17 CO 73/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o 240.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 2. 2021, č. j. 11 C 252/2020-112, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Okresní soud v Jihlavě („ dále již jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 11 C 252/2020-112 (dále již jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 240.000 Kč s úrokem z prodlení, zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém provedl rekapitulaci skutkového stavu věci a závěrů soudu prvního stupně a uvedl, že je nepochybné porušení povinnosti žalovaného jako odborníka, pokud podmínky pro vydání směnek koncipoval tak, že směnky nebylo možné reálně vydat. Žalovaný se tedy dopustil porušení jedné ze svých povinností a výkon advokacie v tomto ohledu v zásadě mohl vyvolat klientovi škodu. Je zjevné, že vadnou formulací svěřenecké smlouvy a nevydáním směnek je mu znemožněno vymáhání plnění z příslušných směnek, čímž je mu způsobena majetková škoda nejméně v rozsahu nominální hodnoty směnek. Žalobce vyslovil názor, že není pravdou, že by mu v důsledku porušení povinnosti žalovaného nevznikla škoda a připomenul, že z důvodu porušení povinnosti žalovaného nemá možnost směnku získat. Žalobce provedl podrobný rozbor charakteru směnečného závazku a připomenul, že soud prvního stupně pominul, že směnečný závazek je zcela samostatný a oddělitelný od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Zopakoval, že kvůli porušení povinnosti žalovaného nemůže vymáhat práva ze směnečného závazku, neboť tato lze uplatnit pouze tehdy, má-li oprávněný v držbě příslušnou směnku. Připomenul, že při vymáhání závazku ve směnečném řízení by měl podstatně silnější procesní pozici než u vymáhání kauzálního nároku. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a konstatoval, že je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, popř. i souběžně. Dále poukázal na skutečnost, že namítal, že svěřenecká smlouva je zdánlivým právním jednáním (§ 554 občanského zákoníku) a je nesrozumitelná a neurčitá (§ 553 občanského zákoníku), avšak s touto otázkou se soud prvního stupně nevypořádal. Proto označil rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že sepsal v daném případě svěřeneckou smlouvu za souhlasu a na přání obou účastníků, když formálně jej o tuto službu požádal [jméno] [příjmení]. Při sepisu smlouvy neměl žádný zájem zvýhodnit či znevýhodnit některého z účastníků. Popřel, že by v jeho případě byl jeho výlučným klientem žalobce, což žalobce neprokázal. Žalovaný připomenul, že nekoncipoval úpravu zajištění primárního závazku a žalobce i [jméno] [příjmení] ubezpečil pouze o tom, že bude při úschově směnek striktně jednat podle jejich pokynů, případně podmínek, které jsou sjednány ve svěřenecké smlouvě, které oba bez výhrad odsouhlasili. Jeho povinností bylo toliko zajistit úschovu směnek a jejich nakládání s nimi v souladu s dohodou obsaženou ve svěřenecké smlouvě. Žalovaný dále uvedl, že považuje za nadbytečné zabývat se rozsáhlým rozborem žalobce týkajícím se charakteru zajišťovací směnky a možnosti jejího uplatnění a konstatoval s poukazem na soudní judikaturu Nejvyššího soudu, že bez zřetele k tomu, na jakou částku byla zajišťovací směnka vystavena, věřiteli se jejím prostřednictvím nemůže (nemá-li se na úkor dlužníka bezdůvodně obohatit) dostat více, než kolik bude postačovat„ k pokrytí“ směnkou zajištěné pohledávky. Smyslem uzavření svěřenecké smlouvy, jak to účastníci požadovali, bylo, aby možnost vydání směnky a tím i její použití bylo vždy vázáno na společné souhlasné potvrzení obou účastníků. Pokud on tento jejich společný pokyn a souhlas akceptoval, nemohl se dopustit vůči žalobci ani vůči [jméno] [příjmení] žádného porušení svých povinností a poskytnout jim vadnou službu. Žalovaný popřel, že by žalobce ujistil, že bude mít zajištěno, že obdrží celou dohodnutou částku fakticky v penězích. Oba účastníky ujistil, že při nakládání se směnkami bude přesně dodržovat jejich pokyny, které jsou uvedeny ve svěřenecké smlouvě. Žalovaný uvedl, že není oprávněn přezkoumávat a hodnotit skutkovou stránku věci a činit závěry, zda v daném případě splnil [jméno] [příjmení] svůj dluh vůči žalobci započtením své pohledávky. Nebylo jeho povinností konkrétně poučovat účastníky, jak mají případnou žalobu formulovat, či vzor této žaloby uvádět ve svěřenecké smlouvě. Pro účely obsahu svěřenecké smlouvy byla nepochybně postačující informace, že při nesplnění podmínky jejich souhlasného potvrzení musí tuto otázku vydání směnky řešit soudní cestou. Žalobce se tak mohl u soudu domáhat vydání směnky reivindikační žalobou. Zvolený postup, jak je uveden ve svěřenecké smlouvě, byl dohodnut a odsouhlasen společně žalobcem a [jméno] [příjmení] a takto mu také dali pokyn, jak má se směnkami disponovat. Tento postup je dle žalovaného vůči oběma účastníkům vyvážený a žádného z účastníků neznevýhodňuje. Se závěry soudu prvního stupně o existenci škody se žalovaný zcela ztotožnil a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalobce nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaném žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout nesprávným postupem žalovaného jako advokáta při sepisu svěřenecké smlouvy dne 5. 2. 2014. Žalobce poukazoval na skutečnost, že se žalovaným a [jméno] [příjmení] (dále jen také dlužník) uzavřel dne 5. 12. 2014 svěřeneckou smlouvu (dále již jen svěřenecká smlouva), kterou sepsal žalovaný v rámci poskytování právních služeb žalobci na základě plné moci ze dne 20. 6. 2014. Na základě této smlouvy žalovaný převzal do úschovy 42 směnek označených pořadovými čísly 3 – 44 znějících na částku 240.000 Kč (poslední směnka znějící na částku 160.000 Kč) vystavených [jméno] [příjmení] na žalobce dne 9. 4. 2014. Vystavené směnky zajišťovaly hlavní závazek mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] na zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti žalobce [právnická osoba] na dlužníka. Žalovaný dle žalobce však porušil při sepisu svěřenecké smlouvy své povinnosti tím, že tuto smlouvu sepsal jako neurčitou a nejednal v jeho zájmu jako svého klienta. Žalobce poukázal na neurčitost smlouvy v článku III odst. 1 písm. c) této svěřenecké smlouvy. Toto ujednání nedostatečně, určitě a srozumitelně stanovuje, za jakých podmínek je žalovaný povinen vydat směnky. V důsledku neurčitosti svěřenecké smlouvy žalovaný fakticky znemožnil žalobci domáhat se plnění závazku prostřednictvím směnek. V důsledku nevydání směnek tak žalobci vznikla škoda, přičemž v tomto řízení se domáhá škody vzniklé v souvislosti s nevydáním směnky [číslo] znějící na částku 240.000 Kč splatnou dne 15. 7. 2017.

7. Žalovaný žalobcem uplatněný nárok neuznal, poukazoval na skutečnost, že svěřeneckou smlouvu sepsal na společnou žádost žalobce a [jméno] [příjmení], a do svěřenecké smlouvy zachytil to, co bylo projevem vůle žalobce a [jméno] [příjmení]. Směnky nevydal žalobci z toho důvodu, že neobdržel souhlasné prohlášení žalobce a [jméno] [příjmení], jak vyžadovalo ujednání svěřenecké smlouvy. Žalovaný uvedl, že nevydáním směnek nezabránil žalobci v uspokojení zajištěné pohledávky a žádnou škodu mu způsobit nemohl.

8. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal a dospěl k závěru, že vztah mezi žalobcem a žalovaným při sepisu svěřenecké smlouvy je třeba chápat jako vztah klienta a advokáta. Soud prvního stupně se podrobně zabýval podmínkami odpovědnosti žalovaného za škodu jako advokáta, kterou klientovi způsobil v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii). Uzavřenou svěřeneckou smlouvu mezi účastníky, na základě které žalovaný převzal do úschovy směnky vystavené [jméno] [příjmení], označil soud prvního stupně v článku I odst. 3 jako smlouvu, která nebyla sepsána k tíži žalobce v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Ujednání v článku III odst. 1 svěřenecké smlouvy, a to pod bodem b) označil soud prvního stupně jako jasné, určité a srozumitelné. Se žalobcem však soud prvního stupně souhlasil v tom, že smlouva je neurčitá v v článku III odst. 1 písm. c). Výsledkem této neurčitosti je pak dle soudu prvního stupně, že žalovanému v případě sporu mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] nevznikla povinnost směnky vydat některému z nich, a tím zanikl zajišťovací význam směnek. Dle soudu prvního stupně se žalovaný jako advokát dopustil porušení jedné ze svých povinností a výkon advokacie v tomto ohledu v zásadě mohl klientovi vyvolat škodu, pokud podmínky pro vydání směnek koncipoval tak, že směnky nebylo možné reálně vydat. Soud prvního stupně dále uvedl, že dalším nezbytným předpokladem pro povinnost nahradit škodu spočívá ve skutečném vzniku škody na straně žalobce. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětné směnky sloužící k zajištění závazku neměly uhrazovací funkci dle ustanovení § 1909 odst. 1 občanského zákoníku, avšak úmyslem žalobce a dlužníka bylo vystavit směnky za účelem obdobným utvrzení závazku ve smyslu § 2010 odst. 1 věta druhá o. z., neboť díky směnce měl remitent možnost dosáhnout exekučního titulu v rychlém směnečném řízení. Nemožností vydat směnky se jejich zajišťovací funkce vytratila. Nedošlo však ke ztrátě vymahatelnosti samotné zajištěné pohledávky, žalobcova pohledávka proti [jméno] [příjmení] existuje bez ohledu na její utvrzení směnkami. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se již splnění pohledávky (čtyř čtvrtletních splátek) proti [jméno] [příjmení] v samostatném řízení domáhá. Soud prvního stupně konstatoval, že jestliže v takovém řízení žalobce uspěje, dosáhne svého práva (utvrzeného i směnkami) a nevydáním směnek žalobci žádná škoda nevznikne. V opačném případě, kdy bude žalobcova žaloba proti [jméno] [příjmení] zamítnuta, rovněž nelze uvažovat o poškození žalobce, neboť bude deklarováno, že žalobce pohledávku neměl; ztrátou možnosti vymáhat neexistující pohledávky ve směnečném řízení žalobce rovněž nemůže být poškozen. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci škoda v podobě ztráty vymahatelnosti jeho pohledávky nevznikla a nemůže se náhrady domáhat proti žalovanému. Žalobci mohla vzniknout škoda v nákladech na právní službu žalovaného, která nevede ke kýženému výsledku (vydání zajišťovací směnky k uplatnění před soudem); takové náklady však žalobce neplatil, ani se odpovídající náhrady nedomáhal. Vzhledem k neexistenci škody tedy nelze dle soudu prvního stupně hledat příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl a výrok o náhradě nákladů odůvodnil poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. S bližším odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řádně doručen, a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

9. V průběhu řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, což ani žalovaný nezpochybňoval, že mezi žalobcem jako věřitelem, [jméno] [příjmení] jako dlužníkem a žalovaným jako schovatelem byla dne 5. 12. 2014 uzavřena svěřenecká smlouva, na základě které převzal žalovaný do úschovy směnky [číslo] – 44 ze dne 9. 4. 2014 kterými bylo zajištěno plnění [jméno] [příjmení] vůči žalobci v souvislosti s hlavním závazkem [jméno] [příjmení] na zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti žalobce [právnická osoba] na [jméno] [příjmení]. V této svěřenecké smlouvě byly sjednány bližší podmínky, za kterých je žalovaný povinen směnky vydat [jméno] [příjmení] nebo žalobci. Není pochyb také o tom, že žalovaný předmětné směnky žalobci nevydal, a to s poukazem na skutečnost, že nebyly splněny veškeré podmínky pro vydání těchto směnek, neboť neobdržel souhlas žalobce a [jméno] [příjmení] o tom, zda zajišťovaná pohledávka v rozsahu nominální hodnoty uvedených směnek stále existuje.

10. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jak správně citoval soud prvního stupně, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

11. Základním předpokladem, aby mohlo být žalobě na zaplacení částky představující újmu vzniklou žalobci vyhověno je, aby skutečně tato újma (škoda) žalobci také vznikla. Existence vzniku škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu a nedošlo-li jednáním osoby, která se měla protiprávního jednání dopustit, ke vzniku újmy (škody) na straně žalující, nelze pak o důvodnosti nároku na náhradu škody vůbec hovořit.

12. V daném případě bylo zcela jednoznačně prokázáno, že směnky, které převzal žalovaný do úschovy na základě svěřenecké smlouvy ze dne 5. 12. 2014, měly zajišťovací charakter, přičemž zajišťovaly hlavní závazek mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] na zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti žalobce [právnická osoba] na dlužníka, tedy na [jméno] [příjmení]. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že považuje za nadbytečné a pro posouzení důvodnosti nároku žalobce za zcela irelevantní se blíže zabývat charakterem zajišťovacích směnek a závěry žalobce, že při uplatnění směnky by procesní postavení žalobce při vymáhání směnek bylo příznivější než při domáhání se svého nároku ze závazku hlavního a že žalobce může dle soudní judikatury své nároky uplatnit z obou titulů. Za podstatné považuje odvolací soud to, zda žalobci tím, že mu žalovaný směnky dosud nevydal, došlo na jeho straně ke vzniku majetkové újmy či nikoliv.

13. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nevydáním směnek žalovaným žalobci nedošlo ke ztrátě vymahatelnosti samotné zajištěné pohledávky a skutečnost, že žalovaný žalobci směnky nevydal, neznamená, že se žalobce nedomůže svého nároku na zaplacení těch finančních částek, které mu [jméno] [příjmení] měl zaplatit na základě hlavního závazku za převod obchodního podílu ve společnosti žalobce [právnická osoba] Z připojeného spisu Krajského soudu v [obec], pracoviště [ulice a číslo] [obec], sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že v tomto řízení se žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhá vůči žalovanému [jméno] [příjmení] zaplacení blíže specifikovaných částek, jejichž splatnost nastala, a to z titulu smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] ze žalobce na žalovaného ([jméno] [anonymizováno]). Jedna ze splátek, která je předmětem tohoto řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], je i částka ve výši 240.000 Kč splatná ke dni 15. 7. 2017, což je splátka zajištěná směnkou [číslo] znějící na částku 240.000 Kč, přičemž tuto částku ze směnky [číslo] učinil žalobce předmětem tohoto řízení. Řízení vedené u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] dosud nebylo ukončeno a nelze tedy vyloučit, že žalobce bude se svým nárokem na zaplacení částky 240.000 Kč splatné ke dni 15. 7. 2017 úspěšný a bude v tomto rozsahu uspokojen. Otázka, zda procesní postavení žalobce v tomto řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bude složitější, než v případném řízení o vymáhání zaplacení částky z titulu směnky, je v daném případě zcela nepodstatná. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že nevydáním směnek žalobci žalovaným nedošlo k zániku hlavního závazku, který směnka zajišťovala, a že žalobce má stále možnost se svého nároku vyplývajícího z hlavního závazku soudní cestou domoci. Z uvedeného zcela logicky vyplývá závěr, že žalobci dosud škoda v rozsahu částky 240.000 Kč nevznikla, tudíž nemůže být jeho žaloba v dané věci shledána jako opodstatněná. Soud prvního stupně tedy zcela správně žalobu žalobce zamítl.

14. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, a proto ho s ohledem na výše uvedené ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. Úspěšnému žalovanému by s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. příslušela náhrada nákladů odvolacího řízení. Protože žalovaný se svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, bylo o těchto nákladech rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.