17 Co 234/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 2. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 oba zastoupeni Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 4/0 o náhradu škody, o vydání bezdůvodného obohacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. července 2023, č. j. 7 C 250/2017-394 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit každému ze žalovaných náklady řízení v částce 30 912,44 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0, advokáta.III. Žalobce je povinen nahradit každému ze žalovaných náklady odvolacího řízení ve výši 7 538,64 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce , Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0, advokáta.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaným 1. a 2. (dále jen žalovaní) uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku , částka, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost, aby nahradil žalovaným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 38 847 Kč k rukám zástupce žalovaných , Jméno zainteresované osoby 4/0, (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná v celém rozsahu, když bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako kupujícím a žalovanými jako prodávajícími nebyla uzavřena kupní smlouva ohledně prodeje pozemků žalovaných v k. ú. , adresa, žalobci předvídaná smlouvou o smlouvě budoucí uzavřenou mezi účastníky dne , datum, , která zanikla k , datum, s účinky ex nunc. Porušení předsmluvních povinností žalovaných podle § 1729 o. z., jakož i smluvních povinností ve smyslu § 2913 o. z., nebylo prokázáno, jakož ani nepoctivost jejich jednání při ukončení smluvního jednání se žalobcem. Jen z uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nelze dovozovat, že jednání mezi účastníky ohledně kupní smlouvy dospěla tak daleko, že by se její uzavření se žalobcem jevilo vysoce pravděpodobným. Žalobce nedisponoval k datu , datum, finančními prostředky na zakoupení pozemků. Protože žalobci neporušili povinnosti podle § 1729 o. z., nárok žalobce na náhradu škody z titulu předsmluvní odpovědnosti žalovaných, kterou si žalobce uplatnil po žalovaných ve výši žalované částky, již vynaložil v souvislosti s vyvázáním předmětných pozemků z nájemního vztahu s , právnická osoba, , právnická osoba, ., není po právu, stejně jako nárok žalobce na náhradu škody z titulu porušení smluvní povinnosti podle § 2913 o. z. Taktéž není dán nárok žalobce na vydání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaných ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Ze smlouvy o smlouvě budoucí neplynula žádná práva a povinnosti vůči , tituly před jménem, , jméno FO, , jemuž byla částka žalobcem zaplacena, nebo ohledně vyvázání pozemků z nájmu , právnická osoba, Jelikož nebylo prokázáno, že vyvázání pozemků z nájemního vztahu s družstvem bylo podmínkou převodu nebo zvyšovalo cenu pozemků, nelze v zaplacení žalované částky žalobcem , tituly před jménem, , jméno FO, spatřovat obohacení žalovaných. Bylo prokázáno, že , právnická osoba, žalovaným v roce 2014 udělilo ústní souhlas s převodem předmětných pozemků bez uložení jakýchkoli podmínek či sankcí. Naproti tomu nebylo prokázáno, že by tvrzené vyvázání pozemků z nájemních smluv bylo podmínkou případných převodů, případně že by zásadním způsobem zvyšovalo cenu předmětných pozemků.

2. Soud prvního stupně citovaným rozsudkem rozhodoval ve věci již podruhé poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 11.12.2019, č.j. 7 C 250/2017-179, potvrzený v zamítavém výroku I. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 17 Co 110/2020-224, byl k dovolání žalobce spolu s rozsudkem odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10.2.2022, č.j. 25 Cdo 3062/2021-260, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu nesprávného závěru soudů obou stupňů ohledně počínání žalovaných toliko v rámci předsmluvního jednání, kdy již šlo o postup v rozporu se smluvně založenou povinností (nepředložení listin o zaplacení nedoplatků kupních cen žalobci žalovanými) podle § 2913 o. z., který protiprávní jednání zakládající povinnost k náhradě škody nespojuje s nepoctivostí při dojednávání smlouvy, avšak přímo s porušením smluvním ujednáním založené povinnosti. Další vadu dovolací soud shledal v závěru ohledně nedostatku příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaných a tvrzenou škodou, jelikož nebylo zjištěno, že by žalovaní podmiňovali převod svých pozemků uvolněním z nájemních vztahů a že by o tom jednali s družstvem či žalobcem, či že by souhlas družstva s prodejem byl vázán na další podmínky, jelikož tento byl učiněn v důsledku porušení obecných procesních principů soudem prvního stupně, jenž nevyložil důvody pro nevyhovění návrhu na provedení navržených důkazů, zejména, mají-li tyto důkazy prokázat jiný, než soudem zjištěný stav. Jestliže soudy obou stupňů učinily svá zjištění k přístupu družstva k převodům pozemků podle tvrzení žalovaných, zatímco žalobce předestíral tvrzení rozdílná a navrhoval k nim důkazy, nebylo podle názoru dovolacího soudu namístě se spokojit s tím, že skutková verze vyslovená podle důkazních návrhů jedné strany je dostatečná pro právní posouzení věci.

3. Soud prvního stupně po vrácení věci dovolacím soudem k dalšímu řízení ani po doplnění dokazování o část žalobcem navržených listinných důkazů, jakož i o výpovědi svědků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, a , jméno FO, ) své původní skutkové závěry a právní závěry o nedůvodnosti podané žaloby nezměnil. Neprovedení žalobcem navrhovaného výslechu svědka , jméno FO, odůvodnil tím, že tento přestal spolupracovat s , jméno FO, (synem žalobce, který za žalobce jednal se žalovanými v souvislosti s prodejem) předtím, než byla jednání mezi tímto zástupcem žalobce a žalovanými zahájena. Žalobcem navrhované vypracování znaleckého posudku ke stanovení ceny pozemků zatížených a nezatížených nájemní smlouvou ve prospěch družstva považoval soud prvního stupně za bezvýznamné, když předmětné pozemky byly prodány, družstvo získalo od , tituly před jménem, , jméno FO, pozemky za symbolickou cenu a rozdíl v hodnotách byl vyrovnán žalobcem na základě inominátní dohody uzavřené podle § 1746 o.z. mezi žalobcem a , tituly před jménem, , jméno FO, . Jelikož výsledky dokazování jednoznačně prokázaly způsoby užívání předmětných pozemků a následných dispozic s nimi a takzvanými náhradními pozemky, soud prvního stupně nedoplnil dokazování ani o žalovanými navržené důkazy výpisy z ELPIS.

4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce i žalovaní.

5. Žalobce v obsáhlém odvolání obsahově uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Namítl, že soud prvního stupně učinil nesprávné skutkové závěry, kdy o některých otázkách (např. zda , tituly před jménem, , jméno FO, vystupoval jako zástupce žalovaných či nikoli, zda žalovaní požadovali a podmiňovali prodej předmětných pozemků souhlasem , právnická osoba, neučinil žádný skutkový závěr a v dalších částech (např. rozpory svědeckých výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, se zápisy z jednání představenstva družstva, závěr, že žalobce neměl prostředky na koupi pozemků) odůvodnil skutkové závěry nepřezkoumatelným způsobem. Soud prvního stupně také nepřípustným způsobem hodnotil potřebu vyslechnutí žalobcem navrženého svědka , jméno FO, předtím, než byl tento výslech soudem proveden, když neobstojí nahrazení výpovědi záznamem o výpovědi před Policií ČR. Stejně tak nelze nahrazovat důkaz výslechem svědka či účastníka řízení jeho písemným prohlášením, jak to učinil soud prvního stupně v případě provedení důkazu zprávou společnosti , právnická osoba, , z níž vzal za prokázáno, že tato společnost nabývala předmětné pozemky od žalovaných s vědomím existence nájemního vztahu, aniž by vzal současně v potaz, že v příslušné kupní smlouvě týkající se převodu pozemků bylo uvedeno prohlášení prodávajících, že pozemky jsou prosté vad a práv třetích osob. Soud prvního stupně také náležitě neprovedl výklad smlouvy o smlouvě budoucí a neodůvodnil dostatečně závěr, že smlouva zanikla uplynutím dne 11.3.2015., Anonymizováno, Z textu smlouvy přitom toliko plyne, že se má za to, že zanikla odstoupením, a z následného chování stran plyne, že ji považovaly za nadále existující. V rozporu s pokynem Nejvyššího soudu v jeho předchozím kasačním rozhodnutí se soud prvního stupně dostatečně nezabýval porušením smluvní povinnosti žalovaných ve smyslu § 2913 o. z. Nevypořádal se s otázkou, zda žalobci učinili kroky směřující k realizaci kupní smlouvy (předložení potvrzení o zániku zástavních práv a výzva žalobci k uzavření kupní smlouvy). Odůvodnění jeho rozhodnutí je tedy v této části nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně učinil nesprávný závěr, že se žalovaní bezdůvodně neobohatili, který spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, z něhož soud prvního stupně učinil závěr, že vyvázání předmětných pozemků z nájemních smluv bylo podmínkou případných převodů, což je v rozporu s výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, a s úředním záznamem o výpovědi , jméno FO, . Zejména soud učinil nesprávný právní závěr, že nebylo prokázáno, že by vyvázání pozemků z nájemních smluv zásadním způsobem zvyšovalo jejich cenu. Závěr soudu o tom, že zaplacení žalované částky nemělo vliv na prodej předmětných pozemků ani na výši kupní ceny, je nesprávný. Ke zjištění navýšení hodnoty pozemků v důsledku vyvázání z nájemních smluv žalobce navrhoval zpracování znaleckého posudku, které soud prvního stupně odmítl provést. V dalším textu odvolání pak žalobce své námitky podrobně rozvádí a na základě zde uvedené argumentace navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaní napadli rozsudek soudu prvního stupně odvoláním toliko ve výroku II. o náhradě nákladů řízení obsahově z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Mají za to, že nebyly dány důvody pro osvobození žalobce od soudních poplatků a návazně na to i snížení náhrady nákladů řízení na 10 %, neboť k této moderaci bylo přistoupeno na základě nepravdivého tvrzení žalobce o jeho nemajetnosti, přestože žalobce v době podání žalobce v roce 2017 prodal bytový dům na adrese svého trvalého pobytu a po úhradě dluhu mu zbylo , částka, a v roce 2018 mu byla vrácena záloha , částka, . Soud prvního stupně uvedenou moderací zasáhl do majetkové sféry žalovaných. Také nesprávně přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně, jako by se na jejich straně jednalo o nerozlučné společenství. Podstatný není způsob, jakým žalobce žaluje, ale objektivní postavení žalovaných, které je v daném případě samostatné, neboť každý z nich vlastnil jiné pozemky a také je separátně prodal. Jediným společným úkonem žalovaných byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřená se žalobcem, avšak i zde se každý ze žalovaných zavazoval samostatně. Soud prvního stupně se také nevypořádal správně s hypotézou § 150 o. s. ř. ohledně splnění podmínek výjimečnosti aplikace tohoto pravidla dle ustáleného výkladu, jakož i s důvody zvláštního zřetele hodnými, které zkoumal toliko omezeně. S ohledem na uvedené navrhli žalovaní zrušení osvobození žalobce od soudních poplatků a změnu výroku II. tak, aby žalovanému 1. a 2. byla přiznána náhrada nákladů řízení dle jejich vyčíslení z 21.7.2023.

7. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že bylo prokázáno, že pozemky z nájemních smluv vyvázány nebyly. V rámci jednání na podzim 2014 si nikdy nedali podmínku vyvázání pozemku z nájmu , právnická osoba, (dále jen „družstvo“), kdy tato podmínka ani není zmíněna ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní (dále jen „budoucí smlouva“). V roce 2014 ani 2015 o souhlas s prodejem družstvo nežádali a nebyli si vědomi toho, že by jim družstvo souhlas dalo. Svědek , jméno FO, uvedl, že jim to měl vzkázat ústně po , tituly před jménem, , jméno FO, . Podle vyjádření představitelů družstva o souhlas žádal , jméno FO, . Podstatný je zápis z jednání dne 16.9.2015 předložený žalobcem, podle něhož družstvo nejednalo v uvedené věci se žalovanými, ale se žalobcem. Družstvo žalobci odsouhlasilo nabídku a jemu dalo souhlas s prodejem pozemků. Souhlas si zařídil žalobce pro sebe, jeho činnost nebyla vyvíjena ve prospěch žalovaných, ale v jeho vlastní prospěch. Žalovaní nebyli o jednáních informováni a dozvěděli se o nich až po prodeji pozemků. Žalobce zajišťoval investora, tedy zjevně sám prostředky neměl a sháněl je. Z jeho výpovědi plyne, že měl prostředky připravené až v létě 2015. Mezi účastníky byla dohodnuta rozvazovací podmínka spočívající ve zrušení smlouvy ke dni 11.3.2015, nedojde-li k uzavření kupní smlouvy do 10.3.2015, k čemuž došlo. Žalovaní splnili všechny své povinnosti dle smlouvy, budoucí smlouvu neporušili, došlo však k tomu, že k výmazu předkupního a zástavního práva došlo až 11.3.2015 a žalovaní se o něm dozvěděli až později, doručením vyrozumění katastrálního úřadu. Argumentace žalobce o vyvratitelné domněnce předpokládá, že se připouští důkaz opaku. Účastníci však žádné ujednání o trvání budoucí smlouvy neučinili, domněnka tak vyvrácena není. Tvrdí-li žalobce, že důkazem trvání smlouvy je jednání stran po skončení smlouvy, namítají, že žádný vinohrad součástí původního ujednání nebyl. Bylo tedy dle tvrzení žalobce jednáno o nové smlouvě s novým obsahem. Anekdotální žádost , jméno FO, o vinohrad , jméno FO, není jednáním žádného z účastníků. Rozpory výpovědí svědků a zápisů z představenstva jsou zjevné a závěry soudu prvního stupně jsou odůvodněné. , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl zástupcem žalovaných, nedali mu plnou moc, nebyl smluvním zástupcem žalovaných a nikdy žádné jeho jednání žalobci neschválili. Potvrdil to i sám svědek , tituly před jménem, , jméno FO, i , jméno FO, , který jej považoval za prostředníka. Pokud , tituly před jménem, , jméno FO, vzbudil v žalobci dojem, že jedná za žalované, měl žalobce způsobenou škodu požadovat po něm. Soud prvního stupně též správně dovodil u svědka , jméno FO, , že neměl žádnou vědomost o jednáních proběhlých v dubnu 2014 a že jeho svědectví je zcela nadbytečné. Trvání nájemních smluv k předmětným pozemkům vyplývá i z veřejného rejstříku LPIS, když po celou dobu byly pozemky součástmi příslušného půdního bloku v užívání družstva a pobíralo na pozemky dotace. Žalovaní namítají, že nedošlo k ukončení nájemních smluv, ani výpovědí ani dohodou smluvních stran, žalobce tuto skutečnost nedoložil. Pouze doložil, že pro sebe získal uvolnění pozemků. Žalovaní se tak nemohli na úkor žalobce obohatit. Nikdo, ani družstvo žalované nevyzval k jednání ohledně nájemních smluv. Žalovaní pozemky prodali s nájemní smlouvou bez souhlasu družstva, resp. o žádný souhlas družstva s prodejem nežádali. S ohledem na uvedené proto žalovaní navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správného.

8. Usnesením ze dne 22. listopadu 2023, č.j. 7 Co 250/2017-439, s právní mocí dne 13.12.2023, soud prvního stupně zamítl návrh žalovaných na odejmutí osvobození žalobce od soudních poplatků. Soud prvního stupně na základě žalobcem doložených aktuálních majetkových poměrů dospěl k závěru, že bylo osvědčeno, že poměry žalobce, které odůvodňovaly přiznané osvobození od soudních poplatků ke dni 14.4.2020, se nezměnily, žalobce a jeho manželka jsou starobními důchodci, pobírají příspěvek na bydlení, podle předložených výpisů z účtu disponují úsporami okolo 30 000 Kč. Z uvedených důvodů návrh žalovaných na odejmutí osvobození žalobci zamítl.

9. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání žalobce i žalovaných byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými, a že jsou přípustná (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona) a dovodil, že odvolací důvody, které žalobce uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., a důvody, které uplatnili žalovaní ve vztahu k výroku II. pak pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce směřující proti rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu je nedůvodné a odvolání žalovaných směřující proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně je částečně důvodné. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalobcem ani žalovanými v jejich odvoláních tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil.

10. Odvolací soud v rámci přezkoumání věci a posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku, jak z pohledu náhrady škody, tak z pohledu bezdůvodného obohacení, vycházel ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně provedeným dokazováním, včetně doplněného dokazování v rámci nového projednání věci po zrušení předchozího rozsudku dovolacím soudem, když dospěl k závěru, že soud prvního stupně skutkový stav v dostatečném rozsahu objasnil. V intencích závazného právního názoru dovolacího soudu soud prvního stupně doplnil dokazování o žalobcem navržené výpovědi svědků a listinné důkazy a přiléhavým způsobem vysvětlil, proč neprovedl další důkazy (výpověď , jméno FO, a znalecký posudek ke zjištění tvrzené výše bezdůvodného obohacení).

11. Soud prvního stupně taktéž přijal i věcně správné právní závěry, že na straně žalovaných nebyly splněny předpoklady předsmluvní odpovědnosti za žalovanou škodu a že nedošlo ani k porušení smluvní povinnosti, tj. nutno rozumět ze smlouvy o smlouvě budoucí, které by zakládalo nárok žalobce na náhradu škody.

12. V daném případě bylo pro závěr o nesplnění předpokladů odpovědnosti za škodu spočívajícího v porušení ať už předsmluvní či smluvní povinnosti žalovanými v souvislosti s uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí podstatné nesporné skutkové zjištění, že k doručení oznámení o výmazu předkupního a zástavního práva k předmětným pozemkům ve prospěch státu od katastrálního úřadu žalovaným došlo až po 11.3.2015, kdy nastala článkem XII. smlouvy o smlouvě budoucí předvídaná právní domněnka zániku smlouvy odstoupením stran s účinky ex nunc. Za této objektivně nastalé situace, která nastala mimo vůli žalovaných, již žalovaní logicky nebyli povinni pro účely uzavření kupní smlouvy oznamovat žalobci výmaz předkupního a zástavního práva vyzývat žalobce k uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení článku VIII. smlouvy a nemohlo tedy dojít k uzavření kupní smlouvy do data 10.3.2015, které bylo cit. článkem XII. smlouvy o smlouvě budoucí stanoveno jako datum zakládající vznik právní domněnky odstoupení od smlouvy stranami k 11.3.2015, tj. zánik smlouvy s účinky od tohoto data.

13. Žalobce navíc, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, nedisponoval v rozhodné době peněžními prostředky na doplacení zbývající části jejich kupní ceny. Uvedený skutkový závěr soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správný. Žalobce v řízení neprokázal, že by disponoval v rozhodné době peněžními aktivami, z nichž by byl schopen nákup pozemků financovat způsobem, jak předvídala smlouva o smlouvě budoucí. Přestože disponoval dle své účastnické výpovědi nemovitým majetkem v hodnotě v řádu desítek milionů korun českých, nebylo prokázáno, že v inkriminované době měl peněžní prostředky v potřebném rozsahu, s nimiž by mohl pro potřeby koupě pozemků od žalovaných okamžitě nakládat jejich složením do advokátní úschovy ve smyslu uzavřené smlouvy o úschově uzavřené s advokátem , tituly před jménem, Ilkem. Svědčí o tom i dohoda o spolufinancování uzavřená mezi žalobcem a , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, (tj. krátce předtím, než nastala právní domněnka zániku předmětné smlouvy o smlouvy budoucí mezi žalobcem a žalovanými), v níž bylo sjednáno postupné získávání peněžních prostředků na koupi pozemků, nicméně až v termínu 90 dnů od podpisu smlouvy, tj. v termínu značně přesahujícím datum 10.3.2015, tj. datum nejzazšího pro uzavření kupní smlouvy v budoucí smlouvě kupní, po němž nastala právní domněnka, že účastníci od smlouvy o budoucí smlouvě kupní odstoupili. Přestože sám žalobce ve svém účastnickém výslechu učiněném před soudem prvního stupně při jednání dne 13.2.2023, uvedl, že prostředky na koupi pozemků měl k dispozici a že v létě roku 2015 se snažil se synem přimět žalované k realizaci prodeje a za tím účelem, že jim chtěl zaplatit zálohu na kupní cenu, z tohoto prohlášení žalobce nelze dostatečně spolehlivě dovodit, že v době zániku smlouvy o smlouvě budoucí k , datum, ani v pozdější době, kdy již několik měsíců platila právní domněnka ukončení smlouvy o smlouvě budoucí, měl dostatek peněžních prostředků, z nichž by byl schopen jednorázově uhradit před podpisem kupní smlouvy do advokátní úschovy zbývající část kupní ceny nemovitostí tak, jak bylo ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní upraveno. V opačném případě by totiž pro něj nebyl problém tuto svoji platební povinnost splnit ještě předtím, než nastala výše uvedená právní domněnka zániku budoucí smlouvy. Ačkoliv smlouva o smlouvě budoucí předpokládala složení zbývající části kupní ceny do úschovy po výzvě žalovaných k uzavření kupní smlouvy (čl. VII. smlouvy), uvedené smluvní ujednání nebránilo žalobci, aby ke složení zbývající části kupní ceny do úschovy před podpisem kupní smlouvě, měl-li skutečně, jak tvrdí příslušné prostředky, přikročil již před zánikem předmětné smlouvy o smlouvě budoucí k datu 11.3.2015, případně v době blízké tomuto datu, aby mohl deklarovat svoji připravenost uzavřít kupní smlouvu se žalovanými. K tomuto postupu jej ostatně prostřednictvím syna , jméno FO, vyzýval i , tituly před jménem, , jméno FO, , který mu po ukončení smlouvy k , datum, sděloval, že žalovaní žádné kupce nemají a jestliže složí peníze do úschovy u , tituly před jménem, Ilka, že pozemky žalobci prodají (výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, , protokol na straně , číslo, .)

14. I z uvedeného tedy podle názoru odvolacího soudu plyne, že žalobce sám nebyl v inkriminované době připraven splnit si svůj smluvní závazek vyplývající pro něj jako podmínka pro uzavření kupní smlouvy se žalovanými, tj. složit před podpisem kupní smlouvy zbývající část kupní ceny do advokátní úschovy a jeho tvrzení o dostatečné solventnosti v rozhodné době pro uzavření kupní smlouvy vyznívá nevěrohodně. I kdyby nedošlo k založení právní domněnky zániku smlouvy o smlouvě budoucí ke dni 11.3. 2015, splnění smluvní povinnosti žalovaných ze smlouvy budoucí kupní spočívající v oznámení výmazu zástavního práva k pozemkům, jakož i učinění výzvy k uzavření kupní smlouvy by tedy za shora dovozeného skutkového stavu nemohlo vést k uzavření kupní smlouvy. Mezi žalobcem namítanými porušeními smluvních povinností ze strany žalovaných a žalobcem tvrzenou škodou tedy není dán kumulativní předpoklad odpovědnosti spočívající v příčinné souvislosti mezi nejednáním žalovaných dle podmínek čl. VIII. smlouvy a žalobcem uplatněnou škodou, která žalobci vznikla tím, že uhradil , tituly před jménem, , jméno FO, cenu pozemků, které tento převedl jako náhradní pozemky agrodružstvu za prodávané pozemky žalovaných. Naopak lze dovodit, že žalobce si zánik předmětné smlouvy o smlouvě budoucí přivodil vlastním přičiněním tím, že blížícímu se datu možného zániku předmětné smlouvy k 11.3.2015 nevěnoval patřičnou pozornost a nevyvinul ze své strany příslušnou aktivitu směřující ke včasnému uzavření kupní smlouvy, a to s i přihlédnutím k vědomosti o průběhu řízení o výmazu zástavního práva státu k pozemkům, jíž zavčasu disponoval dle výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, syn žalobce , jméno FO, , který celou transakci s pozemky pro žalobce se žalovanými zajišťoval. Jestliže žalovaní až v září 2015, tj. až po šesti měsících po zániku smlouvy o smlouvě budoucí, uzavřeli kupní smlouvu namísto žalovaného se společností , právnická osoba, , nelze již v tomto jejich jednání za shora popsaných okolností spatřovat nepoctivé jednání, které by mohlo zakládat jejich odpovědnost za porušení právní povinnosti vůči žalobci, ať už z titulu předsmluvní odpovědnosti či z titulu odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti.

15. Namítal-li žalobce, že budoucí smlouva nemohla zaniknout, když strany ji považovaly za existující, jelikož po jejím smluvně upraveném zániku spolu nadále o prodeji jednali, tento závěr nelze učinit na základě výpovědí svědků navržených žalobcem (, jméno FO, , , jméno FO, ), když tito sice shodně dosvědčili následná jednání se žalovanými ohledně prodeje s navýšením prodejní ceny o převod vinohradu ve vlastnictví otce , jméno FO, , nicméně tato jednání, jak namítli žalovaní, již s původním obsahem smlouvy o smlouvě budoucí nesouvisela, jelikož jejím obsahem ujednání o převodu vinohradu nebylo. Sám svědek , jméno FO, ve své výpovědi připustil, že problém spočíval v ujednání v budoucí smlouvě, že kupní smlouva musela být uzavřena do 10.3.2015. Jen z obsahu uvedených ústních jednání se žalovanými po nastalé právní domněnce zániku písemně uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 15.12.2014, Anonymizováno, však nelze dovodit, že by mohla u žalobce vzbudit očekávání, že k prodeji pozemků žalovaných žalobci za jím nově nabízených podmínek vysoce pravděpodobně dojde, když k tomuto by s ohledem na předchozí průběh jednání mezi stranami muselo nepochybně opětovně dojít až v souvislosti s uzavřením nové písemné smlouvy o budoucí smlouvě kupní s nově upraveným závazkem, nového obsahu, o převodu nemovitostí. K tomu však již nedošlo.

16. Pokud žalobce namítal, že vyvázání pozemků z nájemních vztahů s agrodružstvem, které zajišťoval žalobce, proběhlo na základě požadavku žalovaných, je s podivem, že si žalobce nezajistil, aby tato skutečnost byla zachycena v obsahu smlouvy o smlouvě budoucí, kterou se žalovanými uzavíral. Tento požadavek nelze dovozovat jen z údajně projevené obavy žalovaných při jednáních se synem žalobce , jméno FO, , aby žalovaní neporušili prodejem pozemků žalobci nájemní smlouvu s agrodružstvem a nepřivodili si tím vyloučení z členství v družstvu. Jak navíc zjistil soud prvního stupně ze zápisu z jednání představenstva agrodružstva z , datum, , smlouvy o zřízení předkupního práva pro agrodružstvo na pozemky koupené od České republiky nebyly uzavřeny z důvodu nesouhlasu členů. Naopak nezbývá než souhlasit s námitkou žalovaných, že zajištění souhlasu družstva, které mělo v nájemní smlouvě sjednáno smluvní předkupní právo, s převodem pozemku žalobci, resp. garance nevyužití smluvního předkupního práva, si zajišťoval žalobce sám pro sebe, tj. pro své další plánované záměry s těmito zemědělskými pozemky, o čemž svědčí i obsah zápisu o jednání syna žalobce , jméno FO, s agrodružstvem. Bylo to totiž v prvé řadě v zájmu žalobce, jako zájemce o koupi a potencionálního nabyvatele předmětných zemědělských pozemků, který měl, jak bylo zjištěno v průběhu řízení z provedeného dokazování (zejména z výpovědi syna žalobce , jméno FO, , který jednání o prodeji pozemků se žalovanými zařizoval) s pozemky jiné záměry než dosud realizované využití k zemědělským účelům. Jednalo se o záměry developerského charakteru s cílem zhodnotit pozemky a dále se ziskem prodat s ohledem na blízkost areálu vyhledávané příhraniční obchodní zóny provozované společností , právnická osoba, , která od žalovaných předmětné pozemky nakonec odkoupila. Okolnost, že tyto podnikatelské záměry byly, jak je zřejmé z obsahu provedeného dokazování, ve skutečnosti převážně v režii syna žalobce, , jméno FO, , již není z tohoto pohledu podstatná. Postup, který žalobce zvolil, když oslovil agrodružstvo s dosti velkorysou nabídkou náhradních zemědělských pozemků , tituly před jménem, , jméno FO, , za něž mu zaplatil žalovanou částku, za cenu 10 Kč oproti závazku vyvázání se družstva z nájmu a za zřeknutí se předkupního práva k pozemkům družstvem, byl za situace, kdy si současně odpovídajícím způsobem nepodchytil uvedený závazek též i ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní, nepřiměřeným obchodním rizikem žalobce, které na sebe vzal ve snaze získat pozemky žalovaných ke svým spekulativním záměrům. Nepříznivé následky v majetkové sféře žalobce, spočívající ve ztrátě majetkové hodnoty poskytnuté za plnění za náhradní pozemky, poskytnuté agrodružstvu, které si žalobce způsobil tím, že nezajistil včas a ani po dobu několika následujících měsíců prostředky na úhradu kupní ceny pro účely realizace kupní smlouvy, pročež o možnost odkupu pozemků následně (byť v důsledku pozdějšího jednání žalovaných) přišel, pak nelze s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem spravedlivě přenášet na žalované.

17. Pokud jde o posouzení postavení advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , tento ve své výpovědi uvedl, že sepisoval pro účastníky předmětnou smlouvu o smlouvě budoucí, že byl v přátelském sousedském vztahu k žalovaným, avšak popřel, že by je při realizaci transakce zastupoval, pouze připustil roli prostředníka mezi stranami, měl tedy důvěru obou stran. , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil ve své výpovědi další jednání mezi zástupcem žalobce a současně jeho synem – svědkem , jméno FO, – a žalovanými ohledně prodeje pozemků, rovněž však také uvedl, že tento svědek věděl o výmazu zástavního a předkupního práva z kontaktů s pracovníkem pozemkového úřadu a že se zmiňoval o problémech jmenovaného, který koupi pozemků zprostředkovával pro žalobce, se zajištěním prostředků na složení doplatku kupní ceny za pozemky. Uvedená zjištění z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž podporují výše uvedený závěr o nedostatku peněžních prostředků na straně žalobce v době trvání smlouvy o smlouvě budoucí k úhradě doplatku kupní ceny. Pokud se , tituly před jménem, , jméno FO, dopustil dle tvrzení žalobce či jeho syna , jméno FO, jednání, kdy měl údajně prodat předmětné pozemky žalovaných za zády žalobce, žalobci nic nebránilo, aby předmětný nárok na náhradu škody uplatnil soudní cestou, na místo po žalovaných, přímo vůči , tituly před jménem, , jméno FO, .

18. Odvolací soud se také ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaným nevzniklo bezdůvodné obohacení v téže částce jako požadovaná náhrada škody. Právní úvahy soudu prvního stupně o neopodstatněnosti uplatněného nároku z tohoto titulu shledal odvolací soud taktéž správnými. Jediné bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaných, lze spatřovat v zálohách ve výši dvakrát , částka, na kupní cenu poskytnutých žalobcem žalovaným na vyplacení zástav váznoucích na předmětných pozemcích ve prospěch státu při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Bezdůvodné obohacení odpovídající uvedeným částkám však již bylo žalobci žalovanými vydáno na základě samostatně úspěšně uplatněné žaloby žalobce u soudu, jak účastníci shodně potvrdili v rámci odvolacího jednání.

19. Pokud se soud prvního stupně v rámci odůvodnění úvah ohledně nadbytečnosti doplnění dokazování znaleckým posudkem k ceně pozemků po jejich vyvázání z nájemních smluv spokojil s písemným prohlášením nynějšího vlastníka společnosti , právnická osoba, , která nakonec odkoupila předmětné pozemky od žalovaných, že pozemky odkoupila s vědomím závazků z nájemních smluv, odvolací soud nepovažuje tento postup za vadný, když je zřejmé, že pro uvedenou společnost závazek trvání nájemních smluv ve prospěch agrodružstva nebyl překážkou pro koupi za kupní cenu, která toliko mírně převyšovala kupní cenu za pozemky, sjednanou mezi žalobcem a žalovanými (původní kupní ceny , Anonymizováno, za pozemek p. č. 2347 a 3 131 086 Kč Kč za pozemek p. č. 2345, a posléze realizovaná kupní cena 3 800 000 Kč za každý z pozemků p. č. 2347 a p. č. 2345). Sdělení uvedené společnosti potvrzující existenci trvajícího nájemního závazku s agrodružstvem, nepůsobí podle názoru odvolacího soudu nevěrohodně, nebylo tudíž nutné provádět výslech osoby, která za uvedenou společnost uzavírala kupní smlouvy se žalovanými. Skutečnost existence nájemní smlouvy nebyla zjevně právní vadou, kterou by bylo nutné v kupní smlouvě mezi uvedeným nabyvatelem a žalovaným brát v potaz, proto zde nebyla ani uvedena. Poměr výše uvedených cen pozemků není při výše popsaném srovnání natolik významný, zejména při zohlednění vymazaného předkupního práva státu na základě úhrad částek ze záloh na kupní ceny pozemků, zaplacených žalobcem žalovaným při podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, které však byly následně (byť až na základě samostatně vedeného soudního řízení) žalobci v plné výši vráceny. Za této situace se odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně, že nebylo nutné přikročit k žalobcem požadovanému zkoumání výše tvrzeného bezdůvodného obohacení prostřednictvím znaleckého posudku.

20. Přestože lze vznést dílčí výhrady ke struktuře odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které činí zejména právní úvahy a dílčí závěry soudu prvního stupně v některých pasážích (zejména bod 31. odůvodnění) obtížněji přezkoumatelné, uvedené nic nemění na věcné správnosti jeho výsledných závěrů o nedůvodnosti podané žaloby z obou uplatněných právních důvodů, tj. jak z důvodu odpovědnosti za škodu ať už pro porušení předsmluvní odpovědnosti či smluvní povinnosti tak z titulu bezdůvodného obohacení.

21. Odvolací soud taktéž neshledal procesní vady na straně soudu prvního stupně namítané žalobcem ohledně provádění výslechu jím navržených svědků. Po přezkoumání obsahu protokolů z jednání soudu prvního stupně zachycujícího výslech svědka , jméno FO, , bývalého předsedy představenstva agrodružstva, po vrácení věci soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by soud prvního stupně kladl tomuto svědkovi otázky procesně nedovoleným způsobem (např. kapciózní či sugestivní otázky), které by mohly způsobovat vadu řízení. Hodnotící úvahy a pochybnosti soudkyně ohledně způsobu převodu náhradních zemědělských pozemků agrodružstvu za ve smlouvě uvedenou symbolickou cenu 10 Kč, pronesené v průběhu provádění výslechu tohoto svědka a zachycené v protokolu z jednání, nemají vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

22. Pokud žalobce namítal nekonkrétnost závěru soudu prvního stupně o rozporu výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, s předloženými zápisy z představenstva družstva z rozhodného období, odvolací soud je přesvědčen, že uvedený rozpor mezi výpověďmi uvedených svědků a zápisy z představenstva je zřejmý z obsahu bodů 17 a dále z bodu 31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž je uvedeno, že z obsahu zápisů nebylo prokázáno, že by v představenstvu družstva byly běžně projednávány a udělovány souhlasy k neuplatnění předkupního práva a prodeji pozemků a že naopak bylo prokázáno, že pro nesouhlas členů družstva nebyly zřízeny předkupní práva na pozemku členů koupených od České republiky. V bodu 17 je také uvedeno, že nebylo prokázáno, že by představenstvo družstva projednalo ukončení nájemního vztahu se žalovanými. Jinými slovy řečeno, soud prvního stupně tím zjevně poukázal na rozpor obsahu citovaných zápisů z jednání představenstva, kde nejsou uvedené dispozice s předkupními právy družstva vůči pozemkům žalovaných podchyceny, s výpovědí svědka a bývalého předsedy představenstva , jméno FO, v odst. 20 odůvodnění rozsudku, v níž tento svědek uváděl, že o těchto dispozicích rozhodovalo vždy představenstvo, tj. jako kdyby se jednalo o zavedenou praxi, a že veškerou dokumentaci podepisoval ředitel agrodružstva, s výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , bývalého ředitele v rozhodné době, který uvedl, že se agrodružstvo pravděpodobně zřeklo předkupního práva ústně a že v případě, že by nebyly nabídnuty náhradní pozemky za pozemky žalovaných, bylo by s nimi rozvázáno členství v družstvu.

23. Pokud žalobce namítal nesprávnost postupu soudu prvního stupně při zamítnutí návrhu důkazu výslechem svědka , jméno FO, s ohledem na obsah výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, , z nichž bylo zjištěno, že svědek Czucz přestal s , jméno FO, spolupracovat v období květen nebo červen 2014, tj. předtím než byla zahájena jednání mezi zástupcem žalobce a žalovanými, i tento postup shledal odvolací soud s ohledem na výše učiněné zjištění o datu ukončení kontaktů mezi , jméno FO, a svědkem , jméno FO, odvolací soud za správný a logicky odůvodněný. Nepochybně by nebylo hospodárné řízení zatěžovat výslechem svědka, který se dle výpovědí dalších svědků vyslechnutých k návrhu žalobce (, jméno FO, a , jméno FO, ) jednání mezi účastníky ještě před uzavřením předmětné smlouvy o budoucí smlouvě kupní neúčastnil, aby k okolnostem uzavření této smlouvy a dalším jednáním mezi účastníky vypovídal, když u nich nebyl přítomen.

24. Z uvedených důvodů bylo odvolání žalobce do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně shledáno nedůvodným, a proto byl rozsudek soudu prvního stupně v tomto napadeném výroku výrokem I. rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

25. Ve výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn k odvolání žalovaných, neboť tito důvodně namítli, že v řízení žalovaní nevystupovali, byť je tak žalobce žaloval, jako nerozluční společníci, ale měli každý samostatné postavení, jelikož každý z nich byl samostatným výlučným vlastníkem sporných pozemků. Vzhledem k tomu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně a také za první odvolací řízení samostatně s tím, že náhrada odměny za 13 úkonů právní služby u každého účastníka (převzetí a příprava věci, odpor, vyjádření k žalobě, účast u jednání u soudu 20.5., 23.10. a , datum, , vyjádření k odvolání, účast u jednání u odvolacího soudu, účast u jednání soudu , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ) z toho každý úkon jejich společného zástupce odpovídající částce 29 536 Kč z punkta žalované částky v sazbě dle § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., snížené ve smyslu § 11 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), o 20 %, tj. celkem náhrada v částce 307 174,40 Kč (29 536 Kč x 13 - 20%) a k tomu polovina náhrady režijních paušálů á 300 Kč úkon dle § 13 odst. 4 AT, tj. (13 x 300 Kč/ 2) = 1 950 Kč, když zástupce žalovaných činil úkony společně za oba žalované, tj. celkem 309 124,40 Kč. Po snížení o 90 %, kdy odvolací soud se zcela ztotožnil s důvody snesenými soudem prvního stupně k aplikaci § 150 o. s. ř., na něž v podrobnostech odkazuje a které korespondují i s dřívějším rozhodnutím odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, pak má každý ze žalovaných nárok na náhradu odměny v částce 30 912,44 Kč. Náhrada za účast zástupce žalovaných u dvou vyhlášení rozsudků (, datum, a , datum, ) nebyla odvolacím soudem oproti soudu prvního stupně do vyčíslení náhrady nákladů zahrnuta, neboť nešlo o účelně vynaložený náklad řízení. Aplikaci § 150 o. s. ř. na posuzovaný případ odvolací soud projevil shodně, jak učinil i soud prvního stupně v delší tříměsíční pariční lhůtě od právní moci rozsudku poskytnuté žalobci k náhradě nákladů řízení žalovaným.

26. Výrokem III. bylo dále rozhodnuto o nákladech nynějšího odvolacího řízení, obdobným způsobem jako o náhradě u předchozích fází řízení, to však jen při odměně za tři úkony právní služby u každého ze žalovaných á 29 536 Kč se snížením o 20 % a poloviny náhrady režijních paušálů á 300 Kč za týž počet úkonů právní služby v odvolacím řízení společně prováděných zástupcem žalovaných, vše dále sníženo o 90 % při aplikaci § 150 o. s. ř. z těchže důvodů jako u náhrady nákladů řízení za předchozí fáze řízení, tj. ve výsledku náleží každému žalovanému částka ve výši 7 538,64 Kč, splatná taktéž v delší tříměsíční pariční lhůtě od právní moci rozsudku. O náhradě cestovného a náhradě za ztrátu času nebylo rozhodováno, neboť nebyla zástupcem žalovaných požadována.