18 Co 117/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jana Zavřela a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený kolizním opatrovníkem statutárním městem Anonymizováno se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované s adresou pro doručování Anonymizováno, Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení věcného břemene o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2025, č. j. 13 C 259/2023-119, ve znění opravného a doplňujícího usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 3. 2026 č. j. 13 C 259/2023-155,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného a doplňujícího usnesení se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným („napadeným“) rozsudkem Okresní soud v adresa („soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zrušení věcného břemene, které odpovídá bezplatnému užívání nemovitých věcí, jejich součástí a příslušenství, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. Anonymizováno u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno Anonymizováno, katastrální pracoviště v adresa, pro obec a katastrální území adresa, zřízeného smlouvou darovací a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne datum, zavkladovanou do katastru nemovitostí u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště v adresa, pod č. j. Anonymizováno (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Doplňujícím a opravným usnesením ze dne datum soud prvního stupně opravil v záhlaví rozsudku chybné označení opatrovníka na správné a doplnil výrok III, jímž nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že sporné nemovitosti daroval smlouvou z datum praděda žalobce jeho matce, která z důvodu svého zatížení exekucí je obratem darovala svému druhovi, na jehož majetek však byla rovněž nařízena exekuce a smlouvou z datum je daroval žalobci. V darovací smlouvě bylo žalované zřízeno věcné břemeno bezplatného užívání všech darovaných nemovitostí společně s obdarovanou povinnou v souladu s dosavadním způsobem využití nemovitostí, jímž podle kolaudačního rozhodnutí z datum bylo využití jako „vinný sklep s lisovnou“ pro zpracování a skladování produktů drobné vinařské výroby. Žalovaná se vinohradnictví a výrobě vína věnuje. Pro ubytovací služby nebyly nemovitosti nikdy kolaudovány, byť k občasnému ubytování sloužily. Zhodnocením důkazů dospěl soud k závěru, že v řízení nebyla prokázána (ani tvrzena) existence rozporů mezi žalobcem jako povinným z věcného břemene a žalovanou jako oprávněnou. Bylo prokázáno, že vztahy mezi nimi jsou dobré, zatímco konfliktní vztahy jsou mezi matkou žalobce a žalovanou a plynou ze zájmu matky žalobce nemovitosti užívat jiným způsobem, a to výhradně k ubytovacím účelům. Nemovitosti však byly kolaudovány jako sklep s lisovnou a v době vzniku věcného břemene bylo jejich stěžejní funkcí poskytovat zázemí pro výrobu a skladování vína, nikoli pro ubytovací služby. Rozsudkem téhož soudu ve věci sp. zn. Anonymizováno byla žalobci uložena povinnost strpět užívání nemovitostí žalovanou. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že předpoklady pro zrušení věcného břemene nejsou splněny. Rekonstrukce na ubytovací prostory by pro žalovanou znamenala nemožnost realizovat oprávnění z věcného břemene, neboť by neměla zázemí pro výrobu a skladování vína a občasné přenocování, a v dosavadním užívání nemovitostí by byla značně omezena. Žalovaná je oprávněna nemovitosti užívat spolu s žalobcem (což však neznamená toliko v jeho přítomnosti), v užívání mu nebrání. O změnu poměrů neusiluje žalobce, ale jeho matka, která svými faktickými kroky zasahuje do práv žalované a přeměnou na ubytovací zařízení usiluje upustit od malovýroby vína provozované žalovanou. To však nepředstavuje změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi služebností a výhodou oprávněné. Úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala a státu by měl náklady řízení (vyplacené svědečné) nahradit žalobce, jenž však nemá vlastní příjem a splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání za nezletilého žalobce (bez plné moci) advokát Anonymizováno (zastupující podle plné moci z datum na č. l. Anonymizováno spisu jeho matku) a dále rodiče žalobce. Usnesením Krajského soudu v Brně z datum, č. j. 18 Co 117/2025-153, bylo odvolací řízení o jejich odvolání zastaveno.

4. Odvolání podané za nezletilého žalobce jeho rodiči, kteří nemohou pro možný střet zájmů nezletilého v řízení zastupovat, však podepsal i sám nezletilý žalobce a dodatečně ho schválil jeho opatrovník. Uvedl, že matka žalobce opatrovníka opakovaně upozorňuje na poškozování jeho majetku žalovanou, dostavila se i s žalobcem a jeho otcem. Domnívá se proto, že je namístě zabývat se omezením či jasným vyčleněním užívání věcného břemene, a s odvoláním se proto ztotožnil. Přiklonil se též k výslechům svědků – matky a otce žalobce. Žalobce v odvolání (společně podepsaném a sepsaném s jeho matkou) zpochybnil závěr soudu prvního stupně o tom, že nevznikl hrubý nepoměr mezi zatížením nemovitosti věcným břemenem a výhodou žalované, jenž spatřuje v tom, že nemovitosti jsou nyní zcela jinak využívány (k rekreačnímu ubytování), než bylo původně zamýšleno při zřizování věcného břemene (tedy k pěstování vína a jeho výrobě, které jsou v současnosti pouze okrajové). Věcné břemeno zcela brání žalobci v nakládání s jeho vlastnictvím, nemůže nemovitost užívat a hospodářsky s ní nakládat dle svého uvážení. Žalovaná do jeho práv opakovaně zasahovala, svévolně manipulovala s vybavením nemovitosti, ničila ho, záměrně blokovala přístup do některých částí nemovitosti, a to dlouhodobě a opakovaně, narušovala provoz pronájmu nemovitosti, čímž způsobila finanční ztráty a porušila tím podmínky smlouvy o zřízení věcného břemene, podle které měla zajištěno společné užívání s vlastníkem. Ke zrušení věcného břemene stačí, že původní smysl přestal existovat a jeho další zachování by bylo v hrubém rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka. Soud nesprávně bagatelizoval vážné a dlouhodobé konflikty mezi žalovanou a matkou žalobce týkající se nejen užívání nemovitosti, ale i manipulace s vybavením a nepřiměřeného zasahování do jejího provozu a finančních nároků mezi stranami. Konfliktní vztahy mohou být samy o sobě důvodem ke zrušení věcného břemene. V průběhu odvolacího řízení opatrovník vytkl soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Poukázal na skutečnost, že matka musí majetek nezletilého žalobce chránit a žalovaná se nepodílí na nákladech. Soud prvního stupně tak svým rozhodnutím konzervuje stav úpadku nemovitosti. Žalobce má žalovanou rád, svou matku však také a situaci sám vidí jako vážnou, kterou je třeba řešit. Opatrovník připustil, že nezletilý žalobce nemá vlastní finanční zdroje, příští rok bude nastupovat do učebního oboru. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla jeho odmítnutí nebo potvrzení napadeného rozsudku. Odvolání žalobce bylo podle ní podáno buď opožděně nebo neoprávněnou osobou, když opatrovník žalobce ho schválil až dodatečně a matka odvolání podala bez jeho souhlasu. Odvolání nepovažuje za důvodné a rozhodnutí je podle ní věcně správné. Soudu prvního stupně nelze vytknout ani žádné procesní pochybení. Matka žalobce se řídí vlastním zájmem, nikoli názorem a nejlepším zájmem nezletilého žalobce, není ochotna věcné břemeno žalované respektovat. Tvrzené důvody hrubého nepoměru a zásadního omezení věcného břemene byly posouzeny i soudem rozhodujícím ve věci sp. zn. Anonymizováno.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), pokud bylo podáno (podepsáno) i samotným nezletilým žalobcem a následně bylo schváleno jeho procesním (kolizním) opatrovníkem, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. f) a g) o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Předně odvolací soud uvádí, že účastníci řízení byli před skončením posledního jednání u soudu prvního stupně řádně poučeni podle § 119a o. s. ř. Skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny u soudu prvního stupně, jsou tak v odvolacím řízení přípustné jen za podmínek § 205a o. s. ř., což však ve vztahu k výslechu svědků (matky a otce žalobce, jenž by měl vypovídat podle upřesnění tohoto důkazu při odvolacím jednání o skutečnostech z období před vydáním napadeného rozsudku, týkajících se zřízení služebnosti a rekonstrukce nemovitostí a s tím souvisejících vztahů, které ostatně byly v řízení zjištěny z ostatních důkazů) nebylo tvrzeno. Nadto výslech matky žalobce jako svědkyně byl soudem prvního stupně proveden. V odvolacím řízení tak nebyly přípustné ani listinné důkazy předložené žalobcem (fotografie nemovitosti z doby minulé, e-mailová korespondence z datum, dopis ze datum sepsaný Anonymizováno s dodejkami, oznámení o plánované rekonstrukci z datum). Odvolací soud proto doplnil dokazování toliko důkazy o poměrech nastalých po vydání napadeného rozsudku [fotografií upozornění právnická osoba. o přerušení dodávky elektrické energie z datum, fakturou právnická osoba. z datum o vyúčtování v místě nemovitostí stočného za období od datum do datum částkou částka Kč za spotřebovaných Anonymizováno m3 vody (při pevné složce Anonymizováno Kč) s doplatkem částka Kč a měsíčními zálohami částka Kč, a fakturou z datum právnická osoba o vyúčtovaní částky částka Kč s DPH na stočném v místě nemovitostí za Anonymizováno m3 za rok Anonymizováno].

8. Odvolací soud poskytl účastníkům časový prostor pro mimosoudní vyřízení věci (jenž však nebyl úspěšně využit z důvodu neposkytnutí řádné součinnosti matky žalobce k dosažení dohody o případném omezení práva žalované, k němuž byla tato svolná).

9. Účastníci po neúspěšném pokusu o smírné vyřízení věci učinili shodné tvrzení, že mezi nimi došlo ve věci Okresního soudu ve adresa sp. zn. Anonymizováno k uzavření smíru o závazku žalované zaplatit matce žalobce na úhradě elektrické energie, vodném a stočném v předmětných nemovitostech za roky Anonymizováno až Anonymizováno částku částka Kč, o tom, že matka žalobce v nemovitostech odpojila elektrickou energii a vodu a že nemovitosti jsou nyní jinak ve stavu uživatelném.

10. Podle § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

11. Podle § 1263 o. z. oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet.

12. Podle § 1283 o. z. služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Změní-li se tyto potřeby po zřízení služebnosti, nezakládá to uživateli právo na její rozšíření.

13. Podle § 1284 o. z. vlastníku věci náležejí všechny užitky, které může brát bez zkrácení práva uživatele. Vlastník však nese všechny její závady a musí věc udržovat v dobrém stavu. Přesahují-li náklady užitek, který vlastníkovi zbývá, musí uživatel buď tyto zvýšené náklady nést, anebo od užívání upustit.

14. Podle § 1298 o. z. vlastníku náleží právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje, a nesmí mu být znesnadněn potřebný dohled.

15. Podle § 1299 o. z. služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě (odst. 1). Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu (odst. 2).

16. K otázce zrušení věcného břemene existuje poměrně rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu.

17. V usnesení z 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1372/2016 (dostupném, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud uvedl, že pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného (§ 151p odst. 3 obč. zák., pozn. zákona č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“) je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno. Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98…]. Změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi služebností (věcným břemenem) a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99 …]. Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, a ponechává řešení této otázky uvážení soudu rozhodujícího konkrétní případ. Nelze pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. Totéž se týká i výše náhrady za zrušení věcného břemene. K tomu srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1793/2018. V něm Nejvyšší soud dále uvedl, že [T]o, že došlo ke změně ve vlastnictví služebného pozemku a noví vlastníci jej chtějí užívat k rekreaci, samo o sobě není relevantní změnou poměrů a není to důvodem ke zrušení služebnosti. To, že žalobci chtěli užívat pozemek jinak, než jejich předchůdce, nezakládá změnu poměrů ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. Služebnosti jsou tradičním institutem, respektujícím principy soukromého práva, a to, že vlastníka omezují, není protiústavní.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014, vytvořil-li vlastník úpravami služebného pozemku stav bránící výkonu služebnosti, proti němuž se mohl oprávněný bránit žalobou, nejde o změnu poměrů, která by mohla mít za následek zrušení služebnosti soudem podle § 1299 odst. 2 o. z.

19. V usnesení 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 755/2000, Nejvyšší soud vyslovil, že „není změnou poměrů ve smyslu § 151 odst. 3 ObčZ záměr žalobkyně, jako nové vlastnice věcným břemenem zatíženého pozemku, zřídit na tomto pozemku stavbu - v daném případě nad rámec stavebního povolení, kterým jí bylo uloženo respektovat věcné břemeno“.

20. V usnesení z 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1187/2021, pak Nejvyšší soud uvedl, že [D]ůvodem pro zrušení služebnosti nemůže být ani skutečnost, že žalobci nesouhlasí s výší nákladů, kterými se žalovaná podílí poměrně na zachování a opravách věci, jež je pro služebnost určena…. Pouhý nesouhlas žalované s poměrnou výší nákladů, které žalobci považují za nezbytné pro zachování a opravy věci … nepředstavují trvalou změnu poměrů opodstatňující zrušení věcného břemene podle § 1299 odst. 2 o. z….Shora uvedené platí rovněž o tvrzení žalobců, že důvodem pro zrušení věcného břemene má být celková rekonstrukce bytového domu, resp. společných částí domu a všech jednotek vyjma jednotky v užívání žalované. I v uvedené věci (obdobně jako v této projednávané věci) přitom účastníci vedli i soudní spor o rozsahu a výši těchto nákladů a zčásti bylo žalobě vyhověno, zčásti byla žaloba zamítnuta.

21. V rozsudku z 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 82/2008, posuzoval Nejvyšší soud změnu poměrů spočívající v tom, že nyní jsou vztahy mezi účastníky mimořádně konfliktní, kdy bylo zřejmé, že existence věcného břemene je důvodem sporů mezi účastníky, které mají negativní vliv na užívání a údržbu domu, a že stávající situace je dlouhodobě neudržitelná; současně byla tato situace výsledkem změny původně dobrých vztahů mezi účastníky. Dovodil, že [H]rubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného pak spočívá v tom, že nemovitosti zatížené věcným břemenem nejsou pro rozpor mezi účastníky užívány ani řádně udržovány; za této situace existence věcného břemene neúměrně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně, aniž by žalovanému fakticky přinášela prospěch. Proto jsou dány důvody ke zrušení věcného břemene za přiměřenou náhradu podle § 151p odst. 3 obč. zák. V uvedené věci bylo věcné břemeno zřízeno v době, kdy účastníci žili spolu jako druh a družka a žalovaný se významně podílel na koupi nemovitosti.

22. Rovněž v rozsudku z 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 427/2019, řešil Nejvyšší soud situaci, kdy před zřízením věcného břemene byly vztahy mezi účastníky nekonfliktní, neutrální, avšak od jeho zřízení začalo docházet mezi účastníky ke sporům, majícím negativní vliv na užívání a údržbu nemovitosti, účastníci proti sobě podali několik trestních oznámení a nemovitost i související vedlejší stavby byly zanedbané, dlouhodobě nebyla prováděna ani jejich základní údržba, postupně docházelo ke zhoršování technického stavu nemovitostí. Přesto nepovažoval úvahu odvolacího soudu o splnění podmínek pro zrušení věcného břemene podle § 1299 odst. 2 o. z. prozatím za opodstatněnou, když [P]ři rozhodování o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Mimo jiné je nutné přihlédnout i k újmě, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkovi zatížené nemovitosti v důsledku změny poměrů.

23. Obdobně judikoval Nejvyšší soud v usnesení z 30. 10. 2018, sp zn. 22 Cdo 3215/2018, v němž dodal, že [K] hrubému nepoměru by mohlo dojít například tehdy, kdyby výkon práv oprávněných z věcného břemene svým rozsahem (kvantitou) a obsahem (kvalitou) převážil nad zatížením, které je povinen trpět žalobce (povinný z věcného břemene), a kdyby toto převážení trvale nebo zásadně ohrozilo nebo poškodilo povinného z věcného břemene ve výkonu jeho vlastnického práva. Přestože v projednávané věci došlo ke změně osobních poměrů mezi účastníky řízení, Nejvyšší soud dovodil, že tato změna nezakládá hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněných, neboť při aplikaci výše uvedeného na projednávaný případ je nutno poměřovat jak zájem žalobce jako vlastníka nemovitostí, tak i nerušený výkon užívacích práv oprávněných.

24. Z výše uvedeného je patrno, že při zřizování služebnosti dochází k omezení vlastnického práva jednoho subjektu (vlastníka služebné věci), a to buď ve prospěch vlastníka pozemku, anebo konkrétní oprávněné osoby. Již při samotném vzniku služebnosti je mnohdy založen určitý nepoměr, který se může časem prohlubovat. Zákon hovoří o hrubém nepoměru, tj. nepoměru výrazném a hlubším, než zde byl na počátku, který musí být způsoben trvalou změnou, která nastala až po vzniku služebnosti a nastala v rámci existujícího právního vztahu, aniž by došlo k porušení některou ze stran. O zrušení služebnosti v takovém případě rozhoduje soud konstitutivním rozhodnutím (za podmínek § 1299 odst. 2 o. z.). Podle judikatury Nejvyššího soudu není takovou změnou poměrů záměr povinného z věcného břemene (vlastníka) jiným způsobem využívat zatíženou věc, ani vytvoření jím úpravami služebné nemovitosti takového stavu, který brání výkonu služebnosti, proti němuž se mohl oprávněný bránit žalobou. Nejsou jí ani spory mezi oprávněným a povinným subjektem o úhradu nákladů na zachování a opravy věci, jichž se lze domáhat soudně. Za určitých okolností může změna poměrů nastat i změnou v chování účastníků (např. pokud se oprávněný chová v domě tak, že by jinak naplnil důvody pro výpověď z nájmu bytu podle §2286 a násl. o. z.). Tato skutečnost však nemůže vést ke zrušení služebnosti sama o sobě, neboť je třeba vždy zkoumat všechny okolnosti věci. Mimo jiné je tak nutné přihlédnout i k újmě, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkovi zatížené nemovitosti v důsledku změny poměrů. K omezení nebo zrušení služebnosti přitom může dojít vždy jen za přiměřenou náhradu.

25. V dané věci soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav (s jeho zjištěními a hodnocením důkazů se odvolací soud zcela ztotožňuje a na odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje) a věc i správně právně posoudil.

26. K námitkám žalobce lze uvést, že v daném případě (jak správně uvedl soud prvního stupně), nebyly předpoklady pro zrušení (avšak ani pro omezení služebnosti) splněny. Z provedeného dokazování je patrno, že nezletilý žalobce byl obdarován nemovitostmi poté, co je nejprve nabyla jeho matka, která je obratem (jak sama vypověděla, proto, že na její majetek byla vedena exekuce) převedla na otce žalobce a ten (rovněž zatížen exekucemi) na nezletilého žalobce. Jelikož na žalobce jeho matka (jak v této věci jako svědkyně rovněž vypověděla) převedla i spoluvlastnický podíl na dalších nemovitostech, lze usuzovat, že motivací jí byla spíše snaha zabránit postižení nemovitostí exekucí než majetkové zajištění žalobce. O tom ostatně svědčí i její následná snaha využívat nemovitosti ke své podnikatelské činnosti (k ubytovávání rekreantů), která se stala hlavní příčinou sporů a konfliktů mezi ní a žalovanou, jež vedly i k soudnímu sporu o úhradu nákladů na elektrickou energii a stočné, ke sporům o způsob i rozsah užívání nemovitostí žalovanou a matkou žalobce (která za účelem jejich využití pro ubytování rekreantů provedla jejich rekonstrukci), nikoli však mezi žalovanou a žalobcem, který sám nemovitosti aktivně nevyužívá (uvedl, že v nich byl „hrozně dávno“). Tyto spory byly řešeny i oznámeními na policii a přestupkovou komisí. Matka žalobce sice vykonává správu majetku nezletilého žalobce, mezi žalobcem (jako vlastníkem a povinným ze služebnosti) samotným a žalovanou ale nejsou vztahy narušeny, sám nezletilý žalobce (jehož vůli zjišťoval opatrovník) před soudem prvního stupně jednoznačný úmysl domoci se zrušení služebnosti ani nevyjádřil, preferoval by dohodu mezi svou matkou a žalovanou a prospěšnost využití nemovitostí pro obě. Nezletilý žalobce se sice při místním mimosoudním jednání účastníků (v odvolacím řízení) za přítomnosti jeho opatrovníka spíše přikláněl k názorům a sdělením matky, působil však spíše zdrženlivě (viz sdělení opatrovníka z datum). Přitom před soudem prvního stupně sám připustil, že nebýt žalované babičky, o vinohrady by se neměl kdo starat.

27. Jak je uvedeno výše, skutečnost, že byl mezi matkou žalobce a žalovanou veden soudní spor o úhradu nákladů na elektřinu a stočné (jenž vyústil podle shodného tvrzení účastníků v soudní smír) trvalou změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby, odůvodňující zrušení služebnosti podle § 1299 věty druhé o. z., není a není jí ani (případný) úmysl žalobce, natož jeho matky (byť spravující jeho majetek) využít nemovitosti jinak, než byly kolaudovány a než měly být podle smlouvy o zřízení služebnosti využívány (a oprávnění ze služebnosti být vykonáváno). Spory mezi účastníky sice za určitých okolností ke zrušení služebnosti vést mohou, nikoli však samy o sobě, byť by v jejich důsledku byly nemovitosti zanedbané, dlouhodobě by nebyla prováděna ani jejich základní údržba a postupně by docházelo ke zhoršování technického stavu nemovitostí (v daném případě však účastníci shodně uvedli, že i nyní jsou nemovitosti stále v uživatelném stavu). Je však nutné přihlédnout i k újmě, která by oprávněné žalované nastala v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která by vznikla žalobci jako vlastníkovi zatížené nemovitosti v důsledku změny poměrů. Žalované přitom byla služebnost zřízena za účelem využití nemovitostí k vinohradnické činnosti, k níž ji také využívala, a (nebýt rušení matkou žalobce, proti němuž se žalovaná úspěšně ubránila u soudu, jenž žalobci uložil zdržet se jejího rušení ve výkonu práva služebnosti) by ji chtěla takto využívat i nadále. O jejím využití k uvedenému účelu svědčí i její (soudem prvního stupně z diplomů zjištěné) účasti na vinohradnických výstavách vín. O významu provozování této činnosti v nemovitostech pro žalovanou svědčí i její ochota (v řízení opakovaně projevená, matkou žalobce však neakceptovaná) přistoupit na omezení služebnosti rozsahem či časem, podílet se na financování opravy střechy i na případném ubytovávání hostů a úklidu po nich). Újma, kterou by tak utrpěla ztrátou možnosti provozovat tuto činnost (k níž byla nemovitost kolaudována a dříve využívána) by tak převýšila nad újmou, kterou by v důsledku (případné) změny poměrů (špatných vztahů, i kdyby byly dány přímo mezi žalobcem a žalovanou, což splněno není) utrpěl žalobce. Sám žalobce totiž nemovitosti neužívá (snahu o jejich využití ke svému podnikatelskému záměru projevila jen jeho matka, viz její svědecká výpověď). Nadto nelze přehlédnout, že služebnost lze omezit nebo zrušit jen za přiměřenou náhradu a žalobce sám je bez příjmu (má teprve nastupovat na střední školu – do učiliště) a vlastní prostředky na její úhradu tak nemá. Jelikož poskytnutí prostředků na takovou náhradu rodiči nelze považovat za součást jejich vyživovací povinnosti, mohlo by získání prostředků žalobcem na její úhradu vést k jeho případnému zadlužení a v jeho majetkové sféře se tak naopak promítnout negativně.

28. Lze jen dodat, že je (s ohledem na postoj matky žalobce) zřejmé, že ani případné omezení služebnosti (jak časové, tak z hlediska jeho rozsahu) by nic nevyřešilo, i kdyby pro ně byly shledány zákonné důvody (což shledáno nebylo). Přitom je v daném případě třeba vyzdvihnout aktivní součinnost kolizního opatrovníka žalobce i zástupkyně žalované, kteří se snažili smírné kompromisní řešení mezi účastníky nalézt.

29. Nakonec lze konstatovat, že záměrné vytváření stavu vedoucího k nerespektování výkonu práva ze služebnosti (viz rozsudek, jehož se žalovaná musela domoci, a v odvolacím řízení nově shodně tvrzená skutečnost o odpojení elektřiny a vody do nemovitostí) nemůže být důvodem vedoucím k závěru o naplnění podmínek pro zrušení služebnosti podle § 1922 věty druhé o. z. Nelze se totiž dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu (viz § 2 odst. 2 o. z.) a jednání zjevně zneužívající právo nepožívá ochrany (viz § 8 o. z.).

30. Soud prvního stupně sice neprovedl všechny důkazy navržené žalovanou (výslechy svědků) a jejich neprovedení nezdůvodnil, s ohledem na výše uvedené závěry je však patrno, že pro rozhodnutí věci považoval (a také bylo) jejich provedení nadbytečné (neekonomické).

31. Závěrem lze podotknout, že nezletilý žalobce byl v řízení řádně zastoupen kolizním opatrovníkem, jeho zastupování bylo dostatečně kvalifikované, právně erudované (opatrovník projevil i znalost soudní judikatury) a respektovalo vůli samotného žalobce (kterou opatrovník opakovaně zjistil a soudu reprodukoval), přičemž opatrovník zjistil a soudu sdělil i stanovisko jeho rodičů jako zákonných zástupců. Opatrovník v řízení hájil práva a oprávněné zájmy nezletilého žalobce, aktivně působil k dosažení smíru mezi účastníky ve snaze ochránit nejen jeho majetkové, ale i rodinné vztahy (když spor byl veden proti babičce a byl důsledkem špatných vztahů mezi jeho matkou a babičkou), uplatnil (obecně) relevantní námitky. Nezletilý žalobce tak nebyl vyloučen z rozhodování o jeho záležitostech, jeho názor byl soudu zprostředkován a své osobní účasti (a možnosti osobního sdělení své vůle) u soudu nevyužil, přestože mu byla (nikoli jen zprostředkovaně přes opatrovníka) odvolacím soudem nabídnuta. Ustanovený opatrovník tak dostatečně hájil práva a oprávněné zájmy žalobce. Výsledek řízení tak není důsledkem nekvalifikovaného, natož nekvalitního zastoupení žalobce, nýbrž nesplnění předpokladů pro zrušení věcného břemene.

32. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek včetně správného výroku o nákladech řízení účastníků, jejichž náhrady se žalovaná vzdala, a nákladech řízení státu (když žalobce nemá žádný příjem a splňuje tak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků) potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

33. Výrok II o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšností žalované v odvolacím řízení a ustanovením § 150 o. s. ř. Jeho užití je opodstatněno poměry žalobce (jenž je žákem základní školy bez vlastního příjmu) a okolnostmi věci (podání žaloby zorganizovala jeho matka coby jeho zákonná zástupkyně, žalobce se na vzniku sporů mezi matkou a žalovanou, které byly příčinou podání žaloby, nijak nepodílel, byl do nich v podstatě vtažen, sám zrušení služebnosti aktivně neprosazoval a povinnost k náhradě nákladů řízení by jej toliko zadlužila do budoucna). Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.