17 Co 208/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO: 00283037 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , zainteresovaná osoba , IČO: IČO Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o částka Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 10. 2023, č. j. 11 C 16/2023-77

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje ve znění, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 37 123 Kč do tří dnů o právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.

III. Žalobce je povinen žalovanému nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 25 113 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví označené částky s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení ve výši , částka, Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 16.1.2023, které odpovídá celkové částce zaplacené žalobcem jako žalovaným (dále toliko jen jako nynější žalobce) žalovanému jako žalobci (dále toliko jen jako nynější žalovaný) v souladu s platební povinností pravomocně uloženou rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10.6.2020, č.j. 4 C 75/2016-317, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.5.20212, č.j. 17 Co 225/2020-369, konkrétně spočívající v úhradě , částka, s příslušenstvím a , částka, Kč jako náhrady nákladů řízení před oběma uvedenými soudy. Jelikož uvedená rozhodnutí byla ve výrocích ukládajících citované platební povinnosti žalobci následně k dovolání žalobce zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1.12.2022, č.j. 23 Cdo 3306/2021-415, žalobce má za to, že tím odpadl právní důvod úhrady uvedených částek žalovanému, a proto se podanou žalobou domáhá vydání plnění, které poskytl.

2. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu a výrokem II. zavázal žalobce povinností k náhradě nákladů řízení žalovanému v částce 37 123 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Po provedeném řízení, kdy zjistil, že v mezidobí bylo v související věci rozhodnuto opětovně rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 29.5.2023, č.j. 4 C 75/2016-645, s týmž meritorním rozhodnutím, jak v jeho předchozím rozsudku a že proti tomuto rozsudku je podané odvolání, dovodil, že ačkoliv by mohl být žalovaný nárok dle tvrzení žalobce posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., kdy se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl, daný případ je třeba současně posuzovat ve světle obecných ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu s tím, že žalovaný přijal plnění v dobré víře na základě pravomocného rozsudku vydaného státní mocí a že tento aspekt by měl být určujícím v rámci právního posouzení věci. Podle názoru soudu prvního stupně není zákonodárcem předmětná situace, kdy došlo po poskytnutí plnění ke zrušení pravomocných rozhodnutí soudů obou stupňů, řešena. Při poměření rozhodnutí kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež vedlo k odpadnutí právního důvodu, s nyní uplatněným nárokem dospěl k závěru, že silnějším právem by měla být aplikace citovaného § 2 odst. 3 o. z. upravujícího zákaz výkladu a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a § 1 o. s .ř. hovořícího o potřebě zajištění spravedlivé ochrany soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků a kdy tímto ustanovením zákonodárce vyjádřil, že soud má vystupovat jako strážce zákonnosti a spravedlnosti. Přestože dovolací soud rozsudek ukládající povinnost k zaplacení následně zrušil, nutno vycházet z toho, že nynější žalobce poskytoval plnění nynějšímu žalovanému v souvisejícím řízení v souladu s povinností uloženou mu pravomocným a vykonatelným rozsudkem a proto by bylo nespravedlivé a nemravné, aby toto plnění bylo požadováno zpět. Soud prvního stupně zastává názor, že nemá právo posuzovat nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., kdy má za to, že pro daný případ chybí zákonná právní úprava. Současně dovodil, že rozsudek Nejvyššího soudu se stane v budoucnu „akademickým výrokem“, což patrně dovozuje z toho, že již bylo vydáno v pořadí druhé (byť dosud nepravomocné) meritorní rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi, kterým bylo rozhodnuto totožně jako v předchozím případě. Své právní závěry vedoucí k zamítnutí žaloby soud prvního stupně podpořil též odkazem na své dřívější rozhodnutí v obdobné věci vedené pod sp. zn. 11 C 217/2020, které se mělo shodovat v podstatných náležitostech s nyní souzeným případem, kdy jeho zamítavé rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem odvolacího soudu ze dne 5.5.2022, č. j. 17 Co 169/2021-208.

3. Žalobce napadl rozsudek odvoláním v celém rozsahu. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 18.9.2023, sp. zn. 44 Co 100/2023-68, kterým bylo k odvolání žalobce změněno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení ze dne 19.4.2023, č.j. 11 C 16/2023-37, tak, že se předmětné řízení nepřerušuje, v němž odvolací soud vyslovil názor, podle něhož právní důvod poskytnutí plnění ze strany žalobce žalovanému odpadl s ohledem na vydané kasační rozhodnutí dovolacího soudu a že na straně žalovaného vzniklo z tohoto titulu bezdůvodné obohacení a že uvedený stav, který je v rozporu s hmotným právem trvá, když dosud nebylo opětovně pravomocně rozhodnuto ve věci pro podaná odvolání. S ohledem na skutečnost, že nelze rozumně předpokládat skončení řízení v dohledné době, výši plnění a s ohledem na právní povahu žalobkyně bylo třeba považovat přerušení řízení, které připustil soud prvního stupně, za nehospodárné. Žalobce kriticky popisuje další průběh řízení před soudem prvního stupně po změnění usnesení o přerušení řízení tak, že soudce soudu prvního stupně následně vyslovil, že je vázán pouze výrokem uvedeného usnesení odvolacího soudu, ale necítí se být vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v odůvodnění jeho měnícího usnesení. Dále měl soud prvního stupně vyslovit předběžný právní názor ohledně nemožnosti vyhovění podané žalobě s odkazem na jím v minulosti řešenou obdobnou pravomocně skončenou věc sp. zn. 11 C 217/2020, kterou však podrobněji nekonkretizoval tak, aby bylo možno ověřit, zda se skutečně o takovou věc jedná, když žalovaný nemá přístup k rozhodovací činnosti okresního a krajského soudu v jiných než v jeho věcech. Podle žalobce spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně na nesprávném právním posouzení věci. Jediným relevantním důsledkem rozhodnutí Nejvyššího soudu byl zánik právního titulu, na jehož podkladě žalobce žalovanému plnil. Jestliže tento právní titul zanikl, pak odpadl a nelze uvažovat o tom, že by tato situace nebyla „jasnozřivým zákonodárcem“, jak se nesprávně domnívá soud prvního stupně, v rámci platného právního řádu řešena. Podle žalobce lze absurditu posouzení věci soudem prvního stupně dovést do důsledku projekcí situace, která by nastala v případě úspěchu nynějšího žalobce v souvisejícím řízení u Okresního soudu v Břeclavi, tj. v případě zamítnutí žaloby nynějšího žalovaného. Klade si otázku, zda bude nucen znovu podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení z totožných důvodů a zda posoudí soud prvého stupně věc jako již pravomocně rozsouzenou. Případně, zda bude žalobce nucen navrhnout obnovu řízení. Taktéž se táže, zda jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který odpadl již rozhodnutím Nejvyššího soudu, nebude promlčen. Podle žalobce se soud prvního stupně od své role strážce zákonnosti a spravedlnosti v posuzovaném případě odklonil, když se jednoznačně postavil za práva jedné strany sporu vedeného před Okresním soudem v Břeclavi. Ačkoliv soudu prvního stupně nepřísluší vlastní právní posouzení sporu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi, fakticky měl potřebu toto učinit. Stanovisko soudu prvního stupně sice není v protokolu z jednání zaznamenáno, avšak soudce při jednání vyjádřil názor, podle něhož nárok žalovaného v řízení před Okresním soudem v Břeclavi má za zcela jednoznačně prokázaný. Potřeba soudu prvního stupně v provedení spravedlivého uspořádání poměrů se pak podle žalobce promítá do rozhodnutí ve věci samé. Z uvedených důvodů navrhl žalobce změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno, případně navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně s úvahou o přidělení věci k dalšímu rozhodnutí jinému soudci.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání označil rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, jelikož v tomto řízení je podle něj dán zcela legitimní cíl, jímž je vyčkat výsledku souvisejícího soudního řízení vedeného nyní u Krajského soudu v Brně. Odkazuje na nejnovější rozsudek Okresního soudu v Břeclavi z 29.5.2023, jenž opětovně vyzněl ve prospěch žalobce, jako žalovaného v tomto řízení, a to i po předchozím kasačním zásahu Nejvyššího soudu, který ve svém rozhodnutí nedal žádný závazný právní názor na to, jak má být meritorně rozhodnuto, pouze Okresnímu soudu v Břeclavi uložil, že má celou věc posoudit „prizmatem dobré vůle“ (správně zřejmě dobré víry) žalovaného (v řízení u Okresního soudu v Břeclavi v postavení žalobce) ohledně uzavření smlouvy se žalobcem. Uvedený okresní soud ve svém posledním rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil své rozhodnutí i s mnoha odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, že dobrá víra žalovaného je nezpochybnitelná a žalobce je vázán plnit z titulu předsmluvní odpovědnosti. Jelikož související věc již probíhá od roku 2016, dvakrát v ní rozhodoval odvolací soud a jednou Nejvyšší soud, je třeba považovat úspěch žalobce - obce , adresa, - v tomto souvisejícím řízení za velmi nepravděpodobný. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přitom očekávat v nejbližší době. Jakmile bude posledně vydaný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi pravomocně potvrzen odvolacím soudem, stane se automaticky projednávaná věc v rámci tohoto řízení bezpředmětnou a nebude možno rozhodnout jinak, než žalobu zamítnout. S tímto vědomím Okresní soud ve , adresa, v nynějším řízení žalobu zamítal. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud dospěl k závěru, že v tomto řízení uplatněný nárok žalobce je třeba zčásti posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu právního důvodu plnění, který dodatečně odpadl, a to toliko v rozsahu nároku na vydání plnění poskytnutého nynějšímu žalovanému v souvisejícím řízení vedeném před Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 75/2016 (dále též jen související řízení) na základě rozsudku uvedeného okresního soudu ze dne 10.6.2020, č.j. 4 C 75/2016-317, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.5.20212, č.j. 17 Co 225/2020-369, z titulu náhrady ve výši , částka, za řízení před obě uvedenými soudy, neboť nárok na toto plnění vznikl nynějšímu žalovanému až na základě citovaných soudních rozhodnutí, která mají ve vztahu k nároku na toto plnění konstitutivní povahu.

7. Naproti tomu v případě nároku žalobce na zaplacení zbývající části žalované jistiny ve výši , částka, Kč, odpovídající meritornímu úspěchu nynějšího žalovaného v souvisejícím řízení, je třeba zkoumat, zda s ohledem na deklaratorní povahu rozhodnutí v této otázce, plněním nynějšího žalobce uspokojený nárok odpovídal v tomto rozsahu skutečným hmotněprávním poměrům (k tomu srovnej rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011). Pokud je tato právní otázka posouzena kladně, tj. že nárok odpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, na straně nynějšího žalovaného nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení, jelikož nynější žalobce plnil to, co plnit měl vzhledem k odpovídajícímu hmotněprávnímu nároku nynějšího žalovaného. Odvolací soud je přesvědčen, že tato situace je v posuzovaném případě dána. Tento závěr mohl odvolací soud učinit za situace, kdy související věc Okresního soudu v Břeclavi vedená pod sp. zn. 4 C 75/2016 je aktuálně projednávána u téhož odvolacího senátu 17 Co odvolacího soudu, v témže složení, v rámci podaného odvolání proti rozsudku uvedeného okresního soudu ze dne 29.5.2023, č.j. 4 C 75/2016-645, ve vztahu k nyní projednávané věci blízké časové řady sp. zn. 17 Co 219/2023, u níž je předpoklad, že bude skončena v dohledné době, což představuje odlišnou situaci, než kterou předjímal senát 44 Co odvolacího soudu v jeho výše citovaném předchozím usnesení ze dne 18.9.2023, č.j. 44 Co 100/2023-68, kterým bylo k odvolání žalobce v předchozí fázi řízení změněno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení ze dne 19.4.2023, č.j. 11 C 16/2023-37, tak, že se předmětné řízení nepřerušuje.

8. Z uvedeného důvodu v rámci předvídatelnosti postupu soudu a hospodárnosti řízení proto odvolací senát v rámci odvolacího jednání 24.9.2024 přikročil k předběžnému posouzení uvedeného rozsudku a podaných odvolání v související věci a sdělil účastníkům řízení, že v uvedené věci, která je taktéž shodou okolností projednávána v témže senátě, nejpozději do konce posledního čtvrtletí tohoto kalendářního roku, tj. v dohledné době, proběhne odvolací jednání za účelem projednání odvolání podaných proti citovanému dosud nepravomocnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29.5.2023, č.j. 4 C 75/2016-645, vydanému po kasaci jeho předchozího rozsudku ze dne 10.6.2020, č.j. 4 C 75/216-317, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.5.2021, č.j. 17 Co 225/2020-369, a že s ohledem na obsah citovaného posledního rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, jakož i obsah podaných odvolání proti němu, která tvoří součást předmětného spisu, jenž si pro účely projednání odvolání žalobce v nynější věci odvolací soud připojil k důkazu, odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za přesvědčivé a náležitě odůvodněné.

9. Jinými slovy řečeno, senát 17 Co Krajského soudu v Brně, v němž bude uvedený rozsudek Okresního soudu podroben zakrátko (v době zpracování písemného vyhotovení rozsudku je již znám termín odvolacího jednání 5.11.2024) meritornímu odvolacímu přezkumu, je přesvědčen, že nárok nynějšího žalovaného z titulu předsmluvní odpovědnosti za škodu odpovídající ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech ve smyslu § 1729 odst. 2 o. z., který uplatnil v souvisejícím řízení, odpovídá i s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu k potřebě zkoumání dobré víry nynějšího žalovaného v uzavření smlouvy s nynějším žalobcem, zformulovaný v jeho předchozím kasačním rozhodnutí, v rozsahu přisouzeném uvedeným soudem prvního stupně ve výši , částka, Kč v jeho dosud nepravomocném rozsudku ze dne 29.5.2023, č.j. 4 C 75/2016-645, v související věci skutečným hmotněprávním poměrům, a to včetně nároku nynějšího žalovaného na přisouzené příslušenství z této částky, spočívající v úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z uvedené částky od 11.8.2015 do zaplacení. Jelikož příslušné meritorní posouzení správnosti rozsudku soudu prvního stupně i z pohledu respektování závazného právního názoru dovolacího soudu a posouzení důvodnosti podaných opravných prostředků v související věci bude učiněno odvolacím soudem po řádném projednání podaných odvolání v rámci odvolacího řízení v související věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 17 Co 219/2023, odvolací soud nyní pro stručnost odkazuje na důvody rozhodnutí, kterým by mělo být odvolací řízení v uvedené věci skončeno po již nařízeném termínu odvolacího jednání dne 5.11.2024, a s nímž se oba účastníci nynějšího řízení, kteří vystupují v opačném procesním postavení v související věci, budou moci podrobně seznámit.

10. Jelikož uvedený závěr odvolacího soudu ohledně důvodnosti meritorního nároku nynějšího žalovaného v souvisejícím řízení má význam z pohledu důvodnosti nároku žalobce na vrácení poskytnutého plnění z titulu náhrady škody v částce , částka, s příslušenstvím, které odpovídá svojí výší i nyní Okresním soudem v Břeclavi opětovně přisouzenému hmotněprávnímu nároku nynějšího žalovaného na náhradu škody, je zřejmé, že v nynějším řízení uplatněný nárok na vrácení tohoto plnění není uplatněn důvodně.

11. S ohledem na uvedený v dohledné době očekávatelný převážný opětovný procesní úspěch nynějšího žalovaného v souvisejícím řízení v témže rozsahu, by bylo za shora popsané situace neúčelným vyhovět uplatněnému nároku nynějšího žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, Kč s příslušenstvím z titulu nynějšímu žalovanému zaplacené náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů v související věci, který kasací odpadl, když výše náhrady nákladů řízení přiznaná nynějšímu žalovanému v souvisejícím řízení ve výroku II. posledně vydaného rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29.5.2023, č. j. 4 C 75/2016-645, tuto náhradu po započtení dalších nákladů za dovolací řízení a další řízení před soudem prvního stupně převyšuje , částka, ). K tomu lze ještě očekávat navýšení náhrady nákladů o náklady dosud neskončeného odvolacího řízení v související věci.

12. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba žalobce v nynějším řízení v celém rozsahu zamítnuta, ve výsledku jako věcně správný obstojí, a proto jej, aniž by se musel zabývat dalšími odvolacími výtkami žalobce směřujícími vůči procesnímu postupu soudu prvního stupně, ve smyslu § 219 o. s. ř. výrokem I. rozsudku potvrdil, a to včetně závislého výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, který taktéž považuje odvolací soud za věcně správný, kdy všechny přiznané úkony a náhrady za zastoupení žalovaného v této fázi řízení lze považovat za účelně vynaložené. Odvolací soud učinil v posledně uvedeném výroku pouze formulační úpravu spočívající v doplnění identifikace zástupce žalovaného jménem a příjmením. Ohledně vyčíslení náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a řízení před odvolacím soudem z předchozí fáze lze odkázat na jejich specifikaci v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 14.

13. Pokud jde o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, odvolací soud rozhodl výrokem III. rozsudku ve smyslu § 224 o. s. ř. o náhradě těchto nákladů postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) tak, že v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu odměny za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby á 11 680 Kč - za vyjádření k odvolání, účast u jednání u odvolacího soudu dne 24.9.2024, k tomu 2 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT á 300 Kč, celkem 23 960 Kč, dále náhradu cestovného ve výši 753 Kč za cestu zástupce žalovaného k odvolacímu jednání osobním vozidlem , SPZ, sídla advokáta v , adresa, v Brně a zpět (při ceně nafty 38,70 Kč za 1 litr, prům. spotřebě paliva 4,5 l/100 km a ujeté celkové vzdálenosti 102 km, náhradě 5,6 za 1 km dle vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb.), a náhrada za ztrátu času při ujeté cestě za 4 zameškané půlhodiny po 100 Kč, tj. celkem se jedná o náhradu ve výši 25 113 Kč.