18 Co 214/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 14 C 21/2024-25

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka Kč s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky částka Kč s příslušenstvím s tím, že z žalované částky představuje částka Kč příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od datum do datum, v období od datum do datum a dále v období od datum do datum bylo jeho vozidlo registrační značky SPZ, VIN VIN kód (dále rovněž „předmětné vozidlo“), vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Společně s příspěvkem požadovala žalobkyně zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši částka Kč (3 x částka Kč), a s ohledem na prodlení žalovaného, požadovala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti příspěvku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku a nákladů na jeho uplatnění za jednotlivá dlužná období. Údaje o vozidlu, kterého se všechny uvedené výzvy týkají, jsou v dopisech uvedeny shodně se žalobou, přičemž je patrno, že dotčené vozidlo patří do kategorie s objemem válců mezi Anonymizováno – Anonymizováno cm3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (platného a účinného do 31. 3. 2024; dále rovněž zákon o pojištění odpovědnosti), jelikož ve shora vymezených obdobích neměl k předmětnému vozidlu, jehož je vlastníkem, sjednáno pojištění odpovědnosti. V důsledku porušení výše uvedené povinnosti žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit příspěvek za nepojištěné vozidlo, a to na základě § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve výši stanovené dle § 4 odst. 3 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odst. 4 stanoví vyhláška č. 205/1999 Sb. (účinná a platná do 31. 3. 2024). Předmětné vozidlo spadá do kategorie uvedené v § 2 odst. 1 písm. g) a vztahuje se na něj sazba částka Kč denně. Jelikož k vozidlu žalovaného nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti celkem po dobu 365 dnů (v případě prvního období Anonymizováno dnů, v případě druhého období Anonymizováno dnů a v případě třetího období Anonymizováno dnů), činí výše příspěvku, který je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, celkem částka Kč.

4. Dále soud dospěl k závěru, že kromě samotného příspěvku vzniklo žalobkyni vůči žalovanému rovněž právo požadovat náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za shora specifikovaná období (za každé období samostatně), a to na základě § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, ve výši určené § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. částkou částka Kč.

5. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky pak soud vzal za opodstatněný rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále rovněž „OZ“), který žalobkyně požadovala v zákonné výši z částky částka Kč od datum do zaplacení, z částky částka Kč od datum do zaplacení a z částky částka Kč od datum do zaplacení.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku částka Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud vyšel z toho, že advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/) při sazbě mimosmluvní odměny za jeden úkon dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a že dále advokátce podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí částka Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítl, že předmětné vozidlo zakoupil dne datum jako havarované, které nebylo schopno provozu. Dne datum vozidlo prodal do zahraničí „na náhradní díly.“ V dopise přikládá kupní smlouvu o prodeji. Na vozidle nebylo možné udělat „vývoz“ vozidla, protože od majitele vozu nedostal plnou moc. Souhlasí s tím, že vozidlo mělo být pojištěno a je ochoten období od datum do datum uhradit. Na základě kupní smlouvy od datum nebyl majitelem vozidla. Občanský zákoník jasně stanovuje, že k převodu vlastnického práva u movitých věcí dochází již samotnou účinností smlouvy (§ 1090 OZ). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k novému projednání.

8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila. Při odvolacím jednání uvedla, že po obdržení odvolání se snažila se žalovaným spojit za účelem smírného dořešení věci, žalovaný však byl nekontaktní, na výzvy nereagoval. Dále uvedla, že žalobcem předložený důkaz měl být uplatněn již před soudem prvního stupně, který žalovaného v tomto smyslu řádně vyzýval, jak vyplývá ze spisu. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného.

9. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), napadený rozsudek při jednání přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

11. Podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5).

12. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad Anonymizováno cm³ do částka cm³ včetně ve výši částka Kč.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně vydal dne datum elektronický platební rozkaz, č. j. EPR č. účtu-5, kterým žalovanému uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatil žalobkyni žalobou žádané částky se zákonným úrokem, anebo aby podal proti tomuto elektronické platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u soudu prvního stupně odpor. Dále soud žalovanému uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatil žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka Kč k rukám právního zástupce. Usnesením ze dne datum, č. j. EPR č. účtu-Anonymizováno, soud prvního stupně označený elektronický platební rozkaz zrušil, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou.

14. Podle ustanovení § 115 a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

15. Usnesením ze dne datum, č. j. 14 C 21/2024-17, soud prvního stupně vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení souhlasí. Usnesením ze datum, č. j. 14 C 21/2004-18, soud prvního stupně vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a ve vyjádření zejména uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě, v jakém rozsahu, dále vylíčí rozhodné skutečnosti ve věci a označí důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl poučen o potřebě k vyjádření připojit listiny, na něž se ve vyjádření odvolává.

16. Uvedená usnesení byla žalovanému doručována poštou (výhradně do vlastních rukou adresáta), na adresu evidovaného místa trvalého pobytu „adresa“ (na níž podle sdělení pošty sídlí obecní úřad). Tuto adresu také žalovaný označil v odvolání. Z doručenky od zásilky vyplývá, že adresát nebyl při doručení zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Protože zásilku nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, byla vrácena soudu dne datum. Dne datum bylo na úřední desce a elektronické úřední desce soudu vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. o doručení písemnosti, včetně i formace o jejím doručení 10. dnem po dni, kdy byla připravena k vyzvednutí (viz obálka na č. listu Anonymizováno spisu). Zásilka byla doručena žalovanému postupem podle § 49 odst. 4 věta první a třetí o. s. ř., dnem datum.

17. Soud prvního stupně ve věci rozhodl bez jednání, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., rozsudkem vyhlášeným dne datum 18. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věcí, který posoudil podle příslušných zákonných ustanovení, na jeho hodnocení lze proto zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Ve vztahu k zásadní odvolací námitce žalobce je nutno uvést následující. Jak vyplývá z obsahu spisu, soud ve věci rozhodl za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., rozsudkem vyhlášeným dne datum. Vyšel z toho, že může o věci rozhodnout na základě listin předložených žalobkyní, a že k jejich pravosti nebo obsahu nemají účastníci připomínky, neboť jinak by se práva účasti na projednání věci nevzdali a ani by s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasili, když účastníci nereagovali na výzvu soudu formulovanou dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., kterou soud zjišťoval jejich stanovisko k zamýšlenému postupu. Vzhledem k tomu, že bylo se souhlasem účastníků rozhodnuto bez jednání ve věci, nemohlo se jim dostat ani poučení dle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř., jež je ve smyslu tohoto ustanovení poskytováno pouze účastníkům, kteří jsou přítomni jednání. Absence tohoto poučení však v případě postupu podle ustanovení § 115a o. s. ř. nebrání aplikaci systému neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem prvního stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek specifikovaných ustanovení § 205a o. s. ř.

20. Tvrzení uvedená žalovaným ohledně nabytí vlastnictví k předmětnému vozidlu, stavu vozidla a jeho následného prodeje, v odvolání (dokládaná současně smlouvou o prodeji vozidla žalovaným) jsou novými skutečnostmi a důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně v rámci koncentrace řízení ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. před vyhlášením rozsudku. Nová tvrzení a důkazní návrhy učiněné žalovaným až v odvolání pak nejsou přípustným odvolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., byly tedy učiněný rovněž v rozporu se zásadou neúplné apelace, a odvolací soud k nim proto nemůže přihlížet (§ 213 odst. 5 o. s. ř.). Uvedenými zákonnými omezeními je odvolací soud vázán i co do možnosti vlastní důkazní iniciativy.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. Ve vztahu k nákladovému výroku soudu prvního stupně je nutno uvést následující. Jméno žalobkyně byla zřízena jako profesní organizace pojistitelů, kteří jsou na území České republiky oprávněni provozovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (§ 18 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění zákona č. 293/2017 Sb.). Mezi úkoly, které spadají do předmětu činnosti žalobkyně, náleží též správa garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných provozovatelů (vlastníků) motorových vozidel. A ačkoliv žalobkyně není subjektem, jehož činnost by byla hrazena z veřejných prostředků státu či jiných veřejnoprávních korporací, a není tedy na ni možno pohlížet jako na orgán hospodařící se státním (veřejným) majetkem (účelnost zastupování takových subjektů advokátem byla podrobena kritice například v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12; dostupný na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), je třeba přihlédnout k tomu, že vymáhání příspěvků výše zmíněných nepojištěných náleží k hlavnímu předmětu její činnosti. Lze pak logicky konstatovat, že k zajištění takové činnosti by v zásadě měly dostačovat materiální a personální prostředky, jimiž žalobkyně disponuje. Součástí organizačního schématu žalobkyně je též úsek právní podpory, resp. od datum úsek právní podpory a vymáhání pohledávek, zahrnující oddělení příspěvků do garančního fondu, který mimo jiné „vede agendu uplatňování a vymáhání příspěvků nepojištěných podle § 24c zákona č. 168/1999 Sb.“ (viz obsah výročních zpráv ČKP za roky 2017 a 2018).

23. Lze rovněž uvést, že podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pro zaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je obecně (bez přihlédnutí například k individuální obraně žalovaného) jednoduchým úkonem opakujícím se ve stovkách či tisících obdobných věcí. Jde o typickou tzv. formulářovou žalobu, lišící se od jiných zejména údaji o osobě žalovaného a výčtem dlužných příspěvků a příslušenství. Vyhotovení takové žaloby je záležitostí spíše technickou než právní. To platí tím spíše, že žalobkyně platby příspěvků eviduje a s jejich neplatiči komunikuje nejprve sama, vyzývá je k dobrovolnému zaplacení. Formulářová podoba se používá právě ve věcech jednoduchých, kde do připraveného vzoru stačí vyplnit toliko několik specifických údajů, jak tomu bylo i v předmětné věci.

24. V předmětné věci pak samotné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevybočuje z řady návrhů obdobných, proto je nelze považovat za úkon, který by žalobkyně nebyla způsobilá učinit, či který by ji (ve srovnání s výzvou k dobrovolnému zaplacení) výrazněji zatížil. Zastoupení zástupcem z řad advokátů při tomto úkonu proto ve smyslu výše popsaných do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátkou nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Lze dodat, že na účelnost zastoupení žalobkyně advokátkou by soud pohlížel jinak, pokud by se jednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu strany žalované, a nikoliv o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Je třeba poukázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016 anebo ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017 (dostupná na www.nsoud.cz), v němž se Nejvyšší soud vyslovil k problematice účelnosti nákladů na zastupování žalobkyně advokátem, v kterýchžto případech se však nejednalo o jednoduché spory o bagatelní částku a žalobkyně tam vystupovala v procesním postavení žalované.

25. Odvolací soud dodává, že výše uvedený názor prezentoval již v řadě svých rozhodnutí. Na závěrech vyslovených již v předchozích rozhodnutích se ničeho nezměnilo, jestliže ani žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by vedly odvolací soud ke změně tohoto názoru.

26. Ač tedy náklady na zastupování advokátkou v tomto řízení nelze (obecně) považovat za účelné, náleží žalobkyni (coby ve věci samé úspěšné účastnici řízení) vedle náhrady za zaplacený soudní poplatek částka Kč i paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) po částka Kč, jako v případě, že by žalobkyně v tomto řízení nebyla zastoupena advokátkou.

27. Odvolací soud proto výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), jak je ve výroku II rozsudku odvolacího soudu stanoveno.

28. Výrok III o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 140 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení neúspěšného žalovaného stíhá povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložil náklady odvolacího řízení. Tyto náklady spočívají v jedné z paušální náhrady 300 Kč, náležející účastníkům nezastoupeným zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1, odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za úkon účasti na jednání před odvolacím soudem ve výši částka Kč. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.