18 CO 150/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových IČO sídlem adresa proti žalovaným: 1/ právnická osoba, IČO sídlem adresa 2/ právnická osoba, IČO sídlem adresa obě zastoupeny advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 347.286 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných 1/ a 2/ proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2021, č. j. 218 C 1/2020-169,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalované 1/ a 2/ jsou povinny zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení každá 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalované 1/ a 2/ zaplatit žalobci společně a nerozdílně 347.286 Kč s 9,5% úrokem z prodlení z částky 652.593 Kč od 21. 5. 2019 do 27. 5. 2019 a s 9,75% úrokem z prodlení z částky 347.286 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé žalované (výrok I), žalované 1/ a 2/ zavázal rovným dílem zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.000 Kč (výrok II) a žalované 1/ a 2/ zavázal rovným dílem zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení 1.400 Kč a soudní poplatek ve výši 17.365 Kč (výrok III). Rozhodl tak o žalobě podané soudu dne 31. 12. 2019, kterou se žalobce jako vlastník pozemku parc. číslo o výměře 2002 m2 v k. ú. část obce, domáhal po žalovaných bezdůvodného obohacení za užívání tohoto pozemku, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná 2/ byla od 1. 1. 2017 do 14. 11. 2018 vlastnicí stavby adresa na zmíněném pozemku stojící, pozemek užívala bez právního důvodu a neposkytla žalobci odpovídající plnění. Žalovaná 1/ na základě přeměny žalované 2/ (odštěpením a sloučením části jmění) převzala závazky žalované 2/, včetně závazku k vydání bezdůvodného obohacení a žalovaná 2/ se stala jeho ručitelkou. Plnění žalobce požaduje za období od 1. 1. 2017 do 14. 11. 2018, jeho výši stanovil na základě posudku soudního znalce příjmení jméno příjmení, který jej stanovoval pro rok 2016 a za využití koeficientu průměrné meziroční inflace v roce 2017 ve výši 0,7 %, v roce 2018 ve výši 2,5 %. Žalovaná 1/ poskytla po výzvě dne 27. 5. 2019 plnění jen do výše 305.307 Kč.

2. Proti rozsudku podaly odvolání obě žalované a domáhaly se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu vytýkaly, že nepřihlédl k jim tvrzeným skutečnostem a důkazům a věc nesprávně právně posoudil. Tyto vady měly vliv na správnost rozhodnutí, zejména jeho nesprávná skutková zjištění a v důsledku toho je rozsudek nepřezkoumatelný, nesrozumitelný a nedostatečně odůvodněný. Uvedly, že mezi účastníky bylo a je vedeno několik sporů o vydání bezdůvodného obohacení za období od roku 2010 do současnosti, v rámci kterých bylo předloženo několik znaleckých posudků na určení výše bezdůvodného obohacení. Zde soud vyšel pouze ze znaleckého posudku Ing. příjmení a jeho následného výslechu, žalované s takto určenou výší nesouhlasily a doložily či označily i osm jiných znaleckých posudků (jejich závěry pak srovnávají v tabulce). Nájemné stanovené znalcem příjmení je nesrovnatelně vyšší než v ostatních případech. Soud měl zhodnotit ostatní posudky a uvést, v čem jsou nesprávné, což v odůvodnění chybí. Jejich výhrady nebyly výslechem znalce rozptýleny. Posudek Ing. příjmení je nepřezkoumatelný, je výsledkem jeho osobního názoru. Nepřezkoumatelnost posudku se zrcadlí i v odpovědi na dotaz, jakým způsobem byly určeny koeficienty, jimiž (násobně) zvedá nájemné oproti realizovaným nájmům u srovnávaných pozemků. Úvaha o zvýšení téměř dvojnásobném není přezkoumatelná. Znalec si dále pomáhá cenovou mapou, která však byla zrušena OZV číslo 2017 statutárního města Brna, není závazným podkladem pro stanovení obvyklé ceny a navíc zobrazovala pozemky bez závad – její použitelnost je tedy krajně nevhodná. Předmětný pozemek není přístupný z veřejné cesty, ale skrz parcelu číslo ve vlastnictví třetího subjektu (anonymizováno a anonymizována dvě slova územní celek, a. s.) a parcelu číslo ve vlastnictví žalované 1/. Znalec nestanovil obvyklé nájemné objektivní, ale pro žalovanou 1/ subjektivní, absenci přístupu dostatečně nevysvětlil. Dodaly, že základ bezdůvodného obohacení není dán, na úkor žalobce se nemohl nikdo obohatit, poukázaly na ustanovení § 2205 písm. a/ a c/ o. z. o povinnosti pronajímatele zajistit nájemci po celou dobu nájmu nerušené užívání, což žalobce splnit nemohl. Nelze tak vyloučit nulovou hodnotu. Byl-li pozemek nepronajatelný, žalovaným nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení. V tomto směru se žalovaným ze strany soudu nedostalo procesního poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Navrhly doplnit dokazování geometrickým plánem zaměřujícím budovu, neboť jí zastavěná plocha není totožná s výměrou předmětného pozemku.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako správného a zavázání žalovaných k náhradě nákladů odvolacího řízení. Odmítl námitku, že by rozsudek byl nepřezkoumatelný. Uvedl, že jej považuje za správný, jak pokud jde o skutková zjištění, tak i právní odůvodnění, a odvolání žalovaných má za nedůvodné. Soud se vypořádal s argumentací i námitkami žalovaných. Rovněž námitka, že zastavěná je pouze část pozemku, není opodstatněná, neboť zastavěné nejsou pouze části, které zajišťují přístup do budovy, a část užívaná jako parkoviště. Soud zcela důvodně vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce příjmení příjmení, doplněného jeho výslechem a znalec se řádně vypořádal se všemi námitkami žalovaných.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné, rozsudek soudu I. stupně je správný a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. číslo v k. ú. část obce, o výměře 2002 m2. Na tomto pozemku stojí stavba občanské vybavenosti adresa jiného vlastníka – a to žalované 1/, přičemž od roku 1999 až do 5. 12. 2018 její vlastnicí byla žalovaná 2/. Možnost užívání pozemku žalobce nebyla a není smluvně upravena. Předmětem sporu je vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobce od 1. 1. 2017 do 14. 11. 2018.

6. Na žalovanou 1/ přešla odštěpená část jmění žalované 2/, a to včetně předmětné stavby a také dlouhodobé závazky k vydání bezdůvodného obohacení (blíže lze pro stručnost odkázat na bod 4. a 5. odůvodnění napadeného rozsudku). Pasivní legitimace žalované 2/ je dána z titulu ručení (§ 258 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev), kdy jako rozdělovaná společnost ručí za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení.

7. Odvolací soud postup soudu I. stupně, jeho hodnocení věci a rozhodnutí považuje za zcela správné, a proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když nemá za opodstatněnou žádnou z odvolacích námitek žalovaných.

8. K odůvodnění rozhodnutí v podstatě není třeba více dodávat, toto je přesvědčivé, naplňuje veškeré požadavky a obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., nedůvodné jsou tak poukazy odvolatelek na nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost nebo nedostatečné odůvodnění rozsudku.

9. K jednotlivým odvolacím námitkám je třeba uvést, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v ustanovení § 132 o. s. ř., vyjma odborných závěrů, k jejichž hodnocení soud není nadán. Hodnotí proto jeho přesvědčivost na základě posouzení jeho úplnosti, logického odůvodnění jeho závěrů a souladu s ostatními provedenými důkazy. Soud I. stupně si byl vědom existence jiných znaleckých posudků, i poukazu na dřívější rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 70 Co 188/2013, jež však neměl pro posouzení věci za relevantní i s ohledem na to, že jiné posudky se týkaly období poměrně časově vzdáleného – let 2010 až 2012, navíc právě mezi mini byly rozpory, zatímco znalecký posudek Ing. jméno příjmení byl zpracován pro rok 2015 a 2016 a znalec příjmení příjmení se v posudku a zejména v následné výpovědi přesvědčivě vypořádal se všemi vznesenými námitkami a závěry svého posudku obhájil (blíže lze odkázat na obsáhlé odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 9 až 16). Znalec přitom vysvětlil a zohlednil absenci přístupu veřejné cesty, zohlednil ji při stanovení ceny, a to snížením, při užití metody srovnávací. Cenová mapa byla použita jako podpůrný argument, nikoli jako hlavní. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 70 Co 188/2013 je navíc rozhodnutím kasačním a žádné podstatné závěry pro tuto věc z něj neplynou. I odvolací soud tak považuje zmíněný znalecký posudek společně s údaji Českého statistického úřadu o průměrné roční míře inflace (bod 6. odůvodnění napadeného rozsudku), za odpovídající a správný podklad pro stanovení výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním předmětného pozemku bez právního důvodu. Ostatně obdobně tomu bylo i v jiné věci soudu I. stupně sp. zn. 220 C 66/2017, u Krajského soudu v Brně pak vedené pod sp. zn. 15 Co 207/2020.

10. Poukaz na to, že není dán základ bezdůvodného obohacení s ohledem na ustanovení § 2205 písm. a/ a c/ o. z., ve vázanosti na povinnost pronajímatele zajistit nájemci nerušené užívání, což podle žalovaných nebyl žalobce schopen splnit, nepovažuje odvolací soud za správný ani případný. Obecně platí, že i věc, která má vady, lze pronajmout, nedostatek přístupu z veřejné cesty, za situace, kdy ji lze fakticky užívat, neznamená nulovou hodnotu jejího užívání. S těmito vadami v přístupu na pozemek, které jeho užívání běžnému uživateli ztěžují, se však s ohledem na polohu (v širším centru města Brna) a velikost pozemku, který je z převážné části zastavěný budovou jiného vlastníka (žalovaných), znalec dostatečně vypořádal.

11. Náhrada žalobci náleží za užívání celého pozemku, byť není celý zastavěn, uvedené je třeba hodnotit z hlediska možností i účelného samostatného využití jeho nezastavěných částí, které samostatnou funkci (i s ohledem na specifický tvar pozemku) plnit nemohou, proto bezdůvodné obohacení žalobci náleží za celou jeho výměru. Navíc jak správně uvedl žalobce, část těchto nezastavěných ploch zajišťuje přístup a možnost užívání budovy ve vlastnictví žalovaných, část slouží k parkování vozidel. Z tohoto důvodu nebylo třeba provádět důkaz geometrickým plánem.

12. Odvolací soud dodává, že při určení obvyklého nájemného pro určení výše bezdůvodného obohacení získaného bezesmluvním užíváním judikatura opakovaně dovodila, že vlastníku pozemku náleží peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu a tato musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek. Obohacení neoprávněného uživatele je tedy determinováno mimo jiné srovnatelností předmětu užívání. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem svoje vlastnické právo na cizím pozemku ke stavbě realizuje.

13. Úroky z prodlení (odůvodnění bod 23 in fine) pak žalobci náleží s ohledem na ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž jejich výše odpovídá součtu repo sazby + 8 procentních bodů (repo sazby ve výši, v jaké byla k 1. dni pololetí, v němž k prodlení došlo). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, tato byla ze strany žalobce učiněna dne 10. 5. 2019 se lhůtou pro plnění stanovenou do 20. 5. 2019. Žalobci tak náleží úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny, jejíž výši ovlivnilo i částečné plnění žalovaných (bod 7. odůvodnění rozsudku).

14. V postupu soudu I. stupně, včetně procesního, odvolací soud neshledal žádné vady, které by mohly vést k jeho zrušení. Rozsudek soudu I. stupně považuje za správný, vycházející ze správných skutkových zjištění i jejich právního posouzení. Ze všech těchto důvodů, včetně výroků závislých II a III - o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i státu a povinnosti zaplatit soudní poplatek, rozsudek soudu I. stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Úspěšnému žalobci náleží i náhrada nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to v paušální sazbě náhrady stanovené ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobce přitom učinil v odvolacím řízení tři úkony, a to přípravu k jednání, účast u jednání a písemné vyjádření k odvolání, tedy 3 x 300 Kč. Žalované 1/ a 2/ pak byly k náhradě nákladů řízení zavázány rovným dílem. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí / exekuci.