18 Co 138/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jana Zavřela a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 2. 2025, č. j. 16 C 136/2023-156,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Shora označeným („napadeným“) rozsudkem Okresní soud v , adresa, („soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že součástí společného jmění manželů – žalobců, je pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo popisné , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, , zahrada, pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, , trvalý trávní porost, a pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, vše zapsáno na LV č. , Anonymizováno, vedeném pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , dále jen „nemovitosti“ (výrok I), a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, (výrok II).

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno darování nemovitostí žalobci žalovanému darovací smlouvou z , datum, , se zřízením služebnosti bezplatného doživotního užívání nemovitostí ve prospěch žalobců, provedení rekonstrukce nemovitostí žalovaným s jeho rodinou (na čemž se žalobci finančně podíleli), vysekání několika hlav vinné révy rodinou žalovaného za účelem rozšíření odpočinkového místa okolo bazénu, úprava zadní části pozemku pro účely parkování hostů. Bylo též prokázáno provozování živnosti – ubytovacích služeb v nemovitostech rodinou žalovaného od června do října , Anonymizováno, na základě nabídky žalobců, a to v podobném rozsahu, jak je předtím provozovali žalobci, a jeho ukončení pro nespokojenost žalobců s jeho provozováním. Vzal též za prokázáno očekávání žalobců neustálé péče a starosti o ně ze strany žalovaného, autoritativní jednání b) žalobce vůči žalovanému, jeho špatný vztah k manželce žalovaného, včetně urážlivého a pohrdavého vyjadřování se k ní, a konflikt vnuka , Anonymizováno, s žalobci , datum, z důvodu chování b) žalobce k jeho matce, avšak bez vědomí žalovaného. Bylo také prokázáno, že následně žalobci odmítali pomoc od žalovaného, že předtím jim žalobce s rodinou pomoc poskytoval, odvážel je k lékařům (se dvěma odmítnutími po hospitalizaci žalobce v dubnu , Anonymizováno, ze zdravotních důvodů samotného žalovaného a v prosinci , Anonymizováno, z důvodu jeho pracovních povinností). Také bylo prokázáno, že žalobci odvolali dar dopisem z , datum, (správně , datum, , jak odvolací soud zjistil z této listiny), následovaným nabídkou žalovaného žalobcům z , datum, na poskytnutí jeho pomoci (s žádostí o sdělování mu termínu potřebného odvozu z důvodu nástupu do zaměstnání), zopakovanou SMS zprávou z , datum, , opakované odvolání daru žalobci dopisem z , datum, a znovu dopisem z , datum, . Oproti tomu nepovažoval soud prvního stupně za prokázaný provedeným dokazováním (výslechy účastníků, svědků a listinnými důkazy) úmysl žalovaného chovat se k žalobcům bezohledně, umožňovat hostům znečisťovat prostor v nemovitostech jejich zvířaty, odmítnutí odvézt b) žalobce k lékaři v září , Anonymizováno, . Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že ve sdělení žalovaného, že nemůže v některých případech žalobce odvézt a žalobci si mají zavolat sanitku, nelze spatřovat nevděk, zejména s ohledem na předchozí a následná jednání žalovaného a jeho pomoc žalobcům poskytovanou a zdravotní stav samotného žalovaného, a rozhodně ne hrubé porušení dobrých mravů. Po , datum, pak začali pomoc odmítat sami žalobci. Důkazy byla podle soudu vyvrácena tvrzení žalobců o svévolném převzetí provozování ubytování žalovaným v rozporu s dohodou účastníků. Ve vykácení několika hlav vinné révy, úpravy okolí bazénu a stavbě parkoviště neshledal soud ublížení žalobcům, když vzhledem k věku a zdravotnímu stavu již obdělávat vinohrad sami nemohli a nemohli tím být omezeni ve svém užívacím právu. Provozování ubytování samo o sobě omezuje stálé obyvatele nemovitostí, žalobci ho provozovali sami před darováním a nebylo prokázáno jeho provozování žalovaným ve větším rozsahu. Bylo přitom vyvráceno důkazy, že by žalovaný nereagoval na námitky žalobců týkající se chování hostů, nadto z důvodu nespokojenosti žalobců po první sezóně provozování ubytování ukončil. Tvrzení žalobců o nevhodných výrocích žalovaného při smírném jednání , datum, bylo vyvráceno zvukovým záznamem, který původně navrhli k důkazu sami žalobci. Nedošlo tedy k jednání žalovaného vůči žalobcům jako dárcům, které by bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy. Právo na vrácení daru jim proto nevzniklo. Případné nevhodné jednání vnuka , Anonymizováno, (tedy třetí osoby), který nejednal z pokynu žalovaného, nepovažoval soud za důvod pro odstoupení. Žalovaný se tak nestal nepoctivým držitelem a žalobci vlastníky. Výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, nebyl soudem proveden, protože žalobci na výzvu soudu nesložili zálohu na náklady dokazování, a navíc neuvedli, jaké konkrétní jednání žalovaného by měli svědkové prokázat.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobci odvolali a navrhli rozsudek změnit a jejich žalobě vyhovět, případně ho zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítli, že zálohu na důkazy odeslali soudu bezprostředně po obdržení výzvy, z jimi nezjištěných důvodů je však po delším čase pošta , adresa, vyzvala k převzetí deponované částky. Na výslechu vnuka , jméno FO, netrvají, navrhl ho jejich zástupce, který od zastupování sám odstoupil. Trvají však na výslechu svědkyně , jméno FO, ke vztahům žalovaného a žalobců a jsou ochotni složit zálohu (na výzvu odvolacího soudu upřesnili tento důkazní návrh tak, že svědkyně by měla vypovídat k urážlivému chování žalovaného na oslavě , Anonymizováno, . narozenin žalobce , datum, a „jako nepřímý účastník rozhovoru“ mezi žalovaným a žalobci , datum, k tomu, v jakém stavu našla žalobce bezprostředně po odchodu žalovaného). Podle žalobců soud převzal argumenty a tvrzení žalovaného a jeho rodiny, které jsou v převážné míře nepravdivé a překroucené. Od května , Anonymizováno, do , datum, poskytovali sami žalobci ubytovací služby na živnost a) žalobkyně a měli ustálenou klientelu respektující jejich podmínky. Na rekonstrukci přispěli, protože žalovaný chtěl vrátit prostory do bytového fondu na bydlení. Od konce roku , Anonymizováno, přesvědčoval žalovaný a) žalobkyni, aby svou živnost zrušila (s čímž nesouhlasila), byly jim rušeny webové stránky s nabídkou a názvem firmy. V březnu , Anonymizováno, na jeho hrubý nátlak podepsala a) žalobkyně plnou moc k ukončení živnosti, následně živnost začal provozovat vnuk , Anonymizováno, za součinnosti rodiny žalovaného a žalobci z toho byli vyloučeni. Dále žalobci zopakovali svá tvrzení učiněná před soudem prvního stupně a v podáních obsahujících odstoupení od smlouvy. Posledního jednání se nemohli zúčastnit ze zdravotních důvodů a řádně se omluvili. Od počátku nesouhlasili s provedením důkazu zvukovým záznamem, navrhl ho bez jejich vědomí jejich zástupce. Nemohli se k němu vyjádřit a neví, zda zachycuje skutečný průběh jednání. V protokolu je uvedeno, že se situace odehrála v čase , Anonymizováno, hodin. Tak brzy však žalobci nevstávají a žalovaný potvrdil v e-mailu účast na , Anonymizováno, . hodinu, což svědčí o tom, že jde o podvrh. Soud prvního stupně zlehčil přístup žalovaného a jeho rodiny k žalobcům a uvěřil jeho tvrzením. Narušení vztahů je velmi hluboké a podepisuje se na jejich zdraví.

4. Žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit. Odvolání směřuje podle něj do hodnocení důkazů, které je však logické a přesvědčivé a není v rozporu s provedenými důkazy. Žalobci jen předkládají svou skutkovou verzi, která nebyla prokázána. Důkaz zvukovým záznamem navrhli sami žalobci a je nepodstatné, zda tak učinil jejich zástupce bez jejich souhlasu. Záznam prokazuje, že žalovaný neřekl to, co žalobci uváděli. Soud prvního stupně správně neprovedl výslech svědkyně „, Anonymizováno, “, neboť žalobci nesložili zálohu a její výslech je nadbytečný, když nebylo uvedeno, čemu konkrétně byla přítomná a o čem by měla vypovídat.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. Odvolací soud zopakoval dokazování podáním žalobců s odstoupením od smlouvy z , datum, (ke zjištění správného data jeho vyhotovení – v napadeném rozsudku je uvedeno nesprávné datum , datum, ), výzvou žalobců z , datum, určenou žalovanému k vrácení daru s doručenkou o jejím doručení zástupci žalovaného do datové schránky , datum, (z obsahu protokolů o jednání u soudu prvního stupně nebylo patrno, že by jimi bylo provedeno dokazování, ačkoli z nich soud učinil zjištění a posoudil je ve vazbě na tvrzení žalobců), e-mailovou komunikací účastníků ke konání schůzky , datum, z , datum, a , datum, (žalobci požadovali po žalovaném oslovujíce ho „synu“, aby se dostavil sám) a obsahem protokolu o jednání u soudu prvního stupně z , datum, [kdy zástupce žalovaného uvedl, že žalobci vytýkaná prohlášení vůči nim se nachází na zvukovém záznamu „v čase , Anonymizováno, “, zjevně myšleno jako označení časového úseku záznamu (jinak řečeno např. stopáž, audio fragment, segment), kde se také prohlášení vskutku nachází, a nikoli v denní době, jak mylně toto tvrzení pochopili žalobci].

6. Podle § 2055 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

7. Darovací smlouva je pojmenovaná smlouva upravená v § 2055 a násl. o. z. zakládající asynallagmatický (vzájemně nepodmíněný) závazek dárce převést na obdarovaného dar (vlastnické právo k darované věci), jímž sleduje především zvětšení majetku obdarovaného, aniž by mu k tomu svědčila zákonná povinnost (činí tak dobrovolně). Je dvoustranným právním jednáním, k jehož perfekci se vyžaduje souhlas obdarovaného. Jejím pojmovým znakem je bezúplatnost (viz výslovné znění § 2055 odst. 1 o. z.). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, v čísle vydání (svazku) 6 ročník 2020 na straně 1043, pod pořadovým (publikačním) číslem 69/2020.

8. Podstatou darování je tedy dobrovolný (bez právní povinnosti), bezúplatný (u nějž absentuje jakékoli protiplnění), trvalý převod vlastnického práva.

9. Podle § 2072 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny (odst. 1). Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké (odst. 2).

10. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

11. Podle § 2075 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru (odst. 1 věta první). Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne (odst. 2).

12. V rozsudku z 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018 (dostupný, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz), Nejvyšší soud uvedl, že „[Z] hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybným je vyhodnocení, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.“13. Podle usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1792/2023, „[N]evděkem se přitom rozumí takové chování obdarovaného, kterým ublíží dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů, tj. jednání, které nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy“.

14. V rozsudku z 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017, Nejvyšší soud uvedl, že „[N]elze, při zvažování, zda jde o nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 o. z., tedy ublížení naplňující kritéria zjevného porušení dobrých mravů, které dárce opravňuje dar odvolat, přihlížet k (jiným) útrpnostem, které obdarovaný dárci způsobil mimo dobu vymezenou § 2075 o. z.“15. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet (odst. 1).

16. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

17. Podle § 1259 o. z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně.

18. Podle § 1283 o. z. služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Změní-li se tyto potřeby po zřízení služebnosti, nezakládá to uživateli právo na její rozšíření.

19. Podle § 1284 o. z. vlastníku věci náležejí všechny užitky, které může brát bez zkrácení práva uživatele. Vlastník však nese všechny její závady a musí věc udržovat v dobrém stavu. Přesahují-li náklady užitek, který vlastníkovi zbývá, musí uživatel buď tyto zvýšené náklady nést, anebo od užívání upustit.

20. Podle § 1285 o. z. služebností požívacího práva se poživateli poskytuje právo užívat cizí věc a brát z ní plody a užitky; poživatel má právo i na mimořádný výnos z věci. Při výkonu těchto práv je poživatel povinen šetřit podstatu věci.

21. Podle § 1297 o. z. je-li zřízena služebnost bytu, má se za to, že byla zřízena jako služebnost užívání.

22. Podle § 1298 o. z. vlastníku náleží právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje, a nesmí mu být znesnadněn potřebný dohled.

23. Pro úplnost odvolací soud dodává, že o naléhavém právním zájmu žalobců na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.) není v dané věci pochybnost, je-li žalovaný v katastru nemovitostí zapsán jako jejich vlastník a žalobci dovozují své vlastnické právo na základě odvolání daru, tedy tvrdí nesoulad mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným.

24. Se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně z provedených důkazů i jejich hodnocením se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na napadený rozsudek odkazuje. Soud prvního stupně správně neprovedl dokazování výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, , navržené žalobci, neboť soudu do doby rozhodnutí nedošla záloha na náklady těchto důkazů, k jejímuž zaplacení byli vyzváni. Odvolací soud však zohlednil skutečnost, že žalobci v odvolacím řízení osvědčili, že zálohu odeslali se správnými údaji soudu prostřednictvím pošty, která ji z nejasných důvodů nedoručila a žalobcům vrátila. Proto se uvedenými důkazy zabýval a napravil pochybení soudu prvního stupně, jenž žalobce před tím, než je ke složení zálohy vyzval, nevyzval k upřesnění těchto návrhu o údaj o tom, jaké skutečnosti mají být navrženými svědky prokázány. V případě svědka , jméno FO, žalobci ani na výzvu odvolacího soudu při odvolacím jednání žádné skutečnosti, k nimž by měl svědek vypovídat, neuvedli a setrvali na tom, co uvedli v odvolání (že výslech tohoto svědka nenavrhují, navrhl ho jejich předchozí zástupce bez jejich vědomí). Bez údaje o tom, jaké skutečnosti by měl svědek prokázat, nebyl proto vyslýchán ani odvolacím soudem. Na výslechu svědkyně , jméno FO, žalobci setrvali, avšak skutečnosti, které podle nich může svědkyně prokázat, nemají pro rozhodnutí právní význam. K případně nevhodnému chování žalovaného k žalobcům na oslavě , Anonymizováno, . narozenin žalobce nemělo význam svědkyni vyslýchat proto, že žalobci ani jedno odstoupení od darovací smlouvy na nevhodném chování žalovaného, k němuž by mělo dojít na uvedené oslavě, nezaložili. V řízení navíc dosud žádné takové tvrzení neučinili (bylo tvrzeno pouze nevhodné chování vnuka , Anonymizováno, spočívající v nevhodném oslovení žalobce, v případě žalovaného žalobce pouze vypověděl, že si žalovaný, tak jako jiní, nepřišel za ním popovídat do čela stolu a že se začal bavit s jinými lidmi). Jelikož byli před skončením posledního jednání účastníci poučeni podle § 119a o. s. ř. (poučení řádně a včas předvolaných žalobců znemožnila jejich neúčast na jednání, z něhož se sice omluvili, avšak o odročení nepožádali), jde navíc o nové v odvolacím řízení nepřípustné tvrzení (srov. § 205a a contrario o. s. ř.). V jakém rozpoložení se nacházeli žalobci po schůzce s žalovaným dne , datum, není pro posouzení věci významné, neboť z jejich rozpoložení nelze (samo o sobě) usuzovat na nevhodné chování žalovaného (tedy že by případně tvrzený špatný stav žalobců zavinil právě žalovaný). Jde o nepřímý důkaz, jenž nevypovídá nic o tom, jak se na schůzce choval žalovaný k žalobcům, o čemž byl proveden důkaz přímý (zvuková nahrávka) a z něj bylo zjištěno, že se žalovaný tvrzeného nevhodného chování k žalobcům na schůzce nedopustil (viz odůvodnění napadeného rozsudku).

25. K legitimnosti provedení důkazu zvukovou nahrávkou lze uvést následující. Touto otázkou se podrobně zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení z 29. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 969/2025. V něm uvedl, že „[N]ejvyšší soud v dovolatelem označeném rozsudku ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, uveřejněném pod číslem 83/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podrobně vysvětlil, za jakých podmínek je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 možné použít zvukový záznam rozhovoru pořízený bez vědomí a souhlasu nahrávané osoby jako důkaz v občanském soudním řízení. Zdůraznil, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“) zachovává ochranu soukromí a tomu odpovídající povinnosti ostatních zdržet se neoprávněných zásahů do něj jako součást absolutního osobnostního práva. Rozsah omezení tohoto absolutního osobnostního práva je v současné právní úpravě širší, neboť vedle možnosti pořízení nebo použití podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu na základě zákona k úřednímu účelu (srov. § 88 odst. 2 o. z.) zákon nově umožňuje pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu také s ohledem na výkon a ochranu jiných subjektivních soukromých práv, a to zpravidla v řízení před orgánem veřejné moci a podle předpisů veřejného práva (například podle občanského soudního řádu). K tomu však Nejvyšší soud dodal, že toto omezení je nutné – vzhledem k tomu, že jde o výjimku z práva na ochranu osobnosti člověka – vykládat restriktivně, uvedený zákonný důvod k použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka (srov. § 90 o. z.). S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, dále uzavřel, že základním kritériem pro rozhodnutí o použitelnosti zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka nebo jeho projevů osobní povahy a pořízených soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v občanském soudním řízení, je (v každém jednotlivém případě) poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a rozhodnutí o tom, který z těchto zájmů je v konkrétním případě převažujícím. Kromě okolností, za nichž byla nahrávka pořízena, je rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník uplatňující informace z nahrávky k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem než za cenu porušení soukromí druhé osoby. Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečný prostředek, jeho použití jako důkazu v občanském soudním řízení může připadat v úvahu pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy ku prospěchu. Z těchto závěrů Nejvyšší soud vychází i v následné rozhodovací praxi (srov. například usnesení ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4765/2018, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2949/2019, a ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2718/2020).“26. Výše uvedené předpoklady v daném případě splněny byly. Vztahy mezi účastníky v době schůzky v únoru , Anonymizováno, již byly velmi napjaté i v důsledku probíhajícího řízení, žalovaný byl v pozici, kdy proti němu byla v řízení uplatněna řada obvinění, která byla z jeho pohledu nepravdivá (posléze i většinou důkazy vyvrácená) a žalobci byl požádán, aby na schůzku dorazil sám (což splnil). S ohledem na vedené řízení, v němž by nebyl schopen skutečnosti, které na schůzce nastanou (nastaly), jinak prokázat (na rozdíl do žalobců, kteří by byli schopni vypovídat shodně), by byl žalovaný se svými případnými tvrzeními osamocen. S ohledem na předmět řízení (vrácení daru založené na tvrzení žalobců o nevhodném chování žalovaného k nim) tak zájem žalovaného na pořízení zvukové nahrávky (i) za účelem jejího využití jako důkazního prostředku v řízení (dotýkajícím se citelně nejen majetkových práv žalovaného, ale majícím i podtext osobní povahy, pokud je založeno na nevhodném chování žalovaného jako obdarovaného syna vůči žalobcům jako darujícím rodičům) převýšil nad zájmem žalobců na ochranu jejich projevů osobní povahy a pořízení nahrávky a provedení důkazu jí v řízení bylo legitimní. Ostatně jako důkaz tuto nahrávku navrhli sami žalobci, lhostejno, zda jejich zástupce bez jejich vědomí (a žalobce vysvětloval pořízení nahrávky zejména tím, že byl při rozhovoru s rodiči v té době vždy natolik rozrušený, že si přesně nepamatoval, co bylo řečeno, proto si to chtěl poté připomenout z nahrávky). Důkazní návrh (jako každý jiný návrh) pak lze odvolat jen do doby, než soudu došel (nejpozději s ním), viz § 41a odst. 4 o. s. ř., což se nestalo, a soud ho proto správně provedl při jednání, kterého se žalobci mohli zúčastnit (nejméně žalobkyně), avšak z jednání se omluvili a (podle obsahu jejich podání) souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Právně relevantním zpochybněním důkazu pak není tvrzení žalobců, že nevědí, co je v záznamu uvedeno, a že se k němu v řízení nemohli vyjádřit, tudíž nevědí, zda jde o zachycení skutečného průběhu jednání, ani tvrzení, že schůzka se konala od , Anonymizováno, . hodiny a „v čase , Anonymizováno, “ ještě nevstávají. Zde žalobci (jak je již uvedeno výše) toliko chybně pochopili sdělení zástupce žalovaného, že údajné sporné vyjádření žalovaného se nachází v tomto čase (myšleno čase nahrávky, nikoli v denní době). Lze jen dodat, že pořízení důkazu nahrávkou dalo obavám žalovaného zcela zapravdu, neboť tvrzené vyjádření žalovaného, které měl učinit (a podle nahrávky neučinil), žalobci využili k novému odvolání daru, a nebýt uvedené nahrávky, nebyl by žalovaný schopen svou verzi jinak prokázat.K samotné věci lze tedy dodat:

27. Darovací smlouvou z , datum, byla žalobcům zřízena služebnost bezplatného doživotního užívání darovaných nemovitostí, nikoli služebnost požívání, tedy včetně braní užitků z nich. Mezi účastníky panovala shoda v tom, že část nemovitostí v minulosti sloužila k poskytování ubytování v soukromí provozovaném žalobci a měla k tomuto účelu podle jejich dohody s žalovaným sloužit i nadále. Účastníci měli rozdílné představy o poskytování této služby. Žalobci, kteří provozování ubytování v domě žalovanému nabídli, je sami již provozovat nemohli s ohledem na zdravotní stav žalobce, proto svou živnost žalobkyně v březnu , Anonymizováno, ukončila (viz účastnická výpověď žalobkyně). Přesto byla představa žalobců taková, že budou svou rozhodovací činností do provozování ubytování žalovaným či jeho rodinou aktivně zasahovat, což se však pro rozdílné představy a následné vztahy účastníků ukázalo jako nereálné. Zřízená služebnost nezaložila žalobcům právo nemovitosti pronajímat a právo na užitky z nich. V souladu s tím je proto skutečnost, že v provozování ubytovacích služeb (se souhlasem a na podnět žalobců) pokračoval žalovaný, resp. jeho syn , Anonymizováno, , a logické tak je, že se pro pobyt hostů snažili zajistit příjemné podmínky (včetně možnosti posezení u bazénu a zaparkování před ubytováním) a vlastní webové stránky s inzercí ubytování.

28. V daném případě žalobci odstoupili od darovací smlouvy (odvolali dar) třemi přípisy adresovanými a také doručenými žalovanému (jeho zástupci):29. 1) přípisem z , datum, – z důvodu, že žalovaný žalobce přinutil ukončit provozování ubytování, že se o provoz nestaral, hosty neusměrňoval, nechával je dělat na pozemcích cokoli (chovají se hlučně, nechávají pobíhat psy na zahradě a „čůrat“ na trávník, otrhávat jejich úrodu), že zlikvidoval vinohrad za domem a na jeho místě vybudoval pláž k bazénu, že postavil parkoviště pro hosty, díky čemuž přechází žalobcům přes zahradu, proto žalobci nemohou v plné míře užívat nemovitosti, nemají soukromí a jsou rušeni v užívání; dále z důvodu, že žalovaný s žalobci odmítá komunikovat, na podzim , Anonymizováno, jim bylo doporučeno, aby nechodili k žalovanému domů, jinak „bude zle“, a bylo jim zakázáno i telefonovat; že žalovaný odmítá jakkoliv žalobcům pomoci, v polovině prosince , Anonymizováno, odvoz odmítl; z toho žalobci dovodili, že o ně žalovaný neprojevuje žádný zájem, zakazuje jim jakýkoli kontakt, čímž porušuje dobré mravy, úmyslně jim ubližuje a toto jednání mu neprominuli;30. 2) přípisem z , datum, z důvodu, že o ně nadále žalovaný nejeví zájem, poslal jim jen 1x SMS zprávu; opětovně tak odstoupili od darovací smlouvy z důvodu přetrvávajícího nezájmu žalovaného, což je v rozporu s dobrými mravy, a neprominuli mu to – konkrétně uvedli, že žalovaný sice zajistil odvoz žalobce k lékaři, ale nikoli doprovod, nezajímal se o zdravotní stav žalobce, neodvezl ho z nemocnice po hospitalizaci (musel jet sanitkou), v listopadu ho neodvezl k očnímu lékaři, ačkoli , Anonymizováno, let nepracuje, během covidu jim jen 2x nakoupil, dál se o ně nestaral, dlouhodobě o ně neprojevuje zájem, prakticky s nimi nekomunikuje, vyslovil se, že si nepřeje, aby s ním komunikovali a navštěvovali ho;31. 3) přípisem z , datum, z důvodu, že při schůzce , datum, žalovaný pozdravil žalobce, jako by nebyli příbuzní, slovy: „Dobrý den. Proč jste mě volali, co chcete? Kdybyste mi nezavolali, já bych nepřišel, tak co chcete?“, a po reakci žalobce uvedl: „Jste rodiče, protože ona mě porodila a tys mě zplodil, jinak rodiče nejste.“; dále na dotaz, proč je nepozval na narozeniny, řekl: „Protože pro vás nebylo místo“; podle žalobců se tak k nim chová pohrdavě a urážlivě, čímž jim velice ubližuje.

32. Z výše uvedeného je patrno, že důvod odstoupení přípisem z , datum, byl vyvrácen zvukovou nahrávkou, a skutečnost, že za stavu dnes již vyhrocených vztahů mezi účastníky, na čemž se významnou měrou podílejí právě i žalobci podsouváním žalovanému nepravdivých výroků a tvrzeními o jeho (důkazy vyvrácených) jednáních, žalovaný nepozval žalobce na oslavu narozenin (tedy na událost, u níž se zpravidla očekává přívětivá a přátelská atmosféra), je vcelku (objektivně nazíráno) pochopitelná. I ostatní žalovanému vytýkaná chování (podle žalobců vedená s úmyslem jim ublížit) byla v řízení vyvrácena důkazy (neposkytování pomoci žalobcům výpovědí žalobců, že je k lékaři vozil; odmítání komunikace s žalobci a vyslovení jim zákazu s ním komunikovat vypovědí žalobkyně, že neodpověděli žalovanému na jeho SMS zprávu z , datum, s nabídkou pomoci a s žádostí o sdělení termínu potřebných odvozů z důvodu nástupu žalovaného do práce atd.). V důvodech, pro něž žalobci od darovací smlouvy odstoupili, objektivně nazíráno, nelze spatřovat úmysl (ba ani hrubou nedbalost) žalovaného ublížit žalobcům tak, že by tím zjevně (tedy očividně navenek) porušil dobré mravy. Úpravy zahrady v okolí domu byly vedeny snahou rodiny žalovaného zajistit lepší podmínky pro ubytovávané hosty (s provozováním ubytování žalobci souhlasili a žalovanému je sami navrhli, a posezení u bazénu a možnost parkování je v současné době již považována za standard poskytovaných ubytovacích služeb). Chování hostů a jejich domácích mazlíčků, k němuž došlo, nelze přičítat žalovanému, který na ně mohl toliko zpětně reagovat, a nakonec z důvodu nespokojenosti žalobců a v zájmu předejití jejich omezování poskytováním ubytovacích služeb záhy (za cca tři měsíce po zahájení) tuto činnost ukončil. Sama žalobkyně ve výpovědi potvrdila, že od té doby (ke dni prvního odstoupení od smlouvy tedy již cca , Anonymizováno, měsíce) v užívání nemovitostí nijak omezováni nejsou. Představa žalobců, že žalovaný jim bude k dispozici za účelem odvozu k lékařům a další nápomoci kdykoli, je nereálná. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že poskytování pomoci nelze chápat jako povinnost být k dispozici kdykoli a kdekoli, bez ohledu na vlastní potřeby (včetně zdravotního stavu) a povinnosti (např. pracovní). Darovací smlouvou na sebe přitom žalovaný takovou povinnost nepřevzal a své morální povinnosti vůči rodičům se snažil v rámci svých možností dostát. Bylo totiž prokázáno, že (s využitím členů své rodiny) žalobcům byl nápomocen jak v době covidu, tak i poté, k lékařům žalobce vozil, a to, že se tak ojediněle nestalo, opět (objektivně nazíráno) nelze považovat za nevděk. Naopak, žalobci (byť rodiče) nebrali v úvahu vážný zdravotní stav žalovaného a vytýkají mu neochotu je odvézt i v době, kdy mu to zdravotní stav neumožnil.

33. Je evidentní, že subjektivně žalobci vnímají situaci jinak, jejich vnímání reality je ovlivněno jejich velkými očekáváními (např. zavolání každou hodinu v době covidu, jak uvedl ve své výpovědi žalobce), v důsledku čehož vyjádřením žalovaného podsouvají jiný význam. Např. vyjádření žalovaného, „ať se s hosty nebaví a když se cokoli stane, ať mu zavolají“ (viz výpověď žalobkyně) si vyložili jako zákaz se s hosty bavit a „muset sedět doma“ (viz opět výpověď žalobkyně), ačkoli nejen podle výpovědi žalovaného, ale též objektivně vnímáno je lze chápat tak, že s hosty nemají řešit nastalé problémy (neboť je vyřeší žalovaný). Schopnost žalobců zveličovat skutečnosti (a současně neschopnost zachovat si nadhled) je patrna např. i z konfliktu s vnukem , Anonymizováno, na oslavě , Anonymizováno, . narozenin žalobce z důvodu jeho familierního oslovení „Pepino“ (viz výpověď žalobkyně). Pokud jde o samotný konflikt s vnukem , Anonymizováno, , jenž následoval po návratu domů žalovaného rozrušeného z návštěvy u žalobců , datum, , pak i odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že nejenže nebylo prokázáno, ale výpovědí žalovaného a svědka – vnuka byl přímo prokázán opak toho, že by byl přímo žalovaným ovlivněn. Ačkoli jde o jeho syna, je třeba vzít v úvahu, že , Anonymizováno, je dospělý, svéprávný, a vzájemnou hádku zejména s žalobcem, plnou emotivních reakcí a nevhodných výrazů z obou stran, k níž došlo mezi ním a žalobci dne , datum, , nelze přičítat žalovanému.

34. S přihlédnutím k tomu, že sami žalobci s žalovaným posléze ukončili komunikaci, pokud nereagovali na jeho nabídku pomoci (viz jejich výpověď, že na SMS zprávu žalovanému neodpověděli), že vyměnili zámek u vchodových dveří do domu, aniž by žalovaného jako vlastníka o tom vyrozuměli, a na vzájemných konfliktech se nemalou měrou sami podíleli, nelze důvody pro odvolání daru vyhodnotit jinak, než učinil soud prvního stupně.

35. V souhrnu tak lze konstatovat, že výše uvedené důvody, pro které žalobci od smlouvy odstoupili, nejenže byly důkazy vyvráceny, ale nelze je (objektivně) charakterizovat jako zjevné narušení dobrých mravů úmyslným jednáním žalovaného nebo jeho jednáním v hrubé nedbalosti ve snaze žalobcům ublížit, a jejich subjektivní vnímání nad tímto objektivním pohledem nemůže převážit. Naopak je patrno, že ze strany žalobců jako rodičů nebyla žalovanému věnována žádná pozornost v případě jeho zdravotních problémů. Jeví se tak, že žalobci si darování rozmysleli a v podstatě jen hledají záminku k vrácení daru. Zákonné důvody pro odstoupení od darovací smlouvy ale splněny nebyly.

36. Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud s ohledem na výše uvedené neshledal a žalobci ani netvrdili žádné takové okolnosti, které by jeho aplikaci opodstatnily (a nad výše uvedenými skutečnostmi by převýšily). Náklady řízení náležející úspěšnému žalovanému před soudem prvního stupně byly soudem prvního stupně vyčísleny správně a odvolací soud proto na napadený rozsudek odkazuje.

37. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

38. Výrok II o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a plnou úspěšností žalovaného v odvolacím řízení. Na nákladech odvolacího řízení mu náleží náhrada odměny advokáta za dva úkony právní služby – písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání , datum, po , částka, Kč, to je , částka, Kč [11 odst. 1 písm. g) a k), § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále jen „advokátní tarif“], dvou paušálních částek náhrady hotových výdajů po , částka, Kč, to je , částka, Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovních výdajů advokáta k jednání odvolacího soudu , datum, za jízdu automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v celkové výši , částka, Kč [při průměrné spotřebě podle velkého technického průkazu 7,7 l motorové nafty za ujetých , Anonymizováno, km z místa sídla advokáta v , adresa, do místa sídla odvolacího soudu v Brně (, Anonymizováno, km v jednom směru), to je celkem za 9,24 l nafty, při ceně 34,10 Kč za litr podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., činí náhrada jízdného , částka, Kč (9,24 l x 34,10 Kč) a paušální částka náhrady , částka, Kč (, Anonymizováno, km x 5,90 Kč)], a za ztrátu času stráveného cestou k jednání a zpět , částka, Kč (za čtyři započaté půlhodiny, dvě v každém směru, po , částka, Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy náhrada částky , částka, Kč splatné k rukám advokáta v řízení zastupujícího žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).