17 CO 94/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o 305.593 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 11. 2021, č. j. 5 C 198/2012-294, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 22. 2. 2022, č. j. 5 C 198/2012-310, <b>I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 305.593 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 7,75 % ročně z částky 305.593 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 7,75 % úrok z prodlení ročně z částky 305.593 Kč za dobu od [datum] do [datum] se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 133.405,38 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, č. j. 5 C 198/2012-294 („ dále již jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu o a) 305.593 Kč, b) úroky z prodlení z 305.593 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 69.727 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok II). Doplňujícím usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 5 C 198/2012-310 soud prvního stupně České republice zastoupené Okresním soudem v Prostějově náhradu nákladů řízení nepřiznal.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl nedostatek náležitého odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které označil za strohé a nic nevypovídající. Soud prvního stupně se sice správně jako otázkou předběžnou zabýval tím, zda by v případě řádného postupu žalovaného jako advokáta v soudním řízení, v němž ho zastupoval, byl se svým odvoláním úspěšný, nicméně soud již v rámci svého odůvodnění nevysvětlil, jak ke svému závěru dospěl. Dle žalobce nelze postavit závěr na pouhém konstatování, že„ Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že nynější žalobce (tehdy žalovaný) se na úkor tehdejší žalobkyně bezdůvodně obohatil, když tehdejší žalobkyně za něj zaplatila část kupní ceny ve výši 250.000 Kč, ač tuto povinnost měl coby kupující sám, což právně hodnotil dle ustanovení § 451 odst. 1, odst. 2, dle ustanovení § 454, ustanovení § 456, vše zák. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, je tento jeho závěr závěrem správným.“ Podle žalobce se soud nevypořádal s veškerými jeho tvrzeními a při hodnocení důkazů nijak nepřihlédl ke vzájemnému vztahu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k tehdejší žalobkyni [jméno] [příjmení]. Nijak nevyhodnotil důvěryhodnost tvrzení, resp. čestného prohlášení [jméno] [příjmení] o tom, že tato tehdejší žalobkyni [jméno] [příjmení] půjčila částku 250.000 Kč. Žalobce připomenul, že pokud by žalovaný jako jeho tehdejší právní zástupce uhradil soudní poplatek z odvolání, byl by zcela úspěšný, přičemž nekonáním žalovaného, které je prokazatelně kárným proviněním advokáta, minimálně ztratil šanci věc řádně projednat odvolacím soudem. Žalobkyně [jméno] [příjmení] nedisponovala žádným přesvědčivým důkazem. V případě, že by odvolací soud jím podanému odvolání vyhověl, nevznikla by mu žádná škoda. Tuto škodu žaluje nyní v tomto řízení uhradit z titulu porušení odpovědnosti žalovaného při výkonu advokacie dle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Soudu prvního stupně žalobce dále vytknul, že nijak neodůvodnil, z jakého důvodu považuje závěr soudu ohledně promlčení nároku tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] v řízení pod sp. zn. 7 C 226/2009 za správný. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že [jméno] [příjmení] se musela o tom, že vlastníkem nemovitosti se stal žalobce, dozvědět nejpozději doručením posledního zamítavého rozhodnutí z katastrálního úřadu [datum] či maximálně v době jejich vzájemného rozchodu během roku 2006. Žaloba byla podána až dne [datum], tedy nárok žalobkyně se jevil jako promlčený. Žalobce uzavřel, že soud při svém rozhodování pochybil, když se zcela nevypořádal s veškerými tvrzenými námitkami, důkazy a svědeckými výpověďmi. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, jeho žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření označil odvolání žalobce za nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Žalovaný vyslovil nesouhlas s názorem žalobce, že rozsudek je nedostatečně odůvodněn. Žalovaný má zato, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že při stavu předchozího řízení, a to i se zřetelem na procesní chování žalobce (tehdejšího žalovaného), býval nemohl být úspěšný, a proto správně dovodil, že jako jeho tehdejší advokát svým nesporným pochybením však škodu klientovi způsobit nemohl. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté co, doplnil dokazování, jak bude naznačeno dále, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 305.593 Kč spolu s 7,70% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z titulu náhrady škody, která mu vznikla v důsledku nesprávného zastupování ho žalovaným jako advokátem ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009. Žalovaný žalobce v tomto řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 zastupoval jako advokát, žalobce byl v tomto řízení v pozici žalovaného a rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, pod č. j. 7 C 226/2009-105 byl zavázán k povinnosti zaplatit [jméno] [příjmení] jako žalobykni v tomto řízení částku 250.000 Kč, náklady řízení ve výši 54.993,12 Kč a náhradu nákladů státu ve výši 600 Kč. Proti tomuto rozsudku žalobce v pozici žalovaného (dále také tehdejší žalovaný) podal odvolání, avšak odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastaveno. Citovaný rozsudek tedy nabyl dne [datum] právní moci a stal se vykonatelným, v důsledku čehož byl žalobce (tehdejší žalovaný) povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] i státu zmíněným rozsudkem přisouzené částky. Žalobce zastává názor, že jeho odvolání, pokud by bylo odvolacím soudem projednáno, by s pravděpodobností hraničící jistotou bylo shledáno důvodným, on by byl v řízení nepochybně úspěšný a nemusel by tak žalované částky žalobkyni uhradit. Žalobce tedy zastává názor, že pokud by odvolací soud jeho podanému odvolání ve věci 7 C 226/2009 vyhověl, nevznikla by mu škoda, kterou v tomto řízení požaduje po žalovaném zaplatit z titulu jeho odpovědnosti při výkonu advokacie dle ustanovení § 24 zákona o advokacii.

7. Žalovaný nárok žalobce neuznával a uváděl, že pouhé zmeškání lhůty nemůže být důvodem pro přiznání nároku žalobci, ale je zcela nezbytné prokázat, že pokud by jako advokát jednal řádně, pak by nynější žalobce (tehdejší žalovaný) ve své právní věci uspěl.

8. Po poučení soudu prvního stupně dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce blíže specifikoval svá tvrzení ohledně své úspěšnosti ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 (dále jen věc 7C 226/2009), podrobně se zabýval jednotlivými důkazy provedenými v tomto řízení a vyslovil názor, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil i otázku promlčení nároku tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] (dále také tehdejší žalobkyně). Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku popsal dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný a žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně poukázal na rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 a na skutečnost, že proti tomuto rozsudku bylo podáno žalobcem (tehdejším žalovaným) včasné odvolání, v němž zpochybňoval správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně a správnost právního posouzení věci. Jelikož soudní poplatek za odvolání nebyl zaplacen, a to přesto, že žalobce (tedejší žalovaný) by prostednictvím žalovaného (jako tehdejšího zástupce žalovaného) k zaplacení soudního poplatku vyzván, bylo řízení o odvolání zastaveno rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově, č. j. 7 C 226/2009-119 ze dne 17. 8. 2010, které nabylo právní moci dne [datum].

9. Soud prvního stupně věc právně podřadil pod ustanovení § 16 odst. 1, 2, § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. a ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 a konstatoval, že při řešení předběžné otázky, zda by nynější žalobce při řádném postupu advokáta (nynějšího žalovaného) s odvoláním u odvolacího soudu uspěl, dospěl k závěru, že nynější žalobce (tehdy žalovaný), by se svým odvoláním (pokud by odvolací řízení nebylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno), úspěšný nebyl, a to ani tehdy, pokud by bylo dokazování doplněno výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], jejíž výslech v rámci tohoto řízení soud prvního stupně provedl. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení přiznal, přičemž provedl podrobný výpočet těchto nákladů řízení.

10. Doplňujícím usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 5 C 198/2012-310 soud prvního stupně České republice náhradu nákladů řízení nepřiznal s poukazem na skutečnost, že žalobce, který byl v řízení neúspěšný a stíhala by ho povinnost nahradit státu náklady řízení, byl od soudních poplatků osvobozen.

11. Při jednání před odvolacím soudem konaném dne [datum] odvolací soud vyzval žalobce, aby prokázal své tvrzení o tom, že částky, které mu byly uloženy zaplatit rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 skutečně uhradil, neboť tato skutečnost z dosud provedených důkazů nevyplývá. Současně účastníci byli seznámeni s předběžným právním názorem odvolacího soudu spočívajícím v tom, že nárok, který uplatnila žalobkyně [jméno] [příjmení] v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 226/2009 u Okresního soudu v Prostějově, byl nárokem promlčeným.

12. Na výzvu k prokázání svého tvrzení o zaplacení příslušných částek reagoval žalobce podáním ze dne [datum], ve kterém uvedl, že dne [datum] došlo k úhradě částky 54.993 Kč na účet [bankovní účet] a k úhradě částky ve výši 250.000 Kč na účet [bankovní účet], a to na základě pokynu ze strany [jméno] [příjmení], resp. [titul] [jméno] [příjmení], přičemž tyto částky byly poukázány z běžného účtu [bankovní účet], který je veden na jméno jeho matky. Žalobce přiložil příslušný výpis z tohoto běžného účtu ze dne [datum]. Žalobce dále uvedl, že dne [datum] byla na daný bankovní účet jeho matky vložena částka ve výši 365.000 Kč, přičemž tuto částku předal on své matce v hotovosti za účelem úhrady částek uložených mu rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105. [příjmení] ve výši 250.000 Kč a částka ve výši 54.993 Kč tedy byla dle jeho názoru [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] uhrazena. Pokud jde o částku 600 Kč na nákladech státu, pak tuto není schopen dohledat, avšak tato částka není předmětem tohoto řízení.

13. Z výpisu z běžného účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba], a.s. ([příjmení] [příjmení] [příjmení]) ze dne [datum] na jméno [jméno] [příjmení], [adresa] 47, bylo zjištěno, že dne [datum] byla na tento účet vložena částka 365.000 Kč, přičemž téhož dne byl dán příkaz k úhradě částky 54.993 Kč z tohoto účtu na účet č. [bankovní účet] a rovněž téhož dne byl z tohoto účtu dán příkaz k úhradě částky 250.000 Kč na účet [bankovní účet].

14. K dotazu odvolacího soudu byl na základě návrhu žalobce učiněn dotaz u [jméno] [příjmení], bytem [adresa], která odvolacímu soudu dne [datum] sdělila, že částka 250.000 Kč stanovená soudem jí byla do tří dnů od právní moci rozsudku vyplacena bez úroku z prodlení, který už dále nevymáhala.

15. Stejně tak na základě návrhu žalobce byl učiněn dotaz u zástupce tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, který písemně na výzvu odvolacího soudu nereagoval, nicméně telefonicky na dotaz odvolacího soudu sdělil, že částka představující náklady řízení přisouzená ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 mu byla určitě uhrazena, avšak doklad o úhradě této částky se mu nepodařilo dohledat.

16. Z čestného prohlášení ze dne [datum] čteného k důkazu odvolací soud zjistil, že toto čestné prohlášení vyhotovila [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], přičemž v tomto čestném prohlášení uvedla, že [datum] z jejího bankovního účtu [bankovní účet] byla dle pokynu žalobkyně [jméno] [příjmení] a jejího právního zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] uhrazena částka 250.000 Kč a 54.993 Kč, jak bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 jejímu synovi [jméno] [příjmení], přitom zmíněná částka jí byla předána jejím synem v hotovosti a tato částka byla jí vložena v den úhrady na její výše uvedený účet. Zmíněné částky byly uhrazeny [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], advokátovi, jménem jejího syna, a to z jeho výhradních peněžních prostředků.

17. Žalovaný k doplněným tvrzením žalobce vznesl dne [datum] repliku, ve které namítl, že po celou dobu žalobce opomíjí skutečnost, že na základě předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Prostějově, č. j. 5 C 198/2012-53 ze dne 17. 12. 2013, který vadně nabyl právní moci, byla vůči žalovanému pro tuto pohledávku nařízena exekuce Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 9. 12. 2014, č. j. [číslo jednací], provedením exekuce byl pověřen soudního exekutor JUDr. [jméno] [příjmení]. Na základě této exekuce bylo do odklizení (zrušení) vykonávacího titulu Krajským soudem v Brně dne [datum] vymoženo a žalobci soudním exekutorem uhrazeno celkem 283.088 Kč. Žalobce tuto obdrženou částku nevrátil a stále si ji ponechává a pokračuje v uplatňování nároku v původní výši, aniž by co do částky 283.088 Kč vzal částečně žalobu zpět. Dle názoru žalovaného je tedy nepřípustné, aby odvolací soud v případě, že by zaujal odlišný právní názor od soudu prvního stupně, uložil žalovanému zaplatit žalobci i částku ve výši 283.088 Kč, která již byla žalobci uhrazena. V této souvislosti žalovaný analogicky poukázal na závěry Ústavního soudu PL. ÚS 40/18. Žalovaný se dále podrobně vyjádřil k otázce případného promlčení nároku žalobkyně [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž připomenul, že v řízení, kde byl žalobce (tehdejší žalovaný) [jméno] [příjmení] žalován, bylo přesvědčivě prokázáno, že příslušný katastrální úřad dokonce dvakrát po sobě návrh na vklad vlastnického práva rovněž i pro [jméno] [příjmení] zamítl. Žalovaný vyslovil nesouhlas s tvrzením žalobce o nedostatečně podložených závěrech pravomocného soudního rozhodnutí, na základě kterého [jméno] [příjmení] se svým nárokem uspěla. V této souvislosti poukázal na partnerský vztah mezi účastníky, vyslovil názor, že je třeba věnovat zvláštní pozornost pečlivějšímu zkoumání a hodnocení vlivu takového vztahu na povědomí a důvěru věřitele, že nároky nejsou věřitelem popřeny. Zde odkázal žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2039/2016. V závěru této repliky žalovaný zpochybnil procesní legitimaci žalobce, když poukázal na skutečnost, že finanční částky byly hrazeny z účtu matky žalobce a vyslovil názor, že k případnému zásahu do majetkové sféry a ke zmenšení majetku mohlo dojít v případě [jméno] [příjmení], nikoliv v případě žalobce. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

18. Žalovaný, přestože při jednání před odvolacím soudem učinil svůj závěrečný návrh, prostřednictvím svého zástupce ještě před vyhlášením rozhodnutí, za kterým bylo jednání odvolacího soudu odročeno, doručil odvolacímu soudu písemné doplnění závěrečného návrhu, ve kterém uvedl, že bylo povinností žalobce, aby před soudem prvního stupně tvrdil, že mu vznikla újma – škoda tím, že zaplatil obligatorní žalobkyni [jméno] [příjmení] jí nárokovou a přisouzenou částku. Toto tvrzení učinil žalobce až k výzvě odvolacího soudu. Dále uvedl, že je zřejmé, že Okresní soud v Prostějově považoval skutkově spor žalobce s [jméno] [příjmení] za prokazatelně pro žalobce neúspěšný, a proto se zřejmě vůbec otázkou vzniku škody na straně žalobce nezabýval. Až když krajský soud vyzval žalobce, aby tato tvrzení doplnil, tak v návaznosti na to, i s ohledem na zastavené exekuční řízení, žalovaný dotvrdil, že z větší části je žalobní nárok již vyrovnán. Žalovaný má tedy za to, že mu nelze vytýkat, že před nalézacím soudem netvrdil již podstatnou částečnou úhradu. Pokud by soud poskytl žalobci možnost, aby dotvrdil vznik škody před soudem druhého stupně a jemu by možnost dotvrdit částečnou úhradu provedenou v rámci exekuce neposkytl, jednalo by se o procesní nerovnost mezi účastníky. Žalovaný uzavřel, že okolnost plnění je objektivní stav, nepodléhající pravidlům koncentrace a k této skutečnosti by měl soud přihlížet.

19. Odvolací soud především uvádí, že v dané věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce byl v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 v pozici žalovaného, kdy jej žalobkyně [jméno] [příjmení] žalovala o zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím, přičemž toto řízení bylo ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105, kterým byl žalobce v pozici žalovaného zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] částku 250.000 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 250.000 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] ve výši odpovídající reposazbě stanovené Českou národní bankou, zvýšenou o 7% a vždy takto stanovené znovu k prvnímu dni dalšího pololetí v němž trvá prodlení dlužníka až do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně byl tímto rozsudkem žalobce v pozici žalovaného zavázán k povinnosti nahradit ČR – Okresnímu soudu v Prostějově na nákladech řízení částku 600 Kč a dále byl zavázán k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 54.993,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobce byl jako žalovaný v tomto řízení zastoupen žalovaným [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem, přičemž [titul]. [jméno] [příjmení] podal za žalobce v tomto řízení proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Prostějově odvolání. Dne [datum] byla žalovanému jako advokátovi žalobce (tehdejšího žalovaného) doručena výzva k úhradě soudního poplatku z odvolání, avšak tento soudní poplatek uhrazen nebyl, tudíž Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 17. 8. 2010 pod č. j. 7 C 226/2009-119 řízení o odvolání zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum], a to poté, co byl usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 9. 2010 č.j. 7 C 226/2009 -137 zamítnut návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 a poté, co toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, č. j. 17 Co 459/2010-153. Usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 8. 2010, č. j. 7 C 226/2009-119 o zastavení řízení o odvolání bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, č. j. 17 Co 63/2011-156. Výše uvedené skutečnosti vyplývají z připojeného spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 7 C 226/2009. Z obsahu tohoto spisu je tedy zcela jednoznačně zřejmé, že odvolací řízení bylo v této věci zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku z odvolání, přičemž zcela nepochybně zastavení odvolacího řízení v této věci zavinil žalovaný, který v postavení zástupce žalobce (tehdejšího žalovaného) soudní poplatek z odvolání neuhradil, ačkoliv byl k němu soudem vyzván. Obsahem spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 7 C 226/2009 tedy bylo zcela jednoznačně prokázáno, že žalovaný jako advokát zastupující žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 226/2009 nepostupoval v souladu s ustanovením § 16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb. a porušil tak své povinnosti vyplývající z jeho postavení advokáta.

20. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát klienta povinen přiměřeně poučit.

21. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

22. S poukazem na porušení povinností advokáta – žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu pod sp. zn. 7 C 226/2009 se žalobce po žalovaném domáhá v tomto řízení náhrady škody vůči žalovanému, která mu měla vzniknout v souvislosti s výkonem advokacie způsobené žalovaným ve zmíněném řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 226/2009. Žalobce poukazoval na skutečnost, že nesprávným postupem žalovaného mu bylo znemožněno uplatnit svá práva přezkumu rozhodnutí nalézacího soudu odvolacím soudem, přičemž v důsledku toho byl povinen uhradit žalobkyni [jméno] [příjmení] částku 250.000 Kč a dále náklady řízení ve výši 55.593 Kč. Tato skutková tvrzení jsou zcela jednoznačná z podané žaloby ze dne [datum], jakož i z vyjádření žalobce ze dne [datum], doručeného soudu prvního stupně dne [datum].

23. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

24. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, podle kterého„ Příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení úspěšný. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho právo na plnění proti jeho dlužníkovi existovalo, a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem soud jako předběžnou otázku řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta žalobou u soudu opravdu uspěl.“ 25. Soud prvního stupně také správně konstatoval, že odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie předpokládá 1. výkon advokacie, 2. vznik škody, 3. příčinnou souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Ktomu odvolací soud dodává, že při výkonu advokacie musí dojít k porušení povinností advokáta řádně hájit zájmy svého klienta. Příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody nastává tehdy, pokud by jeho klient (nynější žalobce) byl v tehdejším soudním řízení úspěšný, pokud by k pochybení advokáta (nynějšího žalovaného) nedošlo. Soud prvního stupně se tedy zcela správně zabýval otázkou, zda by žalobce (tehdejší žalovaný) byl při řádném postupu žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 se svým odvoláním proti rozsudku vydanému v této věci úspěšný nebýt toho, že by řízení o odvolání nebylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nynější žalobce (tehdy žalovaný) by se svým odvoláním (pokud by odvolací řízení nebylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno) nebyl úspěšný, a to ani v případě, kdyby dokazování bylo doplněno výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně konstatoval, že soud prvního stupně v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 správně posoudil otázku promlčení nároku žalobkyně [jméno] [příjmení], když dospěl k závěru, že jí uplatněný nárok promlčen není. S tímto závěrem se však odvolací soud neztotožňuje.

26. Z odvolání žalobce (tehdejšího žalovaného) zastoupeného žalovaným ze dne [datum] proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 je zřejmé, že jednou z uplatněných odvolacích námitek žalobcem (tehdejším žalovaným) bylo nesprávné posouzení otázky promlčení žalobkyní uplatněného nároku, přičemž žalobce (tehdejší žalovaný) poukazoval na skutečnost, že bylo prokázáno, že žalobkyně dvakrát obdržela od Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov rozhodnutí, kterým se konstatují vady předložených kupních smluv. Poslední negativní rozhodnutí bylo dle vlastního tvrzení žalobkyně jí doručeno v prosinci 2005. Žalobkyně následně podepsala [datum] listinu, kterým se vzdala svého práva na odvolání, tedy minimálně již od doručení rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne [datum] věděla, že předmětný právní úkon se stal neúčinným. Následně vzhledem k rozpadu partnerského vztahu se žalovaným jí muselo být zřejmé, že jakékoliv nabývání nemovitostí do společného vlastnictví je nemožné. Žalobce (tehdejší žalovaný) vyslovil ve svém odvolání názor, že běh promlčecí doby takto neomezeně nelze modifikovat.

27. S právním posouzením námitky promlčení vznesené žalobcem (tehdejším žalovaným) v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 226/2009 provedeným soudem prvního stupně jak v řízení vedeném pod sp.zn. 7C 226/2009, tak i v tomto řízení, se odvolací soud neztotožnil. Se žalobcem je možno souhlasit v tom, že závěry soudu prvního stupně obsažené pod bodem 15 odůvodnění rozsudku, týkající se otázky promlčení nároku žalobkyně [jméno] [příjmení] v řízení pod sp. zn. 7 C 226/2009, jsou skutečně kusé, omezující se pouze na konstatování, že závěr ohledně promlčení učiněný soudem prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 226/2009 je správný.

28. Okresní soud v Prostějově v rozsudku ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 při posuzování subjektivní promlčecí lhůty (§107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.) vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se o existenci kupní smlouvy ze dne [datum] dozvěděla až dne [datum] po zaplacení příslušného poplatku na Katastrálním úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov a že od tohoto data je třeba počítat délku subjektivní promlčecí doby, která k době podání žaloby ([datum]) ještě neuplynula.

29. Z kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti ze dne [datum] založené ve spise sp. zn. 7 C 226/2009 je zřejmé, že touto kupní smlouvou kupovali žalobce a [jméno] [příjmení] nemovitost – pozemek st. 37 o výměře 173 m², dům [adresa], st. 38 o výměře 180 m² zbořeniště, st. 385 o výměře 486 m² zahrada a st. 386 o výměře 477 m² zahrada a pozemek st. [číslo] o výměře 246 m² a st. [číslo] o výměře 42 m² budova [list vlastnictví]. Prodávajícími byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na základě této kupní smlouvy byl učiněn dne [datum] všemi účastníky této smlouvy společný návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí, avšak rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka] bylo řízení zastaveno pro nedostatky návrhu na povolení vkladu práv do katastru nemovitostí, které nebyly odstraněny.

30. Následně byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena dne [datum] nová kupní smlouva, ohledně totožných pozemků, přičemž účastníci dne [datum] učinili společný návrh na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, avšak usnesením Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. [spisová značka] byl návrh na vklad vlastnického práva zamítnut. Sdělením ze dne [datum] doručeným Katastrálnímu úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov se všichni účastníci smlouvy, tedy i [jméno] [příjmení], vzdali práva odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí ve věci [spisová značka].

31. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tedy žalobcem, byla uzavřena kupní smlouva ohledně nemovitostí [adresa], objekt bydlení, postavené na pozemku parcelního čísla 37, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 173 m², pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 180 m², využití pozemku – zbořeniště, pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 486 m² a pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 477 m² zapsaných na [list vlastnictví] pro Katastrální území Skřípov, obec Skřípov a dále pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 246 m², využití pozemku – zbořeniště a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 42 m², způsob využití – budovy [list vlastnictví], přičemž vlastnictví těchto nemovitostí je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov na [list vlastnictví] pro Katastrální území Skřípov, obec Skřípov. Obě prodávající potvrdily svým podpisem přijetí dohodnuté kupní ceny v plné výši. Dne [datum] účastníci této kupní smlouvy doručili Katastrálnímu úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov návrh na vklad práva a vlastnictví do katastru nemovitostí na základě této kupní smlouvy, přičemž jak vyplývá z doložky na předmětné smlouvě učiněné Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov ze dne [datum], vklad práva byl povolen rozhodnutím č. j. V 1872/06-709 s právními účinky vkladu dne [datum].

32. Žaloba ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 226/2009 byla postavena na tvrzení, že účastníci vedli v letech 2001 – 2006 společnou domácnost, předmětné nemovitosti se rozhodli koupit společně za dohodnutou cenu 500.000 Kč tak, že každý ze svého dal 250.000 Kč, kteroužto částku předali v den podpisu kupní smlouvy dne [datum] (v den podpisu první smlouvy) prodávajícím. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že když se dozvěděla, že vklad vlastnického práva byl učiněn dne [datum], žalovaný striktně odmítl korigovat stávající protiprávní stav, účastníci svůj vztah ukončili. Žalovaný se krátce poté oženil a následně pak polovinu sporné nemovitosti převedl na svoji nynější manželku. Z těchto [jméno] [příjmení] skutkových tvrzení lze jednoznačně dovodit, že [jméno] [příjmení] se žalobcem (tehdejším žalovaným) [jméno] [příjmení] svůj vztah ukončila poté, co vklad vlastnického práva pro něho k předmětným nemovitostem byl dne [datum] zapsán do katastru nemovitosti a poté, co žalobce (tehdejší žalovaný) striktně odmítl korigovat stávající protiprávní stav. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], druha žalobkyně [jméno] [příjmení], učiněné v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 226/2009 vyplývá, že žije s žalobkyní [jméno] [příjmení] od roku 2006, přičemž se poznali v únoru 2006. Tato svědecká výpověď tedy podporuje tvrzení [jméno] [příjmení], učiněné v žalobě ve věci 7 C 226/2009, že k rozpadu jejího vztahu se žalobcem (tehdejším žalovaným) došlo v průběhu roku 2006, a že se tedy o zápisu vlastnického práva žalobce (tehdejšího žalovaného) dozvěděla před rozpadem jejich vztahu, tedy v roce 2006. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně [jméno] [příjmení] si musela být vědoma toho, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nenabyla a o osud jí vložené částky 250.000 Kč do zamyšlené koupě nemovitostí se blíže nestarala a žalobu vůči žalobci (tehdejšímu žalovanému) na zaplacení této částky podala až dne [datum]. Vzhledem k tomu, že zápis do vlastnického práva pro žalobce (tehdejšího žalovaného) byl učiněn dne [datum], měla žalobkyně dva roky času na to, aby se o osud finančních prostředků zajímala, zejména, aby si u příslušného katastrálního úřadu z veřejného rejstříku – katastru nemovitostí zjistila, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nenabyla a že je nabyl žalobce (tehdejší žalovaný). Žalobkyně sice žalobu ve věci 7 C 226/2009 podala v tříleté objektivní promlčecí lhůtě dle ustanovení § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nikoliv však ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě dle ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. I kdyby vzal odvolací soud za nejzašší možný termín, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že žalobce (tehdejší žalovaný) nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem, den [datum], když přesné datum ukončení vztahu žalobkyně [jméno] [příjmení] a tehdejšího žalovaného [jméno] [příjmení] nebylo zcela jednoznačně prokázáno (došlo k němu v roce 2006), pak by i v tomto případě subjektivní dvouletá promlčecí lhůta uplynula. Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby si na příslušném katastru nemovitostí zjistila, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí. Den, kdy žalobkyně [jméno] [příjmení] zaplatila příslušný poplatek na Katastrálním úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov (den [datum]), nelze považovat za datum, od kterého je možno počítat běh subjektivní promlčecí lhůty. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce (tehdejší žalovaný) by byl se svým odvoláním proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 úspěšný a jeho námitka promlčení by byla shledána odvolacím soudem jako důvodná, a proto by nárok žalobkyně [jméno] [příjmení] v tomto řízení uplatněný vůči žalobci (tehdejšímu žalovanému) nebyl shledán opodstatněným a žaloba by byla zamítnuta. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neshledal žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že námitka promlčení uplatněná žalobcem (tehdejším žalovaným) byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy a že by žalobce (tehdejší žalovaný) jakýmkoliv způsobem zapříčinil, že nárok žalobkyně [jméno] [příjmení] byl promlčen a že by nárok na úhradu zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím nemohla proti němu uplatnit v zákonem stanovené dvouleté promlčecí subjektivní lhůtě. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalobcem (tehdejším žalovaným) by byla v případě přezkumu rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 odvolacím soudem shledána důvodnou, nebylo pak třeba se zabývat dalšími skutečnostmi, zda, kdy a za jakých okolností byla prodávajícím [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v souvislosti s prodejem a koupí předmětných nemovitostí kupní cena předána a kdo byl výlučným vlastníkem prostředků, jež byly prodávajícím na koupi těchto nemovitostí poskytnuty.

33. S přihlédnutím k výše uvedenému tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný jako tehdejší zástupce žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 porušil své povinnosti advokáta a že nebýt té skutečnosti, že za žalobce (tehdejšího žalovaného) neuhradil soudní poplatek z odvolání a odvolací řízení bylo zastaveno bez věcného projednání odvolání, zavinil, že žalobce (tehdejší žalovaný) byl pravomocně odsouzen k povinnosti zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] žalovanou částku jakož i náklady řízení, přičemž pokud by odvolání žalobce (tehdejšího žalovaného) bylo projednáno, byl by v řízení úspěšný. Zaplacení částek, které byly žalobci (tehdejšímu žalovanému) výše zmíněným rozsudkem uloženy zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení], je tedy třeba považovat za škodu, která mu vznikla v důsledku porušení povinností žalovaného jako zástupce – advokáta žalobce. Vznik škody je tedy v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaného při výkonu advokacie.

34. Pokud se jedná o vznik škody v žalované výši, má odvolací soud za to, že žalobce vznik této škody řádně prokázal. Vznik škody je jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu a je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu škoda jednáním žalovaného v žalované výši vznikla. Je zcela nepochybné, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] přesně specifikoval, co jím požadovaná částka 305.593 Kč představuje, že se skládá z částky ve výši 250.000 Kč, kterou zaplatil jako žalovaný ve sporu u soudu prvního stupně pod sp. zn. 7 C 226/2009 a rovněž i náklady řízení ve výši 55.593 Kč, které mu byly rozsudkem vydaným v této věci uloženy zaplatit. Toto tvrzení učiněné před soudem prvního stupně však žalobce v průběhu řízení neprokázal, a to až do doby odvolacího řízení. Je sice pravdou, že k prokázání vzniku škody, tedy k úhradě výše uvedených částek žalobce soudem prvního stupně nebyl vyzván, což považuje odvolací soud za logické, když soud prvního stupně byl při svém rozhodování veden úvahami o nedůvodnosti žalobcem uplatněného nároku a o správnosti rozsudku vydanému ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 226/2009. Nicméně odvolací soud, jak vyplývá z výše uvedeného, dospěl k jinému právnímu názoru, než soud prvního stupně, a to ve vztahu k důvodnosti námitky promlčení uplatněné žalobcem (tehdejším žalovaným) v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 226/2009, se kterým odvolací soud účastníky seznámil před svým rozhodnutím ve věci, proto odvolací soud považoval za nezbytné poučit žalobce o tom, že je jeho povinností prokázat své tvrzení, že částku, jejíž náhrady se v tomto řízení vůči žalovaném domáhá, skutečně uhradil. Uhrazení žalované částky dle názoru odvolacího soudu žalobce důkazy předloženými a provedenými v rámci odvolacího řízení prokázal. Dle názoru odvolacího soudu důkazy, kterými žalobce prokazoval zaplacení žalované částky, jsou důkazy přípustnými v rámci odvolacího řízení, když tvrzení o zaplacení žalovaných částek, žalobce učinil již v řízení před soudem prvního stupně. Jedná se o tvrzení učiněné před soudem prvního stupně, které měl žalobce prokázat, a protože tak neučinil, musel být odvolacím soudem poučen o nutnosti prokázat tuto skutečnost (k prokázání tohoto tvrzení by musel být žalobce vyzván již před soudem I. stupně, pokud by soud zamýšlel žalobě vyhovět). Zaplacení částky 250.000 Kč tehdejší žalobkyni [jméno] [příjmení] jakož i zaplacení částky 55.993 Kč [titul]. [jméno] [příjmení] žalobce prokázal výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet], čestným prohlášením jeho matky [jméno] [příjmení] ze dne [datum], přičemž zaplacení částek bylo potvrzeno rovněž i [jméno] [příjmení] i [titul]. [jméno] [příjmení]. Námitku žalovaného, že žalobce není ve věci aktivně legitimovanou osobou a že ve svém důsledku mu škoda nevznikla, neboť finanční částky byly hrazeny z účtu jeho matky, považuje odvolací soud za neopodstatněnou. Skutečnost, že předmětné částky byly hrazeny z účtu matky žalobce nepovažuje odvolací soud za podstatnou, když z tvrzení žalobce i z čestného prohlášení jeho matky vyplynulo, že finanční prostředky, které byly poukázány z účtu matky žalobce [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], byly prostředky žalobce. Tvrzení žalobce i jeho matky, že finanční prostředky žalobce předal své matce a ta je vložila na účet a za žalobce uhradila, odpovídá i záznam z výpisu z předmětného účtu matky žalobce. Odvolací soud tedy nemá pochyb o tom, že se jednalo o finanční prostředky žalobce, přičemž tato skutečnost byla zmíněným výpisem z účtu matky jakož i jejím čestným prohlášením prokázána a zcela koresponduje tvrzení žalobce.

35. Pokud žalovaný v rámci odvolacího řízení poukazoval na skutečnost, že žalobce byl co do částky 283.088 Kč žalovaným uspokojen, když tato částka mu byla na základě předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 12. 2013, č. j. 5 C 198/2012-53, který byl odklizen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2021, č. j. 17 Co 92/2020-217 (tak, že rozsudek soudu prvního stupně se mění, že rozsudek pro zmeškání se nevydává) vymožena v rámci exekuce vedené vůči němu pod č. j. [spisová značka] odvolací soud uvádí, že k této námitce v rámci odvolacího řízení nepřihlédl a námitku žalovaného, že přinejmenším v rozsahu 283.088 Kč měla být žaloba zamítnuta, neshledal důvodnou. Dle názoru odvolacího soudu nelze přehlédnout, že částka 283.088 Kč nebyla žalovaným plněna dobrovolně, ale v rámci exekučního řízení, a to především na základě nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 12. 2013, č. j. 5 C 198/2012-53. Tento rozsudek byl vydán jako rozsudek pro zmeškání a žalovaný byl zavázán tímto rozsudkem k povinnosti zaplatit žalobci částku 305.593 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, jakož i náklady řízení ve výši 59.532 Kč. Na tomto rozsudku byla soudem prvního stupně vyznačena právní moc [datum] a na základě tohoto rozsudku byla provedena zmíněná exekuce a sražení žalovanému částky 283.088 Kč. Nicméně tento rozsudek byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2021, č. j. 17 Co 92/2020-217 tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává. Ve svém důsledku tak v rámci exekučního řízení byla žalovanému ve prospěch žalobce sražena částka 283.088 Kč na základě nepravomocného a nevykonatelného exekučního titulu, tudíž právně je možno posoudit obdržení zmíněné částky žalobcem jako bezdůvodné obohacení. Pokud by odvolací soud zmíněnou sraženou částku zohlednil při svém rozhodování a v tomto rozsahu žalobu eventuálně zamítl, není vyloučeno, že by se žalovaný mohl domáhat vrácení exekučně sražené částky vůči žalobci jako bezdůvodného obohacení. Odvolací soud k námitce žalovaného, že částka 283.088 Kč byla sražena, nepřihlédl i z toho důvodu, že toto tvrzení žalovaný uplatnil až v rámci odvolacího řízení a k tomuto tvrzení nabídl důkazy, které mohl uplatnit již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Je zcela nepochybné, a vyplývá to i z žalovaným doloženého usnesení Exekutorského úřadu Přerov, soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 29. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], že exekuce, která byla nařízena podle rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 12. 2013, č. j. 5 C 198/2012-53, byla zastavena, přičemž z oznámení Exekutorského úřadu Přerov, soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 28. 6. 2021, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že poslední částka ve výši 17.101 Kč byla povinnému [titul]. [jméno] [příjmení] sražena dne [datum]. Odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v této věci byl vydán dne [datum], tedy v době rozhodování soudu prvního stupně žalovanému nepochybně bylo zřejmé, že bylo vůči němu vedeno na základě nepravomocného rozsudku exekuční řízení a že mu na základě tohoto rozsudku byly sraženy finanční částky. Již v rámci řízení před soudem prvního stupně tedy žalovaný mohl uplatnit námitku, kterou uplatnil až v rámci odvolacího řízení, že mu částka 283.088 Kč byla v rámci exekučního řízení sražena ve prospěch žalobce. Dle názoru odvolacího soudu se tedy jedná o skutečnost, která měla být uplatněna již v řízení před soudem prvního stupně a v rámci odvolacího řízení k ní již nelze přihlížet (§ 213 odst. 5 o.s.ř.). Dle názoru odvolacího soudu je naprosto nepodstatné, z jakého důvodu tuto skutečnost žalovaný v rámci řízení před soudem prvního stupně neuplatnil, ač tak učinit mohl. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že je názoru, že závěr obsažený v nálezu Ústavního soudu ve věci PL ÚS 40/18, na který odkazoval, na daný případ nedopadá.

36. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba žalobce na zaplacení částky 305.593 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně 7,75 % z částky 305.593 Kč za dobu od [datum] do zaplacení je důvodná. Odvolací soud však neshledal žalobu důvodnou ohledně žalobcem požadovaného zákonného 7,70% úroku z prodlení ročně z částky 305.593 Kč za dobu od [datum] do [datum], neboť v této době žalovaný nebyl s plněním žalované částky v prodlení. Datum [datum] se patrně váže k datu sepisu žaloby dne [datum], avšak toto není den, který je možno považovat za den, kdy by se žalovaný dostal do prodlení. Do prodlení se žalovaný dostal dle názoru odvolacího soudu až poté, kdy se zcela prokazatelně seznámil s žalobou, což je dne [datum]. Jedná se o den, který žalovaný připustil ve svém podání doručeném soudu prvního stupně dne [datum] jako den, kdy se s žalobou seznámil, přičemž z obsahu spisu nelze dovodit, že tomu tak bylo dříve. Žalovaný měl tedy dne [datum], následujícího dne poté, co byl seznámen s obsahem žaloby, plnit, a následujícího dne se pak dostal do prodlení.

37. Odvolací soud tedy z důvodů uvedených výše rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku (§ 220 odst. odst. 1 písm.b) o.s.ř.).

38. Vzhledem k tomu, že v řízení byl ve věci samé převážně úspěšný žalobce (neúspěšný byl pouze v nepatrné části), přísluší mu s ohledem na ustanovení § 142 odst. 3 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

39. Náklady řízení před soudem I. stupně představují odměnu advokáta za zastupování žalobce v řízení před soudem prvního stupně, a to za převzetí, přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále již jen advokátní tarif.). Odměna za převzetí a přípravu zastoupení přísluší žalobci ve dvou případech, neboť jeho původní zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení], advokátka, ukončila svoji advokátní činnost bez toho, že by jí byl ustanoven nástupce, tudíž si žalobce zcela důvodně zvolil zástupce nového, který musel nově zastoupení žalobce převzít a zastoupení připravit. Náklady nalézacího řízení dále představují odměnu advokáta žalobce za návrh na vydání platebního rozkazu ze dne [datum], doplnění žalobních tvrzení a za repliku k vyjádření žalovaného ze dne [datum], doplnění žalobních tvrzení ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) a účast zástupce žalobce u jednání před soudem prvního stupně dne [datum], [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu jeho zástupce za návrh na změnu platebního rozkazu ze dne [datum] a za doplnění skutkových tvrzení a návrh na provedení důkazu ze dne [datum], neboť tyto úkony nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložené, když skutečnosti, které byly v těchto dvou podáních učiněny, měly být uvedeny již v samotném návrhu na vydání platebního rozkazu ze dne [datum]. Dle názoru odvolacího soudu nelze přiznávat odměnu za písemné sdělení těch skutečností, které již měly být obsaženy v samotném žalobním návrhu. Odměna za 1 úkon právní služby činí 9.540 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6 advokátního tarifu). Odměna za 8 úkonů právní služby pak činí 76.320 Kč. Na těchto 8 úkonů právní služby náleží zástupci žalobce 8x 300 Kč jako režijní náhrada hotových výdajů, celkem 2.400 Kč. Zástupci žalobce dále přísluší náhrada za ztrátu času stráveného na cestě ze sídla zástupce žalobce do sídla soudu I. stupně, tedy z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum] a dne [datum], v každém případě za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem 1.200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu) Náklady nalézacího řízení dále představují cestovné zástupce žalobce k jednání před soudem prvního stupně dne [datum] a dne [datum] vykonané osobním automobilem tovární značky VW Golf, [registrační značka] při ujetí 538 km z [obec] do [obec] a zpět při průměrné spotřebě 5,0 l automobilového benzinu na 100 km dle doloženého technického průkazu od použitého vozidla, vyhláškové ceně 1 l benzinu automobilového 95 oktanu 27,80 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč dle § 4 písm. a), § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., a to v případě jízdy vykonané dne [datum]. V případě jízdy vykonané dne [datum] činí sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel shodně jako v případě cesty vykonané dne [datum] 4,40 Kč, avšak cena automobilového benzinu BA 95 činí 33,80 Kč (vyhláška č. 375/2021 Sb.), kterou se mění vyhláška č. 589/2000 Sb. Celkové náklady řízení před soudem I. stupně pak činí částku 86.311,50 Kč.

40. Úspěšnému žalobci s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. přísluší rovněž náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta žalobce za zastupování v odvolacím řízení (odměna za 1 úkon právní služby činí 9.540 Kč), a to za 4 úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení - odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, vyjádření a navržení důkazů učiněných na výzvu odvolacího soudu, dále účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum] a dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) advokátního tarifu). Na tyto 4 úkony právní služby přísluší zástupci žalobce 4x 300 Kč režijní náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Dále náklady odvolacího řízení představují náhradu za ztrátu času stráveného zástupcem žalobce z jeho sídla (z [obec]) do sídla odvolacího soudu ([obec]) k jednání konanému u odvolacího soudu dne [datum] a [datum], celkem za 20 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu) Náklady odvolacího řízení dále představují cestovné advokáta z jeho sídla ([obec]) do sídla odvolacího soudu ([obec]) k jednání dne [datum] a [datum], vykonané osobním automobilem tovární značky VW Golf, [registrační značka] při ujetí 414 km jedna cesta, průměrné spotřebě dle doloženého technického průkazu 5,0 litru automobilového benzinu BA 95, základní sazbě 4,70 Kč na 1 km jízdy a ceně 1 l benzinu automobilového BA 95 44,50 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb., § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.). Cestovné v obou případech činí 2.866,94 Kč, a to za 1 vykonanou cestu z [obec] do [obec] a zpět. Celkové náklady odvolacího řízení pak představují částku 47.093,88 Kč Náklady řízení před soudy obou stupňů pak celkem činí 133.405,38 Kč. Uvedená částka je bez daně z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce ve vyúčtování nákladů řízení uvedl, že není plátcem této daně.

41. Výrok o lhůtě k plnění a místě plnění se opírá o ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.