17 CO 43/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka IČO se sídlem adresa o náhradu škody a nemajetkové újmy, o odvolání žalobce, žalovaného, i vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 12. 2020, č. j. 6 C 147/2017-517, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 238.595 Kč, v části výroku II ohledně zamítnutí žaloby co do částky 20.754 Kč a ve výrocích V, VI, VII a VIII zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.</b> <b>II. V části výroku II ohledně zamítnutí žaloby co do částky 187.343 Kč jakož i ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.</b> 1. Okresní soud v Blansku („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 6 C 147/2017-517 (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že

I. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci majetkovou škodu ve výši 255 337 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci majetkovou škodu ve výši 208 097 Kč.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci nemajetkovou újmu bolestného za psychickou újmu ve výši 175 896 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci nemajetkovou újmu a ztížení společenského uplatnění ve výši 1 171 000 Kč.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 141 728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na nákladech řízení – znalečném částku 18 805,01 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Blansku na nákladech řízení – znalečném částku 5 880,18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce, žalovaný, i vedlejší účastník na straně žalovaného (dále jen vedlejší účastník).

3. Žalobce ve svém obsáhlém odvolání uvedl, že ač je v jeho případě dána jistá vrozená vada, spočívající v zúženém páteřním kanálku a vrozeném rozštěpu křížového obratle, je z provedeného dokazování třeba mít za prokázané, že se s bolestmi zad nikdy neléčil a nikdy neměl problém s vyhřeznutím páteřních plotének ani jejich vyklenutím. Před dopravní nehodou potížemi s C obratli netrpěl, kdežto po předmětné dopravní nehodě ano. K vyhřeznutí páteřních plotének tedy došlo právě až v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Ze závěru znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] dle jeho názoru nelze souvislost vyklenutí plotének s dopravní nehodou vyloučit. Žádná předchozí zranění, která utrpěl, mu vyhřeznutí plotének ani jejich vyklenutí nezpůsobilo. Ke znaleckému posudku zpracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] pro účely trestního řízení uvedl, že tato znalkyně ho nikdy nevyšetřila, znalecký posudek byl zpracován pouze pro účely kvalifikace trestného činu a tedy nemůže podat ucelený přehled o jeho zdravotním stavu po předmětné dopravní nehodě a nemůže stačit jako podklad pro posouzení oprávněnosti jeho občanskoprávních nároků. K ustálení svého zdravotního stavu žalobce uvedl, že k tomuto došlo teprve dne 24. 3. 2017 po ukončení rekonvalescence po operaci prodělané dne 16. 1. 2017, přičemž dopravní nehoda zanechala na něm trvalé následky. K diagnóze tinitu žalobce poukázal na názor doc. MUDr. [jméno] [příjmení], odborníka na problematiku tinitu, který uvedl, že k tinitu může dojít po nějaké delší době od nehody, třeba 3 – 5 měsíců poté v rámci následných traumat s whiplash injury spojených. Rovněž také poukázal na lékařskou zprávu vystavenou dne 19. 7. 2016 MUDr. [jméno] [příjmení], z níž vyplývá, že po nehodě došlo ke zhoršení jeho sluchu. V této souvislosti rovněž také poukázal na lékařskou zprávu MUDr. [jméno] [příjmení], který prováděl operaci jeho krční páteře dne 16. 1. 2017. Vyslovil názor, že oblast jeho hlavy byla při předmětné dopravní nehodě také zasažena. Žalobce vznesl výhrady vůči závěrům znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], který ho nevyšetřil a vycházel pouze z obsahu soudního spisu. Dle žalobce by po porovnání úplné zdravotnické dokumentace z doby bezprostředně po předmětné dopravní nehodě a aktuálního jeho zdravotního stavu bylo možno vyjádřit se k tomu, jak se předmětná dopravní nehoda na jeho zdraví podepsala a v jakém rozsahu. Žalobce ve svém odvolání dále vznesl výhrady vůči závěrům znaleckého posudku primáře MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] a namítl, že znalecký posudek vykazuje značné vady a nedostatky, které se nepodařilo odstranit ani výslechem tohoto znalce. Tomuto znalci žalobce vytkl, že se neseznámil se snímky z CT vyšetření ze dne 12. 6. 2014 a vyšel při formulaci svého závěru pouze z popisu rentgenologa, který na CT nález bubliny vzduchu ve vnitřním uchu nepopsal. V této souvislosti poukázal žalobce na skutečnost, že MUDr. [jméno] [příjmení] bublinu ve středním uchu na totožném CT pozoroval. V této souvislosti poukázal na výpověď znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce vyslovil názor, že jediný, kdo provedl jeho vyšetření, byl MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který uvedl, že výhřez meziobratlové ploténky může být v přímé návaznosti na předmětnou dopravní nehodu, odpovídá tomu CT vyšetření a není zmínka, že by před předmětnou dopravní nehodou byly nějaké stavy výhřezu ploténky. Rovněž tak se MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. vyjádřil k příčinné souvislosti mezi výskytem tinitu a předmětnou dopravní nehodou a souvislost vzniku tinitu s dopravní nehodou nevyloučil. Dle žalobce je tedy prokázáno, že utrpěl při předmětné dopravní nehodě zranění spočívající v pohmoždění krční páteře, výhřezu C 4-5,C 5-6 a C 6-7, která způsobila poškození a dráždění nervu C 8, tedy bolesti propagující do malíku a jeho mravenčení a rozsáhlé blokády krční a bederní páteře a pohmoždění měkkých částí hlavy bez otřesu mozku a rovněž se u něj v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou vyskytl tinitus a porucha sluchu. Podle žalobce nebýt předmětné dopravní nehody, příznaky případných změn na páteři se nemusely vůbec projevit, stejně tak by se neobjevil tinitus. Soudu prvního stupně žalobce vytkl, že neprovedl revizní znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnictví, odvětví různá, specializace ORL a chirurgie hlavy, krku a ze specializace na traumatologii, jakož i výslech lékařů MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení]. Žalobce vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že k ustálení jeho zdravotního stavu mělo dojít již kolem 29. 10. 2014 a poukázal na skutečnost, že i vedlejší účastník mu plnil za vyšetření a další výdaje i po datu 29. 10. 2014. Do zaměstnání nastoupil teprve po 31. 12. 2014 a do té doby se potýkal s finančními problémy. Jeho nárok na ušlý zisk je dle jeho názoru důvodný až do dne 31. 12. 2014. Stejně tak dle jeho názoru je důvodný nárok na ušlý zisk od 16. 1. 2017 do 24. 2. 2017 a v této souvislosti se vyjádřil ke způsobu, jakým by mu měl být ušlý zisk vypočten. K otázce náhrady hotových výdajů spojených s léčbou uvedl, že mu nebyly přisouzeny veškeré výdaje, které v žalobě blíže specifikoval. Léky, které užíval, byly užívány vždy v souvislosti s dopravní nehodou a veškeré jím vynaložené náklady na léky mu proto měly být uhrazeny. K přiznaným nákladům právního zastoupení v trestním řízení žalobce uvedl, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl o této výši, že veškeré náklady, jejichž náhradu požadoval, řádně doložil a současně vyslovil přesvědčení, že není zřejmé, jak soud prvního stupně došel k šesti úkonům, za které mu náhradu přiznal. K nákladům na znalecký posudek zpracovaný MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ve výši 9.200 Kč žalobce uvedl, že tento nárok je zcela důvodný, neboť tento znalec jako jediný zpracoval v dané věci hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a pro účely zahájení soudního řízení si musel tento znalecký posudek nechat zpracovat. Žalobce v závěru svého odvolání podrobně popsal, jakým způsobem je omezen ve svém životě v důsledku dopravní nehody a připomenul, že do okamžiku dopravní nehody nebyl nikterak vážně nemocný, s žádným onemocněním pohybového aparátu se neléčil, to se však po předmětné dopravní nehodě změnilo. Připomenul, že újmu na zdraví utrpěl na počátku svého produktivního věku. Žalobce své odvolání uzavřel, že všechny jím uplatňované nároky jsou důvodné a prokázané, a proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jeho žalobě v celém rozsahu vyhověl.

4. Odvolání vedlejšího účastníka na straně žalovaného směřovalo výslovně do výroku I co do částky 238.595 Kč a výroku VIII, přičemž vedlejší účastník považuje v této části rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné, neboť soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy. Podle vedlejšího účastníka žalobcem předložené důkazy stran jeho zaměstnání ve [právnická osoba], a.s. neprokazovaly jeho tvrzení, neboť se jednalo o důkazy velmi nevěrohodné. Žalobcem předloženou pracovní smlouvu a výslech jednatele společnosti [právnická osoba] vedlejší účastník označil za nevěrohodné a poukázal na skutečnost, že jediným zaměstnancem této společnosti byla do roku 2013 [jméno] [příjmení] s průměrnou měsíční mzdou 13.800 Kč (od září 2014 16.400 Kč), na pozici provozního ředitele nebyla nikdy přijata žádná osoba, a to ani poté, kdy měl údajně na tuto pozici nastoupit žalobce. Je tedy nepravděpodobné, že by zaměstnavatel o jednom zaměstnanci s průměrnou měsíční mzdou ve výši 13.800 Kč přijal dalšího zaměstnance s měsíční mzdou 86.000 Kč. Navíc z účetních závěrek za rok 2013 a 2014 vyplývá, že [právnická osoba], a.s. nedisponovala finančními prostředky, aby si mohla dovolit zaměstnance s tak vysokou mzdou. Dle vedlejšího účastníka tedy nárok na náhradu ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti nebyl uplatněn po právu a nárok na ztrátu tohoto výdělku žalobce neprokázal. [ulice] účastník na straně žalovaného navrhl, aby odvolací soud výrok I změnil tak, že žalobu co do částky 238.595 Kč zamítne a výrok VIII tak, že žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného nebude uložena povinnost hradit náklady řízení státu, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se ve svém písemném odvolání zcela ztotožnil s odvoláním vedlejšího účastníka a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu ohledně částky 238.595 Kč zamítl, a dále aby rozhodl tak, že není povinen hradit náklady řízení státu, a aby mu byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně uvedl, že oprávněnost svého nároku zcela řádně prokázal uzavřenou pracovní smlouvou a výpovědí [jméno] [příjmení], tehdejšího předsedy představenstva [právnická osoba], a.s. Pracovní smlouva byla skutečně uzavřena a je tedy prokázáno, že měl dne 2. 6. 2014 nastoupit do nového zaměstnání u této společnosti. Žalobce uvedl, že pracuje opakovaně na obchodně manažerských pozicích s průměrným příjmem 60.000 Kč měsíčně. Připomenul, že měl pracovat přímo pro [právnická osoba], a.s. a měl mít na starosti všechna střediska, čemuž také odpovídala ujednaná mzda. Žalobce uzavřel, že skutečně došlo ke ztrátě na jeho výdělku tak, jak bylo vyčísleno a řádně doloženo. Žalobce uzavřel, že tento nárok uplatnil po právu a zcela správně mu byl také soudem prvního stupně přiznán.

7. Odvolací soud posoudil odvolání všech účastníků jako včas podaná, podaná osobami oprávněnými k podání odvolání, přípustná a řádná (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – dále již jen o.s.ř.).

8. Odvolání žalobce je podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V případě žalovaného a vedlejšího účastníka jsou odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly v žádném odvolání namítány a odvolací soud je z obsahu spisu nezjistil.

9. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání všech účastníků jsou částečně důvodná.

10. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 28. 5. 2017 domáhal zaplacení majetkové škody ve výši 463.434 Kč a nemajetkové újmy ve výši 1.346.896 Kč, která mu vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil žalovaný dne 29. 5. 2014. Žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaný byl v souvislosti s dopravní nehodou trestně stíhán pro přečin těžkého ublížení z nedbalosti dle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a usnesením [název soudu] ze dne 23. 11. 2015, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 27. 1. 2016, č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto podle § 307 odst. 1 písm. a) trestního řádu o podmíněném zastavení trestního stíhání žalovaného. Žalobcem uplatněný nárok spočíval v ušlém zisku za období od 2. 6. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 362.592 Kč a za období od 16. 1. 2017 do 28. 2. 2017 ve výši 54. 143 Kč, dále v náhradě nákladů hotových výdajů spojených s léčbou a rehabilitacemi v částce 10.800 Kč, v náhradě výdajů na léky v částce 272 Kč, v náhradě výdajů za rehabilitaci v částce 1.140 Kč a náhradě cestovného k lékařům v částce 494 Kč, v nároku na právní zastoupení v trestním řízení v částce 24.790 Kč a nároku na náhradě za vyhotovení znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. v částce 9.200 Kč. [příjmení] 1.344.896 Kč představuje bolestné ve výši 295.254 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 1.145.821 Kč.

11. Žalovaný nárok žalobce na úhradu ušlé mzdy za období od 2. 6. 2014 do 31. 12. 2014 neuznával, když okolnosti uzavření pracovní smlouvy žalobce se [právnická osoba], a.s. označil za účelové a vykonstruované. Žalovaný dále namítal, že ne všechny žalobcem uplatněné nároky jsou v příčinné souvislosti s předmětnou autonehodou a zejména poukazoval na skutečnost, že operace dne 16. 1. 2017 nebyla v příčinné souvislosti s autonehodou.

12. Obdobné stanovisko zastával vedlejší účastník, který uvedl, že na bolestné žalobci uhradil částku 109.307 Kč. Rovněž i vedlejší účastník poukazoval na skutečnost, že není prokázáno, že všechny zdravotní potíže popisované ve znaleckém posudku MUDr. [ulice] byly v příčinné souvislosti se škodní událostí ze dne 29. 5. 2014.

13. Soud prvního stupně ve věci provedl obsáhlé dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal, nechal ve věci zpracovat znalecké posudky, znalce také vyslechl a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] považuje za důkazní prostředky zcela způsobilé k prokázání příčinné souvislosti, nemá pochyb o jejich věcné správnosti a z jejich závěrů při svém rozhodování vycházel. Soud prvního stupně se podrobně zabýval jednotlivými žalobcem uplatněnými nároky a konstatoval, že nárok žalobce na úhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] ve výši 9.200 Kč je nedůvodný, tento znalecký posudek je zcela nesprávný a nejedná se o náklad potřebný k účelnému uplatňování práva žalobci a z tohoto důvodu tuto částku žalobci nepřiznal.

14. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dopravní nehoda byla u žalobce příčinou hlavní, podstatnou a důležitou vzniku majetkové újmy spočívající ve ztrátě na jeho výdělku a v podobě účelně vynaložených nákladů na léčení po dobu od 29. 5. 2014 do 31. 10. 2014, přičemž následně po dobu od 1. 11. 2014 již škoda vznikla v důsledku jiných zdravotních potíží žalobce s nehodou nesouvisejících. Soud prvního stupně konstatoval, že ke vzniku škody spočívající ve ztrátě na výdělku po období od 1. 11. 2014 do 28. 2. 2017 a nákladech léčení po tuto dobu by došlo i nebýt dopravní nehody dne 29. 5. 2014. Soud prvního stupně shledal důvodným pouze nárok spočívající ve ztrátě na výdělku za období od 2. 6. 2014 do 31. 10. 2014 ve výši 238.595 Kč, když vzal za prokázané, že žalobce měl uzavřenou řádnou pracovní smlouvu se [právnická osoba], a.s., kam měl nastoupit prokazatelně do zaměstnání. Nárok na ušlý zisk za období od 1. 11. 2014 do 31. 12. 2014 neshledal soud prvního stupně za důvodný a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

15. Pokud se jedná o hotové výdaje, které žalobce požadoval uhradit, přiznal mu soud prvního stupně částku 13.068 Kč v podobě nákladů vynaložených na jeho právní zastoupení v trestním řízení a částku 3.674 Kč představující hotové výdaje spojené s léčbou za období od 29. 5. 2014 do 31. 10. 2014.

16. Ohledně nároku žalobce na úhradu bolestného soud prvního stupně uvedl, že dle znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], tento nárok představoval částku 94.230 Kč, přičemž tento znalecký posudek zahrnoval i položky, které nejsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Na základě tohoto znaleckého posudku bylo plněno vedlejším účastníkem, i když správná částka měla být 84.179 Kč. Nárok na bolestné z psychické újmy na základě posudku MUDr. [příjmení] shledal soud prvního stupně z části důvodný, a to v rozsahu 175.896 Kč, když zohlednil, že částka 25.128 Kč již byla žalobci z tohoto titulu uhrazena. Ohledně nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši 1.145.821 Kč poukázal soud prvního stupně na znalecké posudky MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], z nichž vyplývá, že žádné trvalé následky v přímé příčinné souvislosti s dopravní nehodou žalobce neutrpěl a z tohoto důvodu žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem skutečností, že vedlejšímu účastníku žádné náklady řízení nevznikly a výrok o náhradě nákladů řízení státu poukazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. S bližším odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řádně doručen, a tito jsou s jeho obsahem srozuměni.

17. Odvolací soud především uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním a v převážné části z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry.

18. Především je třeba uvést, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, přičemž tato skutečnost byla zcela také jednoznačně prokázána i usnesením [název soudu] ze dne 23. 11. 2015, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 27. 1. 2016, č. j. [číslo jednací], že žalovaný způsobil dne 29. 5. 2014 dopravní nehodu, při které došlo k újmě na zdraví žalobce.

19. Podstata projednávané věci spočívá především v posouzení, zda veškeré žalobcem tvrzené poškození zdraví a jím uplatněné nároky jsou a v jakém rozsahu v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou žalovaný zavinil, a při které žalobce určitou újmu na zdraví nepochybně utrpěl.

20. Pro posouzení důvodnosti jednotlivých nároků uplatněných žalobcem bylo třeba nejdříve vyřešit otázku, zda hospitalizace žalobce ve dnech od 8. 6 – 10. 6.2015 a ve dnech 15. 1. – 20. 1. 2017 a operace páteře vyhřezlých plotének žalobce v roce 2017 je v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 29. 5. 2014. Stejně tak bylo třeba vyřešit, zda porucha sluchu žalobce a tinitus, kterým trpí, jsou v příčinné souvislosti s výše zmíněnou dopravní nehodou.

21. Žalobce při uplatnění svého nároku vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, stanovení nemateriální újmy na zdraví zpracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který poranění krční páteře s následnou operací 16. 1. 2017 jakož i tinitus dával do souvislosti s dopravní nehodou dne 29. 5. 2014. S ohledem na zpochybnění závěrů jmenovaného znalce ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka se soud prvního stupně touto otázkou podrobně zabýval a ve věci posuzoval nejen znalecký posudek předložený MUDr. [jméno] [příjmení] Ph.D., ale i znalecký posudek MUDr. [příjmení] [příjmení], zpracovaný pro účely trestního řízení. Ve věci soud I. stupně ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializací traumatologie a dále znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, pro odvětví otolaryngologie (ušní, nosní, krční) a chirurgie hlavy a krku, přičemž oba znalce u jednání také podrobně vyslechl. Hodnotící závěry ve vztahu ke všem znaleckým posudkům tedy jak MUDr. [jméno] [příjmení], tak i MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], jakož i MUDr. [příjmení] [příjmení] soud prvního stupně provedl podrobně pod bodem 25 odůvodnění svého rozsudku, přičemž odvolací soud se s těmito závěry v celém rozsahu ztotožňuje.

22. Nad rámec těchto závěrů učiněných soudem I. stupně odvolací soud uvádí, že specializaci MUDr. [jméno] [příjmení] považuje pro posouzení otázky, zda hospitalizace žalobce v době od 8. 6. 2015 do 10. 6. 2015 a jeho hospitalizace a operace páteře v období od 15. do 20. 1. 2017 je v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, za naprosto dostačující. Jak sám znalec uvedl, specializaci má v oboru traumatologie a všeobecné praktické lékařství a praxi v traumatologii i oboru se zaměřením na poranění páteře má od roku 2003. Dle názoru odvolacího soudu má jmenovaný znalec dostatečnou erudici pro to, aby posoudil, zda hospitalizace žalobce v uvedených termínech a operace vyhřezlých plotének v roce 2017 souvisí s dopravní nehodou a zda k samotnému vyhřeznutí plotének došlo v souvislosti s úrazem žalobce utrpěným při této dopravní nehodě. Jmenovaný znalec zcela jednoznačně konstatoval, že nálezy prominujících (vyčnívajících) a jedné vyhřezlé ploténky odpovídají degenerativním změnám s vysokou pravděpodobností přítomným před úrazem, přičemž při výslechu znalec uvedl, že vyhřezlé ploténky byly u žalobce téměř s jistotou před dopravní nehodou. Vyhřeznutí plotének dle znalce odpovídá chronickým změnám nikoliv čerstvým úrazovým změnám. Závěry znalce [příjmení] [příjmení] tedy považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za natolik přesvědčivé, že je nadbytečné, aby byl zadáván ke zpracování revizní znalecký posudek. Důvodem pro zpracování revizního znaleckého posudku není skutečnost, že žalobce není se závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] spokojen a že vyznívají v jeho neprospěch. Znalec [příjmení] [příjmení] také konstatoval, že pravděpodobnost souvislosti operačního řešení krční páteře a autonehody lze hodnotit pouze v jednotkách procent. V souvislosti s tímto závěrem názorem odvolací soud uvádí, že aby bylo možno dospět k závěru, že poškození páteře v podobě vyhřezlých plotének a následná operace páteře žalobce v roce 2017 byla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, musela by být tato příčinná souvislost dána s vysokou pravděpodobností hraničící téměř s jistotou. Za situace, kdy znalec [příjmení] [příjmení] tuto příčinnou souvislost hodnotí pouze v jednotkách procent, nelze tedy dospět k jinému závěru, než že poškození páteře v podobě vyhřezlých plotének a následná operace páteře v roce 2017 nebyla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Pokud znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] [titul za jménem] své výpovědi u jednání před soudem prvního stupně uvedl, že výhřez meziobratlové ploténky může být v přímé návaznosti na dopravní nehodu, že tomu odpovídá CT vyšetření a není zmínka, že by před dopravní nehodou byly nějaké stavy výhřezu ploténky a že žádné záznamy před dopravní nehodou tomu neodpovídají nebo je nemá k dispozici, pak k uvedenému je třeba uvést, že tyto jeho názory nijak nevylučují skutečnost, že v případě žalobce se jednalo o degenerativní změny plotének a že zde tyto vyhřezlé ploténky byly téměř s jistotou před dopravní nehodou, jak uzavřel MUDr. [jméno] [příjmení]. Jak již bylo výše naznačeno, odbornou polemiku na úrovni znalců k této otázce pak s ohledem na přesvědčivost závěrů MUDr. [příjmení], ustanoveného znalce, považuje odvolací soud za nadbytečnou.

23. K námitce žalobce, že nebyl znalcem [příjmení] [příjmení] vyšetřen, odvolací soud uvádí, že znalec řádně při svém slyšení vysvětlil, proč žalobce před zpracováním znaleckého posudku nevyšetřil, a to s ohledem na neúčelnost a na uplynutí doby takovéto jeho prohlídky.

24. Pokud se žalobce odvolával na znalecký posudek MUDr. [příjmení] [příjmení], zpracovaný pro účely trestního řízení, pak k tomuto je třeba uvést, že tato znalkyně konstatovala, že nelze jednoznačně potvrdit, že vyklenutí plotének musí časově souviset s nehodou a že vyklenutí mohlo být dříve bez příznaků. Tedy i s ohledem na závěry této znalkyně, které nejsou v rozporu se závěry MUDr. [jméno] [příjmení], lze uzavřít, že vyhřeznutí či vyklenutí plotének u žalobce a následnou jeho operaci v lednu 2017 nelze dávat do souvislosti s předmětnou dopravní nehodou.

25. K obdobným závěrům, jak bylo uvedeno ohledně znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], lze dospět i v případě znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Jmenovaný znalec, jehož kvalifikaci považuje odvolací soud rovněž za dostačující pro učinění závěru ohledně vzniku tinitu u žalobce, dospěl na základě přezkumu zdravotnické dokumentace žalobce k závěru, že žalobce neutrpěl s vysokou pravděpodobností žádná poškození hlavy a uší při dopravní nehodě. Znalec náležitým způsobem také vysvětlil, jaké jsou možné příčiny vzniku tinitu, kdy konstatoval, že vznik tohoto onemocnění ovlivňuje řada faktorů a jedná se především o subjektivní záležitost. Konstatoval, že z praxe ví, že tinitus vzniká bezprostředně po poranění hlavy a že by v případě whiplash injury vznikl hned. Nevyloučil vznik tinitu také v souvislosti s rehabilitací, kterou žalobce prodělal. Znalec také logicky vysvětlil důvody, proč nevyšetřoval žalobce. Rovněž se také dle názoru odvolacího soudu hodnověrným způsobem vyjádřil k hodnocení CT mozku žalobce ze dne 29. 5. 2014 a CT mozku z 12. 6. 2016 a v souvislosti s tím k vyjádření MUDr. [příjmení]. Znalec i při svém výslechu setrval na závěru, že příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a ušním šelestem a nedoslýchavostí žalobce zde dána není. Závěry jmenovaného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně i s ohledem na jeho výpověď u jednání před soudem prvního stupně za přesvědčivé, přičemž z těchto závěrů lze při rozhodování ve věci vycházet. Rovněž i v tomto případě považuje odvolací soud za zcela nadbytečné ve věci zpracovávat revizní znalecký posudek zejména s ohledem na skutečnost, kterou znalec objasnil, že tinitus je převážně záležitostí subjektivní. I v této souvislosti je třeba poukázat na to, že aby byla zjištěna příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a vznikem tinitu u žalobce, musí být tato příčinná souvislost dána s pravděpodobností hraničící s jistotou a nikoliv v rovině hypotetické.

26. V souvislosti se závěry učiněnými znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. je třeba poukázat i na skutečnost, že jmenovaný znalec vycházel při zpracování znaleckého posudku ze zdravotnické dokumentace žalobce, z níž dovodil, že žalobce si bezprostředně po autonehodě a ani s odstupem několika měsíců na potíže v oblasti hlavy a uší nestěžoval, při lékařském vyšetření bezprostředně po autonehodě, ale ani s odstupem nebylo zjištěno poranění v oblasti hlavy a uší. Tvrzení žalobce, že při dopravní nehodě byla zasažena i oblast jeho hlavy tedy nemá ve zdravotnické dokumentaci oporu.

27. Pokud se jedná o hodnocení ustálení zdravotního stavu žalobce po dopravní nehodě, pak má odvolací soud za to, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] se s touto otázkou náležitým způsobem vypořádal a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakého důvodu považuje za datum ustálení zdravotního stavu žalobce po dopravní nehodě den 29. 10. 2014. Další zdravotní obtíže, které žalobci vznikly v souvislosti s vyhřezlými ploténkami a zejména s jeho operací páteře a hospitalizací v roce 2017, již nelze dávat do souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že vedlejší účastník poskytl žalobci náhradu i za vyšetření a další výdaje i po datu 29. 10. 2014.

28. Ve světle výše uvedeného je pak třeba přistupovat k jednotlivým žalobcem uplatněným nárokům, s nimiž se soud prvního stupně podrobně zabýval.

29. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci přísluší náhrada za ušlý výdělek, kterého mohl dosahovat u [právnická osoba], a.s. Je sice pravdou, že okolnosti uzavření pracovní smlouvy mezi žalobcem a [právnická osoba], a.s. a následné neobsazení této funkce, na kterou měl žalobce ve jmenované společnosti nastoupit, mohou vzbuzovat určité pochybnosti, stejně tak i účetní závěrky této společnosti a výše sjednaných platových podmínek žalobce, jakož i počet zaměstnanců v této společnosti, nicméně žalobce v řízení před soudem prvního stupně řádně doložil pracovní smlouvu s touto společností a jednatel této [právnická osoba] [příjmení], slyšen soudem prvního stupně, okolnosti uzavření pracovní smlouvy se žalobcem řádně vysvětlil a vysvětlil i důvody, pro které nebyla pozice, na kterou měl žalobce nastoupit, dále obsazena. Soud prvního stupně tedy zcela správně tyto důkazy zhodnotil a dospěl k závěru, že žalobce měl řádně uzavřenou pracovní smlouvu s nástupem výkonu práce dne 2. 6. 2014 jako provozní ředitel [právnická osoba], a.s. se sjednanou hrubou měsíční mzdou 86.000 Kč. I když odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobci v souvislosti s nemožností nastoupit do zaměstnání u [právnická osoba], a.s. v důsledku dopravní nehody přísluší ušlá mzda, odvolací soud se neztotožnil s rozsahem výše přiznané ušlé mzdy žalobci soudem prvního stupně v rozsahu 238.595 Kč, když navíc výpočet této částky považuje odvolací soud za nepřezkoumatelný. Především je třeba uvést, že z obsahu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně není zcela zřejmé, jakým způsobem soud prvního stupně k výpočtu této částky dospěl, zda se jedná o částku představující čistý či hrubý ušlý výdělek. Soud prvního stupně odečetl vyplacenou podporu v nezaměstnanosti, avšak z odůvodnění rozsudku není zřejmé, za jaké období tato částka byla odečtena a v jaké výši. Odvolací soud navíc uvádí, že má za to, že ušlý výdělek přísluší žalobci toliko za tři měsíce, když z obsahu jím předložené pracovní smlouvy je zřejmé, že v pracovní smlouvě se [právnická osoba], a.s. byla ujednána zkušební doba v délce tří měsíců, během níž mohla kterákoliv ze smluvních stran pracovní poměr kdykoliv zrušit bez udání důvodu. Je tedy otázkou, zda pracovní poměr žalobce u této společnosti by trval i po uplynutí těchto tří měsíců, zda by nedošlo k jeho ukončení ze strany jak žalobce, tak [právnická osoba], a.s., což se jeví jako vysoce pravděpodobné, když pracovní pozice, na níž měl žalobce nastoupit, [právnická osoba], a.s. nadále obsazována nebyla. Odvolací soud tedy z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 238.595 Kč zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a), § 219 písm. a) odst. 1 písm. b) o.s.ř.). K přisouzené částce 16.742 Kč žalobci obsažené v částce 255.337 Kč ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že tato částka nebyla odvoláním žádného z účastníků napadena, a proto výrok I v této části nabyl samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu.

30. Pokud se jedná o zamítnutí nároku žalobce na úhradu majetkové újmy ve výši 208.097 Kč pod výrokem II rozsudku soudu prvního stupně, pak k tomuto odvolací soud uvádí následující. Žalobcem uplatněný nárok na ušlou mzdu představoval částku celkem 416.738 Kč. Žalobci z tohoto titulu pod výrokem I byla přisouzena částka 238.595 Kč, tudíž zamítnutý rozdíl mezi těmito částkami činí 178.143 Kč. Tato částka je obsažena v zamítavé částce 208.097 Kč pod výrokem II rozsudku soudu prvního stupně. Zamítnutí této částky 178.143 Kč shledává odvolací soud jako správné s ohledem na to, co bylo uvedeno výše, tedy s ohledem na závěr, že žalobci přísluší náhrada ušlé mzdy pouze za tři měsíce u [právnická osoba], a.s. Stejně tak považuje odvolací soud za správné zamítnutí částky 9.200 Kč, která je obsažena rovněž v zamítavé částce 208.097 Kč, která představuje náklady, které žalobce vynaložil na znalecký posudek vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] Ph.D. Rovněž i odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tento znalecký posudek byl pro rozhodnutí ve věci zcela nepoužitelný, tudíž nelze žalobci přiznat náhradu nákladů, které na tento znalecký posudek vynaložil. Po odpočtu částky 178.143 Kč a částky 9.200 Kč z částky 208.097 Kč zbývá tedy zamítnutá částka 20.754 Kč. Tato částka představuje zbývající náklady na právní zastoupení žalobce v trestním řízení, které mu soudem prvního stupně nebyly přiznány a zbývající náklady, které žalobce vynaložil v souvislosti s léčením a které požadoval uhradit. Zamítnutí těchto dvou nároků v rozsahu 20.754 Kč však odvolací soud považuje za nepřezkoumatelné, neboť z odůvodnění rozsudku nelze dovodit, z jakých důvodů na nákladech právního zastoupení v trestním řízení byla žalobci přisouzena pouze částka 13.068 Kč a z jaké důvodu nebyly žalobci přiznány další náklady na právní zastoupení, které uhradil a jejichž úhradu doložil. Stejně tak je tomu i v případě nepřiznání náhrady nákladů na léčení, které žalobce vynaložil a které podrobně ve své žalobě specifikoval. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci přísluší náhrada těch hotových výdajů, které vynaložil v souvislosti se svým léčením v období od 29. 5. 2014 do 29. 10. 2014, nicméně z odůvodnění rozsudku skutečně není zřejmé, které položky, které žalobce požadoval uhradit, byly žalobci vedlejším účastníkem proplaceny, které jsou mu přiznávány a které nikoliv. Odvolací soud z tohoto pohledu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ohledně zamítnutí žaloby co do částky 20.754 Kč shledává za nepřezkoumatelný, a proto v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, který se bude jednotlivými položkami, a to jak náklady právního zastoupení žalobce v trestním řízení, tak i položkami představovanými náklady na léčení žalobce zabývat, o těchto znovu rozhodne, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně uvede, které konkrétní položky žalobcem požadované a z jakého důvodu žalobci přiznává, či nikoliv.

31. Pokud se jedná o výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh žalobce na úhradu nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění ve výši 1.171.000 Kč, sestávající z částky 1.145.821 Kč za ztížení společenského uplatnění a 25.179 Kč za nemajetkovou újmu za bolestné a psychickou újmu v souvislosti s posttraumatickou stresovou poruchou žalobce, pak zamítnutí těchto částek považuje odvolací soud za věcně správné, a proto tento výrok IV ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. Rovněž i odvolací soud má shodně jako soud prvního stupně za to, že s ohledem na závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] k charakteru zranění, které utrpěl žalobce při dopravní nehodě dne 29. 5. 2014 a na závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. ohledně vzniku tinitu u žalobce lze konstatovat, že žalobci žádné ztížení společenského uplatnění v souvislosti s touto dopravní nehodou nevzniklo. Žalobci tedy odškodnění ztížení společenského uplatnění jím požadované v rozsahu 1.145.821 Kč nepřísluší, stejně tak i částka 25.179 Kč, která byla žalobci vedlejším účastníkem uhrazena.

32. Protože odvolací soud částečně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, musel zrušit i závislé výroky pod body V – VIII.

33. Odvolací soud připomíná, že se nezabýval výrokem III rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl odvoláním žádného z účastníků napaden a který ve smyslu ustanovení § 206 odst. 2 o.s.ř. nabyl samostatně právní moci.

34. V dalším řízení se tedy soud prvního stupně bude zabývat nárokem žalobce na ušlou mzdu, která mu vznikla po dobu tří měsíců, kdy nemohl nastoupit do zaměstnání u [právnická osoba], a.s.. Ušlou mzdu, která žalobci za toto období přísluší, znovu vypočte a odůvodní, stejně tak se bude zabývat nárokem žalobce na zbývající částky za právní zastoupení v trestním řízení a za náklady vzniklé v souvislosti s jeho léčením po dobu od vzniku úrazu do ustálení jeho zdravotního stavu. Rovněž i v této části své rozhodnutí o těchto částkách podrobně odůvodní tak, aby jeho výrok byl přezkoumatelný.

35. V novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně rovněž i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

36. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně pod bodem 29 odůvodnění svého rozsudku zdůvodnil zamítnutí žaloby ohledně částky 94.230 Kč představující bolestné, které žalobce požadoval uhradit, nicméně tato částka se v žádném ze zamítavých výroků rozsudku soudu prvního stupně neprojevila. Soud prvního stupně tak dle názoru odvolacího soudu dosud nerozhodl o celém předmětu řízení, což lze dovodit také ze skutečnosti, že částka, o které rozhodoval soud prvního stupně, neodpovídá součtu částek, které byly žalobou uplatněny.

37. Odvolací soud dále dodává, že dle ustálené soudní judikatury při rozhodování o věci samé nelze vedlejšímu účastníkovi přiznat práva nebo uložit povinnost, kromě práva či povinnosti ve vztahu k nákladům řízení.