17 CO 83/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové, ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa c) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa d) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa e) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa f) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa g) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa h) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa ch) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa i) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni Mgr. et Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, o odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 10. 12. 2020, č. j. 24 C 206/2019-499, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba se do částky 8.500 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení zamítá. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) částku 2.060.167,95 Kč s příslušenstvím se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.</b> <b>II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba se do částky 310.632 Kč s příslušenstvím zamítá. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni b) částku 100.000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.</b> <b>III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba se do částky 1.884 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení zamítá. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni c) částku 100.000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.</b> <b>IV. Ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba se do částky 1.169 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení zamítá. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni d) částku 100.000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.</b> <b>V. Ve výroku V se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.</b> <b>VI. Ve výroku VI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba se do částky 2.075 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení zamítá. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni f) částku 100.000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.</b> <b>VII. Ve výrocích VII, VIII, IX, X, jakož i v zamítavých výrocích XI, XII, XIII, XIV, XV, XVI, XVII, XVIII, XIX, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.</b> <b>VIII. Ve výrocích XXX, XXXI, XXXII, XXXIII, XXXIV, XXXV, XXXVI, XXXVII, XXXVIII a XXXIX se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit náklady řízení žalobci a) ve výši 213.361,72 Kč, žalobkyni b) ve výši 43.729,40 Kč, žalobkyni c) ve výši 40.365,60 Kč, žalobkyni d) ve výši 40.365,60 Kč, žalobkyni e) ve výši 40.365,60 Kč, žalobkyni f) ve výši 40.365,60 Kč, žalobkyni g) ve výši 40.365,60 Kč, žalobkyni h) ve výši 40.365,60 Kč, žalobci ch) ve výši 40.365,60 Kč a žalobkyni i) ve výši 40.365,60 Kč, každému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>IX. Ve výroku XL se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.</b> <b>X. Ve výroku XLI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – na účet Okresního soudu Brno – venkov soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>XI. Žalovaný je povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalobci a) ve výši 49.237,32 Kč, žalobkyni b) ve výši 10.091,40 Kč, žalobkyni c) ve výši 10.091,40 Kč, žalobkyni d) ve výši 10.091,40 Kč, žalobkyni e) ve výši 10.091,40 Kč, žalobkyni f) ve výši 10.091,40 Kč, žalobkyni g) ve výši 10.091,40 Kč, žalobkyni h) ve výši 10.091,40 Kč, žalobci ch) ve výši 10.091,40 Kč a žalobkyni i) ve výši 10.091,40 Kč, každému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 24 C 206/2019-449, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 2.068.667,95 Kč s příslušenstvím, žalobkyni b) částku 410.632 Kč s příslušenstvím, žalobkyni c) částku 101.884 Kč s příslušenstvím, žalobkyni d) částku 101.169 Kč s příslušenstvím, žalobkyni e) částku 100.000 Kč s příslušenstvím, žalobkyni f) částku 102.075 Kč s příslušenstvím, žalobkyni g) částku 25.000 Kč s příslušenstvím, žalobkyni h) částku 25.000 Kč s příslušenstvím, žalobci ch) částku 25.000 Kč s příslušenstvím a žalobkyni i) částku 25.000 Kč s příslušenstvím, všem do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I - X). Výroky XI – XIX byla zamítnuta žaloba v části, v níž se žalobkyně b) domáhala po žalovaném zaplacení částky 50.150 Kč s příslušenstvím, v části, v níž se žalobkyně c), d), e), f) domáhaly po žalovaném zaplacení částky 50.000 Kč s příslušenstvím a v části, v níž se žalobci g), h), ch), i) domáhali po žalovaném zaplacení částky 75.000 Kč s příslušenstvím. Výroky XX - XXIX bylo zastaveno řízení v části, v níž se žalobce a) domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.955 Kč, žalobkyně b) částky 5.800 Kč a 1.850 Kč s příslušenstvím, žalobkyně c), žalobkyně d) žalobkyně e), žalobkyně f) zaplacení 9,75 % úroku z prodlení ročně z částky 100.000 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení, žalobkyně g), žalobkyně h), žalobce ch), žalobkyně i) zaplacení 9,75 % úroku z prodlení ročně z částky 25.000 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení. Výroky XXX - XXXIX bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci a) náklady řízení ve výši 216.237 Kč, žalobkyni b)) ve výši 126.208 Kč, žalobkyni c) ve výši 73.503 Kč, žalobkyni d) ve výši 73.503 Kč, žalobkyni e) ve výši 73.503 Kč, žalobkyni f) ve výši 73.503 Kč, žalobkyni g) ve výši 225 Kč, žalobkyni h) ve výši 225 Kč, žalobci ch) ve výši 225 Kč, žalobkyni i) ve výši 225 Kč, všem do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně. Výrokem XL bylo rozhodnuto, že základ nároku České republiky na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému je dán v rozsahu 100 % O výši tohoto nároku bude rozhodnuto poté, co výše těchto nákladů bude známa. Výrokem XLI byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v částce 149.612 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci i žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise. Odvolání žalobců směřovalo proti všem zamítavým výrokům rozsudku (XI - XIX) včetně souvisejících výroků o nákladech řízení mezi účastníky (XXX - XXXIX). Odvolání žalovaného směřovalo proti přísudečným výrokům rozsudku (I - X) a souvisejícím výrokům o nákladech řízení mezi účastníky (XXX - XXXIX).

3. Žalobci v odvolání napadají rozsudek soudu prvního stupně v části, ve které jim nebyl v plném rozsahu přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s duševními útrapami, když ve vztahu k žalobkyním b) – e), tj. manželce žalobce a) a jeho dcerám, považoval soud prvního stupně za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy částku 200.000 Kč a žalobu ve výši 50.000 Kč ve vztahu ke každé z nich zamítl. Ve vztahu k žalobcům f) – i), tj. vnoučatům žalobce a), považoval soud prvního stupně za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy částku 50.000 Kč a žalobu ve výši 75.000 Kč ve vztahu ke každému z nich zamítl. Žalobci mají rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, neboť řádně neodůvodnil svůj závěr o nemajetkové újmě, přestože jde o nárok, jehož výše závisí na úvaze soudu. Ačkoliv v dané věci nedošlo k úmrtí žalobce a), neznamená to, že dopravní nehoda a jeho vážná zranění nezasáhly zásadním způsobem do života všech ostatních žalobců. Soud prvního stupně nedostatečně posoudil intenzitu tohoto zásahu a duševní útrapy žalobců b) – i), když vycházel z tabulkové částky a z překonané starší judikatury Nejvyššího soudu, aniž by zohlednil konkrétní okolnosti případu. Žalobci mají za to, že v jejich případě jsou dány důvody pro navýšení základní částky odškodnění. Žalobci rovněž nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky, neboť nesprávně posoudil otázku procesního úspěchu a neúspěchu žalobců b) – i) a nepřiznal jim náhradu za některé úkony právní služby, ačkoliv by jim za ně měla náhrada náležet a vycházel z nesprávné výše paušální náhrady hotových výdajů. Žalobci namítají, že nebyly na místě úvahy soudu prvního stupně o krácení náhrady nákladů řízení z důvodu částečného neúspěchu žalobců, neboť mělo být aplikováno ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, včetně náhrady za úkony právní služby, které žalobci v podaném odvolání konkrétně uvedli. Navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených zamítavých výrocích tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalobcům přiznány náklady řízení v plné výši.

4. Žalovaný ve svém odvolání napadl přísudečné výroky rozsudku soudu prvního stupně a namítá nesprávné zjištění skutkového stavu věci soudem prvního stupně a nesprávné právní závěry. Žalovaný předně poukázal na skutečnost, že na příčinách vzniku dopravní nehody se podílel též samotný žalobce a), který mohl zabránit nehodě tím, že by stojící nákladní soupravu, která nesignalizovala záměr odbočit vlevo, nezačal z pravé strany předjíždět, ale mohl jízdu přerušit a pokračovat v ní až poté, co se nákladní souprava rozjede. Podle názoru žalovaného si žalobce a) při jízdě na kole na pozemní komunikaci počínal neopatrně a neobezřetně a jednal v rozporu s povinnostmi, které mu ukládá zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Dále žalovaný uvedl, že soud prvního stupně svá skutková zjištění učinil na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. a nezdůvodnil, proč při vyhodnocení otázky podílu žalobce a) na příčinách dopravní nehody nevyšel ze závěrů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný rovněž namítl, že žalobkyně b) nebyla aktivně legitimována k podání žaloby o náhradu nákladů vynaložených na péči o osobu žalobce a), neboť aktivně legitimován k uplatnění tohoto nároku je dle ustálené judikatury pouze poškozený žalobce a). Občanský zákoník přiznává nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o osobu poškozeného a jeho domácnost v případě, že péče byla poskytována osobami blízkými, toliko poškozenému. V případě, že potřebnou pomoc vlastní osobní péčí o poškozeného či jeho domácnost poskytne třetí osoba, nemůže požadovat odměnu za vykonané činnosti, neboť jí zákon nepřiznává. Žalovaný považuje za nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud žalobci a) přiznal 8.500 Kč jako náhradu za přilepšení ke stravě po dobu hospitalizace v nemocnici, přestože žalobce a) k tomuto nároku nepředložil žádné důkazy, ani tuto položku nároku uplatněného žalobou řádně nespecifikoval. Žalovaný též namítá nesprávný výpočet nákladů řízení soudem prvního stupně, jakož i stanovení výše soudního poplatku z přiznané nemajetkové újmy žalobcům, který by měl žalovaný zaplatit. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.

5. Žalobci se k odvolání žalovaného vyjádřili písemně s tím, že je považují za nedůvodné, poněvadž soud prvního stupně se s námitkami žalovaného ohledně příčiny dopravní nehody řádně vypořádal a svoje závěry v tomto směru náležitě odůvodnil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, posoudil odvolání žalobců i žalovaného jako včas podaná, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a směřující proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, vyjma výroků XX - XXIX, jimiž bylo řízení ve vztahu ke všem žalobcům částečně zastaveno, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné pouze ve vztahu k výrokům o nákladech řízení mezi účastníky a odvolání žalovaného je důvodné ohledně nároku žalobce a) na úhradu částky 8.500 Kč představující náhradu za přilepšení ke stravě po dobu jeho hospitalizace, ohledně nároku žalobkyně b) na náhradu nákladů vynaložených na péči o žalobce a) a ohledně nároku žalobkyň c), d), f) na náhradu nákladů na jízdné a ubytování při návštěvách žalobce a) po dobu jeho hospitalizace.

7. Odvolací důvody, o které žalobci a žalovaný opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

8. Odvolání žalobců a žalovaného mělo suspensivní a devolutivní účinky ve vztahu k přísudečným výrokům rozsudku soudu prvního stupně I - X, částečně zamítavým výrokům XI – XIX a souvisejícím výrokům XXX – XXXIX o nákladech řízení mezi účastníky, výroku XL o základu nároku České republiky na náhradu nákladů řízení a výroku XLI o poplatkové povinnosti žalovaného. Výroky XX - XXIX rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo řízení částečně zastaveno ve vztahu ke všem žalobcům, nebyly napadeny odvoláním žádného z účastníků, nabyly samostatně právní moci a nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 8. 2019 se žalobci domáhali po žalovaném náhrady újmy, kdy každý z deseti žalobců uplatnil samostatné nároky. Po připuštění částečné změny žaloby žalobce a) požadoval po žalovaném náhradu bolestného ve výši 552.748,95 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.233.502 Kč, náhradu hotových výdajů za zpracování znaleckých posudků oceňujících bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 9.500 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti ve výši 206.469 Kč, náhradu další nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s léčbou ve výši 7.948 Kč a náhradu na přilepšení ke stravě po dobu hospitalizace ve výši 8.500 Kč, celkem částku 2.068.667,95 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně b) - manželka žalobce a) uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s osobní péčí o žalobce a) v období od 1. 4. 2017 do 30. 11. 2020 ve výši 310.632 Kč, náhradu jízdného do rehabilitačního ústavu za žalobcem a) ve výši 782 Kč a náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s duševními útrapami, které u žalobkyně b) nastaly poté, co došlo ke zranění žalobce a) ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně c) - dcera žalobce a) uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s duševními útrapami ve výši 100.000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 1.884 Kč představujících jízdné při návštěvě za hospitalizovaným žalobcem a). Žalobkyně d) - dcera žalobce a) uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 100.000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 1.169 Kč představujících jízdné při návštěvě hospitalizovaného žalobce a). Žalobkyně e) - dcera žalobce a) uplatnila nárok na náhradu za duševní útrapy ve výši 100.000 Kč. Žalobkyně f) - dcera žalobce a) uplatnila nárok na náhradu za duševní útrapy ve výši 100.000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2.075 Kč představujících jízdné a ubytování při návštěvě hospitalizovaného žalobce a). Žalobci g), h), ch), i) – vnuci žalobce a) uplatnili všichni shodně nárok na náhradu za duševní útrapy každý ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím.

10. Uplatněný nárok opírali žalobci o tvrzení, že žalobce a) utrpěl újmu (majetkovou a nemajetkovou) při dopravní nehodě dne [datum] na silnici II. třídy ve směru od [obec] na [obec], kdy jako cyklista byl sražen nákladní soupravou složenou z tahače Scania, [anonymizována dvě slova] BJ [číslo], a návěsu [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], řízenou [jméno] [příjmení], zaměstnancem [jméno] [příjmení], [IČO]. Žalobce a) objížděl nákladní soupravu z pravé strany v okamžiku, kdy se dala do pohybu a řidič [jméno] [příjmení] se před rozjížděním řádně nepřesvědčil o situaci v silničním provozu, vybočil s nákladní soupravou k pravému okraji vozovky, kde v tomto okamžiku projížděl na kole žalobce a), který byl sražen a přejet pravým předním kolem tahače, čímž mu byla způsobena těžká újma na zdraví, zejména zlomenina druhého krčního obratle s posunem a stlačením míchy, poranění mozku, nitrolební krvácení pod měkké pleny mozkové, obrna šestého hlavového nervu oboustranně, zlomeniny žeber apod. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. [spisová značka], za trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmínečným odkladem na dobu dvou let a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. [příjmení] [jméno] [příjmení] své protiprávní jednání, kterým bylo žalobci a) způsobeno těžké ublížení na zdraví, za něž byl trestním rozsudkem pravomocně odsouzen, spáchal při výkonu zaměstnání pro zaměstnavatele [jméno] [příjmení], jež byl provozovatelem nákladní soupravy. Provoz nákladní soupravy byl pojištěn u žalovaného pro újmu způsobenou provozem vozidla dle pojistné smlouvy [číslo]. Žalobci uplatnili (v souvislosti s pojištěním odpovědnosti zaměstnavatele [jméno] [příjmení] za škodu způsobenou provozem vozidla) u žalovaného nárok na náhradu újmy, žalovaný jejich nároky neuspokojil v plné výši, nýbrž pojistné plnění krátil o 50 % s ohledem na míru zavinění žalobce a) na dopravní nehodě dne [datum], kterou shledal ve stejném rozsahu jako na straně řidiče nákladní soupravy. Žalobci nesouhlasí s krácením pojistného plnění žalovaným na polovinu, poněvadž nebylo v průběhu trestního řízení shledáno jakékoliv spoluzavinění žalobce a) na dopravní nehodě, když z odůvodnění pravomocného trestního rozsudku je zřejmé, že viníkem dopravní nehody byl výlučně řidič nákladní soupravy [jméno] [příjmení].

11. Žalobce a) zadal znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., soudnímu znalci z oboru doprava silniční a doprava městská, za účelem posouzení vzniku dopravní nehody se zaměřením na možnost zabránění střetu žalobce a) a nákladní soupravy, z jehož závěrů vyplývá, že příčinou dopravní nehody byl manévr řidiče nákladní soupravy, který na rozdíl od žalobce a) mohl střetu zabránit. Pro vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění si nechal žalobce a) zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví dle Metodiky Nejvyššího soudu MUDr. [jméno] [příjmení], která bolestné stanovila na částku 1.117.407,90 Kč, z něhož žalovaný provedl výplatu pojistného plnění v poloviční výši, na úhradě bolestného tak zbývá částka 558.703,95 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby žalobcem a) částka 552.748,95 Kč. Na náhradě za ztížení společenského uplatnění žalobce a) dle téhož znaleckého posudku požadoval částku 2.467.003 Kč, z něhož žalovaný provedl výplatu pojistného v poloviční výši, k úhradě tak zbývá částka 1.233.502 Kč. Za vypracování znaleckých posudků žalobce a) zaplatil částku 19.000 Kč, z něhož žalovaný uhradil polovinu ve výši 9.500 Kč, zbývající částku 9.500 Kč se žalobce a) domáhá podanou žalobou. Žalobce a) byl před dopravní nehodou zaměstnaný na pozici dělník ve výrobě polystyrenu u společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec] dle pracovní smlouvy ze dne 7. 2. 2002 na dobu neurčitou. Od 24. 8. 2016 byl v pracovní neschopnosti až do 28. 1. 2008, kdy dosáhl věku 65 let, nejméně k tomuto datu pracovní neschopnost žalobce a) trvala. Za tuto dobu mu ušla mzda v celkové výši 399.504 Kč po odpočtu vyplacených dávek nemocenského pojištění. Žalovaný ke dni podání žaloby vyplatil žalobci a) na náhradě ušlého výdělku za předmětné období částku 193.035 Kč, zbývá k náhradě za ztrátu na výdělku částka 206.469 Kč. Závažnost zranění žalobce a) při dopravní nehodě dne 24. 8. 2016 si vyžádala specializovanou lékařskou péči a dlouhodobou hospitalizaci v době od 24. 8. 2016 do 30. 11. 2016 ve Fakultní nemocnici [obec] [obec] a v Rehabilitačním ústavu [obec], z něhož byl propuštěn dne 31. 3. 2017. Žalobce a) byl prakticky zcela vyloučen z běžného života, byl dlouhodobě odloučen od rodiny, přátel, nemohl vykonávat zaměstnání, věnovat se svým zálibám, jeho stav po dopravní nehodě byl spojen i se vznikem nemajetkové újmy spočívající v duševním strádání a prožíváním negativních emočních stavů. Vážný zdravotní stav žalobce a) byl spojen s utrpěným psychickým šokem, obavami o život a zdraví, za přiměřené odškodnění za tuto další nemajetkovou újmu žalobce a) požaduje částku 100.000 Kč, kterou žalovaný krátil o 50% a vyplatil pouze 50.000 Kč. Žalobce a) dále požadoval náhradu účelných nákladů, které vynaložil se svojí léčbou v celkové výši 15.896 Kč, tyto jednotlivé výdaje specifikoval v podané žalobě, z těchto nákladů po výplatě pojistného žalovaným zbývá k úhradě částka 7.948 Kč. Žalobce a) se rovněž domáhal po žalovaném náhrady nákladů na přilepšení ke stravě ve výši 8.500 Kč za dobu jeho hospitalizace od 24. 8. 2016 do 31. 3. 2017 ve Fakultní nemocnici [obec] [obec] a Rehabilitačním ústavu [obec], které žalovaný odmítl uhradit s tím, že se nejedná o účelně vynaložené náklady, s čímž žalobce a) nesouhlasí, neboť je obecně známo, že kvalitní strava přispívá k rychlejšímu uzdravení a konzumace jídla z domácího prostředí má pozitivní vliv na psychiku nemocného.

12. Žalobkyně b) se domáhala po žalovaném náhrady nákladů spojených s osobní péčí o žalobce a) s výjimkou období jeho hospitalizace, neboť od 1. 4. 2017 po jeho propuštění do domácí péče o něj každodenně pečovala. Činnosti spojené s péčí o žalobce a) a jeho domácnost si dle tvrzení žalobkyně b) vyžádaly průměrně pět hodin denně, žalobkyně b) specifikovala v žalobě rozsah péče v době od 1. 4. 2017 do 30. 11. 2020, po částečném plnění ze strany žalovaného z tohoto nároku zbývá uhradit částku 311.700 Kč. Žalobkyně b) dále požadovala po žalovaném zaplacení částky 782 Kč představující polovinu nákladů, které vynaložila v souvislosti s péčí o žalobce a), které představují jízdné při návštěvách žalobce a) po dobu jeho hospitalizace. Žalobkyně b) se rovněž domáhala náhrady nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách v částce 150.000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 100.000 Kč), neboť jako manželka žalobce a) utrpěla v důsledku dopravní nehody hlubokou emoční újmu spojenou zejména se strachem o život blízké osoby a jeho budoucí stav. V období po dopravní nehodě svého manžela žalobkyně b) užívala léky na uklidnění, musela ukončit zaměstnání a šla do tzv. předčasného důchodu, poněvadž žalobce a) je zcela odkázán na její pomoc.

13. Žalobkyně c), d), e), f) – dcery žalobce a) uplatnily shodně po žalovaném nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách, každá ve výši 150.000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 100.000 Kč) s odůvodněním, že dopravní nehoda žalobce a) zcela zásadním způsobem zasáhla do života všech členů rodiny, všechny prožívaly obavy o život svého tatínka, který byl v přímém ohrožení života, návštěvy žalobce a) v nemocnici byly spojeny s úzkostí a emočním vypětím a byly velmi stresující. Žalobce a) svým čtyřem dcerám dříve vypomáhal s rekonstrukcí domu, často hlídal vnoučata, všichni se pravidelně navštěvovali a měli velmi hezký intenzivní vztah. Žalobkyně c), d), f) rovněž požadovaly náhradu nákladů, které vynaložily v souvislosti s péčí o žalobce a), jedná se o hotové výdaje na jízdné a ubytování při návštěvách žalobce a) v průběhu jeho hospitalizace.

14. Žalobci g), h), ch), i) – vnuci žalobce a) uplatnili shodně po žalovaném nárok na náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy, každý ve výši 100.000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 25.000 Kč).

15. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně, nárok žalobců neuznal a navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný nezpochybnil, že žalobce a) byl dne 24. 8. 2016 účastníkem dopravní nehody, při níž utrpěl těžké ublížení na zdraví, v důsledku něhož je do budoucna odkázán na péči jiných osob a že z titulu pojistného plnění žalovaný vyplatil žalobcům částky tak, jak uváděli v částečných zpětvzetích žaloby. Žalovaný však trval na tom, že jednou z příčin vzniku dopravní nehody dne 24. 8. 2016 bylo jednání samotného žalobce a), který si při jízdě na jízdním kole na pozemní komunikaci počínal neopatrně, neměl dostatek místa pro objetí nákladní soupravy z pravé strany, vtěsnal se do úzkého prostoru při pravé krajnici vedle návěsové soupravy, kterou chtěl předjet. Dle žalovaného měl žalobce a) přerušit svou jízdu, počkat, až se návěsová souprava rozjede, namísto toho kolem ní riskantně projížděl z pravé strany. S ohledem na okolnosti vzniku dopravní nehody žalovaný shledal spoluzavinění žalobce a) v rozsahu 50 % a z těchto důvodů uplatněné nároky žalobců krátil na polovinu.

16. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným trestním spisem Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. [spisová značka], zejména pravomocným rozsudkem ze dne 23. 5. 2017, dále znaleckým posudkem [číslo] ze dne 31. 5. 2019 zpracovaným na žádost žalobce a) Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. o příčinách vzniku dopravní nehody dne 24. 8. 2016 a možnosti zabránit střetu žalobce a) s nákladní soupravou, znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 29. 6. 2020 zpracovaným na žádost žalovaného, znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] [příjmení] ze dne 16. 7. 2017, ve znění doplnění ze dne 23. 2. 2019, zpracovaným dle Metodiky Nejvyššího soudu o výši bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce a) spolu s výslechem znalkyně, jakož i dalšími listinnými důkazy ve spise založenými (pracovní smlouvou žalobce u společnosti [právnická osoba] ze dne 7. 2. 2002, potvrzením zaměstnavatele žalobce a) o ztrátě na výdělku za dobu od 24. 8. 2016 do 28. 2. 2017) a účastnickým výslechem žalobkyň c), d), f), g) vzal za nesporné, že žalovaný v řízení vystupuje jako pojistitel odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [jméno] [příjmení] – zaměstnavatele řidiče [jméno] [příjmení], který svým protiprávním jednáním způsobil dne 24. 8. 2016 dopravní nehodu, při níž došlo k vážnému zranění žalobce a), který jako poškozený, včetně jeho blízkých osob – žalobců b) – i) mají právo, aby žalovaný (pojistitel vozidla, jímž byla způsobena dopravní nehoda) uhradil majetkovou a nemajetkovou újmu dle ustanovení § 2910, § 2951 odst. 1 a 2, § 2958, § 2959, § 2960 a § 2962 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a dle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

17. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se nejprve zabýval zásadní spornou otázkou spoluzavinění žalobce a) na dopravní nehodě dne 24. 8. 2016 (§ 2918 o. z.). Soud prvního stupně s ohledem na závěry trestního soudu vyslovenými v pravomocném rozsudku ze dne 23. 5. 2017, č. j. [číslo jednací], dospěl k jednoznačnému závěru, že výlučným viníkem dopravní nehody byl řidič nákladní soupravy [jméno] [příjmení], který porušil ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podle něhož řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Oba soudní znalci (Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. a Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.) dospěli ke shodnému závěru ohledně příčiny dopravní nehody, že byla způsobena jízdním manévrem řidiče nákladní soupravy [jméno] [příjmení], který při objíždění před ním stojícího vozidla a dávajícího znamení o odbočování vlevo vybočil doprava a přejel pravou vodící čáru, čímž se dostal do střetu se žalobcem a) jedoucím na jízdním kole, který ho zprava předjížděl.

18. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud se zabýval tím, zda žalobce a) neporušil nějakou právní povinnost, kterou mu ukládá zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, zejména ustanovení § 57, podle něhož může cyklista jedoucí stejným směrem jako pomalu se pohybující vozidla před ním, tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa a je povinen přitom dbát zvýšené opatrnosti. Z dokazování provedeného v trestním řízení soud prvního stupně uzavřel, že podmínky na místě nehodového děje umožňovaly žalobci a) objetí nákladní soupravy řízené [jméno] [příjmení] z pravé strany, kde byla krajnice široká nejméně jeden metr, k nehodě došlo v odpoledních hodinách, nebyly zhoršené podmínky viditelnosti, žalobce a) při jízdě na kole měl reflexní vestu a místo dobře znal.

19. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně považuje krácení pojistného plnění v rozsahu 50 % žalovaným za neopodstatněné, poněvadž žalobce a) při dopravní nehodě dne 24. 8. 2016 neporušil žádnou právní povinnost, nepřispěl svou jízdou na jízdním kole ke vzniku dopravní nehody a závěr o neexistenci spoluzavinění žalobce a) by nemohlo změnit ani zpracování revizního znaleckého posudku, jak navrhoval žalovaný.

20. Podle ustanovení § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

21. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o. z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

22. Podle ustanovení § 2960 o. z., škůdce nahradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil, požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

23. Podle ustanovení § 2962 odst. 1 o. z., náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

24. Po podřazení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, pod citovaná zákonná ustanovení se odvolací soud ztotožňuje se závěry prvoinstančního soudu stupně o důvodnosti nároku žalobce a) na náhradu nemajetkové i majetkové újmy, která mu byla způsobena protiprávním jednáním řidiče nákladní soupravy [jméno] [příjmení], zaměstnance provozovatele vozidla [jméno] [příjmení], při dopravní nehodě dne 24. 8. 2016 zaviněné výlučně řidičem [jméno] [příjmení], při níž došlo k závažnému poškození zdraví žalobce a). V příčinné souvislosti s protiprávním jednáním řidiče nákladní soupravy [jméno] [příjmení] je tudíž oprávněný nárok žalobce a) na náhradu bolestného ve výši 552.748,95 Kč, na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.233.502 Kč, nárok na náhradu nákladů se zpracováním znaleckých posudků ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění ve výši 9.500 Kč, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 24. 8. 2016 do 28. 1. 2018 ve výši 206.469 Kč, nárok na náhradu hotových výdajů v souvislosti s poškozením některých věcí a nákupem léků ve výši 7.948 Kč, jakož i nárok na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč, což celkem činí částku 2.060.167,95 Kč. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje v tomto směru na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

25. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud neshledává důvodným nárok žalobce a) na úhradu částky 8.500 Kč s příslušenstvím představující náklady na přilepšení ke stravě po dobu jeho hospitalizace ve Fakultní nemocnici [obec] [obec] a Rehabilitačním ústavu [obec] z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce a) k uplatnění tohoto nároku. Dle shodných tvrzení žalobců tyto náklady na nákup surovin skutečně vynaložily žalobkyně b) - f), tj. manželka a dcery žalobce a), které v průběhu nalézacího řízení tyto výdaje nijak nekonkretizovaly ani nedoložily. Soud prvního stupně k závěru o oprávněnosti tohoto nároku žalobce a) ve výši 8.500 Kč dospěl vlastní úvahou s tím, že bylo na místě, aby žalobci a) byla manželkou a dcerami podávána během hospitalizace domácí strava, na kterou„ je zvyklý a která mu pomůže se rychleji uzdravit“.

26. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve vztahu k žalobci a) změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pouze tak, že žalobu do částky 8.500 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení zamítl a ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) částku 2.060.167,95 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Závěr soudu prvního stupně o oprávněnosti nároku žalobkyně b) na zaplacení částky 310.632 Kč představující náhradu nákladů spojených s péčí o žalobce a) v období od 1. 4. 2017 po propuštění ze zdravotnického zařízení do 30. 11. 2020 považuje odvolací soud za nesprávný a v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Je nepochybné, že žalobce a) je v důsledku vážného poškození zdraví při dopravní nehodě dne 24. 8. 2016 omezen v běžném způsobu života, není schopen se sám o sebe zcela postarat a je odkázán na pomoc další osoby, tudíž péči mu v nezbytném rozsahu zajišťuje, resp. zajišťovala jeho manželka - žalobkyně b). Nárok na náhradu nákladů léčení ve smyslu ustanovení 2960 o. z. (dříve § 449 odst. 1 obč. zák.) je speciálním nárokem, jehož smyslem je poskytnutí náhrady za náklady, které musel poškozený vynaložit na své léčení, udržení zdravotního stavu či zajištění pomoci při snížené soběstačnosti. Toto ustanovení umožňuje zajistit náhradu i třetí osobě, pokud takové náklady ve prospěch poškozeného vynaložila. Z konstantní judikatury, kterou zaujaly k této problematice Nejvyšší soud i Ústavní soud (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 38 60/2013, ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3942/2015, nebo ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014), vyplývá, že nárok na náhradu nákladů na léčení zahrnuje vedle nákladů potřebných k obnovení zdraví nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodní události též náklady na udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá, a rovněž skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při životních úkonech postiženého či zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví nemůže sám vykonávat. Zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán tehdy, jestliže rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči.

28. Soud prvního stupně takto uplatněný nárok žalobkyně b) nesprávně právně posoudil, pokud uzavřel, že k jeho uplatnění je žalobkyně b) aktivně věcně legitimována. Odvolací soud se s tímto jeho závěrem neztotožnil, neboť otázkou aktivní věcné legitimace k uplatnění tohoto nároku se zabýval ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud, který uzavřel, že nárok na náhradu nákladů na léčení v jeho širším pojetí, jak bylo vysvětleno výše, tedy nákladů spojených s péčí o nesoběstačnou poškozenou osobu a o její domácnost i po ukončení léčby, náleží především samotnému poškozenému a v případě, že takové náklady za poškozeného vynaloží (zaplatí někdo jiný, tj. další osoba), má právo požadovat jejich náhradu po škůdci sama tato další osoba. Poskytne-li ovšem tato další osoba potřebnou pomoc vlastní osobní péčí o poškozeného či jeho domácnost, nemůže požadovat odměnu za takto vykonané činnosti, neboť jí zákon tuto odměnu nepřiznává.

29. Žalobkyně b) odvíjela svůj uplatněný nárok po žalovaném právě od osobně prováděné péče o žalobce a) po ukončení jeho hospitalizace, nepožadovala však náhradu nákladů, které by péči o žalobce a) financovala ze svých prostředků. Jak bylo řečeno výše, k uplatnění nároku na náhradu nákladů na péči je zásadně aktivně věcně legitimován sám poškozený – v daném případě žalobce a), jemuž byla péče poskytována. Jiná osoba může nárok na náhradu nákladů péče o poškozeného uplatnit, jestliže sama nějaké náklady na péči vynaložila. Samotná okolnost, že žalobkyně b) péči poškozenému žalobci a) osobně poskytovala, vynaložení nákladů nepředstavuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2106/2016, nebo ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 786/2016). Žalobkyně b) sama žádné finanční prostředky na zajištění péče o žalobce a) nevynaložila, ani to netvrdila, tento jí uplatněný nárok představuje finanční ocenění poskytované osobní péče a jeho přiznání by znamenalo přiznání odměny za práci spojenou s péčí o poškozeného žalobce a), což ovšem zákon neumožňuje.

30. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ve vztahu k žalobkyni b) změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu do částky 310.632 Kč s příslušenstvím zamítl a ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni b) náhradu nemajetkové újmy za tzv. duševní útrapy ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. Ohledně nároků žalobkyň b), c), d), f) na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s péčí o žalobce a), které jsou představovány jízdným a náklady na ubytování při návštěvách hospitalizovaného žalobce a) odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně o oprávněnosti tohoto nároku, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené, a proto napadený rozsudek ve výrocích II, III, IV, VI změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tak, že žalobu do částky 782 Kč ve vztahu k žalobkyni b), do částky 1.884 Kč ve vztahu k žalobkyni c), do částky 1.169 Kč ve vztahu k žalobkyni d) a do částky 2.075 Kč ve vztahu k žalobkyni f) zamítl.

32. Ohledně nároků žalobců b) – i) na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s duševními útrapami, které u nich nastaly poté, co došlo k závažnému poranění žalobce a) při dopravní nehodě dne 24. 8. 2016, které vyplývají z ustanovení § 2959 o. z. se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o důvodnosti tohoto nároku žalobkyň b), c), d), e), f) ve výši 100.000 Kč. V případě manželky a dětí žalobce a) je takto přiznaná náhrada přiměřená a odpovídající zjištěným okolnostem případu v porovnání s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou. V daném případě nedošlo k usmrcení osoby blízké, tři starší dcery žalobce a) v době dopravní nehody měly založeny své rodiny, nejmladší dcera žalobkyně f) žila v Německu, čímž odvolací soud nechce nijak zmírňovat jejich úzkost a obavy o žalobce a). Nesdílí však názor žalobců, že jsou dány zvlášť závažné důvody pro navýšení odškodnění stanoveného soudem prvního stupně. V případě žalobců g) – i), tj. vnoučat žalobce a) považuje odvolací soud shodně se soudem prvoinstančním za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy za duševními útrapy ve výši 25.000 Kč pro každého z nich.

33. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl proto v částech výroků II, III, IV, VI a ve výroku V ohledně přiznané náhrady nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalobkyním b) – f), ve výrocích VII, VIII, IX a X ve výši 25.000 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalobcům g) – i), jakož i v zamítavých výrocích XI –XIX, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

34. S ohledem na změnu napadeného rozsudku ve věci samé, rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před prvoinstančním soudem. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nepostupoval správně, když v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V tomto směru odvolací soud přisvědčil žalobcům, že v daném případě bylo na místě při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky užití § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

35. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, podle níž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení. Použití této výjimky připadá v úvahu, závisí-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku či na úvaze soudu. Úvahou soudu je míněn postup podle § 136 o. s. ř., který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, neboť závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, není důvod podle § 142 odst. 3 o. s. ř. postupovat a je na místě aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř.

36. V projednávané věci podle rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, je dán základ nároku žalobců na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, procesní neúspěch žalobců spočíval ve výši požadovaného plnění, kterou soud určil na základě znaleckého posudku (bolestné a ztížení společenského uplatnění) a dle vlastní úvahy (nemajetková újma za duševní útrapy). Jedná se tudíž o případ, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, což však soud prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení nezohlednil a nepostupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

37. Základem pro určení výše náhrady nákladů řízení při aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. není částka požadovaná žalobou, nýbrž základem pro ohodnocení tohoto nároku za účelem určení výše náhrady nákladů řízení je až částka přisouzená a z ní se určuje odměna advokáta (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3605/2015 nebo ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015).

38. Ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením (vážným zraněním) osoby blízké podle § 2959 o. z. se pro účely určení tarifní hodnoty postupuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020 nebo ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Dovolací soud v zájmu sjednocení judikatury ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dospěl k závěru o správnosti soudních rozhodnutí, podle nichž ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké podle § 2959 o. z., tj. do osobnostního práva, nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií. Na tyto případy je obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jež ostatně podle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá. Odměna za právní zastupování se ohledně nároku žalobců b) – i) na náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy (§ 2959 o. z.) vypočte z paušální tarifní hodnoty 50.000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu).

39. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích XXX - XXXIX o nákladech řízení mezi účastníky změnil dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle nichž uložil neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů prvoinstančního řízení odměnu advokáta za třináct úkonů právní služby po 16.580 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kterou je nutno dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížit o 20 % na částku 13.264 Kč (vycházeje z přisouzené částky 2.060.168 Kč). Ke třinácti úkonům právní služby učiněným v řízení před soudem prvního stupně (převzetí a příprava zastupování, předžalobní výzva k plnění dne 6. 8. 2019, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného ze dne 14. 5. 2020 na výzvu soudu, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 21. 5. 2020, písemné podání ze dne 13. 8. 2020 na výzvu soudu, účast na jednání dne 18. 8. 2020, doplnění žaloby ze dne 7. 9. 2020, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 11. 2020 a účast na jednáních dne 20. 10. 2020, 1. 12. 2020, 4. 12. 2020, 10. 12. 2020) přísluší třináct paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady řízení účelně vynaložené žalobcem a) před soudem prvního stupně částku 213.361,72 Kč, kterou uložil zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

40. Náklady řízení účelně vynaložené žalobkyní b) před soudem prvního stupně jsou tvořeny odměnou advokáta ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby vypočtenou z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 advokátního tarifu, kterou je nutno dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížit o 20 % na částku 2.480 Kč. Žalobkyni b) náleží odměna za třináct úkonů právní služby po 2.480 Kč (převzetí a příprava zastupování, předžalobní výzva ze dne 6. 8. 2019, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného ze dne 14. 5. 2020, písemné podání ze dne 13. 8. 2020, rozšíření žaloby ze dne 7. 9. 2020, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 11. 2020 a účast na jednáních před soudem prvního stupně dne 21. 5. 2020, 18. 8. 2020, 20. 10. 2020, 1. 12. 2020, 4. 12. 2020, 10. 12. 2020), ke každému úkonu právní služby přísluší paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady řízení žalobkyně b) částku 43.729,40 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

41. Náklady řízení účelně vynaložené žalobci c) – i) před soudem prvního stupně jsou tvořeny odměnou advokáta ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby vypočítanou z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, která je nutno snížit o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu na částku 2.480 Kč u každého z nich, neboť jde o společné úkony při zastupování více osob. Ke dvanácti úkonům právní služby učiněným u každého ze žalobců c) – i) (převzetí a příprava zastupování, předžalobní výzva ze dne 6. 8. 2019, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného ze dne 14. 5. 2020, písemné podání ze dne 13. 8. 2020, doplnění žaloby ze dne 7. 9. 2020 a účast na jednáních před soudem prvního stupně dne 21. 5. 2020, 18. 8. 2020, 20. 10. 2020, 1. 12. 2020, 4. 12. 2020, 10. 12. 2020) přísluší dvanáct paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21% DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady řízení každého ze žalobců c) – i) před soudem prvního stupně částku 40.365,60 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

42. Ve výroku XL o základu nároku státu na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému v rozsahu 100 % s ohledem na výsledek řízení před soudem prvního stupně byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

43. Ve výroku XLI odvolací soud napadený rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ze žaloby ve výši 26.602 Kč. Žalobci jsou od poplatku z návrhu na zahájení řízení osvobozeni ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ve znění zákona č. 255/2019 Sb. účinného ke dne zahájení řízení), poplatková povinnost tak dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného a v souvislosti s meritorním rozhodnutím činí výše soudního poplatku dle položky 3 písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu, 1% z celkové částky přisouzené žalobcům, tj. z částky 2.660.170 Kč.

44. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle nichž žalobcům přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši vycházeje z částek přisouzených žalobcům, neboť výše plnění v daném případě závisela na úvaze soudu a znaleckém posouzení. U žalobce a) jsou náklady odvolacího řízení tvořeny třemi úkony právní služby po 16.580 Kč dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (z puncta 2.060.168 Kč), kterou je nutno dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížit o 20% na částku 13.264 Kč za jeden úkon právní služby. Ke třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (podání odvolání, vyjádření žalobců k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 14. 6. 2022) přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení žalobce a) částku 49.237,32 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému, tak, jak je uvedeno ve výroku XI tohoto rozsudku.

45. Náklady odvolacího řízení žalobců b) – i) jsou tvořeny odměnou za právní zastupování, u každého z nich za tři úkony právní služby po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (vycházeje z tarifní hodnoty 50.000 Kč), tuto odměnu je nutno dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížit o 20 % na částku 2.480 Kč za jeden úkon právní služby. Ke třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 14. 6. 2022) přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení každého ze žalobců b) – i) částku 10.091,40 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému, tak jak je uvedeno ve výroku XI tohoto rozsudku.