18 CO 169/2019

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřel a soudců JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Michala Kadlečka, ve věci žalobců: a/ Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa b/ Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na odstranění dřevin a zdržení se sázení stromů o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2019, č. j. 17 C 78/2016-180,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Ve výroku V se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že České republice – Městskému soudu v Brně jsou povinni zaplatit, na náhradu nákladů řízení, žalobci 3.383,33 Kč a žalovaná 6.766,66 Kč, všichni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 38.070 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna odstranit ze svého pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vzrostlý strom břízy bělokoré rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna odstranit ze svých pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] všechny stromy dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatní stromy rostoucí ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok II). Rovněž žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna zdržet se sázení stromů na pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] dorůstajících obvyklé výšky přesahující 3 m ve vzdálenosti od 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatních stromů ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok III). O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 21.136,00 Kč (výrok [příjmení]) a České republice - Městskému soudu v Brně 10.150 Kč (výrok V), vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Ve vztahu k žalobě na odstranění stromů podél společné hranice pozemků účastníků (o níž bylo rozhodnuto výrokem II rozsudku) vyšel soud ze zjištění, že pozemky účastníků řízení jsou odděleny drátěným plotem, u něhož se na straně žalované nachází řada mladších břízek a jiných dřevin (např. dub, ořešák, bez černý) zarovnaných do úrovně drátěného plotu, z nichž žalovaná vytváří živý plot. Soud prvního stupně považoval za prokázané, že bříza není nejvhodnějším druhem dřeviny k tvorbě živého plotu, že břízky i jiné dřeviny žalovaná nesázela cíleně, nýbrž se jedná o nálet, a že břízky byly na pozemku žalované již v letech 2009 [číslo]. Kořenový systém břízek pak podle soudu prvního stupně pravděpodobně zasahuje na pozemek žalobců. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci nelze aplikovat § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), neboť břízky byly vysázeny před [datum]. Nadto uvedl, že v řízení prozatím nebylo prokázáno, že by tyto stromy jakkoliv negativně ovlivňovaly či obtěžovaly nad míru přiměřenou poměrům imisemi pozemek žalobců, a že by v důsledku jejich kořenového systému došlo k vysychání trávníku či odumírání ptačího zobu (živého plotu žalobců). Nicméně uvedl, že znalci vyloučili, že by živý plot z bříz či jiných stromů dorůstajících výšky přesahující 3 m byl v místě bytové zástavby vhodný.

3. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, jímž se domáhali jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Namítli, že svůj nárok zdůvodnili zejména hrozícím nebezpečím škody na majetku a újmy na zdraví žalobců a dalších osob, jakož i již vzniklými škodami na majetku žalobců a újmou na zdraví žalobce. Reálné a vážné ohrožení jejich majetku a jich samotných spatřují žalobci v dlouhodobém působení kořenového systému vzrostlé břízy a v pokračující nečinnosti žalované při zajišťování provozní bezpečnosti tohoto dřevokaznými houbami napadeného stromu, jakož i ve výsadbě (dle žalované náletu) dalších 21 břízek a dalších stromů v těsné blízkosti hranice pozemku žalobců a žalované. Odstranění stromů (stromu) od společné hranice mělo směřovat k tomu, aby již nedocházelo k pronikání kořenů na pozemek žalobců a poškozování jejich majetku, a tím i k vynakládání dalších výdajů na opravy. Mělo rovněž předejít zhoršování dýchacích problémů žalobce a dalšími jeho zdravotním komplikacím. Všechny tyto v žalobě obsažené skutkové okolnosti řádně tvrdili a prokázali. Soud v rámci dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, která dle názoru žalobců svědčí o důvodnosti žalobního nároku, neboť samotné odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje pro věci významná skutková zjištění. Tyto místní poměry nebyly podle žalobců soudem nijak hodnoceny. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná vysazovala (resp. trpěla nálet dřevin) toliko na hranici pozemku s žalobci, přičemž na jiných místech nálety odstraňovala, svědčí to o nutnosti uložení preventivního opatření, jak je požadováno v bodě III. žalobního petitu, dle § 1017 OZ. Soud nepřihlédl k nejdůležitější skutečnosti, že osázení pozemku žalované při společné hranici tak velkým počtem lesních stromů bude mít v budoucnu nevídaný a nežádoucí dopad na sousední pozemek, který je žalobci obhospodařován jako zahrada. Dále žalobci uvedli, že v průběhu řízení argumentovali, jak § 1017 OZ ve vztahu k bodu III žalobního petitu – zdržení se sázení stromů, tak především § 2903 OZ (resp. § 417 OZ 64). Soud tedy dle jejich názoru měl předmětnou právní normu aplikovat právě s ohledem na zjištění skutkového stavu, když v průběhu řízení byla zjištěna rizika, která bříza (potažmo další vysázené břízy) pro žalobce představuje, jakož i deklarován rozsah škod, které bříza zapříčinila, či ještě zapříčinit může. Na příslušnou normu § 2903 OZ (potažmo § 417 OZ 64) žalobci poukazovali. Vzhledem k tomu, že právní kvalifikace náleží soudu, a žalobci mají za to, že jednoznačně popsali skutkový stav tak, aby bylo možno aplikovat § 2903 o.z. (§ 417 OZ 64), mají žalobci za to, že soud aplikoval nesprávnou normu hmotného práva na zjištěný skutkový stav, což mělo za následek nesprávné právní posouzení věci.

4. K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, č. j. 18 Co 169/2019-323, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna odstranit ze svého pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vzrostlý strom břízy, rostoucí při hranici pozemků žalobců a žalované, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (bod a/ výroku I), ve výroku II potvrdil (bod b/ výroku I), ve výroku III změnil tak, že žalované uložil povinnost zdržet se sázení stromů na pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] dorůstajících obvyklé výšky přesahující 3 m ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatních stromů ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované, a ve výroku V změnil tak, že České republice – Městskému soudu v Brně jsou povinni zaplatit, na náhradě nákladů řízení, žalobci 3.383,33 Kč a žalovaná 6.766,66 Kč, všichni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (bod c/ výroku I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, částku 21.424 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců (výrok II).

5. K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 22 Cdo 656/2021-365, rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 18 Co 169/2019-323, ve výroku I bodu b/ a d/ a výroku II zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že odvolacím soudem učiněný poukaz na nenaplnění podmínek užití ust. § 2903 OZ, jak byly shledány u vzrostlé břízy (a vedly k vyhovění části žaloby, kterou se žalobci domáhali její odstranění), při hodnocení nároku žalobců na odstranění stromů na pozemku žalobkyně při společném plotu účastníků nepostačuje a rozhodnutí o tomto nároku je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci totiž uplatnili specifické důvody k odstranění těchto stromů, které spatřovali v hrozbě vzniku závažné újmy jednak nepříznivým působením kořenového systému stromů na živý plot a trávník žalobců, a v budoucnu (při zmohutnění kořenového systému) pak i na stavby na jejich pozemku, a jednak pronikáním listů a pylu z korun těchto stromů na pozemek žalobců, nepříznivě působícím na zdravotní stav žalobce a/, trpícího astmatem. Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil, aby posoudil, zda jsou naplněny předpoklady pro uložení povinnosti odstranit stromy vysazené na pozemku žalované (blíže specifikované v žalobním petitu) jakožto vhodného přiměřeného opatření k odvrácení hrozící újmě na majetku žalobců na zdraví žalobce a/, kterou žalobci požadují podle § 2903 odst. 2 OZ. Současně mu uložil, aby se dostatečným způsobem zabýval námitkami žalobců a následně své rozhodnutí v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. náležitě odůvodnil vylíčením skutkového stavu, z něhož při svém rozhodování bude vycházet, i uvedením právního posouzení věci.

6. Poté, co Nejvyšší soud rozsudkem [datum] zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum] ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba v části, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované odstranit ze svých pozemků stromy dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m rostoucí ve vzdálenosti do 3 metrů od společné hranice pozemku žalobců a žalované a ostatní stromy ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice žalobců a žalované, a v závislých výrocích o nákladech řízení státu a účastníků, odvolací soud (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“) opětovně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve zrušeném výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, jakož i řízení jejich vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

7. Podle ustanovení § 2903 odst. 2 občanského zákoníku, při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

8. Při aplikaci uvedeného ustanovení musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot, tedy hrozí vážná újma, nestačí jen obtěžování nebo nepříliš závažná újma. Současně musí být ohrožení reálné, velmi pravděpodobné, nemusí však být bezprostřední (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 163/2005; publikované na [webová adresa]).

9. Úsudek soudu o tom, zda jde o vážné ohrožení ve smyslu § 2903 odst. 2 OZ, a v případě, že tomu tak je, pak zda žalobou navrhované řešení je přiměřeným prostředkem k dosažení účelu sledovaného ustanovením, je volnou úvahou soudu, kterou lze zpochybnit jen při její zjevné nepřiměřenosti. [příjmení] bylo možno zhodnotit přiměřenost úvahy, je třeba zohlednit všechny podstatné okolnosti, z nichž dotčená osoba vyvozuje existenci nebezpečí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021).

10. Jak bylo uvedeno, u stromků podél plotu žalobci shledávají aktuální ohrožení v působení jejich kořenového systému, který může mít za následek újmu na jejich majetku – tedy pozemku a rostlinách na něm vysázených, a dále rovněž v působení pylu břízy, který může mít za následek újmu na zdraví žalobce a/.

11. Odvolací soud, již ve vztahu k výroku o povinnosti žalované zdržet se sázení stromů v blízkosti společné hranice, vzal za prokázané, že v rámci živého plotu při hranici pozemků účastníků žalovaná vysadila (či ponechala) mladé břízy a mladý javor, které jsou schopny v budoucnu nepříznivě působit na majetek žalobců, a to jak vzrostlou nadzemní částí, tak i kořenovým systémem.

12. Z dokazování, zejména z ohledání na místě samém, vyplynulo, že v rámci živého plotu žalobkyně se nacházejí„ zakrácené“ stromy, vzrůstající obvykle výšky přesahující 3 m. Pokud jde o vliv těchto stromů v živém plotu, pak ze znaleckých posudků a výslechu znalců, zejména pak revizního znaleckého posudku docenta [příjmení], vyplynulo, že stromy, relativně ještě malého vzrůstu, mají negativní vliv na sousední pozemek, když odvádějí živiny a vodu. Tyto již pronikají na vedlejší zahradu a prorůstání kořenů se bude se stoupajícími dimenzemi stromů dále zvyšovat. Pokud budou břízy seřezávány ve výši plotu, nebude rozvoj kořenového systému tak rychlý, pokud jim bude umožněn volný růst, dojde ke stejnému jevu, který je viditelný u vzrostlé břízy. To, že břízy konkurují živému plotu na pozemku zahrady žalobců je taktéž zřejmé, přispívají k vysušování trávníku. Lze rovněž konstatovat, že živý plot z ptačího zobu na straně pozemku žalobců negativně ovlivňuje pozemek žalované svými kořeny. Je to však mnohem méně než vzrostlá bříza. [obec] na hranici pozemku dle rozmístění a věku ukazují, že se nejedná o výsadbu, ale o spontánní nálet dřeviny a je jisté, že kořeny tohoto živého plotu zasahují na pozemek žalobců. Podobně tak kořeny ptačího zobu na druhé straně plotu alespoň částečně zasahují na pozemek žalované. Je ovšem rozdíl v kořenovém systému břízy a keřovitého ptačího zobu. Proto znalec doporučil přerušit liniovým výkopem kořeny břízy a dřevin v blízkosti plotu a instalovat protikořenovou fólii (vertikální protikořenovou bariéru) do hloubky minimálně jednoho metru.

13. Dle ustanovení § 2903 odst. 2 OZ se lze domáhat pouze zákazu zásahů, které ještě jen hrozí, zatímco zákazu zásahů už vykonaných, jež trvají, nebo u kterých hrozí opakování, je nutno domáhat se žalobou dle ust. § 1040 a násl. OZ. Ustanovení § 2903 odst. 2 OZ poskytuje však ochranu pouze proti hrozící škodě, a to škodě vážné, tedy proti hrozící újmě na zdraví nebo na majetku, zatímco ustanovení § 1040 a násl. OZ poskytují vlastníkovi ochranu před jakýmkoliv zásahem.

14. Žalobci sami tvrdí (a prokazují) že působením kořenového systému stromů, jež jsou součástí živého plotu, již došlo (dochází) k poškození živého plotu tvořeného ptačím zobem i trávníku přiléhajícího ke hranicím pozemků, a to jejich vysycháním z důvodu odvodu vláhy z jejich zahrady. Je tak tvrzena již vzniklá újma, která dle žalobců pokračuje. [příjmení], méně závažné a dlouhodobé působení kořenového systému na pozemek žalobců, tedy jeho negativní vlivy, nelze ztotožňovat s vážným ohrožením ve smyslu § 2903 OZ. Žalobci navíc tvrdí, že již k negativním zásahům dochází (došlo), tvrdí tedy jejich aktuální existenci, a na místě je případně ochrana vlastnictví dle ustanovení § 1042 a 1012 a násl. OZ, které zakazují vlastníku nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob.

15. Pro aplikaci citovaného ustanovení § 2903 odst. 2 OZ musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení žalobců nebo jejich majetku. Není nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku újmy, postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak vážné, jehož důsledku škoda vznikne v budoucnu. Takové vážné ohrožení však v daném případě prokázáno nebylo. Vyšlo najevo, resp. byl prokázán existující stav, kdy stromy podél plotu, dosud relativně malého vzrůstu, mají negativní vliv na sousední pozemek, když odvádějí živiny a vodu, stejně jako živý plot z ptačího zobu na straně pozemku žalobců negativně ovlivňuje pozemek žalované svými kořeny. Z uvedených závěrů znalce je zřejmé že pokud budou břízy seřezávány ve výši plotu (jako je tomu v současné době), nebude rozvoj kořenového systému tak rychlý, jeho působení na pozemek, žalobců bude méně závažné. Jeho současné působení lze hodnotit jako mírné, méně závažné a dlouhodobé působení kořenového systému na pozemek žalobců. Jeho negativní vlivy, nelze ztotožňovat s vážným ohrožením ve smyslu § 2903 OZ. Možnost, že stromky v živém plotu nebudou udržovány, a že se existující stav v průběhu let může vyvinout ke stavu hrozícímu vážnou újmou, nelze považovat za vážné ohrožení ve smyslu § 2903 OZ. Lze připomenout, že k zamezení nepříznivého působení na sousední pozemek znalec doporučil přerušit liniovým výkopem kořeny dřevin v blízkosti plotu a instalovat protikořenovou fólii.

16. K doplnění lze uvést, že hrozící újma (zjišťování jejího dopadu) je objektivního charakteru, tzn. musí působit vůči všem třetím osobám, tudíž otázka působení pylu břízy na zdravotní stav konkrétně žalobce a/ by v daném případě nebyla rozhodnou skutečností pro hodnocení existence vážné újmy. Vzhledem ke zjištěnému seřezávání stromků v živém plotu, vycházejícímu z ohledání na místě samém, citovaného znaleckého posudku i tvrzení obou stran, odvolací soud neshledává důvod k hodnocení působení nadzemní části stromků v živém plotu jako vážné ohrožení (pronikáním pylu břízy) ve smyslu ust. § 2903 odst. 2 OZ.

17. Z uvedených důvodů je žaloba v části, jíž žalobci žádali uložení povinnosti žalované odstranit ze svých pozemků stromy nacházející se při společné hranici pozemku žalobců a žalované, nedůvodná a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, jímž byla uvedená část žaloby zamítnuta, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím (včetně řízení dovolacího) je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vychází ze zásady úspěchu v řízení. Žalobci v řízení uplatnili tři nároky, úspěšní byli ve dvou z nich, v jednom nároku byli neúspěšní, což znamená úspěch žalované. Žalobci tak byli úspěšní ze 2/3, žalovaná z 1/3. Výsledkem odečtení úspěšnosti účastníků je povinnost žalované nahradit žalobcům 1/3 nákladů, které účelně vynaložili na uplatnění svých práv. Tyto náklady spočívají v mimosmluvní odměně advokátky, která v řízení učinila 27 společných úkonů právní služby při zastupování dvou osob po 2.400 Kč a náleží jí 27 paušálních náhrad režijních nákladů po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, převzetí a příprava zastoupení v dovolacím řízení, 12 písemných podání ve věci samé, 11 účastí u jednání soudu, odvolání, dovolání § 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k/, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), což, včetně 21 % náhrady daně z přidané hodnoty (15.309 Kč), a zaplacených soudních poplatků ([číslo] [číslo] 14.000 Kč) činí celkem 114.209 Kč. Jednu třetinu z uvedených nákladů, tedy částku 38.070 Kč, je žalovaná povinna zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

19. Povinnost k náhradě nákladů řízení státu, jejichž výše byla soudem prvního stupně správně zjištěna v částce 10.150 Kč, odvolací soud rozdělil mezi strany sporu podle poměru jejich úspěchu. Třetinu těchto nákladů jsou tak povinni uhradit žalobci a dvě třetiny žalovaná. V tomto smyslu proto odvolací soud změnil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2, § 148 odst. 1 o.s.ř.).