17 CO 76/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o 69.856 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 2. 2022, č. j. 20 C 29/2018 – 19, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10.055 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem ve [obec], nám. Republiky [číslo].</b> 1. Okresní soud ve [obec] (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 20 C 29/2018-90, že se zamítá žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 69.856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 16.800 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce především nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný ve věci není pasivně legitimován, neboť měl na základě dohody o provedení práce dohlížet na pořádek v podniku K-Club ve [obec] na ulici [obec], a to každý pátek a sobotu od 20.00 hod. do 6.00 hod., a je tedy dán místní a časový vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele - provozovatele klubu. Dle názoru soudu prvního stupně je v daném případě osobou odpovědnou za způsobenou škodu ve smyslu § 420 občanského zákoníku provozovatel a nikoliv žalovaný. Žalobce dále uvedl, že uplatnil svůj nárok podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Na základě rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 3. 2011, č. j. 1 T 235/2010-300, žalovaný úmyslně způsobil jinému těžkou újmu na zdraví a dopustil se veřejné výtržnosti tím, že napadl jiného a tím spáchal zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví. Žalobce má za to, že soud je vázán § 135 odst. 1 věta první o. s. ř., je vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Pachatelem byl uznán žalovaný a soud prvního stupně měl při hodnocení důkazů vycházet z toho, že věc byla projednána a rozhodnuta Okresním soudem ve [obec], žalovaný byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody a byla mu uložena povinnost nahradit žalobci náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení] ve výši 891.117 Kč, kdy tato pohledávka je vymáhána prostřednictvím exekuce. Je tedy dle žalobce nesporné, že žalovaný úmyslně způsobil jinému těžkou újmu na zdraví a dopustil se veřejné výtržnosti tím, že napadl jiného, čímž spáchal zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví a měl by tudíž nahradit další náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, zejména za účelem správného vyhodnocení důkazů, případně rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, neboť žalobce v odvolání opakuje v řízení vyvrácenou argumentaci ohledně činnosti žalovaného, neboť bylo prokázáno, že žalovaný vykonával závislou činnost pro jedinou osobu - provozovatele K - Clubu ve [obec], [jméno] [příjmení], kdy pravidelně každý pátek a sobotu dělal v K-Clubu za odměnu ostrahu a pracoval podle pokynů [jméno] [příjmení]. Žalovaný nebyl podnikatelem, natož samozvaným, práci nevykonával pro nikoho jiného než pro [jméno] [příjmení], nevystupoval jako nezávislá entita, ale jako součást kolektivu K-Clubu. Žalovaný neměl na výběr jakou formou pracovně-právní vztah měl, fakticky se jednalo o pracovně-právní vztah, přestože písemná pracovní smlouva uzavřena nebyla. Pokud by žalovaný u [jméno] [příjmení] nebyl zaměstnán, na místě by vůbec nebyl a o pořádek by se nestaral. Proto leží odpovědnost na zaměstnavateli, nadřízeném subjektu, který se odpovědnosti zprostí jen v případě excesu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 69.856 Kč s příslušenstvím představující další náklady vynaložené na léčení poškozeného [jméno] [příjmení]. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že žalovaný způsobil dne [datum] v době od 6.00 hod. do 6.35 hod. v podniku K - Club ve [obec] úraz [jméno] [příjmení] tak, že jej udeřil otevřenou dlaní do hlavy takovou silou, že [jméno] [příjmení] upadl na zem a utrpěl zlomeninu čelní kosti vpravo s krvácením pod lební pleny s poškozením čelních laloků mozku komplikovaným rychlým nástupem otoku s nitrolebním přetlakem, který vedl k závažnému poranění mozku, což si následně vyžádalo jeho léčení, které v době podání návrhu trvalo. Žalobce uhradil v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví [jméno] [příjmení] smluvním zdravotnickým zařízením další zdravotní výkony, náklady na ambulantní péči ve výši 20.189,30 Kč, náklady na léky ve výši 4.071,20 Kč a náklady na prostředky zdravotní techniky ve výši 45.595 Kč, což celkem činí žalovanou částku 69.856 Kč. Odpovědnost žalovaného za poškození zdraví [jméno] [příjmení] vyplývá z pravomocného trestního rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 T 235/2010. Žalovaný byl k náhradě vynaložených nákladů žalobcem vyzván písemně výzvami ze dne [datum] a [datum], na které nereagoval a žalobci ničeho nezaplatil.

7. Žalovaný se k návrhu vyjádřil písemně s tím, že nárok žalobce neuznává ani zčásti a na svoji obranu uvedl, že dne [datum] pro podnik K - Club ve [obec], jehož provozovatelem byl [jméno] [příjmení], zajišťoval brigádně ochranu a pořádek, při zajišťování pořádku způsobil v objektu škodu, což vyplývá z pravomocného trestního rozsudku Okresního soudu ve [obec]. Jedním z podstatných zájmů nočních klubu je zajišťování pořádku a bezpečnosti zaměstnanců a hostů, když tuto činnost vykonával žalovaný brigádně na dohodu o provedení práce. Žalovaný v okamžiku, kdy napadl [jméno] [příjmení] v objektu klubu, nesledoval své osobní zájmy, ale zájmy provozovatele klubu, došlo ke konfliktu s agresivním hostem a ke způsobení újmy na jeho zdraví, došlo k tomu při práci žalovaného a plnění pracovních úkolů pro provozovatele klubu [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl osobu užitou k předmětné činnosti, v případě provozovatele klubu nemusí být užita osoba zaměstnance, ale může se jednat o kteroukoliv jinou osobu k výkonu této činnosti. Žalovaný současně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že ten, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkonů nebo v souvislosti s tím, porušil právní povinnost, se zavinění přičítá té právnické či fyzické osobě, která namísto přímého škůdce odpovídá za škodu, a která je tak povinna i k náhradě nákladů zdravotního pojištění. Žalovaný namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace s tím, že jeho škodní jednání nepostrádalo místní, časový ani věcný vztah k činnosti provozovaného klubu tak, jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2590/2021. Žalovaný se při své činnosti ostrahy v K -Clubu nedopustil excesu a za způsobenou škodu tudíž neodpovídá.

8. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným trestním spisem sp. zn. 1 T 235/2010, rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 17 Co 80/2020-257, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2590/2021, vyúčtováním zdravotní péče k náhradě za léčení poškozeného [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum] a písemnými výzvami žalobce k náhradě těchto nákladů na žalovaného ze dne [datum] a [datum], skutkově uzavřel, že žalovaný způsobil dne [datum] v době od 6.00 hod. do 6.35 hod. v nočním podniku K - Club ve [obec] na ulici [obec], úraz poškozenému [jméno] [příjmení], který vedl k závažnému poranění mozku poškozeného s trvalými následky. Za své jednání byl žalovaný pravomocně odsouzen trestním rozsudkem za úmyslně způsobenou jinou těžkou újmu na zdraví a veřejnou výtržnost, kdy spáchal zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody, který v mezidobí vykonal a současně mu byla trestním rozsudkem uložena povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 891.117 Kč.

9. V řízení před soudem prvního stupně pod sp. zn. 11 C 83/2013 se poškozený [jméno] [příjmení] domáhal po žalovaném náhrady škody na zdraví ve výši 10.496.142 Kč. Bylo prokázáno, že ke vzniku škody na zdraví [jméno] [příjmení] došlo v rámci činnosti žalovaného pro provozovatele K [příjmení] [jméno] [příjmení], kterou žalovaný vykonával mimo pracovní poměr dle dohody o provedení práce, na základě níž mezi pracovní úkony a povinnosti žalovaného náleželo dohlížet na pořádek v nočním klubu každý pátek a sobotu od 20.00 hod. do 6.00 hod. K napadení poškozeného [jméno] [příjmení] došlo v klubu v době mezi 6.00 hod. až 6.35 hod., tedy v době, kdy žalovaný tuto činnost měl vykonávat, případě bezprostředně po jejím skončení, místní a časový vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele – provozovatele klubu [jméno] [příjmení] byl jednoznačně dán. Odvolací soud shodně se soudem dovolacím v tomto řízení nedospěly k závěru, že by žalovaný jako použitá osoba sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, případně, že by se jednalo o tzv. exces, a uzavřely, že osobou odpovědnou za způsobenou škodu na zdraví [jméno] [příjmení] je dle § 420 odst. 2 obč. zák. provozovatel klubu [jméno] [příjmení] a nikoliv žalovaný. Odpovědnost provozovatele klubu nastupuje namísto škůdce, který způsobil škodu při plnění povinností vyplývajících z jeho vztahu k této osobě nebo vznikající v souvislosti s tímto vztahem, v daném případě se jednalo o dohodu o provedení práce. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaný není pasivně legitimován k náhradě nákladů na léčení poškozeného [jméno] [příjmení] vynaložených žalobcem, a žalobu jako nedůvodnou napadeným rozsudkem zcela zamítl.

10. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

11. Podle ustanovení § 420 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použily. Tyto osoby sami za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovně právních předpisů není tím dotčena.

12. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a jeho podřazením pod citovaná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005 nebo ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2625/2006) a s odkazem na své rozhodnutí ze dne 30. 3. 2021, č. j. 17 Co 80/2020-257, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 25 Cdo 2590/2021-281, se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně vyslovenými v napadeném rozsudku o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného.

13. Soud prvního stupně správně skutkově uzavřel, že žalovaný byl pravomocným trestním rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 3. 2011, č. j. 1 T 235/2010-300, uznán vinným, že dne [datum] v době od 6.00 hodin do 6.35 hodin v podniku K - Club ve [obec], kde se brigádně staral o zajišťování pořádku v tomto objektu, fyzicky napadl hosta – [jméno] [příjmení] tak, že jej udeřil otevřenou dlaní do hlavy, kdy poté [jméno] [příjmení] upadl na zem a v důsledku úrazu došlo k trvalému poškození jeho mozku s významným dopadem na jeho mentální a pohybové schopnosti. Žalovaný uzavřel dohodu o provedení práce s provozovatelem K – [příjmení] [jméno] [příjmení], že každý pátek a sobotu v době od 22.00 hod. do 6.00 hod. se bude v jeho podniku K - Club starat o pořádek (dělat vyhazovače). Žalovaný v té době nikde nepracoval, nepodnikal jako OSVČ, s [jméno] [příjmení] se dohodl na odměně 2.000 Kč za každou směnu (noc), peníze mu z utrženého spropitného vyplácely barmanky hotově při odchodu bez potvrzení. Žádnou písemnou smlouvu žalovaný s provozovatelem klubu [jméno] [příjmení] uzavřenou neměl, dohodli se ústně.

14. Škoda na zdraví [jméno] [příjmení] byla žalovaným způsobena dne [datum] v podniku K - Club ve [obec] v době, kdy žalovaný vykonával činnost ostrahy (vyhazovače), v době, kdy byl ve službě a plnil úkoly zadané mu provozovatelem klubu [jméno] [příjmení] [jméno] a časový vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti majitele klubu [jméno] [příjmení] je jednoznačně dán. Žalovaný svým jednáním sledoval plnění úkolů, které mu zadal [jméno] [příjmení], jiný účel jednání žalovaného vůči [jméno] [příjmení] nebyl zjištěn. Žalovaný nesledoval své osobní nebo jiné zájmy, subjektivně jednal ve prospěch majitele K - [příjmení] [jméno] [příjmení] a objektivně jeho jednání, byť naplnilo znaky trestného činu, nepostrádalo místní, časový ani věcný vztah k činnosti majitele K - [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný v okamžiku škodné události nebyl„ samozvaným podnikatelem“ ani„ privilegovaným návštěvníkem baru“.

15. Jak bylo uzavřeno soudem odvolacím i dovolacím (v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 11 C 83/2013), ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. žalovaný není osobou odpovědnou za škodu na zdraví [jméno] [příjmení] s ohledem na důvody shora uvedené. Jestliže ten, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkolů nebo v souvislosti s tím, porušil právní povinnost zaviněně, přičítá se zavinění té právnické či fyzické osobě, která namísto přímého škůdce odpovídá za škodu a která je tak povinna i k náhradě nákladů zdravotní pojišťovny ve smyslu zvláštního ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb.

16. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud uzavřel, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť škodu na zdraví [jméno] [příjmení] způsobil při plnění pracovních úkolů a zavinění se přičítá provozovateli K – Clubu, který namísto žalovaného (přímého škůdce) odpovídá za škodu a je tak povinen i k náhradě nákladů vynaložených žalobcem na léčení poškozeného [jméno] [příjmení].

17. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil jako nedůvodnou námitku žalobce ohledně vázanosti ustanovením § 135 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je soud vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo jej spáchal. Soud rozhodující v civilním řízení o náhradě škody je tudíž vázán pouze výrokem trestního rozsudku o vině a trestu, nikoliv rozhodnutím o náhradě způsobené škody, tuto otázku si posoudí sám podle příslušných právních předpisů.

18. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky, vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které jsou z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné, ze zjištěného skutkového stavu vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a proto napadený rozsudek ve výroku I, jímž byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 69.856 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku II o náhradě nákladů řízení, když náklady řízení úspěšného žalovaného byly soudem prvního stupně vypočteny ve správné výši.

19. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 3.900 Kč dle § 11 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalovaného k odvolání žalobce a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč, tj. 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 1.055 Kč ze [obec] do [obec] a zpět, tj. 144 km, osobním vozidlem zn. Peugeot, reg. zn. 2 BY [číslo], při průměrné spotřebě 5,9 litrů benzinu 95 a ceně jednoho litru pohonných hmot 44,50 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. Celkové náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného činí částku 10.055 Kč, která byla uložena zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.