17 CO 5/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa fakticky bytem: adresa zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení ml., advokátem se sídlem adresa o ochranu rušené držby, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 27. 10. 2022, č. j. 43 C 256/2022-76, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 11. 2022, č. j. 43 C 256/2022-80, <b>I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení držby žalobkyní spočívající v užívání osobního automobilu tovární značky Mercedes ML 350 BLUETEC 4MATIC, [registrační značka], [VIN kód], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 8.712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] ml., advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 27. 10. 2022, č. j. 43 C 256/2022-76, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 11. 2022, č. j. 43 C 256/2022-80, že žalovaný je povinen zdržet se rušení držby a užívání osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes – [příjmení] [jméno] 350 BLUETEC 4MATIC, [registrační značka], [VIN kód], žalobkyní (výrok I). Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný uvádí, že je mu dobře známa povaha řízení podle § 176 a násl. o. s. ř., stejně jako rozsah rozhodných skutečností a zájem na rychlém rozhodnutí věci. Ostatně z tohoto důvodu také učinil řadu skutečností nesporných, především rozhodné skutečnosti pro určení posledního faktického držitele a kroky žalovaného k ukončení držby. Podstatou obrany žalovaného je argumentace dle § 1007 odst. 1 věta druhá obč. zák. a § 993 obč. zák. Soud prvního stupně však argumentaci žalovaného zcela pominul, nijak se k ní nevyjadřuje, pouze uvedl, že neshledal důvody pro přitakání argumentaci žalovaného ohledně odvolání jeho výprosy. Žalovaný namítl, že žalobkyně neuvedla žádný právní důvod pro držbu předmětného vozidla. Řízení o ochranu držby není řízením, v němž by se zkoumala otázka řádnosti či poctivosti držby, leč otázka právního titulu držby může být významná z hlediska námitek dle § 1007 a § 993 obč. zák. Žalovaný opakovaně tvrdí, že žalobkyně neměla a nemá předmětné vozidlo v držbě z jiného důvodu, než je výprosa. Skutečnost, že žalobkyně vozidlo užívá delší dobu pro potřeby rodiny není důvodem k držbě vozidla, naopak je ukázkou toho, že žalobkyně se jako držitel snaží přeměnit v trvalé právo to, co je jí povoleno pouze výprosou. Žalovaný má za to, že v řízení bylo najisto prokázáno, že došlo k odvolání výprosy ze strany jednatele a jediného společníka žalovaného a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila písemně s tím, že s jeho argumentací nesouhlasí a považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a důvodné. Dále uvedla, že v řízení o žalobě z rušené držby dle § 176 a násl. o. s. ř. se soud omezí pouze na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, žalobkyně není povinna prokazovat, že se jedná o držbu řádnou, poctivou a pravou. Žalobkyně byla povinna prokázat, že jde o svémocné rušení držby ze strany žalovaného, což tvrdila a prokázala. Žalobkyně odmítá, že by předmětné vozidlo užívala na základě výprosy, neboť podstatnými znaky výprosy, které musí být splněny kumulativně, jsou: přenechání věci k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, a aniž se ujedná účel, ke kterému se má věc užívat. Z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, za jakým účelem bylo žalobkyni vozidlo dáno do bezplatného dlouhodobého užívání v rámci uspořádání poměrů mezi žalobkyní a jednatelem a jediným společníkem žalovaného [jméno] [příjmení], a to za účelem péče o rodinnou domácnost a jejich společné nezletilé děti, kdy toto uspořádání bylo zachováno i po rozvodu jejich manželství. Nebyly naplněny zákonné podmínky výprosy a je bezpředmětné hovořit o odvolání výprosy. Ke dni [datum] bylo žalovaným svémocně zasaženo do držby žalobkyně a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě na ochranu rušené držby vyhověl. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že s ohledem na nové rozhodné skutečnosti, k nimž došlo v průběhu odvolacího řízení, jsou dány důvody pro změnu napadeného usnesení.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e), g) o. s. ř., tzn. že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] na ochranu rušené držby se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se dalšího rušení držby žalobkyně spočívající v užívání osobního automobilu tov. zn. Mercedes – [příjmení] [jméno] 350 BLUETEC 4MATIC, RZ 8 B1 [číslo], [VIN kód].

7. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že s jednatelem a jediným společníkem žalovaného [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] před Obecním úřadem ve Střelicích manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 11 C 87/2021-31, který nabyl právní moci dne [datum]. Za trvání manželství obdržela žalobkyně od jednatele a jediného společníka žalovaného [jméno] [příjmení] dne [datum] k dlouhodobému bezplatnému užívání předmětný osobní automobil. V rámci řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti, které proběhlo u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 P a Nc 25/2021, se u jednání dne [datum] [jméno] [příjmení] vyjádřil tak, že matka užívá a otec hradí výdaje s provozem aut. V odůvodnění pravomocného opatrovnického rozsudku soud prvního stupně uvádí, že otec nezletilých dětí - jednatel a jediný společník žalovaného [jméno] [příjmení] dal matce nezletilých dětí - žalobkyni k dispozici dva mercedesy. Žalobkyně je oprávněna předmětný automobil užívat na základě držby práva užívání a nepřetržitě bezúplatně automobil užívala i po rozvodu manželství s [jméno] [příjmení], který užívání automobilu žalobkyní a jejich nezletilými dětmi respektoval a žalobkyni ve výkonu práva držby nebránil. Neoprávněný zásah do držby byl naplněn jednáním, kterého se žalovaný prostřednictvím společnosti [právnická osoba] dopustil dne [datum], kdy tuto společnost zmocnil k převzetí předmětného osobního automobilu a jeho předání žalovanému. Dne [datum] se do domácnosti žalobkyně dostavil neznámý muž s plnou mocí a oznámil jí, že jde odvézt obě vozidla [jméno] [příjmení] v užívání žalobkyně, předmětné vozidlo [jméno] - [příjmení] [jméno] 350 BLUETEC 4MATIC odvezl a dožadoval se vstupu do garáže, aby odvezl i druhé vozidlo [jméno] – [příjmení] C220 D 4MATIC. Z jednání žalovaného je patrno, že odpírá plnit, co doposud plnil a brání žalobkyni ve výkonu práva držby spočívající v užívání předmětného osobního automobilu.

8. Žalovaný u jednání před soudem prvního stupně trval na zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že manželství mezi žalobkyní a jednatelem a jediným společníkem žalovaného [jméno] [příjmení] bylo pravomocně rozvedeno a žalobkyně předmětný automobil užívala nepřetržitě do [datum], kdy se do místa bydliště žalobkyně dostavil zmocněnec žalovaného [jméno] [příjmení] a automobil odvezl. Žalovaný trvá na tom, že ze strany žalobkyně se jedná o držbu nepravou, automobil užívala pouze na základě výprosy, kterou žalovaný ke dni [datum] odvolal a ústní formou vyzval žalobkyni k vrácení vozidla.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojenými spisy téhož soudu: sp. zn. 11 C 87/2021 o rozvodu manželství žalobkyně a [jméno] [příjmení], sp. zn. Nc 21 [číslo] o úpravě péče a výživného k nezletilým dětem [jméno] a [jméno] [příjmení] pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, sp. zn. 41 C 186/2022 o ochranu rušené držby spočívající v užívání druhého vozidla [jméno] – [příjmení] žalobkyní a listinnými důkazy ve spise založenými (úředním záznamem Policie ČR, Obvodního oddělení policie [obec], o podání vysvětlení žalobkyní ze dne [datum], fotografiemi předmětného automobilu, emailovou korespondencí žalobkyně s autorizovaným servisem zajišťujícím pro žalobkyni servis vozidla, zmocněním společnosti [právnická osoba] žalovaným, čestným prohlášením [jméno] [příjmení]), dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Žaloba na ochranu rušené držby dle závěru soudu prvního stupně pojmově směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu, soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu, nezkoumá oprávněnost držby. Smyslem žaloby z rušené držby je ochrana pokojného stavu, soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou a pravou, ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá.

11. Soud prvního stupně skutkově uzavřel, že ze strany žalovaného jde o svémocné rušení držby žalobkyně, ve vztahu k držbě předmětného automobilu se jednalo o pokojný stav, jehož obnovení se lze domáhat žalobou na ochranu rušené držby. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že předmětný automobil byl dlouhodobě svěřen do užívání žalobkyni jako dřívější manželce jednatele a jediného společníka žalovaného [jméno] [příjmení] za účelem realizace potřeb žalobkyně, jejich tehdejší rodinné domácnosti a péče o jejich společné nezletilé děti. Automobil setrval v užívání žalobkyně i po rozvodu manželství a poté, co byly jejich společné nezletilé děti svěřeny pravomocným rozhodnutím opatrovnického soudu o schválení dohody rodičů do péče žalobkyně. Dne [datum] byl osobou pověřenou žalovaným předmětný automobil bez jakéhokoliv předchozího upozornění či výzvy odňat žalobkyni z držby, čímž došlo k přetržení pokojného stavu a svémocného rušení držby žalobkyní. Soud prvního stupně proto žalobě jako důvodné zcela vyhověl a žalovanému napadeným usnesením uložil povinnost zdržet se rušení držby a užívání předmětného osobního automobilu žalobkyní.

12. Podle ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

13. Vycházeje z citovaného zákonného ustanovení je nutno dovodit, že smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu, soud proto nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Tyto zásadní předběžné otázky řeší až v následném petitorním řízení, které je vyvoláno žalovaným. Smyslem posesorní žaloby z rušené držby je ochrana či obnovení posledního stavu držby. Jinými slovy řečeno, žaloba směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení, nejde o ochranu subjektivních práv jako v případě žalob petitorních, ale o řízení o poskytnutí ochrany posledního faktického stavu. Pro ochranu rušené držby a rozhodnutí soudu je postačující, že je objasněn skutečný stav držby a nastalého rušení, neboť žaloba je v souladu s procesní úpravou ustanovení § 177 a násl. o. s. ř. projednána ve zkrácené lhůtě 15 dnů od zahájení řízení bez provádění dokazování. Soud se omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

14. Odvolací soud dodává, že ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2133/15, mimo jiné uvedl, že soudy vyšly správně z toho, že žaloba z rušené držby dle § 177 a násl. o. s. ř. není žalobou o právu, nýbrž žalobou o faktickém stavu a jejím účelem je poskytnutí ochrany faktickému pokojnému stavu. Soud proto nezkoumá právní otázky, ale omezuje se toliko na zjištění poslední držby a zjištění jejího svémocného rušení.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, citované zákonné ustanovení, jeho výklad v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a s přihlédnutím ke změně skutkového stavu, změně rozhodných skutečností, k nimž došlo po vyhlášení usnesení soudu prvního stupně v průběhu odvolacího řízení, přistoupil odvolací soud ke změně napadeného usnesení.

16. U jednání před odvolacím soudem dne [datum] žalobkyně tvrdila, že po vyhlášení napadeného usnesení soudu prvního stupně téhož dne [datum] jí žalovaný předal předmětný osobní automobil zpět do užívání. Žalobkyně má u sebe malý technický průkaz vozidla, velký technický průkaz má žalovaný, vozidlo je v jeho majetku. Žalobkyně hradí náklady na provoz vozidla a nepřetržitě pokojně vozidlo užívá pro potřeby své domácnosti a pro zajišťování péče a potřeb nezletilých dětí. Od této doby žalobkyně není žalovaným v držbě nijak rušena, nebyla žalovaným vyzvána k vydání vozidla a probíhají mimosoudní jednání mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem [jméno] [příjmení] - jednatelem a jediným společníkem žalovaného - o vypořádání jejich zaniklého SJM, v rámci nichž by mělo být užívání vozidla, včetně jeho výlučného vlastnictví vyřešeno.

17. Odvolací soud při přezkumu napadeného usnesení soudu prvního stupně v době svého rozhodování nezjistil svémocné rušení držby spočívající v užívání předmětného osobního automobilu žalobkyní ze strany žalovaného. Jestliže účelem žaloby na ochranu rušené držby je zjištění posledního stavu držby, ochrana posledního pokojného stavu držby a jeho navrácení, pak tento pokojný stav byl obnoven a nastolen aktivním jednáním žalovaného, který respektoval usnesení soudu prvního stupně, požadavku žalobkyně dobrovolně vyhověl, zdržel se rušení držby spočívající v užívání předmětného osobního automobilu žalobkyní, dne [datum] automobil žalobkyni vrátil a předal zpět do užívání, aniž by od té doby žalobkyni v držbě rušil.

18. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení držby žalobkyní spočívající v užívání osobního automobilu tov. zn. Mercedes - [příjmení] [jméno] 350 BLUETEC 4MATIC, [registrační značka], [VIN kód], se zamítá.

19. S ohledem na změnu napadeného usnesení soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení mezi účastníky před soudem nalézacím i odvolacím a uložil žalobkyni povinnost nahradit úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady řízení, které jsou v prvoinstančním řízení tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum]) po 1.500 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. K těmto dvěma úkonům náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v odvolacím řízení jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]), po 1.500 Kč, nimž náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady řízení úspěšného žalovaného před soudy obou stupňů částku 8.712 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni, tak jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení.