17 CO 62/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa proti žalovaným: 1) Obec Daňkovice, IČO se sídlem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa 2) Město Nové Město na Moravě, IČO se sídlem adresa 3. Kraj obec , IČO se sídlem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o 56.700 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 1. 2022, č. j. 8 C 262/2018-199, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II, III, V potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaný 2) a žalovaný 3) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení každý částku 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. 8 C 262/2018-199, že žaloba, aby žalovanému 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7.371 Kč s úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od [datum] do zaplacení z částky 7.371 Kč, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.010 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17.010 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32.319 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32.319 Kč od [datum] zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 7.495,10 Kč k rukám právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V bylo rozhodnuto, že žalovaní 2) a 3) jsou povinni uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.907 Kč, každý ve výši jedné poloviny, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaný 2) a žalovaný 3) a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.

3. Žalovaný 2) nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který vůči němu shledal uplatněný regresní nárok důvodným s tím, že odškodnění bylo namístě žadatelům poskytnout. Soud prvního stupně pokládal z hlediska míry zavinění správné rozdělení regresního nároku mezi žalované, větší odpovědnost shledal u žalovaného 3) jako nadřízeného správního orgánu, který disponuje patřičným administrativním a personálním zázemím i pro složitá rozhodování. Žalovaný 2) považuje za sporné, zda žadatelům vznikla újma, která měla být nahrazena a zda lze žalovaným přičítat za její vznik odpovědnost. Otázka nároku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu měla být rozhodnuta v samostatném řízení obecným soudem, a nikoliv jednostranně přiznána žalobcem a žadatelům vyplacena a nemění na tom nic ani skutečnost, že žalobce požadovanou výši zadostiučinění žadatelům zkrátil. Žalovaný 2) rovněž zdůraznil, že musel řešit otázku, zda poskytnout prostor účastníkům posuzovaného správního řízení pro uplatnění zákonných práv či vydat rozhodnutí ve věci ve lhůtě stanovené právním předpisem. Pokud správní rozhodnutí vydal o 135 dnů později, než ze zákona měl, nebylo rozhodnutí vydáno v důsledku úmyslných průtahů v řízení či v důsledku jeho nečinnosti, ale proto aby účastníkům řízení zaručil naplnění jejich zákonných práv. Žalovaný má za to, že pokud existuje nějaká míra zavinění na jeho straně, je minimální k celkové délce správního řízení a rozhodně nedosahuje 30 %, jak rozhodl soud prvního stupně. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II tak, že v tomto rozsahu bude žaloba zamítnuta.

4. Žalovaný 3) uvádí, že v dané věci došlo žalobcem k vyplacení náhrady nemajetkové újmy manželům [příjmení] a žalobce má regresní nárok požadovat náhradu po subjektech, které údajně měly zapříčinit délku správního řízení. Žalovaný 3) namítá, že délka správního řízení byla významně ovlivněna i dobou, po kterou byl spis mimo dispozici žalovaných, nacházel se u správního soudu. Soud prvního stupně bez dalšího přijal argumentaci žalobce o údajném zavinění ze strany žalovaného 3), jemuž byl vyčítán jeho právní názor, který byl správním soudem zrušen. Nesprávný právní názor však nezakládá nárok na poskytnutí nemajetkové újmy a pokud ano, rozhodně ne v plném rozsahu.

5. Žalovaný 1) se k odvoláním žalovaného 2) a žalovaného 3) vyjádřil písemně, neboť je zastoupen stejným advokátem jako žalovaný 3) a uvedl, že s odvoláními souhlasí, stejně jako s uvedenými důvody.

6. Žalobce se k odvolání žalovaných 2) a 3) rovněž vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodná a zcela se ztotožňuje s napadenými výroky rozsudku soudu prvního stupně. Námitky odvolatelů nemohou obstát, neboť žalobce manželům [příjmení] - účastníkům správního řízení poskytl přiměřené zadostiučinění (byť požadovanou výši krátil) v rámci předběžného projednání nároku tak, jak je upraveno zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v podané žalobě podrobně zrekapituloval průběh správního řízení a odůvodnil na základě jakých skutečností a úvah stanovil žalovaným výši jednotlivých regresních nároků. Navrhl, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

7. Žalovaný 2) ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného 3) uvedl, že s jeho odůvodněním naprosto souhlasí a nadále považuje žalobní nárok za nedůvodný.

8. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného 2) a žalovaného 3) byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadených přísudečných výrocích II, III a souvisejícím výroku V o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

9. Odvolací důvody, o které žalovaný 2) a žalovaný 3) opřeli svá odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud ze spisu nezjistil.

10. Odvolání žalovaného 2) a žalovaného 3) měla suspenzivní a devolutivní účinek ve vztahu k výroku II, jímž byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.010 Kč s příslušenstvím, k výroku III, jímž byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32.319 Kč s příslušenstvím a souvisejícímu výroku V, kterým byla žalovaným 2) a 3) uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.907 Kč, každému z jedné poloviny.

11. Odvoláním žalobce ani žalovaného 1) nebyl napaden výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba vůči žalovanému 1) do částky 7.371 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a související výrok IV o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi nimi, tyto výroky rozsudku soudu prvního stupně nabyly samostatně právní moci a nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 1 o. s. ř.).

12. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu, doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení celkové částky 56.700 Kč s příslušenstvím, po žalovaném 1) zaplacení částky 7.371 Kč, představující 13 % ze žalované částky, po žalovaném 2) zaplacení částky 17.010 Kč s příslušenstvím, představující 30 % ze žalované částky a po žalovaném 3) zaplacení částky 32.319 Kč s příslušenstvím, představující 57 % ze žalované částky. Uplatněný regresní nárok opíral žalobce o tvrzení, že dle ustanovení § 16 zák. č. 82/1998 Sb. poskytl odškodnění manželům [příjmení] za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] ve spoluvlastnictví manželů [příjmení], správní řízení bylo vedeno u všech žalovaných. Žalobce posoudil nárok manželů [příjmení] na náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. a uznal jej důvodným, neboť dospěl k závěru, že ve správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona (průtahům v řízení). Zadostiučinění poskytl žalobce v souladu s § 31a zákona a Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 v penězích, nepřiznal požadovanou částku 300.000 Kč, provedl vlastní zhodnocení nároku a dospěl k částce 56.700 Kč, kterou žadatelům dne [datum] poukázal. Dále žalobce ke skutkovým tvrzením uvedl, že správní řízení probíhalo od [datum] do [datum], tedy po dobu 6 let, 4 měsíců a 24 dnů, žalovaný 1), žalovaný 2) a žalovaný 3) vedli správní řízení nepřiměřeně dlouhou dobu, která způsobila manželům [příjmení] nemajetkovou újmu. Žalobce podrobně popsal průběh správního řízení, kdy má za to, že žalovaný 1) se na nepřiměřené délce řízení podílel ze 13 %, žalovaný 2) ze 30 % a žalovaný 3) z 57 % a v návaznosti na to požadoval úhradu po jednotlivých žalovaných. Všechny žalované žalobce vyzval k úhradě regresního nároku písemnými výzvami, které zůstaly bezpředmětnými, žalovaní žalobci ničeho neuhradili.

13. Žalovaní ve svých písemných vyjádřeních k žalobě uvedli, že nárok žalobce neuznávají ani z části, především s odůvodněním, že žalobce neměl automaticky přiznávat náhradu nemajetkové újmy žadatelům - manželům [příjmení], ti se měli se svým nárokem obrátit k soudu a v řízení by možná nemuseli uspět. Žalovaní poukázali na to, že správní řízení bylo obtížné, bylo provázeno značnou aktivitou účastníků, měnila judikatura správních soudů. Žalovaný 1) zdůrazňoval, že je malým obecním úřadem s neuvolněným starostou, nemá dostatečné personální zázemí, proto opakovaně žádal o odnětí věci. Žalovaný 2) zdůrazňoval, že se jednalo o obtížné správní řízení, bylo zrušeno pouze jeho jediné rozhodnutí ze dne [datum], a pokud žalovaný 2) vydal správní rozhodnutí se zpožděním, činil tak proto, aby poskytl dostatečný prostor účastníkům řízení k uplatnění jejich práv. Žalovaný 3), který rozhodoval v odvolacím řízení, namítl, že si mohl omezeně opatřovat důkazy, jím způsobený průtah v řízení se týkal jen procesního rozhodnutí, navíc opakovaně rozhodoval Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud.

14. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným správním spisem sp. zn. xxx, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 30 A 61/2011, a ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 30 A 66/2014, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 7 As 9/2013, jakož i listinnými důkazy ve spise založenými (výdajovým pokladním dokladem o vyplacení částky 28.350 Kč každému ze žadatelů žalobcem, uplatněním regresního nároku žalobce dne [datum] na žalované, žádostí manželů [příjmení] o náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. doručenou žalobci dne [datum], stanoviskem žalobce ze dne [datum]) skutkově uzavřel, že správní řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v tom, že nebylo vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě, trvalo ode dne jeho zahájení do pravomocného rozhodnutí žalovaného 2) dne [datum], celkem 6 let, 4 měsíce a 24 dnů. Celková délka správního řízení byla nepřiměřená, neboť konečné správní rozhodnutí bylo vydáno v době přesahující 6 let, čímž bylo porušeno právo manželů [příjmení] na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a je tedy dána vyvratitelná právní domněnka, že porušením práva na spravedlivý proces jim vznikla nemajetková újma. Soud prvního stupně zhodnotil průběh správního řízení, jehož předmětem bylo určení existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] ve spoluvlastnictví manželů [příjmení]. Návrh na zahájení správního řízení podalo [obec] dne [datum] k žalovanému 1), který návrhu vyhověl rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010, č. j. 92/2010. Jeho rozhodnutí žalovaný 3) jako nadřízený správní orgán potvrdil rozhodnutím ze dne xxx, č. j. xxx. O správní žalobě, rozhodoval Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 1. 2013, č. j. 30 A 61/2011-79, jímž rozhodnutí žalovaného 3) zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Ve svém kasačním rozhodnutí Krajský soud v Brně vyložil pojem a jednotlivé znaky veřejně přístupné účelové komunikace a se svým závazným právním názorem věc vrátil k opětovnému rozhodnutí žalovanému 3). Dne [datum] rozhodl žalovaný 3) o odnětí věci žalovanému 1) na jeho žádost a věc přikázal k rozhodnutí žalovanému 2), který dne [datum] účastníkům sdělil, že bude pokračovat ve správním řízení a dne xxx vydal pod č. j. xxx, rozhodnutí, v němž deklaroval, že na pozemku ve spoluvlastnictví manželů [příjmení] p. [číslo] v k. ú. [obec] se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Toto rozhodnutí žalovaného 2) v odvolacím řízení žalovaný 3) svým rozhodnutím dne xxx, č. j. xxx, potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného 3) byla opět podána správní žaloba, kterou Krajský soud v Brně shledal důvodnou a rozsudkem ze dne 28. 4. 2016, č. j. 30 A 66/2014-109, rozhodnutí žalovaného 3) zrušil a věc mu opětovně vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] žalovaný 3) rozhodl, že se věc vrací žalovanému 2) k novému projednání, který následně rozhodnutím ze dne xxx, č. j. xxx, deklaroval, že na předmětném pozemku ve spoluvlastnictví manželů [příjmení] se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Odvolání [obec] bylo rozhodnutím žalovaného 3) zamítnuto, rozhodnutí žalovaného 2) nabylo právní moci dne [datum], čímž bylo správní řízení skončeno.

15. Dne [datum] uplatnili manželé [příjmení] u žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. s odůvodněním, že správní orgány v řízení od samého počátku postupovaly nezákonně, dopouštěly se průtahů, nerespektovaly právní názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu, opakovaně vydávaly svévolná rozhodnutí, která byla mnohokrát rušena a dočkali se nápravy nezákonnosti až po více jak šesti letech, kdy bylo žalovaným 2) rozhodnuto, že na jejich pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace.

16. Žalobce se dne [datum] vyjádřil písemně k žádosti manželů [příjmení], prověřil průběh správního řízení a shledal jej nepřiměřeně dlouhým s tím, že došlo k průtahům v řízení způsobeným správními orgány, kdy žadatelé ničím nepřispěli k délce řízení, a určil částku přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu při zohlednění všech kritérií uvedených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, ve výši 64.800 Kč, kdy každému ze žadatelů dne [datum] vyplatil jednu polovinu, tj. částku 28.350 Kč.

17. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že na daný případ je třeba aplikovat příslušná ustanovení speciálního zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“).

18. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou pří výkonu státní moci.

19. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považujete se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle ustanovení § 16 odst. 1 a 4 zákona, nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobili. Stát může požadovat regresní úhradu pouze ve výši odpovídající účasti územního celku v samostatné působnosti, územního celku v přenesené působnosti či úřední osoby na způsobení vzniklé škody.

21. Podle ustanovení § 31 a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětného řízení pro poškozeného.

22. Objektivní odpovědnosti (bez ohledu na zavinění) podle výše citovaných zákonných ustanovení se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Nesprávný úřední postup není v zákoně blíže definován, a to z důvodu, že výstižná definice tohoto pojmu není pro mnohotvárnost a šíři možných případů na místě. Konzistentní judikatura dovolacího soudu vychází z toho, že jde o činnost (postup státních orgánů), jestliže při ní došlo k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cdon 129, publikovaný v časopise Soudní judikatura [číslo], [číslo] nebo rozsudek téhož soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3936/2010).

23. Nový institut náhrady nemajetkové újmy dle § 31a zákona směřuje především do oblasti nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích soudního a správního řízení a zakládá nárok na tzv. přiměřené zadostiučinění způsobilé kompenzovat vznik nemajetkové újmy bez ohledu na to, zda zároveň vznikla škoda (skutečná škoda či ušlý zisk). Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného, není spojena se snížením majetkového stavu či jeho nezvýšením, ač bylo předpokládáno, a vedle nepříznivých důsledků vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení může zahrnovat i jiné negativní dopady nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí zejména do osobnostní integrity poškozeného.

24. V rámci předběžného projednání nároku (mimosoudního vyřízení nároku) žalobce konstatoval nepřiměřenost délky správního řízení vedeného všemi třemi žalovanými, konstatoval dílčí průtahy v řízení na straně všech žalovaných, kteří nečinili některé úkony v přiměřených lhůtách, nezkoumali zásadní otázku pro rozhodnutí, jak byli zavázáni rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 30 A 61/2011, neprovedli v tomto směru náležité dokazování, nevypořádali se řádně s otázkou naplnění čtyř znaků veřejně přístupné účelové komunikace, jak jim bylo nastíněno a uloženo v rozsudku Nejvyššího správního soudu i v obou kasačních rozhodnutích Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 A 61/2011 a 30 A 66/2014.

25. Žadatelé manželé [příjmení] se na délce správního řízení ničím nepodíleli, žalobce proto považoval za přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem - nepřiměřenou délkou správního řízení - pro každého z žadatelů částku 28.350 Kč, kterou jim vyplatil a poté se v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 a 4 zákona obrátil s regresní náhradou na žalované územní samosprávné celky ve výši odpovídající jejich účasti na způsobení nemajetkové újmy.

26. Ustanovení § 16 až 18 zákona zakládá státu možnost regresní úhradu žádat i po územním samosprávném celku, v daném případě po žalovaných, kteří se podíleli na nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení, neboť nesprávným úředním postupem územního celku v samostatné působnosti není jen porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, ale též povinnost respektovat závazný právní názor správního soudu v rámci přezkumu jeho rozhodnutí (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2793/2018).

27. Vycházeje ze shora uvedených skutečností, citovaných zákonných ustanovení i ustálené judikatury dovolacího soudu zabývající se danou problematikou, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci zcela úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, pokud shledal žalobu důvodnou vůči žalovanému 2) a žalovanému 3) a s ohledem na míru zavinění mezi ně rozdělil uplatněný nárok žalobce na regresní úhradu, a to v rozsahu 30 % vůči žalovanému 2), představující částku 17.010 Kč z vyplaceného zadostiučinění 56.700 Kč, a vůči žalovanému 3) jako nadřízenému správnímu orgánu v rozsahu 57 %, představující částku 32.319 Kč, a proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku V o náhradě nákladů řízení.

28. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž úspěšnému žalobci přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny paušální náhradou 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření žalobce k odvoláním), kdy žalovanému 2) a žalovanému 3) byla uložena povinnost nahradit každému polovinu, tj. 150 Kč, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.