18 CO 143/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců JUDr. Leoše Nováka a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobců: a/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa b/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 2. 2021, č. j. 12 C 96/2019-274, ve znění usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2021, č. j. 12 C 96/2019-280,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ve znění opravného usnesení soud I. stupně ve výroku I zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] – orná půda, zemědělský půdní fond, o výměře 4782 m2, zapsanému na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce]. Ve výroku II tento pozemek přikázal do společného jmění žalobců a zavázal je, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku IV byli žalobci zavázáni k náhradě nákladů řízení státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku V byl stejnou částkou zavázán též žalovaný, a to ve stejné lhůtě.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný. Uvedl, že prvostupňovým rozsudkem byl popřen prioritní způsob vypořádání rozdělením společné věci. Rozdělení přitom je možné, jak vyplývá ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Všechny tři varianty vypracované znalcem rozdělení umožňují se zachováním bezproblémového přístupu k pozemkům. Realizovatelná v tomto smyslu je i druhá varianta navrhovaná žalovaným. Dále se žalovaný zabýval možností přístupu na oba pozemky, které by vznikly rozdělením stávajícího, a dovodil, že přístup by byl realizovatelný. Zmínil se rovněž o současném pachtýři – Zemědělském družstvu [obec], jak předmětného pozemku, tak i pozemků sousedních, který má přístup na předmětný pozemek v době rozhodování soudu. Geometrické plány obsažené ve znaleckém posudku byly schváleny Městským úřadem Znojmo – odborem výstavby, neboť nové pozemky jsou přístupné z veřejné pozemní komunikace. Pokládka dlažby žalobci na část parcely [číslo] ve vlastnictví [územní celek] nemůže znamenat nemožnost dělení předmětného pozemku. Soud neodůvodnil, jaké náklady by vyžadovaly stavební úpravy v případě reálné dělby. To, že žalovaný nemá v dané lokalitě další nemovitosti, není důvodem pro neprovedení reálné dělby. Závěrem žalovaný žádal změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že do společného jmění manželů bude přikázána parcela [číslo] do vlastnictví žalovaného parcela [číslo] podle znaleckého posudku Ing. [příjmení].

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvedli, že soud rozhodl tak, aby zachoval pokojný stav. Poukázali na ustanovení § 1142 odst. 2 občanského zákoníku. Měli za to, že v případě rozdělení pozemku navrhovaného žalovaným by přístup na nové pozemky nebyl zajištěn a nešlo by je obdělávat. Dále zmínili, stejně jako před soudem I. stupně, ustanovení vyhlášky č. 104/1997 Sb. Měli za to, že rozhodnutí stavebního úřadu o schválení geometrických plánů obsažených ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] je v rozporu s právní úpravou. Soud I. stupně svým rozhodnutím eliminoval možné budoucí spory o používání sjezdu, spory, které by se mohly týkat stříkání stromů v sadu žalobců apod. Jediný zbudovaný přístup na předmětný pozemek je ve vlastnictví žalobců podle příslušných ustanovení prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. Tento sjezd není dimenzován pro zemědělskou techniku. Žalobci navrhli, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

5. Podle ustanovení § 1142 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu.

6. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, pozemní komunikace lze navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací.

7. Podle § 10 odst. 6 téhož předpisu prováděcí předpis upraví technické podmínky pro připojování pozemních komunikací navzájem a podmínky pro připojování sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci.

8. Podle § 12 odst. 4 věta první vyhlášky č. 104/1997 Sb. (prováděcí předpis k zákonu o pozemních komunikacích) je-li zřízení sjezdu a nájezdu nebo jejich změna, popř. zrušení vyvoláno potřebou fyzické nebo právnické osoby, která je vlastníkem nemovitosti nebo má k ní jiná práva, pak je tato osoba stavebníkem připojení.

9. Podle § 12 odst. 6 prováděcí vyhlášky vlastník sjezdu nebo nájezdu zajišťuje řádnou údržbu celého připojení, včetně propustku.

10. Odvolací soud zopakoval důkaz dopisem zástupce žalovaného zástupci žalobců ze dne 30. 1. 2019, ze kterého zjistil, že žalovaný rozporoval možnost přístupu na rozdělené pozemky v případě přistoupení na návrh žalobců o podélném severojižním dělení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále jen„ pozemek“ či„ předmětný pozemek“). Žalovaný navrhl vlastní variantu v podobě oddělení pruhu pozemku v jeho jižní části s převodem do vlastnictví obce tak, aby tento pruh umožnil budoucí možné napojení pozemku na inženýrské sítě.

11. Z dalšího odvolacím soudem zopakovaného důkazu – rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 21. 5. 2007 vyplývá, že a/ žalobci bylo povoleno zřízení sjezdu ze silnice II/399 z důvodu připojení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] podle § 10 zákona č. 13/1997 Sb. a § 12 vyhlášky č. 104/1997 Sb. Byly stanoveny podmínky, za kterých stavebník (a/ žalobce) mohl sjezd zřídit, mimo jiné byla také stanovena povinnost stavebníkovi zajišťovat údržbu sjezdu a průtočnost propustku.

12. Z části zopakovaného důkazu – znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 6. 2020 odvolací soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je ve vlastnictví obce Únanov, druh pozemku je ostatní plocha – neplodná půda a z hlediska platného územního plánu jde o plochu veřejného prostranství a veřejné zeleně s hlavním využitím veřejný prostor přístupný veřejnosti.

13. Po takto zopakovaném dokazování má odvolací soud za to, že rozsudek soudu I. stupně je ve výroku věcně správný.

14. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaného je třeba uvést: Odvolací soud souhlasí s právním názorem žalovaného, že primární zákonem předvídanou možností vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, je-li to možné (§ 1144 odst. 1 o. z.). Ve vztahu k zemědělským pozemkům se však uplatní speciální ustanovení § 1142 odst. 2 o. z., které váže rozdělení zemědělského pozemku na to, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. V nyní projednávané věci je posuzováno zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k zemědělskému pozemku – orné půdě.

15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že stálý přístup na pozemek, ať již by byl rozdělen v rámci jakékoli ze tří variant vypracovaných znalcem [příjmení] [příjmení], možný v době rozhodování není.

16. K možnosti podélného dělení severojižním směrem se negativně vyjádřil sám žalovaný, a to nejen ve svém dopise ze dne 30. 1. 2019, ale např. též ve vyjádření ze dne 11. 2. 2021, tedy po vypracování znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Tvrdil, že není zajištěn přístup při tomto dělení pozemku z veřejné komunikace, neexistuje žádný stávající sjezd na východní část pozemku, zhotovení sjezdu by bylo finančně náročné a není dáno, že by stávající vlastník pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (silnice ve vlastnictví Jihomoravského kraje) výstavbu sjezdu povolil. S tímto se odvolací soud zcela ztotožňuje, včetně toho vyjádření žalovaného, že by varianty 1 a 3 ze znaleckého posudku znalce [příjmení] předpokládaly nejen zbudování sjezdu, ale též zatrubnění části odvodňovacího příkopu a zbudování cesty ze severní strany pozemku a že toto podélné dělení předpokládá nutnost zbudování nových přístupů. K tomuto lze dodat, že přístup na rozdělené části zemědělského pozemku musí být dán v době rozhodování soudu a zajištěn buď po veřejné komunikaci, nebo v rámci jiných právních institutů (např. právo nezbytné cesty, věcné břemeno apod.), což v projednávané věci při tomto podélném severojižním dělení pozemku zajištěno není.

17. Dále lze uvést, že odvolací soud obdobně jako soud I. stupně nezjistil, že by přístup na rozdělené pozemky byl zajištěn v případě příčného východozápadního dělení pozemku, jak požadoval žalovaný. Pokud jde o oddělenou severní část, uplatní se stejné úvahy jako při podélném severojižním dělení pozemku. [příjmení] by dojít k zatrubnění a zbudování cesty na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví [územní celek]. Pozemek parc. [číslo] rovněž ve vlastnictví [územní celek], také nemá charakter veřejné cesty, jde o druh pozemku ostatní plocha – neplodná půda, pozemek je zatravněn a jde podle platného územního plánu o plochu veřejného prostranství a veřejné zeleně s hlavním využitím veřejný prostor přístupný veřejnosti. Navíc tento pozemek má v severní části šířku pouhých 2,75 m, což je šířka zcela nedostatečná pro průjezd větší zemědělské techniky na předmětný pozemek tak, aby mohl být účelně obděláván. Pokud jde o přístup na předmětný pozemek (jeho severní část) z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jde o nové tvrzení žalovaného, které v systému neúplné apelace nelze v odvolacím řízení zohlednit.

18. Odvolací soud má za to, že velmi problematický by byl přístup na jižní část příčně rozděleného pozemku, kterou chtěl získat do vlastnictví žalovaný. Z provedeného dokazování vyplývá, že přístup na tuto část pozemku by byl možný pouze po sjezdu vybudovaném a/ žalobcem na základě rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 21. 5. 2007. Z ustanovení zákona o pozemních komunikacích a prováděcí vyhlášky k němu i ze samotného rozhodnutí Městského úřadu Znojmo se podává, že a/ žalobce je vlastníkem tohoto sjezdu, s právy a povinnostmi mimo jiné tento sjezdu udržovat, včetně průtočnosti propustku pod ním. Sjezd byl povolen k připojení na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], na kterém má a/ žalobce postaven dům, nikoli k připojení na předmětný pozemek. Kromě toho lze souhlasit s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně v bodě 17, že v této části sjezdu je umístěno též dopravní značení, jemuž je třeba se vyhnout (což ztěžuje nájezd na tento sjezd) a sjezd by mohl být poškozen při průjezdu zemědělské techniky na předmětný pozemek. Skutečnosti shora uvedené a též ohled na zásadu minimalizace zásahů do vlastnického práva a předcházení sporům odůvodňují závěr, že stálý přístup žalovaného by nebyl zajištěn z hlediska účelné obdělávatelnosti pozemku ani na jižní část eventuálně rozděleného pozemku, kterou žalovaný žádal přikázat do svého výlučného vlastnictví.

19. K námitce žalovaného týkající se užívání spoluvlastněného pozemku Zemědělským družstvem [obec] v současné době (v době rozhodování soudu) je třeba uvést, že pokud zákon hovoří o rozdělení věci a v té souvislosti o přístupu k ní, jde o přístup spoluvlastníka, ve vztahu k němuž je soudem rozhodováno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k věci, nikoli nájemce (pachtýře), který má v nájmu sousední pozemky a může se tak snad na předmětný pozemek dostat přes tyto sousední pozemky.

20. Ke sdělení [stát. instituce] ze dne 24. 6. 2020, kterým schválil určení nových hranic pozemků s vyznačením přístupu z veřejně přístupné pozemní komunikace podle geometrických plánů vypracovaných Ing. [příjmení], pak lze uvést, že tato listina nebyla doručována účastníkům řízení, ale pouze znalci, účastníci řízení se k ní nemohli vyjádřit, přičemž z geometrických plánů ze dne 23. 6. 2020 se nepodávají přístupy k jednotlivým rozděleným pozemkům. Sdělení Městského úřadu Znojmo v tomto směru postrádá jakékoli odůvodnění a pro posouzení věci je irelevantní.

21. Z ustanovení § 1142 odst. 2 o. z. vyplývá zájem společnosti na zachování zemědělského půdního fondu, který je primárně deklarován v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Jestliže žalovaný v dopise ze dne 30. 1. 2019 a též ve vyjádření ze dne 13. 5. 2019 zmiňoval možné budoucí využití pozemku jako stavební parcely, pak záruka budoucího účelného využití pozemku jako zemědělského spočívá na straně žalobců, kteří vlastní (spoluvlastní) pozemky s předmětným pozemkem bezprostředně sousedící, zemědělskou výrobu již provozují (ovocný sad) a v místě také mají své bydliště.

22. Žádný z účastníků v odvolacím řízení netvrdil nové skutečnosti či změnu okolností relevantních pro rozhodnutí o věci po vydání rozsudku soudu I. stupně. Z tohoto důvodu odvolací soud i nadále vycházel z ocenění pozemku provedeného znalcem [příjmení] [příjmení] ve výši 140 Kč za m2, což je částka o 10 Kč za m2 vyšší, než před zahájením soudního řízení požadoval žalovaný za prodej svého spoluvlastnického podílu žalobcům.

23. K námitce žalovaného vznesené u jednání odvolacího soudu dne 10. 5. 2022 o nezaslání mu vyjádření žalobců k odvolání je třeba uvést, že z ustanovení § 210 o. s. ř. neplyne povinnost zaslat účastníku vyjádření k odvolání. Pro zachování rovnosti práv účastníků řízení však podstatné je, že v tomto vyjádření žalobců k odvolání nejsou tvrzeny žádné zásadní skutečnosti, které by žalobci netvrdili a žalovaný neměl možnost se s nimi seznámit již v řízení před soudem I. stupně.

24. Lze uzavřít, že všechny shora uvedené skutečnosti ve svém souhrnu odůvodňují závěr, že dělení pozemku v této konkrétní věci není možné a je správné s ohledem na ostatní okolnosti věci (zejména bydlení a hospodaření žalobců v k. ú. [obec]) přikázat pozemek do společného jmění žalobců, když žalovaný o přikázání celého pozemku do jeho vlastnictví ani nežádal. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výrocích I a II o věci samé i v navazujících výrocích III až V o náhradě nákladů řízení potvrzen podle § 219 o. s. ř.

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19. V projednávané věci nebyly zjištěny žádné zvláštní důvody, pro které by bylo namístě přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení některému z účastníků.