17 CO 54/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni Mgr. Ing. jméno příjmení , advokátem se sídlem ulice a číslo , PSČ obec o 322.123 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 9. 2021, č. j. 8 C 190/2018-368,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I, III, IV a V potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) náklady odvolacího řízení ve výši 38.573,37 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Okresní soud v Prostějově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. 9. 2021 č. j. 8 C 190/2018-368, že žaloba na zaplacení částky 294.335 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 294.335 Kč od 6. 12. 2015 do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 27.788 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27.788 Kč od 6. 12. 2015 do zaplacení. Výrokem III byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovaným 1) a 2) náklady řízení ve výši 270.023,60 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných. Výrokem IV byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 10.891 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Výrokem V byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově náklady řízení ve výši 5.912,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce nesouhlasí se zjednodušeným závěrem soudu prvního stupně, který nerespektuje podstatu imateriálních nároků na bolestné a ztížení společenského uplatnění. Žalobce namítá, že do okamžiku dopravní nehody dne 15. 3. 2014 paní [jméno] [příjmení] nepociťovala žádné problémy s páteří, neléčila se s ní a ve svých běžných aktivitách nebyla stavem své páteře nikterak limitována. Dopravní nehoda ze dne 15. 3. 2014, při níž došlo k poškození zdraví [jméno] [příjmení], představovala spouštěč značných bolestí nejen v oblasti bederní páteře, ale vyvolala též vleklé zdravotní potíže, jež neodezněly ani několik let po nehodě. Dle názoru žalobce je nesprávné, aby bolesti, které paní [příjmení] pociťovala v důsledku poškození zdraví při škodné události, a trvalá omezení, jež jí po nehodě zůstala, byly zcela ignorovány a plnění vyplacené žalobcem na bolestné a ztížení společenského uplatnění bylo považováno za nedůvodné. Pro neuznání nároků poškozené [příjmení] a regresního nároku žalobce proti žalovaným nemůže být ani skutečnost, že u paní [příjmení] byly zjištěny degenerativní změny na páteři. Příčinná souvislost mezi dopravní nehodou ze dne 15. 3. 2014 a plněním poskytnutým žalobcem poškozené [příjmení] na bolestné a ztížení společenského uplatnění je dle žalobce jednoznačně dána. Žalobce současně odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se příčinnou souvislostí, kterou nelze vylučovat jen proto, že protiprávní jednání škůdce dovršilo již stávající nepřiznivý zdravotní stav poškozeného. Plnění poskytnuté žalobcem paní [příjmení] bylo vyplaceno důvodně a výplatou tohoto plnění vznikl žalobci regresní nárok na náhradu poskytnutého plnění včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. Vůči pohledávce žalobce jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma, tj. žalovaný 1) jako vlastník a provozovatel škodícího vozidla a žalovaný 2) jako řidič vozidla. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaní 1) a 2) se k odvolání žalobce vyjádřili písemně a odvolací soud rovněž odkazuje na písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaní považují odvolání žalobce za nedůvodné, neboť bolestné ve výši 300 bodů, jakož i ztížení společenského uplatnění, byly poškozené [jméno] [příjmení] vyplaceny v souvislosti se zjištěnou frakturou obratlů Th 12 a L 1, nikoliv se subjektivními bolestmi zad, případně těžkými degenerativními změnami, které musely poškozenou omezovat i před nehodou. Žalovaní poukázali na to, že bolesti zad se u [jméno] [příjmení] neobjevily v žádné lékařské zprávě či v její výpovědi do 7. 7. 2014. Žádné bolesti zad nehodnotí ani znalecký posudek JUDr. [jméno] [příjmení], který měl k dispozici celou zdravotní dokumentaci paní [příjmení] a který konstatoval, že její zranění nezanechají žádné trvalé následky. Ke stejným závěrům dochází ve svém znaleckém posudku i MUDr. [příjmení]. Pokud žalobce vyplatil poškozené [příjmení] bolestné a ztížení společenského uplatnění na základě pozdějších vyšetření, chybí příčinná souvislost s dopravní nehodou ze dne 15. 3. 2014. Soud prvního stupně dle žalovaných dospěl ke správnému závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou ze dne 15. 3. 2014 a poškozením zdraví [jméno] [příjmení] v podobě kompresivní zlomeniny obratlů Th 12 a L 1 a správně žalobu zamítl.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba ohledně částky 294.335 Kč s příslušenstvím zamítnuta, jakož i souvisejících výrocích III, IV, V o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolání žalobce mělo suspenzivní a devolutivní účinky pouze ve vztahu k zamítavému výroku I rozsudku soudu prvního stupně a akcesorickým výrokům III, IV a V o nákladech řízení. Odvoláním žádného z účastníků nebyl napaden výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno ohledně částky 27.788 Kč s příslušenstvím, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

6. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn. že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobce domáhal po žalovaných 1) a 2) společně a nerozdílně zaplacení částky 322.123 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 15. 3. 2014 řídil žalovaný 2) v katastru obce Jablonica na Slovensku vozidlo značky Ford Focus, [registrační značka], v důsledku překročení nejvyšší povolené rychlosti dostal při projíždění pravotočivé zatáčky smyk a přejel do protisměru, kde pravou zadní částí vozidla narazil do levé přední části protijedoucího vozidla značky Volkswagen Polo, [registrační značka] řízeného [jméno] [příjmení]. Žalovaný 2) zavinil svým protiprávním jednáním dopravní nehodu, což bylo potvrzeno trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Senici dne 23. 4. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 10. 6. 2015, když spoluzavinění na straně poškozených nebylo shledáno. Při dopravní nehodě došlo ke zranění řidiče vozidla [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] i spolujezdkyně – jeho manželky [jméno] [příjmení], která utrpěla zranění spočívající ve zlomenině 8., 9., 10. žebra vlevo, pohmoždění břišní stěny, pohmoždění pravého kolena, pohmoždění kyčelního kloubu s dobou léčení v trvání nejméně 21 dnů. Újmu vzniklou při dopravní nehodě zaplatila poškozeným [jméno] a [jméno] [příjmení] [právnická osoba] [anonymizováno] spol. s r. o. v celkové výši 20.288 Eur (v přepočtu 558.378 Kč). Při šetření pojistné události bylo zjištěno, že odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla značky Ford Focus, [registrační značka], nebyla sjednána, vozidlo tedy nebylo ze zákona pojištěno, žalovaný 1) jako vlastník a provozovatel škodícího vozidla porušil svoji povinnost vozidlo pojistit. Z toho důvodu bylo pojistné plnění v celkové výši 558.378 Kč vyplaceno z garančního fondu žalobce, který výplatou tohoto plnění má podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. právo na náhradu poskytnutého plnění, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. V dané věci jsou vůči regresní pohledávce žalobce solidárními dlužníky žalovaný 1) jako vlastník a provozovatel škodícího vozidla a žalovaný 2) jako řidič škodícího vozidla, který má povinnost újmu nahradit. Žalobce vyzval oba žalované dne 13. 10. 2014 a 13. 11. 2014 k úhradě pohledávky, žalovaní částečně plnili a ke dni podání návrhu zaplatili žalobci celkem 236.255 Kč, k úhradě tak zbývá žalovaná částka 322.123 Kč, kterou žalovaní ani po předžalobní výzvě ze dne 5. 11. 2015 nezaplatili.

8. V průběhu řízení vzal žalobce podáním ze dne 10. 6. 2019 žalobu částečně zpět ohledně částky 27.788 Kč s příslušenstvím, proti čemuž žalovaní neměli žádných námitek, a soud prvního stupně proto výrokem II napadeného rozsudku řízení v této části zastavil.

9. Žalovaní se k návrhu vyjádřili písemně s tím, že nárok žalobce neuznávají a současně vznesli námitku promlčení nároku žalobce. Žalovaní rozporují výši částky, kterou žalobce požaduje v žalobě, a poukázali na to, že po uplynutí čtyř měsíců od dopravní nehody absolvovala dne 8. 7. 2014 paní [příjmení] druhé CT vyšetření, po němž došlo k navýšení bodového ohodnocení bolestného o 370 bodů. Žalovaní namítají, že mezi zraněním způsobeným paní [příjmení] při dopravní nehodě dne 15. 3. 2014 a poškozením jejího zdraví diagnostikovaným při CT vyšetření dne 8. 7. 2014 není dána příčinná souvislost, neboť v tomto období mohlo dojít k jejímu zranění jiným způsobem. Při vyšetřeních paní [příjmení] provedených bezprostředně po dopravní nehodě dne 15. 3. 2014 (RTG vyšetření hrudníku a žeber, CT vyšetření hrudníku a břicha) nebyly zjištěny žádné fraktury obratlů Th 12 a L 1, které byly diagnostikované při CT vyšetření dne 8. 7. 2014.

10. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (lékařskou zprávou ze dne 9. 7. 2014 zpracovanou MUDr. [jméno] [příjmení], radiologem [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba], odborným vyjádřením MUDr. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví – chirurgie a traumatologie ze dne 20. 1. 2021, znaleckým posudkem zpracovaným dne 6. 2. 2021 MUDr. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, traumatologie, úrazová chirurgie), výslechem [jméno] [příjmení] prostřednictvím dožádaného soudu a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, specializace radiologie, zobrazovací metody, podaným soudem ustanoveným znalcem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, poněvadž znaleckým zkoumáním bylo osvědčeno, že poškození zdraví [jméno] [příjmení] v podobě kompresivní zlomeniny obratlů Th 12 a L 1 není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 15. 3. 2014 zaviněnou žalovaným 2) řidičem vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný 1). Nárok žalobce na náhradu vyplaceného plnění z garančního fondu uplatněným společně a nerozdílně po žalovaném 1) - vlastníku a provozovateli škodícího vozidla a žalovaném 2) - řidiči, který zavinil dopravní nehodu dne 15. 3. 2014, byl proto napadeným rozsudkem zcela zamítnut.

11. Podle ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném k datu dopravní nehody) výplatou plnění z garančního fondu vzniká kanceláři nárok na náhradu toho, co plnila poškozenému podle odst. 2 písm. a), b), g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva. Vůči pohledávce kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozoval a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma, řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit.

12. Odpovědnost České kanceláře pojistitelů k náhradě škody, resp. k výplatě plnění namísto pojistitele, primárně vzniká jako důsledek porušení odpovědnosti vlastníka vozidla stanovené mu v § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť pokud by bylo vozidlo řádně pojištěno, k náhradě škody by byla zavázána příslušná pojišťovna, s níž by vlastník vozidla smlouvu uzavřel. České kanceláři pojistitelů proto v souladu s ustanovením § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přísluší vůči vlastníkovi nepojištěného vozidla postižní právo. Právo České kanceláře pojistitelů na náhradu toho, co plnila za škůdce, má povahu originárního nároku, který vzniká výplatou plnění z garančního fondu. Odpovědnost provozovatele vozidla za škodu způsobenou provozem jeho vozidla nevylučuje souběžnou (solidární) odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události zaviněným porušením právní povinnosti. České kanceláři pojistitelů svědčí právo postihu (regresní nárok) i vůči řidiči nepojištěného vozidla, odpovídá-li řidič za škodu vzniklou při provozu tohoto vozidla (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 931/2008, ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3964/2008, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1438/2007, nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 561/12).

13. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a jeho podřazením pod citované zákonné ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci zcela úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil.

14. Je nepochybné, že dne 15. 3. 2014 v katastru [územní celek] na Slovensku způsobil dopravní nehodu žalovaný 2), kdy při řízení vozidla značky Ford Focus, [registrační značka], v důsledku překročení nejvyšší povolené rychlosti při projíždění pravotočivé zatáčky dostal smyk a přejel do protisměru, kde pravou zadní částí vozidla narazil do levé přední části protijedoucího vozidla značky Volkswagen Polo, [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení], vedle něhož seděla spolujezdkyně [jméno] [příjmení], oba byli zraněni. [jméno] [příjmení] utrpěla zranění spočívající ve zlomenině 8., 9., 10. žebra vlevo, pohmoždění břišní stěny, pohmoždění pravého kolena, pohmoždění kyčelního kloubu s dobou léčení v trvání nejméně 21 dnů. Výlučné zavinění žalovaného 2) na dopravní nehodě bylo mezi účastníky nesporné.

15. Při provedeném šetření dopravní nehody bylo zjištěno, že ke škodícímu vozidlu značky Ford Focus nebylo v rozhodné době, tj. v okamžiku dopravní nehody dne 15. 3. 2014, uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, čímž došlo k porušení zákonné povinnosti žalovaným 1) jako vlastníkem a provozovatelem vozidla. Likvidaci pojistné události prováděla společnost [právnická osoba] Vyplacená plnění v celkové výši 20.288 Eur (v přepočtu 558.378 Kč) této společnosti nahradila Česká kancelář pojistitelů z jím spravovaného garančního fondu v souladu s „ Dohodou mezinárodních kanceláří pojistitelů členských států evropského hospodářského prostoru a dalších přidružených států“ ze dne 30. 5. 2002. Výplatou plnění z garančního fondu vzniklo České kanceláři pojistitelů – žalobci právo na náhradu toho, co plnila poškozeným vůči provozovateli vozidla, tj. žalovanému 1) a vůči řidiči vozidla, tj. žalovanému 2), který dopravní nehodu zavinil. Žalovaní 1), 2) jsou ve smyslu citovaného zákona solidárními dlužníky a jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci plnění vyplacené z garančního fondu.

16. Odvolací soud přisvědčil žalovaným a shoduje se se závěry soudu prvního stupně, že mezi poškozením zdraví [jméno] [příjmení] spočívajícím v kompresivní fraktuře obratlů Th 12 a L 1, diagnostikované při CT vyšetření dne 8. 7. 2014, a dopravní nehodou ze dne 15. 3. 2014 neexistuje příčinná souvislost. Kompresivní fraktura obratlů Th 12 a L 1 byla diagnostikována [jméno] [příjmení] na základě CT vyšetření radiologa [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. Z odborného vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví – chirurgie a traumatologie, vyplývá, že dle výsledků CT vyšetření [jméno] [příjmení] ze dne 8. 7. 2014 u ní nejsou nalezena poškození páteře v důsledku zranění, nýbrž jde o onemocnění, kterým poškozená trpěla již před dopravní nehodou (spondylantrotické degenerativní změny v oblasti bederní páteře a skolióza páteře). Znalec nezjistil žádné známky komprese svědčící o fraktuře v oblasti 12. hrudního a 1. bederního obratle. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, traumatologie – úrazová chirurgie, zpracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], se podává, že [jméno] [příjmení] utrpěla při dopravní nehodě dne 15. 3. 2014 podle CT vyšetření učiněného bezprostředně po dopravní nehodně krevní podlitiny v oblasti levého kyčelního kloubu, krevní podlitiny pravého kolena, zhmoždění břišní stěny s krevními podlitinami v podbřišku, tržně zhmožděnou ránu na hřbetu zápěstí a ruky vpravo, tržně zhmožděnou ránu v oblasti levého lokte a zhmoždění hrudní stěny se zlomeninou 5. – 9. žebra vlevo. Na základě CT vyšetření provedeného dne 15. 3. 2014 nebyly zjištěny u [jméno] [příjmení] žádné traumatické změny v oblasti bederní a hrudní páteře. Při zkoumání CT vyšetření [jméno] [příjmení] provedeného dne 8. 7. 2014 byl dle znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] na bederní a dolní části hrudní páteře stejný nález jako při předchozím CT vyšetření dne 15. 3. 2014. Soudem ustanovený znalec doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. z oboru zdravotnictví – radiologie, zobrazovací metody, ve svém závěru vyslovil, že z dokumentace CT vyšetření ze dne 15. 3. 2014 nevyplývá, že [jméno] [příjmení] utrpěla čerstvou zlomeninu obratlových těl Th 12 a L 1 – zlomeninu, jež by byla následkem dopravní nehody (traumatu) dne 15. 3. 2014. Změny na obratlových tělech jsou staršího data a odpovídají spíše následkům změn degenerativních. Znalec dále konstatoval, že na CT vyšetřeních provedených [jméno] [příjmení] v [nemocnice] s poliklinikou [obec] dne 15. 3. 2014 bezprostředně po dopravní nehodě je zachycena i oblast 12. hrudního a 1. bederního obratle, které nevykazovaly žádné zlomeniny, jež by byly následkem traumatu dne 15. 3. 2014, nýbrž šlo o následky změn degenerativních, tedy staršího data, které byly popsány při CT vyšetření MUDr. [jméno] [příjmení] dne 8. 7. 2014. Závěrům znaleckého zkoumání koresponduje i samotná výpověď [jméno] [příjmení], která potvrdila, že v období po dopravní nehodě dne 15. 3. 2014 utrpěla úraz, když při nákupu v Lidlu spadla a zlomila si ruku v zápěstí, proto dne 8. 7. 2014 absolvovala v [nemocnice] s poliklinikou [obec] nové CT vyšetření, při němž byla zjištěna nová diagnóza – kompresivní fraktura obratlů Th 12 a L 1 a došlo k navýšení bolestného [jméno] [příjmení] o dalších 300 bodů a ztížení společenského uplatnění o dalších 360 bodů.

17. Jak již bylo řečeno výše, toto dodatečné navýšení odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, které bylo [jméno] [příjmení] vyplaceno žalobcem v souvislosti se zjištěnou frakturou obratlů Th 12 a L 1 na CT vyšetření provedeném MUDr. [jméno] [příjmení] dne 8. 7. 2014, není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou zaviněnou dne 15. 3. 2014 žalovaným 2) a není tudíž oprávněný nárok žalobce na náhradu vyplaceného plnění z garančního fondu proti žalovanému 1) jako vlastníkovi a provozovateli škodícího vozidla a žalovanému 2) jako řidiči škodícího vozidla.

18. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 294.335 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků III, IV a V o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, když i při vyčíslení nákladů řízení úspěšných žalovaných a státu soud prvního stupně nepochybil.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž s ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšných žalovaných 1), 2) dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně za právní zastupování, a to dva úkony právní služby u každého ze žalovaných po 9.500 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kterou je nutno snížit o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu na částku 7.600 Kč u každého ze žalovaných (vycházeje z předmětu odvolacího řízení 294.335 Kč). Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalovaných k odvolání žalobce a účast na jednání před odvolacím soudem dne 18. 10. 2022) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč, tj. tři půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné, resp. nárokovaná jedna polovina, v částce 578,82 Kč při cestě z Prostějova do Brna a zpět, tj. 68 km osobním vozidlem značky Audi, [registrační značka], při průměrné spotřebě 8,56 l benzinu 95 a ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšných žalovaných 1), 2) částku 38.573,37 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku.