17 CO 98/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 225.788 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 12. 2019, č. j. 6 C 52/2019-94, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.</b> <b>II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 24.354 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 15.638 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].</b> 1. V záhlaví označeným rozsudkem stanovil soud prvního stupně žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 225.788 Kč (výrok I) a nahradil jí náklady řízení ve výši 65.082,84 Kč (výrok II). Dále soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost, aby v téže lhůtě zaplatil České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 2.258 Kč (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal, neboť s ním nesouhlasil a namítl, že soud prvního stupně dospěl v posuzované věci k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřihlédl ke všem jím tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům a věc nesprávně právně posoudil. Zopakoval, že nesouhlasí s trestním rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 8. 2018, č. j [číslo jednací], jímž byl v souvislosti s napadením žalobkyně uznán vinným pro zločin ublížení na zdraví a pro přečin výtržnictví, a zdůraznil, že v uvedeném trestním řízení podal návrh na obnovu řízení, které nebylo dosud skončeno. Vytkl proto soudu prvního stupně, že k této skutečnosti nepřihlédl. Poukázal dále znovu na to, že znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], z něhož soud prvního stupně vycházel, je nepřezkoumatelný, a proto nepoužitelný. Není z něj jasné, jak znalec dospěl k výsledné částce a z jakých podkladů vycházel. Za této situace mělo dojít k zadání revizního znaleckého posudku, jak v řízení navrhoval, nicméně tomuto jeho návrhu nebylo vyhověno. Soud prvního stupně se podle něj řádně nevypořádal s námitkami, které v řízení uplatňoval, a poukázal rovněž na možnou účelovost jednání žalobkyně. Své výhrady proti podanému znaleckému posudku doplnil posléze ještě tak, že dle žalobních tvrzení měl žalobkyni způsobit újmu napadením dne 4. 4. 2017, nicméně ze znaleckého posudku vyplývá, že mělo dojít ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně po nějakém dalším jeho napadení, o němž však v žalobě není zmínka. Dále poukázal na to, že při vyčíslení újmy znalec nezapočítal modifikační koeficient vzhledem k věku žalobkyně, a rovněž i na nesrovnalosti v datech uvedených v posudku týkajících se vyšetření žalobkyně a ustálení jejího zdravotního stavu. Uvedl také, že s ohledem na to, že převážná část újmy měla být žalobkyni způsobena v psychické oblasti, měl být znalecký posudek vypracován psychiatrem. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že je považuje za zcela nedůvodné, a zdůraznila, že žalovaný pouze opakuje svou dosavadní argumentaci, s níž se soud prvního stupně náležitě vypořádal. K námitkám ohledně znaleckého posudku uvedla, že slyšený znalec řádně vysvětlil svůj postup a závěry svého znaleckého posudku náležitě obhájil. Námitky žalovaného tak jsou zcela účelové a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání napadeného rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 225.788 Kč představující ztížení jejího společenského uplatnění, tedy jako náhrady za nemajetkovou újmu, která jí vznikla poškozením jejího zdraví v důsledku toho, že ji žalobce dne 4. 4. 2017 fyzicky napadl, za což byl trestně odsouzen. Poškození zdraví způsobené žalobcem jí zanechalo trvalé následky, které ji značně limitují, neboť se jí zhoršil sluch, orientace, byl jí diagnostikován posttraumatický stresový syndrom, nezvládá složitá mezilidská jednání a má problémy v komunikaci, takže byla nucena omezit své dosavadní aktivity i svůj dosavadní zejména společenský život. Výši této náhrady stanovila podle znaleckého posudku, který si nechala zpracovat. Žalovaný tvrzený nárok žalobkyně neuznal a zdůraznil, že uvedené napadení nezanechalo na jejím zdraví žádné trvalé následky, neboť žalobkyně i nadále vede běžný život jako dřív. Nesouhlasil ani s výší náhrady za tvrzenou újmu, neboť znalecký posudek, který žalobkyně předložila, je nepřezkoumatelný a trpí vadami, takže z něj nelze vycházet. Navrhl proto, aby byla žaloba zamítnuta.

6. Při posouzení důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku vyšel odvolací soud z dokazovaní provedeného ve věci soudem prvního stupně, které dále doplnil opětovným výslechem MUDr. [jméno] [příjmení], znalce pro obor zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, který zpracoval ve věci znalecký posudek předložený žalobkyní a z něhož soud prvního stupně vycházel, a poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil v této věci skutkový stav správně a v dostatečném rozsahu tak, že bylo možno ve věci rozhodnout, přičemž se zjištěným skutkovým stavem, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, se odvolací soud ztotožnil i po opětovném výslechu znalce. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neshledal přiléhavou námitku žalovaného, že soud prvního stupně ve věci nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, protože neprovedl důkazy, které žalovaný navrhoval. Nutno zdůraznit, že není povinností soudu provádět veškeré účastníky navržené důkazy, a dospěje-li soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn dostatečně tak, že ve věci lze rozhodnout, další dokazování, a to ani dokazování navrhované účastníky řízení, provádět nemusí. Jeho povinností ovšem je v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč navržené důkazy neprovedl. Této své povinnosti soud prvního stupně dostál, a to v bodech 14, 15 a 16 odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž objasnil, proč považuje provedení dalších žalovaným navržených důkazů za nadbytečné a nehospodárné, s čímž se ztotožnil i odvolací soud.

7. Z provedeného dokazování, a to z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 8. 2018, č. j. [číslo jednací] bylo zcela jednoznačně zjištěno, že dne 4. 4. 2017 žalovaný fyzicky napadl žalobkyni a způsobil jí tímto napadením úmyslně těžkou újmu na zdraví a dopustil se veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného. Tím spáchal zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byla uvedeným trestním rozsudkem žalovanému stanovena mimo jiné povinnost nahradit žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 45.230,40 Kč představující bolestné a dále částku 1.270 Kč jako náhradu za způsobenou věcnou škodu. Uvedený trestní rozsudek nabyl právní moci dne 12. 9. 2018. Dále bylo z provedeného dokazování zcela jednoznačně zjištěno, že tímto napadením žalovaný poškodil zdraví žalobkyně způsobem a v rozsahu, jak bylo zjištěno nejen z uvedeného trestního rozsudku, ale i z předložených lékařských zpráv a znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], který posuzoval zdravotní stav žalobkyně podle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. V podrobnostech v tomto směru odkazuje odvolací soud na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se rovněž ztotožnil. Z provedených důkazů učinil soud prvního stupně zcela správný závěr, že žalobkyni bylo útokem žalovaného vážně poškozeno zdraví s trvalými následky jak fyzickými, tak také psychickými, popsanými v odůvodnění napadeného rozsudku, které mají negativní vliv na její další život, a to především v sociální oblasti, neboť došlo ke snížení její schopnosti společensky se uplatnit. Způsobené trvalé následky žalobkyni v mnoha životních příležitostech limitují, zhoršil se jí sluch, trpí bolestmi hlavy, píská jí v uších, je úzkostná, bojácná a svůj společenský život musela výrazně omezit. Obrana žalovaného, že žalobkyně žádné trvalé následky způsobené jeho napadením nemá, tak byla zcela jednoznačně provedeným dokazováním vyvrácena. Nutno tak uzavřít, že v řízení byly zjištěny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou na zdraví žalobkyně, a to porušení právní povinnosti žalovaným, resp. jeho protiprávní jednání, které bylo nepochybně zjištěno z výše uvedeného trestního rozsudku, rovněž i vznik škody na zdraví žalobkyně a příčinná souvislost mezi nimi. Zde odvolací soud shledává nepřiléhavou také námitku žalovaného, že s uvedeným trestním rozsudkem nesouhlasí a že podal návrh na obnovu řízení, neboť uvedený trestní rozsudek nabyl právní moci a obnova řízení jako mimořádný opravný prostředek nemá na právní moc rozsudku žádný vliv. Odvolací soud je tímto rozsudkem vázán v tom, že byl spáchán trestný čin a v tom, kdo jej spáchal. Nebylo proto zapotřebí provádět žádné doplnění dokazování ke zjištění, jak se skutek stal, kdo jej spáchala jaká újma na zdraví byla žalobkyni způsobena.

8. Po právní stránce soud prvního stupně věc správně posoudil podle ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

9. Pokud jde o stanovení výše odškodnění za poškození zdraví žalobkyně, za které je nepochybně odpovědný žalovaný, jak bylo vysvětleno výše, vycházel soud prvního stupně z předloženého znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], který posoudil jako úplně a řádně podaný v souladu s metodikou Nejvyššího soudu České republiky, která byla zpracována proto, aby nedocházelo k možným excesům v rámci rozhodovací činnosti soudů a která položila základ vystihující proporce jednotlivých újem v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, jak soud prvního stupně správně a podrobněji vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 21 až 25. Po doplňujícím výslechu znalce soudem prvního stupně i soudem odvolacím přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že z předloženého znaleckého posudku lze vycházet, neboť poskytuje dostatečný podklad pro stanovení výše ztížení společenského uplatnění žalobkyně v posuzované věci. V odvolacím řízení znalec reagoval na námitky žalovaného, svůj postup vysvětlil, uvedl, jakým způsobem dospěl k výši ztížení společenského uplatnění žalobkyně, vysvětlil rovněž, z jakých podkladů vycházel a rovněž kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] měl k dispozici zdravotní dokumentaci žalobkyně, žalobkyni osobně vyšetřil, drobnou nesrovnalost v uvedených datech rovněž vysvětlil, a to tak, že došlo k překlepu, tedy zcela zřejmé psací chybě. Pro použití modifikačního koeficientu vzhledem k věku žalobkyně neshledal znalec důvod a svůj závěr ohledně stanovené výše odškodnění nezměnil ani poté, co připustil, že z dokumentace, kterou měl k dispozici, vyplynulo, že žalovaný měl žalobkyni ještě dále dne 13. 7. 2017 slovně napadnout. Závěry svého znaleckého posudku tak i podle názoru odvolacího soudu náležitě obhájil. Je také znalcem z příslušného oboru, tedy z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, která je předmětem tohoto řízení. Nutno tak uzavřít, že i výši újmy způsobené na zdraví žalobkyně protiprávním jednáním žalovaného zjistil soud prvního stupně správně, a i v tomto směru odkazuje odvolací soud v podrobnostech na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Je zřejmé, že odvolací důvody uplatněné žalovaným nejsou v této věci dány, neboť soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav a věc rovněž správně právně posoudil. Námitky žalovaného, jimiž brojil proti vydanému rozsudku, tak nejsou přiléhavé a ve světle výše uvedeného nemohou obstát. Soud prvního stupně rozhodl ve věci správně, vyhověl-li podané žalobě, a odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku ve věci samé a v navazujícím výroku o soudním poplatku jako věcně správný potvrdil za použití ustanovení § 219 o.s.ř.

11. Odvolací soud však musel změnit výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení, neboť i když soud prvního stupně správně přiznal podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, nevyčíslil správně jejich výši. Soud prvního stupně totiž při stanovení tarifní hodnoty, od níž se odvíjí výše sazby odměny advokáta za 1 úkon právní služby, vycházel z předmětu řízení, tedy z částky 225.788 Kč, a stanovil tak odměnu za 1 úkon právní služby částkou 9.220 Kč za použití ustanovení § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT. Nutno ovšem zohlednit, že předmětem řízení je odškodnění za ztížení společenského uplatnění, tedy peněžitá náhrada nemajetkové újmy, takže v těchto věcech se za tarifní hodnotu, od níž se odvíjí výše sazby odměny advokáta za 1 úkon právní služby, považuje částka 50.000 Kč (ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) AT), jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, podle něhož ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Je tak zřejmé, že sazba odměny za 1 úkon právní služby advokáta žalobkyně činí v této věci 3.100 Kč (ustanovení § 7 bod 5 AT), takže za učiněných 5,5 úkonů právní služby, jak jsou konkretizovány v odůvodnění napadeného rozsudku, činí odměna advokáta v této věci 17.050 Kč. K tomu mu náleží 6x paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 AT) v celkové výši 1.800 Kč, dále náhrada cestovného ve výši 677,47 Kč, jak rovněž vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, a dále náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč, tedy ve výši 600 Kč Náklady na právní zastoupení žalobkyně tak celkem činí 20.127,47 Kč. Jelikož advokát žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), je zapotřebí navýšit takto vypočtené náklady od 21 % DPH, neboť i DPH patří k nákladům řízení (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celková výše nákladů řízení, jejichž náhrada náleží úspěšné žalobkyni, tak po zaokrouhlení činí 24.354 Kč, takže k zaplacení této částky zavázal odvolací soud žalovaného tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, a takto tedy změnil za použití ustanovení § 220 o.s.ř. výrok II o náhradě nákladů řízení. Nutno dodat, že lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 téhož zákona.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona, podle nichž v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, přičemž advokát žalobkyně učinil v odvolacím řízení 3 úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacích jednání dne 6. 9. 2022 a dne 18. 10. 2022. Náleží mu tak odměna za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč, celkem tedy 9.300 Kč. K tomu mu náleží 3x paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč v celkové výši 900 Kč, dále náhrada za ztrátu času na cestách ke dvěma odvolacím jednáním, vždy za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem tedy 800 Kč (ustanovení § 14 odst. 3 AT), a náhrada cestovného (stanovením § 13 odst. 4 ve spojení s ustanoveními § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění). K oběma odvolacím jednáním na trase Kyjov – Brno a zpět při ujetí vždy 130 km, při ceně 1l motorové nafty ve výši 47,10 Kč (ustanovení § 4a vyhlášky č. 116/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,7 Kč (ustanovení § 1b uvedené vyhlášky). Náklady cestovného za jednu cestu tak činí 961,85 Kč, za obě cesty pak 1.963,70 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalobkyně tak činí 12.923,70 Kč, navýšené o 21 % DPH pak představují částku po zaokrouhlení 15.638 Kč. K zaplacení této částky tedy odvolací soud zavázal žalovaného tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou v tomto případě odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 a § 211 téhož zákona.