalovaní připomenuli, že žalobce nijak nevyužil jejich nabídku si pozemky pronajmout či si zajistit přístup k pozemku smluvně a o jakékoliv možnosti řešit věc smírně není ochoten jednat, přičemž spoléhá na to, že si užívání cizích pozemků k vlastním reklamním účelům, parkování a umísťování billboardu vynutí zdarma žalobou. Žalovaní poukázali na ustanovení § 118a a 118b o.s.ř., které soud prvního stupně žalobci poskytl, přičemž žalobce této výzvě nijak nevyhověl a pasivně setrval na vágních tvrzeních, která nadto nejsou podpořena žádnými činy žalobce. Žalovaní konstatovali, že pokud žalobce od roku 2018 ponechal poměry budovy v nezměněném stavu a nenavrhl o opaku ani přes výzvu soudu jediný důkaz, zejména proto, že sám ve vztahu k budově nic neučinil, pak soud prvního stupně logicky nemohl v tomto ohledu ničeho nového zjistit. Z fakticky existujícího skutkového stavu (z neexistence jakékoliv sebemenší aktivity žalobce směrem k odklizení či obnově budovy) tedy nelze dle žalovaných dovodit žádný jiný závěr než, že žalobce své obecné proklamace o tom, že budovu obnoví, ničím nedoložil a výzvě soudu nevyhověl. Žalovaní dále uvedli, že předmětná žaloba v celém rozsahu naplňuje podmínky pro to, aby soud zřízení služebnosti dle §1032 občanského zákoníku nepovolil. Žalovaní uvedli, že žalobce si nedostatek přístupu k pozemku způsobil výlučně sám z nedbalosti, když darem přijal pozemek, který historicky nikdy neměl k veřejné pozemní komunikaci přístup a až do okamžiku, kdy podal v této věci odvolání, věc neřešil. Žalobce se pouze domáhá toho, aby bylo v trvalé právo proměněno to, co mu bylo dáno pouze výprosou. Žalobce měl rovněž po celou dobu řízen reálnou možnost zajistit si přístup ke svému pozemku smluvně, avšak nebyl ochoten s nimi vstoupit v jednání. V tom je třeba shledat nedbalost žalobce. V této souvislosti žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí 22 Cdo 1995/2013, 22 Cdo 3242/2015, 22 Cdo 2977/2009. Žalovaní dále připomenuli, že služebnost nelze zřídit bez náhrady, o čemž po celou dobu nebylo prováděno žádné dokazování. Nárok žalobce žalovaní označili za rozporný s dobrými mravy a připomenuli, že žalobce dosud nijak nezodpověděl otázku, proč se domáhá zřízení služebnosti průhonu, když zemědělské využití jeho pozemku je nemyslitelné. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly ani namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se svojí žalobou ze dne [datum] domáhal vůči původnímu žalovanému [jméno] [příjmení], aby soud zřídil ve prospěch žalobce služebnost stezky, průhonu a cesty přes pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec], přičemž tyto pozemky byly původně ve vlastnictví žalovaného [jméno] [příjmení]. Žalobce v žalobě poukazoval na skutečnost, že jím vlastněný pozemek [parcelní číslo] byl vždy užíván při zajištění přístupu přes pozemky žalovaného, a to jak co do přístupu, tak co do příjezdu, průjezdu, zásobování apod. Jiný přístup na pozemek [parcelní číslo] neexistuje a není možný. V době podání žaloby stála na pozemku [parcelní číslo] budova, jiná stavba, ve které sídlila a provozovala svou činnost společnost [právnická osoba], [IČO]. Původní žalovaný [jméno] [příjmení] však zamezil žalobci přístup na jeho pozemek a do stavby na tomto pozemku zbudované, stejně tak do společnosti [právnická osoba] Dále uváděl, že žalovaný zaslal dopisy ze dne [datum] a následně [datum] - výzvu k uzavření smlouvy o nájmu pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a to spolu s návrhem uvedené smlouvy, když požadoval za pronájem pozemku [parcelní číslo] měsíční nájemné ve výši 10.000 Kč a za pronájem části pozemku [parcelní číslo] měsíční nájemné 5.000 Kč. Žalobce svůj návrh odůvodňoval tím, že k řádnému užívání nemovitosti, včetně možnosti fungování společnosti [právnická osoba] potřebuje mít zajištěn přístup pro sebe, pro společnost, její zaměstnance, dodavatele, odběratele, zákazníky, smluvní partnery, a to jak přístup, tak i průchod, příjezd a průjezd, proto se tedy domáhal zřízení služebnosti nezbytné cesty a dále služebnosti stezky a průhonu dle ustanovení § 1274 občanského zákoníku.

6. S ohledem na skutečnost, že původní žalovaný [jméno] [příjmení] předmětné pozemky p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl do vlastnictví [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 6. 2019, č. j. 4 C 128/2017-98 připustil vstup manželů [příjmení] do řízení na straně žalované. Řízení vůči původnímu žalovanému [jméno] [příjmení] soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 9. 2019 č. j. 4 C 128/2017-143 zastavil.

7. V průběhu soudního řízení došlo dne [datum] k tomu, že budova stojící na pozemku žalobce parc. [číslo] vyhořela.

8. Žalovaní poukazovali na skutečnost, že žalobce po jejich urgencích část vyhořené budovy odstranil, což mu dle § 1021 občanského zákoníku umožnili, avšak k odklizení zbytku vyhořelé budovy žalobce nepřistoupil. Žalovaní uváděli, že žalobci nabídli odkup jeho pozemku parc. [číslo] avšak žalobce nebyl ochoten přistoupit na kupní cenu nižší, než 4 mil. Kč, což je s ohledem na velikost pozemku 235 m² a skutečnost, že jde fakticky o vyhořelou ruinu, cena zcela neadekvátní. Dále poukazovali na skutečnost, že společnost [právnická osoba] v tomto vyhořelém objektu již nepodniká a má sídlo na jiné adrese.

9. Poté, co budova na pozemku žalobce vyhořela, žalobce začal tvrdil, že chystá obnovit budovu v rozsahu, v jakém se nacházela před jejím vyhořením, a proto je nezbytné zřídit mu přístup přes všechny dotčené pozemky tak, aby činnost mohla být obnovena a podnikatelská činnost prováděna.

10. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 4 C 128/2017-267, kterým žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 1) a žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku 32.200 Kč. K odvolání žalobce byl tento rozsudek soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2022, č. j. 17 Co 52/2021-323 zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přihlédl k nové skutečnosti, která nastala po vydání rozsudku soudu prvního stupně, spočívající v tom, že žalobce doložil, že mezi ním a Statutárním městem Prostějov byla uzavřena smlouva, na jejíž základě má žalobce smluvně zajištěn přístup přes pozemek p. [číslo] který je ve vlastnictví Statutárního města Prostějov, čímž má zajištěn i přímý přístup k pozemkům žalovaných. Odvolací soud se ve zrušovacím usnesení blíže zabýval otázkou hrubé nedbalosti žalobce k zajištění si přístupové cesty ke své nemovitosti a rovněž vyslovil názor, že je především na žalobci, aby tvrdil, jaký konkrétní důvod ho vede ke zřízení služebnosti stezky, cesty a případně i průhonu přes pozemky žalovaných, přičemž dle odvolacího soudu není dostačujícím důvodem obecné tvrzení žalobce, že zamýšlí uvést vyhořelou budovu do původního stavu a pozemky užívat v původním rozsahu, aniž blíže doloží, jaké konkrétní kroky již učinil k naplnění tohoto svého záměru, případě aniž doloží, jakým způsobem hodlá nadále s nemovitostí nakládat. Soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby žalobce nejprve vyzval, aby blíže specifikoval rozsah, v jakém požaduje zřízení služebnosti na pozemcích žalovaných, v jakém přesně určenému účelu a vyzval ho, aby doložil účel, reálnost a vážnost využití jeho pozemku a nezbytnost zatížení pozemku žalovaných služebností v tom rozsahu, jak se konkrétně domáhá.

11. Soud prvního stupně v souladu s pokynem odvolacího soudu vysloveným ve výše citovaném zrušovacím usnesení u jednání dne [datum] poskytl žalobci ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 odst. 3 o.s.ř. poučení, aby svá skutková tvrzení doplnil a navrhl k nim důkazy.

12. Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním ze dne [datum], ve kterém odkázal na smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřenou mezi jím a Statutárním městem Prostějov, sp. zn. OSUMM [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí je i geometrický plán pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku [číslo] a uvedl, že na vyznačené vymezení věcného břemene na pozemku [číslo] navazuje rozsah služebnosti a stezky na pozemku [číslo] ve vlastnictví žalovaných. Jedná se o vyšrafovanou část vyznačenou na geometrickém plánu [číslo] vypracovaném Geodetickou kanceláří Sobota, Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobce v tomto vyjádření uvedl, že zřízení služebnosti nezbytně nutně potřebuje k právnímu zajištění možnosti přístupu k jeho nemovitosti, kterou hodlá využívat jako řádný vlastník s tím, že v nemovitosti hodlá obnovit podnikatelskou činnost, jako dříve. Má tedy v úmyslu obnovit stavbu, chce začít s odklizením vyhořelé budovy a přípravou zbudování nové stavby, která bude využita k podnikání. K jeho nemovitosti bude potřeba se právně a fakticky dostat jak se stavebními dělník, architektem apod., tedy osobami, bez nichž není možné realizovat jak odstranění vyhořelé stavby, tak zrealizování stavby nové. Připomenul, že nemá ke své nemovitosti zajištěn právně žádný jiný přístup, a právě i z tohoto důvodu s ním Statutární město Prostějov uzavřelo zmíněnou smlouvu o zřízení věcného břemene. Dále uvedl, že přístup ke svému pozemku realizoval dlouhodobě, mnoho let a lze mít za to, že došlo k vydržení věcného břemene služebnosti. Rovněž poukázal na to, že s otcem byl dohodnut, že okolní nemovitosti připadnou do jeho výlučného vlastnictví.

13. Podáním ze dne [datum] žalobce sdělil soudu prvního stupně, že byl vyzván [právnická osoba] k umožnění přístupu k vodoměru a k provedení jeho výměny, z čehož žalobce rovněž dovozuje, že musí mít zajištěn přístup ke své nemovitosti.

14. Soud prvního stupně věc právně posoudil dle ustanovení § [číslo], § 1033 občanského zákoníku a konstatoval, že pro posouzení věci bylo pro rozhodnutí sporu významné, jak se žalobce vypořádal se svou povinností tvrzení a důkazní po poučení dle ustanovení § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce i po poučení, kterého se mu dostalo, v podání ze dne [datum] sice důvody, které ho vedou ke zřízení služebnosti stezky, cesty a průhonu doplnil, nicméně opět setrval na obecných tvrzeních, že potřebuje přístup ke své nemovitosti, kterou hodlá využívat jako řádný vlastník, že hodlá obnovit podnikatelskou činnost, že má v úmyslu obnovit stavbu, že chce začít s odklizením vyhořelé budovy a s přípravou zbudování nové stavby s tím, že chce v obnovené budově znovu podnikat. Byť žalobce důvody, které ho vedou ke zřízení stezky, cesty a průhonu přes pozemky žalovaných rozšířil, jedná se stále o obecné tvrzení žalobce, o kterém hovoří ve svém rozhodnutí soud odvolací. Soud prvního stupně konstatoval, že i kdyby snad doplněná žalobcova tvrzení měla být již považována za konkrétní tvrzení a takto by mohlo dojít k závěru, že žalobce v tomto rozsahu splnil svou povinnost tvrzení, k níž byl vyzván v průběhu ústního jednání dne [datum], nelze přehlédnout, že žalobce k takto doplněným tvrzením, která soud nalézací považuje za tvrzení obecná a nekonkrétní, neoznačil žádné důkazy a tedy nedoložil účel, reálnost a vážnost využití jeho pozemku a nezbytnost zatížení pozemků žalovaných služebností v tom rozsahu, jak se domáhá. Vzhledem k tomu, že žalobce dostatečně nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní ani po poučení, kterého se mu dostalo, soud prvního stupně žalobu zamítl. Soud prvního stupně uzavřel, že byť žalobce v závěrečném návrhu ze dne [datum] změnil skutková tvrzení tak, že se zřízení služebnosti věcného břemene stezky a cesty domáhá pouze ve vztahu k pozemku p. [číslo] nezměnil však žalobní petit, což se muselo odrazit ve výroku rozsudku. Za prokázání reálnosti a vážnosti využití pozemku soud prvního stupně neshledal žádost [právnická osoba] ze dne [datum], neboť žádost o umožnění přístupu k vodoměru neprokazuje ani účel, ani reálnost, ani vážnost využití pozemku žalobce. V závěru odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení. V bližším odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení řádně doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

15. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně zcela jednoznačně vyplynulo, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Prostějov, na kterém se nachází vyhořelá budova, a že žalobce nemá k tomuto svému pozemku právně zajištěn žádný přístup a že k tomuto pozemku se může dostat toliko přes pozemky ve vlastnictví žalovaných, a to pozemky parc. [číslo] případně [číslo]. Žalobce doložil, že má smluvně zajištěn s vlastníkem pozemku parc. [číslo] Statutárním městem Prostějov, v podobě věcného břemene přístup k pozemkům žalovaných přes pozemek p. [číslo] to v rozsahu, jak je vymezen v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveném Geodetickou kanceláří Sobota, Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Dle upřesnění žalobce se tento domáhá zřízení služebnosti cesty a stezky přes pozemek žalovaných [parcelní číslo] v rozsahu navazujícím na zřízení věcného břemene přes pozemek Statutárního města Prostějov [číslo], v podstatě podél celé své nemovitosti [parcelní číslo]. 16. [příjmení] mezi účastníky tedy nebylo o tom, že nemovitost žalobce je obklopena sousedními pozemky ve vlastnictví žalovaných a že žalobce nemá ke své nemovitosti zajištěn právně žádný přístup.

17. Podle ustanovení § 1033 občanského zákoníku obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Při tom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § [číslo] odst. 2.

18. Podle ustanovení § 1029 odst. 1 občanského zákoníku vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

19. Podle ustanovení § 1029 odst. 2 občanského zákoníku nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

20. Z citovaného zákonného ustanovení, zejména z ustanovení § 1029 odst. 2 občanského zákoníku tedy vyplývá, že při rozhodování o zřízení služebnosti cesty přes sousední pozemek je třeba zohledňovat potřeby vlastníka nemovité věci, v jejíž prospěch má být služebnost zřizována, avšak musí být dbáno i toho, aby vlastník zatížené nemovitosti byl co nejméně obtěžován a jeho pozemek byl co nejméně zasažen. [příjmení] tyto skutečnosti mohly být řádně posouzeny, je především na žalobci, který se domáhá zřízení služebnosti cesty přes sousední pozemek, aby tvrdil a prokázal, k jakému účelu a z jakého důvodu potřebuje zřízení služebnosti cesty v takovém rozsahu, jak se domáhá. Teprve na základě takto tvrzených a prokázaných skutečností lze posoudit, zda je naplněn účel zřízení služebnosti cesty a zda lze po vlastníku sousední nemovitosti spravedlivě požadovat, aby strpěl zásah do svého vlastnického práva a jeho omezení zřízením tohoto institutu. Přiměřeně tyto závěry je možno vztáhnout i na zřízení služebnosti stezky dle ustanovení § 1274 občanského zákoníku.

21. Odvolací soud setrvává na názoru vysloveném ve výše citovaném zrušovacím usnesení, že k tomu, aby bylo možno právo služebnosti stezky či cesty zřídit, musí žalobce domáhající se takovéhoto zřízení služebnosti účel a nezbytnost rozsahu služebnosti tvrdit a také prokázat. Žalobce svůj požadavek na zřízení služebnosti cesty a stezky odůvodňoval tím, že tuto služebnost potřebuje zřídit proto, že nemá ke své nemovitosti žádný přístup, chce znovu obnovit budovu, která stojí na jeho pozemku a chce zde podnikat. Za tím účelem potřebuje mít přístup ke své nemovitosti. Tato svá tvrzení však žalobce žádným způsobem konkrétními důkazy neprokázal.

22. Je skutečností, že na pozemku žalobce [parcelní číslo] se nachází budova, která však [datum] vyhořela a od té doby žalobce fakticky neučinil žádné kroky k tomu (kromě částečného odstranění vyhořelé budovy), které by směřovaly k odstranění vyhořelých zbytků budovy a takové kroky, z nichž by bylo alespoň možno usuzovat o vážnosti záměru žalobce na svém pozemku opětovně vystavět novou budovu a začít zde podnikat. Pokud by žalobce měl vážný zájem na svém pozemku novou budovu skutečně vystavět a zahájit zde podnikání, nepochybně by přistoupil k odstranění vyhořelé budovy a přistoupil ke zcela konkrétním krokům, z nichž by skutečná vážnost žalobce obnovit budovu na své nemovitosti byla zřejmá. Takovým vážným závěrem například může být vypracování projektové dokumentace nové nemovitosti. Z pouhého tvrzení žalobce, že hodlá vystavět na svém pozemku novou budovu, aniž je zřejmé, jak tato budova bude dispozičně situována, k jakému konkrétnímu účelu bude sloužit a kde bude příjezd do této budovy, nelze usuzovat na důvodnost zřízení služebnosti průchodu a cesty tak, jak se žalobce domáhal. Z upřesnění rozsahu služebnosti cesty a stezky, jak žalobce učinil v návaznosti na zřízení služebnosti cesty a stezky na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví Statutárního města Prostějov, avšak bez bližší konkretizace tohoto účelu, nelze dospět k závěru, že požadavek žalobce je důvodný. Z upřesnění žalobce vyplývá, že žalobce se domáhá zřízení služebnosti cesty a stezky podél celé své nemovitosti p. [číslo] aniž je zřejmé, k jakému účelu toto zřízení služebnosti cesty a stezky v tomto rozsahu požaduje. Vysvětlení, že ještě neví, ve kterém místě bude vybudován vchod a vjezd do budovy, kterou zamýšlí na svém pozemku vystavět, nepovažuje odvolací soud za dostačující pro to, aby návrhu žalobce mohlo být vyhověno. V této souvislosti odvolací soud opakovaně zdůrazňuje, že žalobce skutečně od podání žaloby dne [datum] a následně od vyhoření budovy na jeho pozemku dne [datum] neučinil žádné kroky k tomu, z nichž by bylo možno usoudit, že jeho záměr obnovit budovu na jeho pozemku a začít zde podnikat, je skutečně vážný. Žalobce ničím konkrétním kromě obecných tvrzení, že tak hodlá učinit, neprokázal, v jakém rozsahu skutečně potřebuje zatížit nemovitost žalovaných služebností stezky a cesty.

23. Podle ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá.

24. Jak vyplývá z tvrzení žalobce, žalobce získal pozemek [parcelní číslo] darem od svého otce a k přístupu k této nemovitosti využíval se souhlasem otce okolní nemovitosti, které původně jeho otci vlastnicky patřily. Je pravdou, že žalobce si mohl zajistit svůj přístup ke svým nemovitostem právně dohodou se svým otcem, nicméně, pokud tak neučinil s ohledem na patrně dobré rodinné vztahy mezi ním a otcem, nelze v tom spatřovat hrubou nedbalost. Nicméně za situace, kdy došlo k narušení vzájemných vztahů žalobce a jeho otce, žalobce kromě podání žaloby vůči otci na zřízení služebnosti cesty, stezky a průhonu neučinil žádné kroky k tomu, aby si přístupová práva ke své nemovitosti se svým otcem zajistil smluvně. Neučinil tak ani za situace, kdy jeho otec vlastnická práva k sousedním nemovitostem převedl na žalované. Žalobce po vstupu žalovaných do řízení jako právních nástupců po jeho otci pokračoval v řízení vůči nim, aniž vyvinul jakoukoliv snahu uzavřít se žalovanými dohodu, kterou by si přístup ke své nemovitosti zajistil. Žalobce v průběhu řízení ani netvrdil, že by pokus vstoupit do jednání se žalovanými ohledně zajištění si přístupu do své nemovitosti učinil. Naopak to byli žalovaní, kteří doložili, že učinili pokus vstoupit se žalobcem do jednání jednak ohledně případného odkupu jeho nemovitosti, eventuálně ohledně přístupových práv žalobce ke své nemovitosti přes jejich nemovitost. V naprostém nezájmu vstoupit do jednání se svým otcem případně s novými vlastníky sousedních nemovitostí a zajištění si smluvně přístup ke své nemovitosti případně přístup pro společnost [právnická osoba], jejíž společníkem v době návrhu otce byl, shledává odvolací soud hrubou nedbalost při zajištění si přístupové cesty ke své nemovitosti a jako důvod nepovolení nezbytné cesty a stezky tak, jak se žalobce domáhal. Otázkou služebnosti průhonu nenbylo třeba se blíže zabývat, neboť žalobce se služebosti průhonu, byť to v žalobě uváděl, fakticky nedomáhal.

25. V jednání žalobce, ktrerý bez jakéhokoliv pokusu o dohodu se žalovanými vede soudní řízení o zřízení služebnosti cesty, stezky a průhonu, lze spatřovat i naplnění znaků rozporu s dobrými mravy. Nečinnost žalobce po dobu 5 let od vyhoření budovy na jeho nemovitosti spíše svědčí o absenci vážného zájmu na straně žalobce skutečně vyhořelou budovu na jeho pozemku obnovit a začít zde znovu podnikat. Z provedeného dokazování, zejména z fotodokumentace založené ve spise, je zcela zřejmé, že budova na pozemku žalobce je vážně poškozena a že bez odstranění vyhořelých zbytků budovy není možno tuto budovu jakkoliv využívat. Žalobce nepodnikl dosud žádné kroky k tomu, aby zničenou budovu odstranil, ikdyž přístup ke své nekovitosti přes pozemek žalobců si může zajistit v souladu s ustanovením § 1022 občanského zákoníku. Navíc žalovaní po celou dobu soudního jednání deklarovali, že jsou ochotni žalobci vstup na svůj pozemek za účelem odstranění poškozené budovy umožnit a rovněž deklarovali i ochotu vstoupit do jednání ohledně vyřešení přístupu žalobce k jeho nemovitosti dohodou.

26. Na vážnost úmyslu žalobce vystavět na svém pozemku novou budovu pro účely podnikání společnosti [právnická osoba] nelze usuzovat ani z toho důvodu, že žalobce žije dlouhodobě v zahraničí. Je tedy otázkou, zda a jakým způsobem se vůbec na podnikatelských aktivitách této společností žalobce podílí a zda tato společnost nemá s ohledem na dobu uplynulou od vyhoření budovy na pozemku žalobce své sídlo vyřešeno jinak.

27. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně nejen z důvodů uvedených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ale i s ohledem na to, co bylo uvedeno výše, má za to, že za daného stavu věci nejsou dány důvody pro to, aby žalobci bylo zřízeno právo služebnosti cesty, stezky a průhonu tak, jak se svojí žalobou domáhal, a to ani v rozsahu, v jakém se zřízení tohoto práva domáhal po upřesnění ze dne [datum].

28. Pro úplnost odvolací soud dodává, že je si vědom toho, že žalobce v danou chvíli nebude mít právně zřízen přístup ke své nemovitosti, nicméně zamítnutí jeho žaloby neznamená, že by nemohl vstoupit do jednání se žalovanými o zajištění si smluvního práva přístupu ke své nemovitosti a v případě, že k žádné takové dohodě nedojde, že by se nemohl v budoucnu opětovně soudně domáhat zřízení služebnosti cesty či stezky přes pozemky žalovaných, a to v případě, kdy bude možno na základě konkrétních tvrzení a důkazů předložených žalobcem posoudit rozsah požadovné služebnosti a zda odpovídá potřebě žalobce užívat jeho nemovitost ke zcela konkrétnímu účelu a zda pozemek žalovaných zřízením služebosti bude co nejméně zasažen.

29. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

30. Odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují odměnu zástupce žalovaných za 2 úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za vyjádření k odvolání žalobce a za účast zástupce žalovaných u odvolacího jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále již jen advokátní tarif). Odměna za 1 úkon právní služby snížená u každého ze zastupovaných žalovaných účastníků o 20 % činí 2.000 Kč (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5, § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Odměna za 4 úkony právní služby tedy činí 8.000 Kč. K této částce bylo třeba připočítat 2x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a dále náhradu za promeškaný čas zástupce žalovaných strávené cestou z [obec] do [obec] a zpět k jednání u odvolacího soudu dne [datum], celkem za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu) Náklady odvolacího řízení dále představují cestovné advokáta z [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu při ujetí 60 km jedna jízda osobním automobilem Škoda Fabia, [registrační značka] 079, při průměrné spotřebě [číslo] l benzinu automobilového 95 oktanů, ceně l litru benzinu 41.20 Kč, sazbě základní náhrady za 1km jízdy 5.20 Kč (§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Cestovné činí částku 987, 20 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení pak činí částku 9.987,20 Kč.

31. Lhůta k plnění a místo plnění vyplývají z ustanovení § 160 odst. 1 a ustanovení § 149 o.s.ř.