18 CO 199/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Zavřela v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli: jméno příjmení , datum narození posledně bytem adresa , obec zemřelý datum jehož účastníky jsou: 1/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o odvolání účastnice 2/ proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 6. 2022, č. j. 33 D 104/2022-79, Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že účastnici 1/ pozůstalé dceři [jméno] [příjmení] se ukládá, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu ve Zlíně žalobu proti dědičce ze závěti, pozůstalé sestře [jméno] [příjmení], na určení, že [jméno] [příjmení] není dědičkou po [jméno] [příjmení] ze závěti ze dne 26. 12. 2021 a aby současně o podání žaloby vyrozuměla pověřenou soudní komisařku. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

1. V řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] soud I. stupně s odkazem na § 170 odst. 1 z. ř. s. a § 1672 o. z. usnesením uložil pozůstalé sestře [jméno] [příjmení], aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Okresního soudu ve Zlíně žalobu proti zákonné dědičce, pozůstalé dceři [jméno] [příjmení], na určení, že je dědičkou po shora uvedeném zůstaviteli a aby o podání žaloby vyrozuměla pověřeného soudního komisaře. Vycházel z toho, že zůstavitel zemřel, v průběhu pozůstalostního řízení byla předložena soukromá listina, o níž pozůstalá sestra [jméno] [příjmení] prohlásila, že se jedná o holografní závěť, sepsaná vlastní rukou zůstavitele, podepsaná a datovaná 26. 12. 2021, ve které ji povolal za dědice bytu. Sama uznala závěť za pravou a platnou. Ohledně svého ostatního majetku zůstavitel závěť nepořídil. Zákonná dědička, pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], na jednání před soudní komisařkou dne 26. 5. 2022 prohlásila, že tuto závěť za platnou neuznává, zejména s ohledem na zdravotní stav zůstavitele v době jeho pořízení. Soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 1672 o. z. dovodil slabší dědické právo pozůstalé sestry – účastnice 2/ a tuto odkázal k podání výše uvedené žaloby. Odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2592/2021 s tím, že dědické právo pozůstalé sestry se opírá o soukromou listinu, její právní důvod je slabší.

2. Proti usnesení podala odvolání účastnice 2/ a domáhala se jeho změny, aby odkázána k podání žaloby byla pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] na určení, že závětní dědička, pozůstalá sestra [jméno] [příjmení], není dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Měla za to, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Uvedla, že u jednání u soudní komisařky pozůstalá dcera prohlásila, že závěť neuznává za platnou, a to s ohledem na zdravotní stav zůstavitele v době jejího pořízení. Právní posouzení věci soudem I. stupně měla za nesprávné a rovněž označené rozhodnutí Nejvyššího soudu na danou věc neaplikovatelné, neboť se vůbec nezabývá otázkou, co se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako slabší dědický titul. Dovozovala, že k podání žaloby neměla být odkázána ona, ale právě pozůstalá dcera, a to s odkazem na znění ustanovení § 1673 odst. 1 o. z., z jejíž strany závěť co do pravosti popřena nebyla. Soud tak rozhodl v rozporu s uvedeným ustanovením.

3. Účastnice 1/ pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] k odvolání uvedla pouze, že souhlasí s usnesením soudu I. stupně.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a § 129 z. ř. s. a contrario), přezkoumal napadené usnesení, řízení jeho vydání předcházející a za souhlasu účastnic (§ 215 odst. 2 o. s. ř.; § 1 odst. 3 z. ř. s.) bez nařízení k projednání odvolání dospěl k závěru, že soud I. stupně rozhodl nesprávně, napadené usnesení proto změnil (§ 220 o. s. ř.).

5. Z hlediska skutkového stavu, který nebyl sporný, lze vycházet z toho, že zůstavitel [jméno] [příjmení] dne 2. 1. 2022 zemřel, přičemž zanechal zákonnou dědičku (§ 1635 o. z.) účastnici 1/ pozůstalou dceru [jméno] [příjmení] a o části svého majetku (bytové jednotce) pořídil vlastní rukou psanou závěť datovanou dne 26. 12. 2021 ve prospěch účastnice 2/ pozůstalé sestry [jméno] [příjmení]. U jednání před soudní komisařkou dne 26. 4. 2022 pozůstalá sestra předloženou závěť uznala za pravou a platnou, pozůstalá dcera požádala o poskytnutí lhůty k vyjádření, následně u dalšího jednání dne 26. 5. 2022 uvedla, že závěť zůstavitele ze dne 26. 12. 2021 neuznává za platnou, a to s ohledem na zdravotní stav zůstavitele v době jejího pořízení. Následně již soud I. stupně vydal napadené usnesení. <i>6. Podle § 1672 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby svoje právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezanikne sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.</i> <i>7. Podle § 1673 odst. 1 věty druhé o. z. proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.</i> <i>8. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.</i> <i>9. Podle odst. 2. téhož ustanovení, nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své dědické právo uplatnit žalobou.</i> 10. Předmětem posouzení a přezkumu odvolacího soudu nyní není mezi účastnicemi sporný skutkový stav, ale jeho právní posouzení, tj. posouzení toho, které dědické právo účastnic pozůstalostního řízení se se zřetelem k okolnostem výše uvedeným jeví jako slabší. Na popsaný skutkový stav, za situace, kdy vedle sebe dědická práva pozůstalé sestry – závětní dědičky a pozůstalé dcery - zákonné dědičky nemohou obstát, za situace, kdy se jedná o spor, jehož řešení závisí na prokázání sporných skutečností, na kterých je dědické právo založeno, tedy způsobilosti zůstavitele pořídit platnou závěť, a soud (pověřená soudní komisařka) odkáže k podání žaloby tu z dědiček, jejíž dědické právo se zřetelem k okolnostem jeví jako slabší, dopadá výkladové pravidlo uvedené v ustanovení § 1673 ve větě druhé o. z. Vzhledem k tomu, že závěť zůstavitele ze dne 26. 12. 2021 nebyla popřena co do pravosti (tedy toho, že závěť jako soukromá listina pochází od toho, kdo je u ní uveden jako vystavitel), nýbrž co do její platnosti (způsobilosti zůstavitele učinit takové právní jednání – pořídit závěť), je třeba odkázat k podání žaloby v řízení sporném zákonnou dědičku – účastnici 1/ pozůstalou dceru [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil, odvolací soud proto napadené usnesení ze všech výše uvedených důvodů změnil tak, že k podání žaloby proti dědičce ze závěti na určení, že tato není dědičkou ze závěti zůstavitele ze dne 26. 12. 2021, vyzval zákonnou dědičku, jejíž dědické právo (jako výlučné) se jeví jako nejslabší. K podání žaloby určil lhůtu dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení. Jedná se o lhůtu soudcovskou, kterou lze před jejím uplynutím prodloužit (srov. § 55 o. s. ř.). Zmeškání lhůty nelze prominout. Z hlediska hmotněprávního je lhůta k podání žaloby lhůtou prekluzivní, což znamená, že po jejím marném uplynutí právo podat žalobu zaniká. Dodat je třeba i to, že odkaz soudu I. stupně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, na posouzení této věci nedopadá, neboť se týká otázky důkazního břemene při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané zůstavitelem ve formě soukromé listiny.