17 CO 40/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec 2) jméno příjmení , narozený dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec o 40.117,67 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 2. 2021, č. j. 14 C 375/2020-50, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.356,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].</b> 1. Okresní soud v Prostějově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 14 C 375/2020-50, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 40.117,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 52.617,67 Kč od 15. 10. 2018 do 23. 10. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 50.117,67 Kč od 24. 10. 2018 do 16. 11. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 45.117,67 Kč od 17. 11. 2018 do 21. 12. 2018 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40.117,67 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalovaným 1) a 2) uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.640,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný 2), v němž namítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který nebyl plně obeznámen se všemi skutečnostmi a rozhodoval pouze na základě důkazů, které předložil žalobce. Žalovaný 2) uvedl, že projevil zájem řešit vzniklý dluh a ve třech splátkách uhradil částku 12.500 Kč, přestože nebyl majitelem škodícího vozidla, ale byl účastníkem dopravní nehody, kterou způsobil. Žalovaný 2) má za to, že nemůže být rovným dílem posuzován a souzen jako žalovaný 1), soud prvního stupně proto nesprávně rozhodl, pokud povinnost k úhradě dlužné částky stanovil oběma žalovaným společně a nerozdílně. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného 2) vyjádřil písemně s tím, že je považuje za nedůvodné a navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, neboť soud prvního stupně se správně vypořádal se všemi námitkami žalovaného 2). Právně irelevantní skutečností je, že žalovaný 2) byl za dopravní nehodu již přestupkově potrestán, odpovědnost občanskoprávní za škodu tím není vyloučena. Dále žalobce poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., podle něhož solidárními dlužníky jsou provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma, řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný 2) dopravní nehodu způsobil, jeho odpovědnost za škodu vyplývá z § 2910 občanského zákoníku, neboť jako řidič škodícího vozidla vlastním zaviněným jednáním porušil povinnosti stanovené zákonem a zasáhl do absolutního práva poškozeného. Řidič nemusí být současně provozovatelem škodícího vozidla, odpovědnosti provozovatele a řidiče za škodu stojí vedle sebe a jedna druhou nevylučuje a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud oba žalované zavázal k povinnosti zaplatit dlužnou částku společně a nerozdílně.

4. Žalovaný 1) se k odvolání písemně nevyjádřil.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného 2) bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu ve vztahu k oběma žalovaným, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací důvody, o které žalovaný 2) opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 5. 2020, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 40.117,67 Kč s příslušenstvím z titulu regresního plnění. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 13. 11. 2017 způsobil žalovaný 2) vozidlem Škoda Felicia, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný 1), škodu ve výši 155.433 Kč na vozidle Škoda Fabia, [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení], [obec a číslo], [obec]. Žalovaný 2) způsobil dopravní nehodu tím, že vjel do protisměru, kde se střetl s vozidlem poškozeného [jméno] [příjmení]. Žalovaný 2) se svým jednáním dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný 1) měl podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Žalovaný 1) tuto svoji povinnost nesplnil, neboť k datu dopravní nehody - ke vzniku škody neměl sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. ukládá [obec] kanceláři pojistitelů povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za níž odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti. V daném případě za škodu na vozidle [jméno] [příjmení] odpovídá žalovaný 1) - provozovatel vozidla spolu se žalovaným 2) - řidičem vozidla, který porušil povinnost při provozu na pozemních komunikacích. Poškozený [jméno] [příjmení] uplatnil škodu ze svého havarijního pojištění sjednaného s [právnická osoba], která mu vyplatila pojistné plnění ve výši 155.433 Kč a ta následně právo na náhradu plnění uplatnila u České kanceláře pojistitelů. Česká kancelář pojistitelů (Kancelář) pověřila třetí osobu – společnost [právnická osoba] k vyřízení pojistné události a poté uhradila pojišťovně poškozeného náhradu poskytnutého plnění ve výši 155.433 Kč spolu s poplatkem za vyřízení případu ve výši 2.420 Kč. Podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. vznikl Kanceláři výplatou plnění z garančního fondu nárok na náhradu 1/3 toho, co plnila poškozenému včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však v částce 300.000 Kč. Kancelář vyplatila pojišťovně poškozeného částku 157.853 Kč, z čehož jedna třetina činí 52.617,67 Kč. Vůči pohledávce žalobce jsou solidárními dlužníky provozovatel vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena – žalovaný 1), řidič – žalovaný 2) je solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. V daném případě vznikla odpovědnost za škodu obou žalovaných a speciální postižní právo žalobce je dáno přímo ze zákona. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018 uzavřenou mezi Kanceláří a žalobcem došlo k převodu předmětné pohledávky Kanceláře vůči žalovaným na žalobce, tato skutečnost byla žalovaným písemně oznámena. Žalovaní, resp. žalovaný 2) na pohledávku žalobce uhradil ke dni podání žaloby celkem 12.500 Kč, a to platbu ze dne 23. 10. 2018 ve výši 2.500 Kč, ze dne 16. 11. 2018 ve výši 5.000 Kč a ze dne 21. 12. 2018 ve výši 5.000 Kč, poté žalovaní na pohledávku žalobce ničeho neuhradili, na výzvy, včetně výzvy předžalobní, nereagovali.

8. Soud prvního stupně ve věci vydal dne 29. 5. 2020 elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 105960/2020-9, který byl následně usnesením ze dne 25. 9. 2020 zrušen, poněvadž se jej nepodařilo doručit žalovaným do vlastních rukou.

9. Oba žalovaní zůstali v průběhu řízení před soudem prvního stupně zcela nečinní, na výzvy soudu k vyjádření k žalobě nereagovali, soud prvního stupně postupoval procesně správně, pokud se souhlasem účastníků (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř., § 49 odst. 4 o. s. ř.) věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu listinných důkazů předložených žalobcem a jeho žalobních tvrzení, která s listinnými důkazy korespondovala. Oba žalovaní byli v průběhu celého nalézacího řízení pasivní, soud prvního stupně předpokládal, že s tvrzeními obsaženými v žalobě souhlasí, jakož i s jeho procesním postupem.

10. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (záznamem o dopravní nehodě ze dne 13. 11. 2017, potvrzením Policie ČR, zápisem o poškození motorového vozidla ze dne 13. 3. 2018, likvidační zprávou České kanceláře pojistitelů, účtem plnění ze dne 15. 3. 2018, oznámením o poskytnutí plnění poškozenému, dokladem o výplatě plnění, dokladem o výplatě odměny pověřenému partnerovi, upomínkami ze dne 4. 10. 2018 a 27. 4. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 7. 2018 a 4. 10. 2018), dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť žalovaný 1) jako provozovatel škodícího vozidla Škoda Felicia, [registrační značka] nesplnil povinnost uloženou mu § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tj. povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Tuto povinnost k datu dopravní nehody a ke vzniku majetkové škody dne 13. 11. 2017 žalovaný 1) nesplnil. Žalovaný 2) použil škodící vozidlo, kterým dne 13. 11. 2017 způsobil dopravní nehodu, když vjel do protisměru, kde se střetl s vozidlem Škoda Fabia, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl [jméno] [příjmení], čímž porušil § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a dopustil se přestupku. Poškozený [jméno] [příjmení] uplatnil ze svého havarijního pojištění sjednaného u [právnická osoba] škodu, pojišťovna mu vyplatila pojistné plnění ve výši 155.433 Kč. Pojišťovna poškozeného uplatnila regres u České kanceláře pojistitelů, neboť škodící vozidlo nemělo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Česká kancelář pojistitelů pověřila vyřízením pojistné události společnost [právnická osoba], která provedla šetření, pořídila dokumentaci potřebnou k výplatě pojistného plnění, za což obdržela od České kanceláře pojistitelů odměnu ve výši 2.420 Kč Česká kancelář pojistitelů vyplatila pojišťovně poškozeného celkovou částku 155.433 Kč, pověřenému partnerovi částku 2.420 Kč a následně vyzvala oba žalované k úhradě 1/3 z této částky ve výši 52.617,67 Kč. Žalovaní, resp. žalovaný 2) na tuto výzvu reagoval postupným plněním v celkové výši 12.500 Kč, k úhradě dluhu tak zůstává částka 40.117,67 Kč, kterou žalovaní ani po výzvách nezaplatili. Pohledávka České kanceláře pojistitelů byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018 postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovaným písemně oznámena.

11. Podle ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu 1/3 toho, co plnila poškozenému podle odst. 2 písm. a), b), g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300.000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma, řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit.

12. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a jeho podřazením pod citované zákonné ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj dovodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Česká kancelář pojistitelů má podle ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nárok na náhradu 1/3 toho, co plnila poškozenému v případě, že se jednalo o plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

13. V daném případě dne 13. 11. 2017 způsobil žalovaný 2) jako řidič dopravní nehodu, když porušil povinnosti dle zákona o provozu na pozemních komunikacích, nepřizpůsobil rychlost jízdy vozidla a vjel do protisměru, kde se střetl s vozidlem Škoda Fabia, jehož vlastníkem byl [jméno] [příjmení] a způsobil na tomto vozidle škodu. Škodící vozidlo Škoda Felicia, [registrační značka], jehož provozovatelem a vlastníkem byl k datu dopravní nehody žalovaný 1) nemělo sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tudíž Česká kancelář pojistitelů vyplatila z garančního fondu pojišťovně poškozeného plnění ve výši 155.433 Kč a poplatek ve výši 2.420 Kč společnosti [právnická osoba] za vyřízení případu. Kancelář má nárok na náhradu 1/3 toho, co plnila poškozenému včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, nejvýše však v částce 300.000 Kč, v daném případě se jedná o částku 52.617,67 Kč (1/3 z částky 157.853 Kč). Vůči pohledávce Kanceláře jsou solidárními dlužníky provozovatel škodícího vozidla – žalovaný 1) a řidič vozidla – žalovaný 2), který porušil povinnosti dle zákona o pozemních komunikacích a způsobil újmu. V daném případě odpovídá za vzniklou újmu žalovaný 1) - provozovatel vozidla podle § 2927 o. z. a žalovaný 2) - řidič škodícího vozidla podle § 2910 o. z. Žalovaní z titulu regresní náhrady uhradili Kanceláři pouze částku 12.500 Kč a dále zůstali nečinní. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018, na základě níž přešla pohledávka Kanceláře na žalobce, tato skutečnost (změna v osobě věřitele) byla žalovaným řádně oznámena. Žalovaní dluh splnili pouze z části, a soud prvního stupně nepochybil, pokud jim uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci zbývající částku 40.117,67 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I napadeného rozsudku (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

14. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I, jímž byla žalovaným 1) a 2) uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 40.117,67 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku II o nákladech řízení, když náklady řízení úspěšného žalobce byly vypočteny ve správné výši.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž s ohledem na výsledek odvolacího řízení úspěšnému žalobci přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 2.740 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 4. 10. 2022) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení účelně vynaložené úspěšným žalobcem částku 7.356,80 Kč, kterou uložil zaplatit společně a nerozdílně oběma žalovaným, když ohledně dalších nákladů odvolacího řízení se žalobce výslovně vzdal práva na jejich náhradu.