18 Co 176/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení hranice mezi pozemky o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 5. 2024, č. j. 5 C 87/2021-87 I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaných.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále rovněž „soud prvního stupně“ či „soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že společná hranice mezi pozemky č. st. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a pozemky č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, je vyznačena v Příloze č. , Anonymizováno, ve Znaleckém posudku pro určení průběhu vlastnické hranice, vypracovaném , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem v oboru geodézie a kartografie, ze dne , datum, , který má být nedílnou součástí rozhodnutí soudu která má být nedílnou součástí rozhodnutí soudu (výrok I). Dále soud uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč k rukám zástupce žalovaných, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci se domáhali vydání rozsudku, kterým by soud určil vymezení společné hranice mezi pozemky č. st. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, (zapsaných na LV , Anonymizováno, ) ve vlastnictví žalobců a pozemky č. st. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, (zapsaných na LV , Anonymizováno, ) ve vlastnictví žalovaných, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , s tím, že účastníci řízení jsou sousedé a jejich nemovitosti na sebe navazují cca v 60 % délky hranice. Stavební úřad Městského úřadu v , Anonymizováno, na základě žádosti žalobců vydal dne , datum, rozhodnutí, kterým dodatečně povolil soubor staveb ve vlastnictví žalobců (přístavbu k rodinnému domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. KN , Anonymizováno, , ve dvorní části podél levé hranice pozemku, přístavby kůlny na pozemku p. č. KN , Anonymizováno, navazující na přístavbu výše, stavbu skladu na pozemku p. č. KN , Anonymizováno, navazující na přístavbu kůlny a nástavbu rodinného domu č. p. , Anonymizováno, ), proti tomuto rozhodnutí podali žalovaní odvolání, ve kterém namítají narušení vlastnických a užívacích práv k nemovitostem žalovaných, kdy mimo jiné tvrdí, že některé části staveb žalobců přesahují na jejich pozemky. Odvolací orgán rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení s tím, že existence občanskoprávní námitky žalovaných stran hranice mezi pozemky a stavbami zakládá postup dle správního řádu s následným přerušením řízení. Stavební úřad pak vyzval účastníky řízení, aby v souladu se správním řádem podali žádost o vyřešení sporných otázek rozsahu vlastnických práv k příslušnému soudu. Žalobci si nechali vypracovat znalecký posudek za účelem určení hranice (shora označený), ve kterém znalec konstatoval, že hranice probíhá mezi jednotlivými budovami ve vlastnictví účastníků řízení dle zobrazení v příloze posudku. Podle žalobců je hranice mezi nemovitostmi nesporná a identifikovatelná, nezpochybňují současné vyznačení hranice v katastrální mapě. Naléhavý právní zájem na žádaném rozhodnutí spatřují v rozhodnutí stavebního úřadu, podle kterého není možné rozhodnout o dodatečném povolení stavby, dokud nebude rozhodnuto v řízení o určení hranice mezi pozemky.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že rozhodnutí Stavebního úřadu v , Anonymizováno, , kterým byly dodatečně poveleny stavby žalobců, bylo zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne , datum, , v němž tento stavebnímu úřadu vytkl, že vyzval žalované k podání žádosti o vyřešení vlastnického práva a sporné hranice na příslušný soud. Následně stavební úřad nevyzval žalobce k podání žaloby na určení hranice, ale k podání žaloby na určení vlastnictví, v současné době se části staveb žalobců nachází na pozemku žalovaných. Žalovaní rovněž uvedli, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobci a žalovaní jsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (shora označených), že účastníci řízení užívají nemovitosti na své straně hranice po dobu více jak 100 let, a že tato hranice je nesporná a identifikovatelná. Žalobci zahájili správní řízení o dodatečné povolení stavby, a to přístavby k rodinnému domu č. p. , Anonymizováno, , přístavby kůlny, stavby skladu a nástavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, . Správní řízení bylo přerušeno za účelem vyřešení občanskoprávních námitek účastníků řízení.

5. Soud dospěl k závěru, že žalobci neprokázali existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť hranice mezi pozemky nebyla mezi účastníky sporná, byla označena za identifikovatelnou a žalobci sami nezpochybňovali vyznačení hranice v katastrální mapě. Pokud jde o správní řízení o dodatečném povolení staveb, které bylo přerušeno z důvodu občanskoprávních námitek, pak tyto se týkaly spíše otázek vlastnického práva než samotné hranice mezi pozemky. Soud dále uzavřel, že v dané věci nelze aplikovat § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „OZ“), neboť hranice nejsou neznatelné ani pochybné, a žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu, neboť rozhodnutí o ní by žalobcům nemohlo zajistit ve srovnání se stávajícím stavem příznivější postavení.

6. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

7. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, v němž navrhli, aby odvolací soud napadený zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítli, že se soud nedostatečně vypořádal s jejich tvrzením o existenci naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. Uvedli, že neexistuje jiné řízení, v němž by bylo možné otázku hranice řešit jako předběžnou, přičemž je zde stavební řízení, v němž byli vyzváni k podání této určovací žaloby, a že pokud by žalobu nepodali, museli by zahájit soudní řízení proti příslušným rozhodnutím stavebního úřadu, ve kterých by zřejmě nebyli úspěšní. Žalobci uvedli, že původně navrhovali určení hranice dle znaleckého posudku. Po vyjádření žalovaných u jednání dne , datum, , že hranice odpovídá katastru, navrhli změnu petitu tak, aby soud určil, že hranice odpovídá stavu v katastru. Soud nepřipustil změnu petitu, aniž by své rozhodnutí odůvodnil, což považují za pochybení. Tvrdí, že v této fázi již byla hranice nesporná, a soud mohl rozhodnout v souladu se stanovisky obou stran a určit, že společná hranice mezi pozemky je shodná se stavem vyznačeným v katastru nemovitostí. Pokud soud uvedl, že nelze aplikovat § 1028 OZ, protože hranice není neznatelná ani pochybná, pak žalobci souhlasí, že uvedené ustanovení nelze použít, ale zdůrazňují, že žalobu podali podle § 80 o. s. ř. Odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3725/2021, které podle nich potvrzuje existenci naléhavého právního zájmu v obdobné věci. Konečně žalobci vyjádřili nesouhlas s výší přiznané náhrady nákladů řízení žalovaným (, částka, Kč), konkrétně zpochybnili účelnost dvou úkonů právní služby s tvrzením, že písemná podání žalovaných ze dne , datum, a , datum, nebyla nezbytná, neboť nešlo o nové procesní situace, které by vyžadovaly samostatné vyjádření.

8. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobců navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen a žalobci zavázaní k náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem. Uvedli, že žalobci pouze opakují své argumenty, které uplatnili před nalézacím soudem. Naléhavý právní zájem na této určovací žalobě není dán rozhodnutím stavebního úřadu, neboť ani případný úspěch žalobců by nevedl ke změně údajů v katastru nemovitostí. Pokud žalobci poukazují na to, že nalézací soud nepřipustil změnu žaloby, tak proti usnesení soudu, kterým není změna žaloby připuštěna, není odvolání přípustné. Pokud jde o nákladový výrok, tak žalovaní svými písemnými podáními vždy pouze reagovali na podnět žalobců.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, při jednání přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.).

11. Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení (§ 1028 OZ).

12. Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 obsahuje citované ustanovení § 1028 OZ, které stanovení neznatelné nebo pochybné hranice podle kritéria poslední pokojné držby nebo slušného uvážení soudem nově upravuje, a současně se zachovává možnost žalovat na určení vlastnického práva, je-li hranice pozemků mezi účastníky řízení subjektivně sporná (s potřebou posoudit otázku naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.). Bude vždy záležet na tom, jakým způsobem žalobce žalobou uplatněný nárok skutkově vymezí a jaké důkazy k prokázání ve věci rozhodných skutečností předloží, popřípadě soudu navrhne. Žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu. Naopak žaloba podle § 1028 OZ. se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení (srovnej usnesení Nejvyššího soud 1. 12. 2016, sp. zn 22 Cdo 4071/2016, publikované na www.nsoud.cz).

13. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných zákonných ustanovení a užil i přiléhavou judikaturu. Na jeho správné hodnocení žalobcem uplatněného nároku odvolací soud pro stručnost odkazuje do odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Současně lze uvést, že se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal i s právně významnými odvolacími námitkami, týkajícími se tvrzeného naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení předmětné hranice vyznačené v předloženém znaleckém posudku, jakož i nepřipuštění změny žaloby v předmětu nároku (petitu) na určení, že společná hranice mezi předmětnými pozemky je shodná se stavem vyznačeným v katastru nemovitostí.

15. Odvolací soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně správně považoval předmětnou žalobu za žalobu obecnou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. a správný je i jeho závěr, že na takové žalobě nemůže být dán naléhavý právní zájem, je-li jasné, že hranici lze objektivně zjistit (a proto nejde o žalobu podle § 1028 OZ) a zároveň není její průběh mezi účastníky sporný (není naplněn požadavek naléhavého právního zájmu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř.). Vyhovění žalobě by v poměrech účastníků nepřivodilo žádnou změnu (nedošlo by ani k úpravě zápisu v katastru nemovitostí). Z uvedeného je zřejmé, že nebyl ani důvod připustit změnu žaloby na určení, že společná hranice mezi předmětnými pozemky je shodná se stavem vyznačeným v katastru nemovitostí. Pro probíhající stavební řízení pak ze zamítavého rozsudku vyplývá, že hranice mezi předmětnými pozemky již není mezi účastníky sporná.

16. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku žalobců proti výroku o nákladech řízení, spočívající v tom, že v projednávané věci neměla být přiznána odměna za dva úkony právní služby, a to písemná podání advokáta žalovaných ze dne , datum, a ze dne , datum, . Z obsahu spisu vyplývá, že k vyjádření datovanému , datum, (reakci na podání žalobců datované , datum, ) byli žalovaní vyzváni soudem, písemné podání žalovaných z , datum, pak bylo reakcí na vyjádření žalobců doplněné listinami tykajícími se stavebního řízení. Uvedená podání žalovaných odvolací soud podle obsahu považuje za písemná podání ve věci samé ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, a účelně vynaložené náklady řízení. Soud prvního stupně tak správně přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení sestávajících z mimosmluvní odměny jejich advokáta za pět úkonů právní služby (při zastupování dvou účastníků) po , částka, Kč, a pěti paušálních náhrad režijních nákladů po , částka, Kč, a činí tak částku , částka, Kč. V ostatním odvolací soud odkazuje na odůvodnění nákladového výroku v napadeném rozsudku.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně správného výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

18. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci s odvoláním nebyli úspěšní a jsou proto povinni zaplatit žalovaným jejich účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Tyto spočívají v mimosmluvní odměně advokáta žalovaných, který učinil dva společné úkony právní služby, jeden za , částka, Kč a jeden za , částka, Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 6 odst. 1, § 7 odst. 5, § 9 odst. 3 písm. a/, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů /advokátní tarif/, Čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), a náleží mu dvě paušální náhrady režijních nákladů, jedna za 300 Kč a jedna za , částka, Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, Čl. II vyhlášky č. 258/2024), což činí celkem částku , částka, Kč.

19. Uvedené částky nákladů řízení jsou žalobci povinni zaplatit žalovaným (každému jednu polovinu) k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).