17 CO 47/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 382.730 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 11. 2021, č. j. 20 C 62/2021-54, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2021 č. j. 20 C 62/2021-57

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a III potvrzu je.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.324 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 2.324 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Hodoníně (dle jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 11. 2021 č. j. 20 C 62/2021 – 54 (dále již jen rozsudek soudu prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 382.730 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.846,6 Kč, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Doplňujícím usnesením ze dne 26. 11. 2021 č. j. 20 C 62/2021 – 57 doplnil soud prvního stupně výše citovaný rozsudek o výrok III, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení spočívající v soudním poplatku ve výši 19.137 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítl nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že soud prvního stupně uvedl pouze stručný popis jednotlivých provedených důkazů a tyto důkazy pak již dostatečně nevyhodnotil a neuvedl, jaká zjištění z toho kterého důkazu vzal za prokázaná. Rozsudek soudu prvního stupně tak nesplňuje náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. V této souvislosti žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se otázky nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí. Soudu prvního stupně žalovaný dále vytknul, že neprovedl jím navržené důkazy, které dle jeho názoru měly zásadní význam pro rozhodnutí ve věci. Měl provést zejména důkaz navrhovaným znaleckým posudkem. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, poukázal na rozhodnutí soudu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl žalovaný uznán nejen vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1 trestního zákoníku, ale v rámci adhezního řízení byl také zavázán k povinnosti nahradit žalobci náklady léčení ve výši 59.878 Kč. Žalobce poukázal na závaznost tohoto rozsudku. Konstatoval, že námitky, které žalovaný uplatňoval v průběhu řízení ohledně spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, mohl a měl uplatnit v trestním řízení. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1338/2006 a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání žalovaného podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly ani namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 382.730 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to s poukazem na skutečnost, že žalovaný byl uznán trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně, č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 6. 2020 vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, k jehož spáchání došlo 29. 12. 2018 tak, že došlo k žalovaným zaviněnému zranění [jméno] [příjmení] (dále jen poškozená), které si vyžádalo její hospitalizaci a lékařské ošetření. Poškozená byla pojištěnkyní žalobce jako zdravotní pojišťovny a žalobce uhradil zdravotnickým zařízením za léčení poškozené celkem 442.608 Kč. Z této částky již byla částka 59.878 Kč přiznána žalobci v rámci adhezního řízení v trestním řízení výše zmíněným trestním příkazem, tudíž žalovaná částka 382.730 Kč představuje zbývající náklady na léčení poškozené, které žalobce uhradil. Žalovaný žalovanou částku ani přes výzvy, které mu byly zaslány, dosud neuhradil.

7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, poukazoval na skutečnost, že chybějící výplň v zábradlí na balkoně, kterou poškozená propadla, byla zabezpečena reflexními páskami a při vstupu na balkon zaměstnanci security a provozní upozorňovali hosty na chybějící výplň. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že poškozená byla v době úrazu ovlivněna požitím alkoholických nápojů, neboť v její krvi bylo zjištěno větší množství než 1 g na kilogram. Dle žalovaného za úraz je odpovědná sama poškozená a jeho odpovědnost dána není.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, nárok žalobce podřadil pod ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a poté dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalovanou částku žalobci s příslušným úrokem z prodlení uhradit. Soud prvního stupně poukázal na trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] a konstatoval, že příčinou vzniku škody bylo porušení povinnosti žalovaného, bez něhož by ke škodě nedošlo. Jestliže žalovaný jako nájemce nemovitostí a osoba odpovědná za provoz baru nezajistil bezpečnost balkonu při běžném užívání ani v součinnosti s vlastníkem nemovitosti, nelze pak dovodit spoluzavinění poškozené. Poškozené byl zpřístupněn nezajištěný balkon, ta se na balkoně chovala způsobem, který nevybočoval z mezí běžného užívání balkonu náležejícího k baru. Ani skutečnost, že poškozená byla v době užívání balkonu pod vlivem alkoholu nelze považovat za vybočení z mezí běžného užívání. Nemovitost se provozovala jako bar, kam lidé běžně chodí za účelem požití alkoholického nápoje. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by poškozená byla před vstupem na balkon poučena o skutečnosti, že v zábradlí balkonu chybí skleněná výplň. Bar byl provozován v noci, viditelnost zde byla snížena, chybějící skleněná výplň nemusela být běžným okem v šeru viditelná. Poškozené byla v důsledku zranění po pádu z balkonu poskytnuta lékařská péče v hodnotě 382.730 Kč, žalobce tuto částku poskytovatelům zdravotních služeb uhradil, a proto má dle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění právo na úhradu této částky, kterou za léčení poškozené vynaložil. Soud prvního stupně proto žalobci jím požadovanou částku spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení přiznal. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. S bližším odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

9. Základní námitka žalovaného vůči rozsudku soudu prvního stupně spočívá v tom, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, když soud prvního stupně provedl v odůvodnění svého rozsudku pouhý výčet důkazů, které provedl a blíže tyto důkazy nevyhodnotil a neuvedl, jaká zjištění z toho kterého důkazu vzal za prokázaná. Do jisté míry se lze s tímto názorem žalovaného ztotožnit, nicméně názor žalovaného, že by rozsudek soudu prvního stupně byl nepřezkoumatelný, odvolací soud nesdílí. Soud prvního stupně skutečně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, co zjistil z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] i z výslechu žalovaného, avšak jaké skutečnosti má těmito svědeckými výpověďmi i účastnickou výpovědí žalovaného za prokázané, jak tyto důkazy hodnotil, již blíže neuvedl. Nicméně z obsahu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně lze dovodit, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil především na výsledcích trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka], zejména na trestním příkazu vydaném v tomto řízení dne 22. 6. 2020 pod č. j. [číslo jednací]. Pokud soud prvního stupně blíže svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] i účastnickou výpověď žalovaného blíže nehodnotil a nečinil z nich žádné závěry, pak lze dovodit, že tyto výpovědi nepovažoval za podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

10. Pokud se jedná o skutkovou stránku věci, pak tato byla zcela jednoznačně objasněna v rámci trestního řízení a veškeré skutkové okolnosti případu vyplývají z výrokové části trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 6. 2020 č. j. [číslo jednací]. Zde je podrobně popsáno, jakým způsobem a za jakých okolností došlo k újmě na zdraví poškozené [jméno] [příjmení] a z výrokové části trestního příkazu je zcela zřejmé, že k újmě na zdraví poškozené došlo tím, že tato při návštěvě Tropic baru ve 2. nadzemním podlaží v [obec] na ulici [ulice] [číslo] který provozoval žalovaný, propadla zábradlím, tvořeným kovovou konstrukcí s prostorovou výplní z tvrzeného tmavého průhledného skla, když jedna část této výplně v šířce 1,25 m a výšce 0,86 m chyběla. Tyto skutečnosti byly v rámci trestního řízení zcela jednoznačně prokázány, jsou obsaženy ve výrokové části trestního příkazu, přičemž soud je výrokovou částí tohoto trestního příkazu ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. v tomto občanském soudním řízení vázán. Žalovaný skutkové okolnosti případu, tak jak vyplývají z výrokové části zmíněného trestního příkazu, žádným způsobem nezpochybňoval. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný tím, že jako provozovatel baru nebezpečný prostor (balkon) veřejnosti zpřístupnil, čímnž se dopustil zaviněného protiprávního jednání, zcela odpovídá provedenému dokazování. Stejně tak je tomu i ohledně příčiny vzniku škody, neboť bez porušení povinností žalovaného by ke škodě nedošlo. Tento závěr lze učinit zcela jednoznačně z výrokové části výše citovaného trestního příkazu, přičemž žalovaný sám připustil, že věděl o chybějící výplni zábradlí, že chtěl nechat otvor zasklít, avšak že se mu realizaci nepodařilo zajistit. I když to soud I. stupně výslovně neuvedl, je nepochybné, že tento závěr mohl učinit především z výpovědi samotného žalovaného.

11. Pokud se jedná o výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které soud prvního stupně blíže nehodnotil a pouze zkonstatoval, co zjistil z těchto výpovědí, odvolací soud uvádí, že ani odvolací soud tyto výpovědi nepovažuje pro rozhodnutí ve věci za podstatné. Svědka [jméno] [příjmení] navrhoval žalovaný slyšet k prokázání skutečnosti, že tento svědek na předmětné místo, kde došlo k pádu poškozené, instaloval reflexní pásku, výpovědí [jméno] [příjmení] mělo být prokázáno, že tento svědek upozorňoval spolu se security službou před vstupem na balkon návštěvníky na chybějící výplň pod zábradlím a žádal je, aby se chovali opatrně. I kdyby tyto skutečnosti byly z výpovědí slyšených svědků prokázány (pokud by soud prvního stupně tyto svědecké výpovědi blíže hodnotil a tento závěr z nich učinil, eventuelně pokud by odvolací soud slyšené svědky sám vyslechl a učinil z nich tato zjištění) nic by to nezměnilo na názoru odvolacího soudu, že ani tyto případně prokázané by neměly na odpovědnosti žalovaného žádný vliv. Porušení povinnosti žalovaného, který umožnil veřejnosti užívání balkonu v 2. nadzemním podlaží, v nočních hodinách při provozování baru, aniž tento balkon byl zabezpečen proti pádu zábradlím (ev. náležitým zajištěním chybějící výplně zábradlí) je natolik zásadní, že ani v příadě prokázání skutečnosti, že chybějící výplň byla označena překříženou páskou, či že návštěvníci baru byli upozorňováni na chybějící výplň, žádným způsobem odpovědnost žalovaného nelze snížit. V jednání žalovaného, který zpřístupnil v nočních hodinách ve své provozovně řádně nezabezpečený balkon ve 2. nadzemním podlaží zábradlím, je natolik zásadním porušením povinnosti předcházení vzniku škodám, že případné označení chybějící výplně zábradlí páskami či upozornění návštěvníků balkonu na chybějící výplň je bezvýznamné a nijak nesnižující odpovědnost žalovaného. Odvolací soud nemá o plné odpovědnosti žalovaného za újmu vzniklou poškozené žádné pochybnosti.

12. Rovněž ani skutečnost, že poškozená byla při pádu z balkonu pod vlivem alkoholických nápojů nemůže odpovědnost žalovaného za újmu na zdraví vzniklou žalobkyni snížit. Z žádných skutečností nevyplývá, že by pád poškozené z balkonu byl důsledkem jejího stavu ovlivněného alkoholem. Navíc za situace, kdy požívání alkoholu návštěvníky provozovny žalovaného v nočních hodinách na sklonku kalendářního roku je ze strany provozovatele baru zcela očekávané a předvídatelné, musel žalovaný jako provozovatel baru zcela důvodně předpokládat, že osoba ovlivněná alkoholickými nápoji si při návštěvě balkonu nebude počínat zcela ostražitě a že adekvátním způsobem nevyhodnotí nebezpečí, které jí v důsledku chybějící výplně zábradlí hrozí. Za této situace dovolávat se toho, že poškozená jako návštěvnice baru byla pod vlivem alkoholu a že si pád z balkonu způsobila sama, považuje odvolací soud za účelové, nepřípadné, hraničící s rozporem s dobrými mravy. Odvolací soud se tedy ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nebylo třeba ve věci zpracovávat znalecký posudek k posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností poškozené v době vzniku úrazu.

13. S přihlédnutím k výše uvedenému, zejména s ohledem na pravomocný trestní příkaz vydaný Okresním soudem v Hodoníně dne 22. 6. 2020 pod č. j. [číslo jednací], má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že za újmu vzniklou poškozené na zdraví zcela jednoznačně odpovídá v plném rozsahu žalovaný.

14. Protože v průběhu řízení bylo zcela jednoznačně listinnými důkazy prokázáno, že žalobce za léčení poškozené uhradil zdravotnickým zařízením celkovou částku 442.608 Kč, má pak dle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění právo, aby mu žalovaný tyto jím vynaložené náklady nahradil. Je zcela nepochybné, že tyto náklady byly vynaloženy v důsledku protiprávního jednání žalovaného a nebýt tohoto protiprávního jednání žalovaného, pak by nedošlo k újmě na zdraví poškozené a žalobce by nemusel tyto náklady na její léčení vynaložit. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry a žalobci částku 382.730 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení důvodně přiznal. Rozsudek soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správný, a proto jej ve smyslu ust. § 219 ve výrocích I a III potvrdil.

15. Odvolací soud se však neztotožnil s výší nákladů řízení, které byly úspěšnému žalobci přiznány, byť samotný postup dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. považuje za správný. Odvolací soud se ztotožnil s přiznáním paušální náhrady žalobci za 4 úkony, a to za podání žaloby, za výzvu k plnění, a za účast na jednání dne 11.10.2021 a dne 3.11.2021 dle § 1 odst. 3. písm. a) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobci přísluší paušální náhrada ještě za 2 úkony služby, a to příprava účasti na jednání dne 11.10.2021 a dne 3.11.2021 (§ 1 odst. 2. písm. b), § 2. odst. 3. vyhlášky č. 254/2015, tedy ještě dalších 2 x 300 Kč). Odvolací soud se však neztotožnil se soudem prvního stupně, který přiznal žalobci náhradu cestovného, a to za použití osobního automobilu k jednání u soudu prvního stupně ve výše uvedených dvou případech. Podle ustanovení § 30 odst. 2. vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalobci byl udělen soudem prvního stupně předchozí souhlas s použitím vlastního motorového vozidla, tudíž žalobci jako účelný a hospodárný cestovní výdaj přísluší výdaj vynaložený na hromadný dopravní prostředek. Odvolací soud tedy přiznal žalobci cestovné za dostavení se ke dvěma soudním jednáním u soudu prvního stupně v celkové výši 524 Kč (131 x 4), když 131 Kč představuje cestovné hromadným dopravním prostředkem za jednu cestu zjištěné z informačního registru [webová adresa]. Celkové náklady řízení, které dle názoru odvolacího soudu žalobci přísluší, činí 2.324 Kč. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.324 Kč.

16. Úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal dle ustanovení § 142 odst. 1 za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů odvolacího řízení, představované paušální náhradou za tři úkony, a to za vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 25.10.2022 Odvolací soud však nepovažoval za účelně vynaložený úkon účast zástupkyně žalobce u vyhlášení rozhodnutí dne 31.10.2022, když u tohoto jednání došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí a účast zástupkyně žalobce k uplatnění či bránění práv žalobce žádným způsobem v této fázi nepřispěla.