17 Co 46/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného A ., IČO: IČO žalovaného A se sídlem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátkou se sídlem Adresa žalovaného A o částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2023, č. j. 61 C 196/2020-169,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 21 670 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného , Jméno žalovaného B, , advokátky.

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I rozsudku ze dne , datum, , č. j. 61 C 196/2020-169, že návrh, aby soud připustil rozšíření žaloby o zaplacení částky , částka, z titulu ztížení společenského uplatnění, se odmítá. Výrokem II byl zamítnut návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od , datum, do zaplacení a částku 162 063,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od , datum, do zaplacení. Výrokem III byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 59 330 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného. Výrokem IV byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu na účet Městského soudu v Brně náklady řízení, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, v němž uvádí, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje v nesprávném právním posouzení a nesprávném hodnocení důkazů soudem prvního stupně a dále v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí. Soud prvního stupně dle názoru žalobce na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, které žalobce navrhoval, nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Po skutkové stránce má žalobce za to, že soud prvního stupně měl žalobě vyhovět, svá tvrzení považuje za prokázaná a nároky za důvodné a doložené. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil v plném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, neboť žalobce se v podaném odvolání v podstatě omezuje na citaci vybraných zákonných odvolacích důvodů bez jakékoliv konkretizace, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové nebo právní stránce, popřípadě v čem spočívá nesprávný postup soudu prvního stupně, který rozhodnutí předcházel. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil správně, své rozhodnutí dostatečně odůvodnil, na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc správně právně posoudil, když se opíral o dostatečně zjištěný skutkový stav věci. Žalobce soudu prvního stupně na podporu svých tvrzení předložil pouze znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož vyplývá, že žalobce má zdravotní potíže, které negativně ovlivňují kvalitu jeho života, nijak se z něj ale nepodává, že by příčinou těchto zdravotních obtíží byla péče non lege artis poskytnutá žalovaným. Soud prvního stupně uložil vypracování znaleckého posudku soudnímu znalci z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, , tituly před jménem, , jméno FO, , z jehož závěrů je zřejmé, že v postupu pracovníků žalovaného neshledal takové nedostatky, které by mohly vést k poškození zdraví žalobce. Žalobce nenavrhl žádné důkazy, které by tyto závěry znalce zpochybňovaly. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze obecně podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) - g) o. s. ř. tak, jak jsou v tomto ustanovení konkrétně vyjmenovány, aniž byly žalobcem jakkoliv rozvedeny. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 14. 9. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím vyvažující vytrpěné bolesti. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne , datum, byl ošetřován ve zdravotnickém zařízení žalovaného, kde mu byla diagnostikována akutní cystitida. Následně byl léčen pro hydronefrózu, opakovaně se dostavoval se stížnostmi na bolest v oblasti břicha a zad, i přes naléhání jeho matky, jakožto tehdejší zákonné zástupkyně nezletilého žalobce, nedošlo k provedení vyšetření prostřednictvím magnetické rezonance, která mohla objektivně pomoci diagnostikovat později zjištěný pilonidální sin. V době, kdy tato diagnóza byla u žalobce diagnostikována, se již jednalo o pokročilejší stadium onemocnění, žalobce byl indikován k nutné operaci za účelem odstranění vyzrálého pilonidálního sinu v oblasti konečníku a excizi rozsáhlých zánětlivých lézí. K operačnímu zákroku žalobce došlo dne 14. 9. 2017, v operačním protokolu je uvedeno, že pilonidální sinus byl již vyzrálý a rozsáhlý. Po propuštění do domácí péče se žalobce dostavoval k pravidelným kontrolám, v rámci nichž byla zjištěna hypergranulace rány, docházelo k převazům a přeškrabům. Při kontrole dne 4. 12. 2017 bylo zjištěno krvácení spodní části pooperační rány, ošetřující lékař , tituly před jménem, , jméno FO, přes naléhání matky žalobce neprovedl magnetickou rezonanci i přesto, že se u operační rány vyskytovaly obtíže i po dobu tří měsíců po provedeném zákroku. Žalobce stále trpěl bolestmi, na které si stěžoval, objektivně byla zjištěna krvácející rána. Matka žalobce v té době doložila výsledky vyšetření magnetické rezonance z jiného zdravotnického zařízení a teprve následně bylo lékaři žalovaného přistoupeno k opětovné hospitalizaci žalobce za účelem operace recidivující pilonidální cysty s fistulí, operace bylo provedena ředitelem , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, Žalobce po druhé operaci docházel v rámci ambulantní péče do zdravotnického zařízení žalovaného po dobu více než deseti měsíců, opět docházelo k hypergranulaci pooperační rány, žalobce byl nucen dodržovat klidový režim po dobu více než deseti měsíců. Na základě žádosti matky žalobce v listopadu 2018 převzala péči o žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařka , název, , adresa, , která konstatovala, že již při začátku léčby muselo dojít k pochybení ze strany ošetřujících lékařů žalovaného. Žalobce je přesvědčen, že ze strany lékařů žalovaného při poskytování zdravotnické péče došlo k postupu, který byl v rozporu s pravidly lékařské vědy, postup nelze považovat za lege artis, čímž bylo žalobci těžce ublíženo na zdraví. Zejména absence včasného stanovení diagnózy pilonidálního sinu, následné provedení operace nebylo v souladu s uznávanými medicínskými postupy, nebyla provedena požadovaná vyšetření, která by jasně prokázala stav žalobce, byly uplatňovány nevhodné postupy pooperační ambulantní péče a ignorována neúměrně dlouhá léčba, která byla provedena neúčinně bez dostatečné odbornosti a pečlivosti. Zaviněním žalovaného došlo ke vzniku újmy na zdraví žalobce, jež byla provázena nejen velkými bolestmi, ale také několik let trvající léčbou, která zapříčinila prohloubení a návrat Aspergerova syndromu žalobce.

7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že nárok žalobce neuznává ani zčásti, nejsou splněny podmínky pro vznik jeho odpovědnosti za újmu na zdraví žalobce. Žalovaný je přesvědčen, že v případě žalobce nedošlo k porušení povinností zdravotnického personálu, poskytnutá lékařská péče byla zcela lege artis.

8. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne , datum, žalobce uplatnil požadavek na rozšíření žaloby o náhradu ztížení společenského uplatnění z důvodu progrese dlouhodobé nemoci a požadoval zaplacení další částky , částka, , neboť jeho společenské uplatnění je ztíženo v uvedených doménách, kdy vychází ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , resp. dodatku ke znaleckému posudku, který tento znalec zpracoval na žádost žalobce za účelem vyčíslení bolestného, které stanovil v rozsahu 1 826 bodů a které bylo předmětem žaloby.

9. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (výpovědí žalobce, znaleckým posudkem zpracovaným na žádost žalobce soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho výslechem u jednání) skutkově uzavřel, že žalobce podstoupil dne , datum, ve zdravotnickém zařízení žalovaného operační zákrok k odstranění vyzrálého a rozsáhlého pilonidálního sinu. Postup při stanovení diagnózy byl dle znalce zcela standardní, klinickým vyšetřením, využití magnetické rezonance k této diagnóze nepatří ke standardnímu postupu. Přestože bylo navrženo mnoho lékařských a chirurgických metod tohoto onemocnění, neexistuje jasný konsensus o nejlepší metodě léčby. Druh operace byl žalovaným indikován správně v rámci běžně používaných metod. Při operaci pilonidálního sinu je cílem kompletní odstranění celého sinu. Rozhodnutí k provedení operace ze strany žalovaného bylo správné, druh výkonu, který byl zvolen, lze považovat za správné rozhodnutí. Postup lékařů žalovaného při poskytování zdravotních služeb žalobci, resp. při provedení operace a pooperační léčbě, byl znalcem shledán postupem v souladu s uznávanými pravidly lékařské vědy, tj. postupem lege artis. V zavedené léčbě a průběhu hojení znalec neshledal žádné nedostatky, stejně jako v postupu léčby samotné. Léčení defektu po pilonidálním sinu je vždy velmi zdlouhavé v průměru se udává až 90 dnů. K příčinám recidiv se znalec vyjádřil, že je uváděna hloubka intergluteálního žlábku, počet volných vlasů a tuhost chlupů hraje rovněž důležitou roli v etiologii onemocnění, existuje vysoká míra recidivy až 30 % i po nejradikálnějších lokálních exciziích pilonidálního sinu. Vzhledem k popsanému klinickému obrazu bylo lékaři žalovaného správně rozhodnuto o operační revizi vedené úmyslem o urychlení hojení, kdy z operačního protokolu je patrné, že operatér se snažil velmi úsporně odstranit tkáně, které nejevily přílišnou tendenci k hojení. Vzhledem ke konzervativnímu postupu chirurgů následně ve , název, , adresa, , který byl shodný s postupy lékařů žalovaného, nebyl dle znalce klinický nález žalobce takového rozsahu, aby vyžadoval plastiku.

10. Poněvadž pro učinění závěru, zda byly naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou újmu na zdraví žalobce, je zapotřebí odborného posouzení, soud prvního stupně správně ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie , tituly před jménem, , jméno FO, , což se v daném případě jevilo účelnější s ohledem nejen na složitost řešené problematiky, ale i vzhledem k závěrům znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vypracovaného na základě zadání žalobce.

11. Závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, velmi erudovaně a přesvědčivě objasnil před soudem prvního stupně po pečlivém prostudování veškeré zdravotnické dokumentace žalobce, že operační zákroky byly za účelem odstranění pilonidálního sinu správně indikovány a byly provedeny lege artis, tj. v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Postup žalovaného při provádění lékařských zákroků, jakož i pooperační péče, byl bez jakýkoliv významných pochybení způsobem odpovídajícím zdravotnímu stavu žalobce, v žádném případě nedošlo v souvislosti s léčbou žalobce k poškození jeho zdraví. Samotné onemocnění, kterým žalobce trpěl, je léčitelné velmi obtížně, všechny techniky mají celkem vysoký počet recidiv. Stanovení diagnózy pilonidálního sinu se provádí klinickým vyšetřením, využití magnetické rezonance k této diagnóze nepatří ke standardnímu postupu. Znalec zdůraznil, že přestože bylo navrženo mnoho lékařských a chirurgických metod onemocnění pilonidálního sinu, neexistuje jasný konsensus o nejlepší metodě léčby. Jelikož nikde není uveden jednoznačný doporučený a závazný postup při léčbě pilonidálního sinu, žádné ze známých operačních řešení není zcela bez rizika recidivy či nekomplikovaného hojení. V daném případě fyzické dispozice žalobce (nadměrné ochlupení, zvýšené pocení) a Aspergerův syndrom, jímž žalobce trpěl, komplikovaly hojení. Dle závěrů znalce žalovaný zvolil zcela správný způsob léčby, již před první operací bylo jasné, že léčba pilonidálního sinu žalobce bude časově náročná s těžko odhadnutelnou dobou léčení. V postupu zdravotnických pracovníků žalovaného při indikaci nebo provedení operačních zákroků nebyly shledány žádné nedostatky, průběh léčby žalobce nebyl ovlivněn porušením povinností ze strany žalovaného. Soud prvního stupně dospěl k jednoznačnému závěru, že žalovaný při léčbě žalobce nepochybil, a pokud se žalobce domáhá odškodnění své nemoci a zdravotních obtíží není jeho nárok na náhradu újmy důvodný. Žalobce nenavrhl soudu prvního stupně žádné důkazy, které by závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyvrátily.

12. Podle ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od , datum, (dále jen „o. z.“), při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Podle ustanovení § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Vycházej ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně má odvolací soud ve shodě s prvoinstančním soudem za prokázáno, že v projednávané věci nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví žalobce, kterými jsou: protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), existence újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy a zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti. Porušením právních povinností je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala, a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody či příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a újmou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Mezi protiprávním úkonem a újmou musí existovat vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže újma je podle obecné povahy, obvyklého chodu věci a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu. Současně se musí prokázat, že újma by nenastala bez této příčiny.

15. U újmy na zdraví jde o zjištění, zda protiprávní úkon byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví. Příčinná souvislost mezi léčebným postupem, který nebyl lege artis (v souladu s dostupnými poznatky vědy), a újmou na zdraví pacienta – jako jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti zdravotnického zařízení za újmu – musí být najisto postavena. Na straně žalující je tedy důkazní břemeno o tvrzené příčinné souvislosti, tudíž v případě jeho neunesení stíhají žalující stranu nepříznivé následky spočívající v tom, že žalobě nemůže být vyhověno.

16. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100 %, soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, Soubor C 14066 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1919/08).

17. Po podřazení shora uvedených skutečností pod citovaná zákonná ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

18. Provedeným dokazováním (zejména znaleckým zkoumáním) nebylo v daném případě shledáno žádné profesní pochybení ze strany žalovaného, v jeho postupu při operacích a léčbě žalobce, které byly postupem lege artis, tj. byly provedeny a indikovány v souladu s dostupnými poznatky vědy. Je tedy nutno uzavřít, že základ nároku žalobce na náhradu újmy na zdraví je vůči žalovanému nedůvodný a neoprávněný, kdy v podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny dvěma úkony právní služby po 10 460 Kč dle § 11 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalovaného k odvolání žalobce a účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, ) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, jedna ve výši 300 Kč, druhá ve výši 450 Kč, což celkem činí částku 21 670 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.