18 Co 191/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba žalovaní zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o neplatnost výpovědi z nájemní smlouvy o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 6. 2024, č. j. 16 C 253/2022-284, I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1/ náklady odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1/.III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2/ náklady odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2/. I. Rozsudek soudu prvního stupně1. Rozsudkem identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku Okresní soud v , adresa, (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že výpověď žalovaného 1/ ze dne , datum, z nájemní smlouvy uzavřené dne , datum, k předmětu nájmu – budově č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům) umístěné na pozemku parcelního čísla st. , Anonymizováno, , v katastrálním území a obci , adresa, (dále též jen „předmětná nemovitost“) – je vůči žalobci neplatná, že nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným 1/, založený nájemní smlouvou ze dne , datum, , trval do , datum, , že kupní smlouva ze dne , datum, uzavřená mezi žalovaným 1/ a žalovaným 2/ o převodu vlastnického práva k pozemku parcelního čísla st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), v katastrálním území a obci , adresa, , je absolutně neplatná, a že se nahrazuje projev vůle žalovaného 1/ k uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k předmětné nemovitosti za dále stanovených podmínek (výrok I). Dále soud prvního stupně uložil žalobci povinnost, aby žalovaným 1/ a 2/ nahradil náklady řízení (výroky II a III).

2. Soud prvního stupně po rekapitulaci tvrzení žalobce a žalovaných vyšel ze zjištění, že žalovaná 1/ existuje již od , datum, a v roce , Anonymizováno, patřila do předmětu jejího podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona, dále pronájem nemovitostí a bytů a nebytových prostor, přičemž žalovaný 2/ byl místopředsedou představenstva žalované 1/ od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, byl statutárním ředitelem žalované 1/ a od , datum, je členem její dozorčí rady. Žalovaný 2/ je v současnosti vlastníkem předmětné nemovitosti, a to s účinností od , datum, , na základě kupní smlouvy uzavřené se žalovanou 1/ dne , datum, . Žalovaná 1/ se stala vlastnicí předmětné nemovitosti ke dni , datum, , a to na základě kupní smlouvy z téhož dne uzavřené s insolvenčním správcem dlužnice , jméno FO, , která je dcerou žalobce. Ta nabyla vlastnické právo k předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne , datum, od , jméno FO, , která byla vlastnicí této nemovitosti od , datum, . , jméno FO, byla od , datum, v úpadku a bylo jí povoleno oddlužení, přičemž usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, bylo konstatováno splnění oddlužení a bylo vysloveno, že , jméno FO, je osvobozena od placení zbylých pohledávek.

3. Žalobce jako nájemce uzavřel dne , datum, se žalovanou 1/ jako pronajímatelkou nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání předmětné nemovitosti za účelem uspokojování bytových potřeb žalobce. Doba nájmu byla sjednána na jeden rok od , datum, do , datum, s nájemným ve výši , částka, měsíčně. Téhož dne jako nájemní smlouvu uzavřeli žalobce a žalovaná 1/ smlouvu o smlouvě budoucí kupní, v níž se dohodli na tom, že žalobce je oprávněn učinit výzvu k uzavření kupní smlouvy stran předmětné nemovitosti kdykoliv do , datum, za současného splnění následujících podmínek: žalobce uhradí celou kupní cenu na účet žalovaného 1/, splní všechny závazky plynoucí ze smlouvy o nájmu domu (zejména pak uhrazení nájemného a úhrad s ním spojených), žalobce se po dobu trvání nájemní smlouvy nedostane do prodlení s úhradou částky vyšší než dvojnásobek měsíčního nájemného a do dne zaslání výzvy k uzavření budoucí kupní smlouvy nedojde k ukončení smlouvy o nájmu domu.

4. Dne , datum, byla na adresu žalobce dodána výpověď z nájmu předmětné nemovitosti datovaná dnem , datum, a daná žalovanou 1/ z důvodu, že žalobce ke dni , datum, dlužil na nájemném , částka, , tj. částku představující čtyřnásobek měsíčního nájemného. Žalovaná 1/ zároveň poučila žalobce o délce výpovědní lhůty a o jejím plynutí a dále jej informovala o jeho právu vznést námitky proti výpovědi a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, a to do dvou měsíců ode dne, kdy žalobci výpověď došla. Sám žalobce měl potvrdit, že výpověď z nájmu mu byla doručena dne , datum, , resp. dne , datum, .

5. Žalovaná 1/ koupila předmětnou nemovitosti jako investici v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek , jméno FO, , přičemž této transakci předcházela žádost manželky žalobce a její následné jednání o způsobu řešení nedobré finanční situace její rodiny, a to vše se svědkem , jméno FO, , který pracoval pro společnost , právnická osoba, a který za tímto účelem oslovil žalovanou 1/. Cílem smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovaným 1/ bylo vyřešit finanční problémy rodiny žalobce s možností ponechat rodině žalobce předmětnou nemovitost a získat ji zpět do jejich vlastnictví, konkrétně pak do vlastnictví žalobce.

6. Nebylo však zjištěno, že žalovaná 1/ slíbila žalobci poskytnutí úvěru za účelem splnění žalobcových povinností ze smlouvy o nájmu, ani nebylo zjištěno, že poté, co se žalobce dostal do prodlení s placením nájemného a poté, co obdržel od žalované 1/ výpověď z nájmu, by žalovaná 1/ projevila vůči žalobci vůli na výpovědi netrvat nebo že by mezi žalobcem a žalovanou 1/probíhala jednání s cílem nastalou situaci řešit jiným způsobem.

7. Co se týče právního posouzení, vyšel soud první instance z toho, že žalobce se domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu, byť zvolil formulaci obsahující termín neplatnosti výpovědi. Žalobce se totiž domáhá toho, aby se soud zabýval tím, zda pronajímatelem uvedený výpovědní důvod byl dán, případně, zda nebyla výpověď dána v rozporu s dobrými mravy v důsledku okolností sjednání nájemní smlouvy. Žalobce neuvedl žádný důvod, který by mu bránil ve dvouměsíční lhůtě od obdržení výpovědi z nájmu podat žalobu na neoprávněnost této výpovědi u soudu a takový důvod nevyplynul ani z provedeného dokazování. Dvouměsíční prekluzivní lhůta skončila dne , datum, a žalobce byl přitom poučen o možnosti tuto žalobu podat. I kdyby za nejzazší termín pro doručení výpovědi z nájmu byl brán den , datum, (datum dopisu právního zástupce žalobce, kterým reagoval na výpověď), skončila by prekluzivní lhůta dne , datum, a ani v této době žalobce neoprávněnost výpovědi z nájmu u soudu neuplatnil. Žaloba tak byla stran vyslovení neplatnosti výpovědi z nájmu podána opožděně, a proto jí soud prvního stupně nemohl vyhovět.

8. Co se týče žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu jako právního jednání podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), musel by mít žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, avšak jelikož se žalobce ve stejné žalobě domáhá určení existence nájemního vztahu, kterého se výpověď týkala, je otázka platnosti výpovědi z nájmu otázkou předběžnou, a proto na takto požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem.

9. Jde-li o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/, pak vzhledem k tomu, že určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy by nemělo žádný vliv na postavení účastníků řízení ani na vlastnické právo k předmětné věci, neboť určení neplatnosti smlouvy by nemělo za následek změnu zápisu v katastru nemovitostí, není na takto požadovaném určení dán naléhavý právní zájem.

10. Stran žaloby na nahrazení projevu vůle žalované 1/, coby prodávající, k uzavření kupní smlouvy se žalobcem, coby kupujícím, dospěl prvoinstanční soud k závěru, že v této části jde o nedostatek pasivní věcné legitimace žalované 1/, jelikož žalovaná 1/ není vlastnicí předmětné nemovitosti, a nemůže tedy jako prodávající takovou kupní smlouvu se žalobcem uzavřít, přičemž žalobce se v tomto řízení nedomáhal určení existence vlastnického práva žalované 1/ k předmětné nemovitosti.

11. S ohledem na právě uvedené pak podle soudu prvního stupně není dán naléhavý právní zájem žalobce ani na určení existence nájemního vztahu mezi ním a žalovanou 1/ k předmětné nemovitosti, jelikož na poměrech účastníků by to za zjištěného skutkového stavu již ničeho nezměnilo. Žalobce by se totiž v případě požadovaného určení existence nájemního vztahu až do sjednané doby nemohl domáhat uzavření kupní smlouvy se žalovaným 1/ týkající se předmětné nemovitosti, jelikož žalovaný 1/již není vlastníkem předmětné nemovitosti.

12. Se zřetelem na tyto závěry se soud první instance již nezabýval pro nadbytečnost žalobcem tvrzeným rozporem jednání žalovaného 1/ a žalovaného 2/ s dobrými mravy.II. Odvolání žalobce a vyjádření žalovaných13. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání namítaje, že soud prvního stupně pochybil, jestliže dílčí části tzv. zpětného leasingu vykládal jako samostatné smlouvy bez přihlédnutí k právnímu jednání jako celku a neposkytl žalobci ochranu jako spotřebiteli. Žalobce uváděl tvrzení o podvodném jednání v předsmluvní fázi, a to ze strany svědka , jméno FO, , a také ohledně více než pochybného jednání žalovaných 1/ a 2/, přičemž soud prvního stupně k těmto tvrzením nepřihlédl. Výpověď svědka , jméno FO, byla podle žalobce rozporuplná a podtrhla jeho nemravné jednání. Navrhl proto opětovně provedení důkazu výslechem uvedeného svědka, dále výslechem insolvenčního správce , tituly před jménem, , jméno FO, , dcery žalobce , jméno FO, a manželky žalobce , jméno FO, . Odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že vůbec nepracoval s pojmem zpětného leasingu, nevzal v potaz nepoměr stran, charakter zpětného leasingu a nepředvolal manželku žalobce, která zpětný leasing sjednávala se svědkem , jméno FO, . Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s tvrzením žalobce o propojení žalovaného 1/ a žalovaného 2/ a nevykládal toto propojení ve světle napadeného převodu vlastnického práva mezi žalovaným 1/ a 2/ s úmyslem ztížit právní postavení žalobce. Soud prvního stupně měl podle žalobce provést daleko širší dokazování a měl se podrobněji zabývat dosud neřešenou otázkou zpětného leasingu, která přesahuje spor mezi stranami, a to zejména v prostředí ochrany práv spotřebitelů, přičemž tak nedokázal vydat přelomové rozhodnutí, neboť neexistuje judikatura, která by se zabývala ochranou spotřebitele v rámci tzv. zpětného leasingu. Prvoinstanční soud dle mínění odvolatele nevzal v úvahu, že účelem jednání žalovaných bylo rychle ukončit právní jednání na základě relevantního právního důvodu (nezaplacený nájem) s tím, že jim i fakticky propadá nemovitost, kterou pak rychle zpeněží jako investici. Dále žalobce poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a na judikaturu ohledně propadných zástav. Přitom tvrdí, že smlouva kupní a smlouva o zpětném leasingu jsou smlouvy na sobě závislé, tedy že bez uzavření leasingové smlouvy by žalobce neměl právo nemovitost užívat, bez uzavření kupní smlouvy by dcera žalobce nemohla získat finanční prostředky a žalobce by nemohl nemovitost užívat a brát z ní užitky. Nakonec žalobce opakuje, že jemu a jeho manželce byly slíbeny ze strany žalované 1/ finanční prostředky k úhradě nájemného, přičemž žalovaní 1/ a 2/ věděli, že žalobce nemá na úhradu nájemného finanční prostředky. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

14. Žalovaní se k odvolání vyjádřili při jednání odvolacího soudu s tím, že je mají za nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně označili za věcně správný.III. Posouzení věci odvolacím soudem15. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Především je třeba uvést, že odvolací námitky žalobce se míjí s důvody, na kterých je odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně založen. V této souvislosti je nutné podotknout, že žalobce uplatnil v jednom podání celkem čtyři žalobní návrhy. První z nich se domáhal určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu, přičemž ve vztahu k ní soud prvního stupně dospěl k závěru, že byla podána opožděně. Soud první instance zároveň vysvětlil, proč tuto žalobu nepovažoval za žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu, přičemž zároveň dovodil, že na určení neplatnosti výpovědi z nájmu by žalobce neměl naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť se mohl domáhat (a ve skutečnosti se i domáhal) určení toho, že nájemní vztah mezi ním a žalovanou 1/ do určité doby trval. Dále žalobce podal žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy stran předmětné nemovitosti uzavřené mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru, že na tomto určení rovněž není dán naléhavý právní zájem. Třetí žalobní návrh směřoval k nahrazení projevu vůle žalované 1/, coby prodávající, s uzavřením kupní smlouvy se žalobcem, coby kupujícím, přičemž v tomto případě soud prvního stupně dovodil neexistenci pasivní věcné legitimace žalované 1/. Konečně též žalobce podal žalobu na určení existence nájemního vztahu mezi ním a žalovanou 1/ k předmětné nemovitosti, a to až do , datum, , avšak rovněž u této žaloby soud prvního stupně dovodil nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

17. Odvolací soud se s právě uvedenými závěry soudu prvního stupně ztotožňuje, přičemž znovu zdůrazňuje, že proti nim žalobce v odvolání nevznesl žádnou relevantní argumentaci.

18. K tomu je možno doplnit, že určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. (dříve podle § 80 písm. c/ o. s. ř.) je podle dlouhodobé a ustálené rozhodovací praxe preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Přitom rovněž platí, že zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (viz například již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva, svazek 3, ročník 1997, str. 58).

19. Zároveň judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po , datum, jsou veřejnosti přístupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

20. Je tedy zřejmé, že podle právě citované rozhodovací praxe soudů nemůže být dán naléhavý právní zájem žalobce na určení, že kupní smlouva (jejímž nepřímým předmětem byla výše specifikovaná nemovitost) uzavřená mezi žalovanými 1/ a 2/ je neplatná, neboť bylo možno žalovat přímo na určení vlastnického práva žalované 1/. Ani vyhovujícím výrokem soudu by nedošlo k odstranění nejistoty v právních vztazích mezi žalobcem a žalovanou 1/, resp. k odstranění ohrožení právního postavení žalobce. Takové rozhodnutí soudu by nemohlo být ani podkladem pro zápis vlastnického práva žalované 1/ do katastru nemovitostí.

21. Z týchž důvodů je zřejmé, že žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi z nájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. (tedy nikoliv žaloby o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu podané podle § 2290 o. z., jejíž opožděnost v tomto případě soud prvního stupně řádně zdůvodnil), jestliže bylo možno žalovat na určení, že nájemní vztah trvá, resp. že do určité doby trval (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. Konečně ani žaloba na určení existence nájemního vztahu k předmětné nemovitosti mezi žalobcem a žalovanou 1/ až do dne , datum, nesplňuje předpoklad naléhavého právního zájmu, neboť ze shora učiněných skutkových zjištění (která nebyla žalobcem ani rozporována) vyplývá, že k tomuto dni nebyla žalovaná 1/ vlastnicí předmětné nemovitosti, a tudíž nemohl trvat ani nájemní vztah mezi ní a žalobcem (přičemž pokud by práva a povinnosti žalobce vyplývající z nájemní smlouvy byla k tomuto dni zachována, vázala by smlouva na straně pronajímatele nového vlastníka předmětné nemovitosti – tedy žalovaného 2/, a to ve smyslu § 2221 odst. 1 o. z.).

23. Odvolací soud ale znovu podotýká, že žalobce ve svém odvolání proti těmto závěrům soudu prvního stupně (s nimiž se odvolací soud právě ztotožnil) žádným způsobem nebrojil. Své odvolání založil na tom, že soud měl zkoumat soubor jím označených smluv uzavřených mezi různými subjekty jako smlouvu o tzv. zpětném leasingu a měl se zabývat ochranou práv žalobce coby spotřebitele. Úvahy o těchto otázkách jsou však z právě uvedených důvodů nadbytečné, a tudíž nebylo třeba ani provádět dokazování žalobcem navrženými důkazními prostředky (výslechem navržených svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ).

24. Ze všech právě vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).IV. Náhrada nákladů odvolacího řízení25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto odvolacím soudem podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně neúspěšný účastník řízení (žalobce) je povinen nahradit žalovaným 1/ a 2/ jako procesně úspěšným účastníkům náklady odvolacího řízení.

26. Náklady každého ze žalovaných sestávají z odměny jejich zástupce (advokáta) za jeden úkon právní služby (účast při jednání odvolacího soudu), a to ve výši , částka, (§ 9 odst. 4 písm. b/ ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do , datum, – dále též jen „AT“), dále z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši , částka, (§ 13 odst. 4 AT) a také z jedné poloviny náhrady za ztrátu času stráveného zástupcem žalovaných jízdou ze sídla advokátní kanceláře v , adresa, k jednání odvolacího soudu v Brně a zpět dne , datum, v rozsahu započatých 12 půlhodin, tedy , částka, (§ 14 odst. 3 AT). Konečně každému ze žalovaných přísluší z jedné poloviny právo na náhradu nákladů vynaložených jejich zástupcem na dopravu ze sídla své advokátní kanceláře v , adresa, k jednání odvolacího soudu v Brně a zpět dne , datum, , a to užitím motorového vozidla s průměrnou spotřebou benzínu BA 98 (dle předložené kopie technického průkazu) ve výši 10,8 l/100 km a při ujeté vzdálenosti 366 km. Základní sazba náhrady činí podle § 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., celkem , částka, (366 x 5,60) a náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu podle § 4 písm. b) téže vyhlášky celkem , částka, (3,66 x 10,8 x , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, ). Na každého ze žalovaných tedy připadá náhrada za užití osobního automobilu jejich zástupce ve výši , částka, . Výše náhrady nákladů odvolacího řízení pro každého ze žalovaných činí , částka, , k čemuž je třeba ještě připočíst náhradu za daň z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalovaných povinen odvést z odměny a paušálních náhrad (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), tedy , částka, (21 % z částky , částka, ). Celkem tak má každý ze žalovaných právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, .

27. Tyto částky je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).