18 CO 232/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřel a soudců JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Michala Kadlečka, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , anonymizováno , země zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobce je dědicem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2021, č. j. 5 C 17/2020-144, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 5. 2021, č. j. 5 C 17/2020-148,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a ve výroku, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit náklady řízení České republice, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 73.901 Kč, do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené 22. 12. 1942, posledně bytem [adresa], zemřelé dne 13. 7. 2019, podle vlastnoručně sepsané závěti ze dne 7. 3. 2019 (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 238.717 Kč k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). V záhlaví označeným usnesením pak soud žalobci uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení 11.300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Soud vyšel z toho, že zůstavitelka trpěla ke dni sepisu závěti (7. 3. 2019) duševní poruchou, a to lehkou demencí cévní etiologie, která měla za následek podstatné snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností zůstavitelky. Schopnost samostatného právního jednání zůstavitelky byla podstatně narušena v důsledku zvýšené sugestibility a důvěřivosti jako chorobného projevu jejího duševního onemocnění, což limitovalo schopnost zůstavitelky svobodně se rozhodovat. Soud dospěl k závěru, že zůstavitelka byla pod vlivem žalobce, který se o ni staral a vyřizoval její záležitosti, což bylo ještě umocněno tím, že žalovaný (syn zůstavitelky) žije dlouhodobě v zahraničí. Zůstavitelce pomáhal nejen žalobce, ale i další osoby ([jméno] [ulice], [jméno] [příjmení], její sestra), přesto se však zůstavitelka upnula na žalobce a současně byla vztahovačná a velmi kritická ke svým nejbližším rodinným příslušníkům (syn, sestra). Závislost zůstavitelky na žalobci byla důsledkem duševní poruchy, kterou zůstavitelka trpěla. Z uvedených důvodů soud považuje závěť ze dne 7. 3. 2019 za neplatnou ve smyslu § 581 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a proto žalobu na určení, že žalobce je dědicem zůstavitelky, zamítl.

3. Proti označenému rozsudku (doplněnému usnesením) podal žalobce odvolání, jímž se domáhal jeho změny a vyhovění žalobě, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud své rozhodnutí opřel jednak o znalecký posudek soudního znalce, který konstatoval, že zůstavitelka trpěla ke dni 7. 3. 2019 psychickou poruchou, a to lehkou demencí cévní etiologie, a v důsledku této poruchy měla v době sepisu závěti podstatně snížené rozpoznávací a ovládací schopnosti, a dále o výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], kteří uváděli dlouhodobé problémy zůstavitelky svědčící o demenci, a výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], kteří konstatovali, že duševní stav zůstavitelky se zhoršoval již od roku 2018 a dokonce předtím. Soud jejich výpovědi nesprávně hodnotil, když, byť tvrdili, že zůstavitelka byla zmatená ještě před rokem 2018, neinformovali rodinu zůstavitelky a v podstatě jim bylo jedno, jak si bude zůstavitelka ve svém životě počínat. Výpovědi těchto svědků byly silně ovlivněny svědkyní [příjmení], kterou velmi dobře znali. Z jejich svědeckých výpovědí je pak zřejmé, že neměli kladný vztah k žalobci. Výpověď zcela nezaujatého svědka [příjmení] tak zůstala osamocená, stejně jako výpověď svědkyně [příjmení] Tyto výpovědi soud naopak nevzal v úvahu, aniž by uvedl, z jakého důvodu je nepovažuje za významné a věrohodné. Soud se nevypořádal ani s obsahem výpovědí psychiatričky MUDr. [příjmení], která zůstavitelku dlouhodobě léčila, velmi dobře ji znala, a jako jediná mohla posoudit, zda je schopna sama se o sebe postarat. Tato také sdělila, že zůstavitelka byla orientována a byla schopna činit samostatné právní úkony. Lze shrnout, že svědkům navrženým žalovaným vyhovovalo, že se žalobce, jako jediný, o zůstavitelku staral a měl s ní přátelský vztah. Avšak ve chvíli, kdy zůstavitelka pořídila závěť bez ingerence ze strany žalobce a následně po operaci byla odtržena od žalobce a umístěna do zařízení, kde zemřela, již tato situace svědkům nevyhovovala a nerozpakovali se uvést údaje, které dehonestovaly zůstavitelku a učinily z ní nesvéprávného člověka. Pokud pak znalec vycházel ze spisového materiálu a z výpovědí svědků navržených žalovaným, musel nutně dojít k nesprávným závěrům ohledně schopností zůstavitelky učinit poslední vůli. Proto také znalec dospěl k rozporným závěrům, když na jedné straně konstatuje, že zůstavitelka byla v době sepisu poslední vůle plně svéprávná, což znamená, že mohla činit právní úkony bez omezení, a na druhé straně konstatuje, že ke dni sepisu závěti měla podstatně sníženy rozpoznávací a ovládací schopnosti, což jsou rozporná tvrzení. Navíc znalec uvedl, že míra schopnosti samostatného právního jednání je odvislá od oblasti, ve které k právnímu jednání dochází, a nelze se k němu vyjádřit globálně. Žalobce zůstavitelku neovlivňoval, byl sám překvapen, že taková listina byla zůstavitelkou sepsána, ze strany žalovaného nebyly vzneseny námitky vůči její pravosti, sepsala ji tedy vlastní rukou, vlastnoručně podepsala, a rozhodně si tímto úkonem nezpůsobila žádnou újmu. Za této rozporné situace soud zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování, zejména záznamy o péči žalobce o zůstavitelku a neprovedl ani výslech žalovaného, ač mu v tom nic vážného nebránilo.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud správně zhodnotil výpovědi svědků i veškeré provedené důkazy a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Uvedl, že výtky žalobce vůči soudu ohledně hodnocení obsahu svědeckých výpovědí nejsou důvodné. K výpovědi svědka [příjmení] soud uvedl, že o zdravotním stavu zůstavitelky měl menší přehled než například svědkyně [příjmení], protože se se zůstavitelkou stýkal výrazně méně často. Ohledně zdravotního stavu a projevů duševní poruchy choroby proto soud logicky upřednostnil výpovědi jiných svědků než výpověď osoby, která zůstavitelku vídala nahodile. Přitom výpověď svědka [příjmení] ohledně popisu zdravotního stavu zůstavitelky není v rozporu s výpověďmi ostatních svědků, odlišné je pouze jeho hodnocení tohoto zdravotního stavu a způsobilosti zůstavitelky právně jednat. V tomto směru soud pochopitelně vychází z odborného posouzení znalce, nikoliv z laického vyjádření svědka. Věrohodnost uvedeného svědka soud nezpochybnil, v odvolání žalobce patrně reaguje na zpochybnění věrohodnosti ze strany žalovaného, když svědek je podepsán pod čestným prohlášením zůstavitelky datovaným 5. 3. 2019, které zůstavitelka dle ověřovací doložky pro legalizaci vlastnoručně podepsala až 8. 3. 2019, přičemž svědek připojil svůj podpis na čestné prohlášení 5. 3. 2019, tedy tři dny předtím, než jej podepsala zůstavitelka. Přitom uvedené čestné prohlášení dle svého sdělení napsal sám žalobce, svědek jej podepsal 5. 3. 2019, přičemž na své doložce potvrzuje sepsání čestného prohlášení. Jak soud správně uvedl, věrohodnost svědkyně [příjmení] snižuje skutečnost, že se zůstavitelkou uzavřela kupní smlouvu na byt, a že smlouvu uzavřela, když tvrdila vědomost o tom, že zůstavitelka chce byt odkázat žalobci. Současně uvedla, že si byla vědoma duševní choroby zůstavitelky, ale že to neřešila, s odkazem na údajné vyjádření MUDr. [příjmení], která však uvedla, že se nikdy žalobci nevyjadřovala k tomu, zda je zůstavitelka schopna uzavřít kupní smlouvu na byt, ani s ním neřešila, zda je schopna sepsat závěť. MUDr. [příjmení] potvrdila, že podrobnějšímu zkoumání duševní choroby zůstavitelky se nevěnovala jednak proto, že v běžném provozu na to není čas a jednak proto, že měla za to, že pro běžné fungování zůstavitelky to nebylo třeba. [příjmení], které se obecně v rámci demence mohou projevovat, a které svědčí o zhoršování stavu pacienta, jak je tato svědkyně popsala, jsou svědeckými výpověďmi opakovaně zdokumentovány v době před sepisem závěti. K námitce, že soud údajně nehodnotil, že ani jeden ze svědků navržených žalovaným neučinil nic, co by zůstavitelce při špatném duševním stavu pomohlo, uvádí, že svědkové [příjmení] a [příjmení] (sestra a synovec zůstavitelky) učinili vše, aby zabránili negativním dopadům duševní choroby zůstavitelky. Jejich dlouholetá starost a péče o zůstavitelku je prokazována svědeckými výpověďmi i výpovědí jich samotných. Žalobce zpochybňuje věrohodnost uvedených svědků, kteří přitom nejsou na výsledku řízení nijak majetkově zaangažováni, na rozdíl od žalobce a svědkyně [příjmení] [jméno] vlivu žalobce na zůstavitelku v době sepisu závěti pak svědčí samotný průběh události, kdy dne 5. 3. 2019 sepsal žalobce„ čestné prohlášení“ a téhož dne potvrdil jeho sepis svědek [příjmení]. Žalobce pak nechal zůstavitelku podepsat sepsané„ čestné prohlášení“ až 8. 3. 2019. Mezitím, dne 7. 3. 2019, sepsala zůstavitelka svou závěť. Jestliže žalobce uvedl, že se soud nezabýval obsahem svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], kteří, byť tvrdili, že zůstavitelka byla zmatená již před rokem 2018, tak rovněž neinformovali rodinu zůstavitelky, pak se s výpověďmi těchto svědků žalobce neseznámil, když z jejich výpovědi naopak plyne, že se o zůstavitelku a její život zajímali řadu let, zcela nezištně jí pomáhali a usnadňovali jí život poznamenaný duševní chorobou, a to i za cenu vlastního nepohodlí a vynaložených prostředků. To vše činili v součinnosti s rodinnými příslušníky zůstavitelky. Vzhledem k dlouhodobému pravidelnému kontaktu se zůstavitelkou je výpověď těchto svědků mimořádně důležitá, neboť mohou věrohodně popsat její běžný život, projevy duševní choroby, a to v mnohaletém časovém horizontu. Pravdivost a věrohodnost výpovědi těchto svědků je dána tím, že se její svědecké výpovědi vzájemně doplňují a potvrzují, a to i s výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení].

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), rozsudek i usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jejich vydání předcházející, přezkoumal.

6. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce podal žalobu na určení, že je dědicem zůstavitelky podle závěti ze dne 7. 3. 2019, na základě usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 12. 2019, č. j. 27 D 842/2019-88, v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelé 13. 7. 2019. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 27 D 842/2019 vyplývá, že zůstavitelka zemřela jako svobodná a zanechala jediného syna [jméno] [příjmení] (žalovaný), který přicházel jako dědic ze zákona první dědické třídy (§ 1635 odst. 1 OZ). Dne 31. 7. 2019 předložil [jméno] [příjmení] (žalobce) závěť psanou vlastní rukou zůstavitelky ze dne 7. 3. 2019, v níž ho zůstavitelka povolala za dědice veškerého svého majetku a dále v závěti uvedla, že sestře [jméno] a synovi [jméno] neodkazuje nic, jelikož se k ní v poslední době nechovají dobře. Soud prvního stupně učinil závěr, že předložená závěť splňuje zákonné požadavky pro formu holografní závěti dle ustanovení § 1533 OZ, že však v průběhu pozůstalostního řízení vznikl spor mezi účastníky o to, zda je závěť zůstavitelky platná, když pozůstalý syn namítl, že v době, kdy zůstavitelka závěť pořizovala, nebyla způsobilá k právnímu jednání. V úvahu přicházející dědic ze závěti [jméno] [příjmení] trval na tom, že zůstavitelka byla v době sepsání závěti zcela způsobilá k právnímu jednání. Soud vyšel z toho, že mezi dědici došlo ke sporu ohledně skutečností, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu a postupem podle ustanovení § 170 z. ř. s. odkázal [jméno] [příjmení], aby své právo uplatnil žalobou ve sporném řízení. Podání žaloby bylo uloženo v úvahu přicházejícímu dědici ze závěti, když jeho dědické právo se jevilo se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, neboť závěť byla pořízena jen čtyři měsíce před smrtí zůstavitelky, v době, kdy byla zůstavitelka, dle tvrzení účastníků i listin založených ve spise, ve špatném zdravotním stavu, přičemž 5. 4. 2019 byl podán návrh na ustanovení opatrovníka zůstavitelce, doložený lékařskou zprávu obsahující diagnózu Alzheimerova nemoc.

7. Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše (§ 1533 OZ).

8. Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat (§ 581 OZ).

9. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, citovaných v odůvodnění rozsudku, dospěl odvolací soud po zhodnocení všech důkazů, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění, tato zjištění správně zhodnotil jednotlivě i v jejich souvislostech, vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci, takto zjištěný skutkový stav posoudil podle příslušných ustanovení zákona. Na jeho správné závěry odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Podle výsledků dosavadního průběhu řízení nebyla ke dni sepisu předmětné závěti zůstavitelka rozhodnutím soudu omezena ve svéprávnosti, takže právní úkony jí učiněné nemohly být neplatné z důvodů uvedeného v ustanovení § 581 věta první OZ. K žalovaným tvrzené neplatnosti závěti zůstavitelky ze dne 7. 3. 2019 podle ustanovení § 581 věta druhá OZ, podle něhož je neplatné i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, lze k závěrům soudu prvního stupně, ve vztahu k námitkám uvedených v odvolání, dodat následující.

11. Má-li se znalec vyjádřit o zdravotním stavu zůstavitelky, musí být náležitě zjištěn skutkový stav věci, aby při podání posudku mohl přihlédnout ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Jde-li o posouzení toho, zda zůstavitelka pro duševní poruchu nedokázala posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout, a nebyla tedy schopna pro tuto duševní poruchou zřídit dne 7. 3. 2019 závěť, je nezbytné, aby před znaleckým dokazováním byly provedeny takové důkazy, které by objasnily chování a vystupování posuzované. Jen tak může mít znalec dostatečně široký a spolehlivý základ pro znalecké posouzení.

12. Ze spisu vyplývá, že soud prvního stupně těmto požadavkům dostál. Znalec měl k dispozici celý spisový materiál soudu, včetně výslechu svědků navržených žalobcem i žalovaným, kteří se vyjadřovali k projevům zůstavitelky, jejímu zdravotnímu stavu a jejímu vztahu k účastníkům, listinné důkazy, jakož i zdravotní dokumentaci zůstavitelky (zdravotní dokumentaci praktické lékařky MUDr. [příjmení] a ambulantního psychiatra MUDr. [příjmení] a propouštěcí zprávu z hospitalizace v Psychiatrické nemocnici v [obec], v termínu od 4. 6. 2019 do 13. 7. 2019), kterou považoval za dostačující ke splnění zadaného úkolu (spolu s dalšími informacemi ze spisu), a kterou při vypracování posudku znalec akcentoval z důvodu objektivity informací. Uvedený materiál byl prostudován a zhodnocen znalcem, byly z něho vybrány údaje v souladu s potřebami a odbornými postupy užívanými v oblasti zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to ve vztahu k zadaným odborným otázkám a s ohledem na okolnosti a způsob pořízení dat.

13. Z písemného znaleckého posudku, doplněného při jednání soudu výslechem znalce, vyplývá jednoznačný závěr o tom, že zůstavitelka v době pořízení závěti ze dne 7. 3. 2019 trpěla lehkou demencí cévní etiologie, přičemž v důsledku uvedené duševní poruchy měla zůstavitelka v době sepisu závěti sníženy podstatně své rozpoznávací a ovládací schopnosti. Schopnost samostatného právního jednání zůstavitelky byla podstatně narušena lehkou demencí, kterou trpěla v době pořízení závěti ohledně veškerého svého majetku, a to konkrétně v důsledku zvýšené sugestibility a důvěřivosti jako chorobného projevuje jeho duševního onemocnění. Ve výše uvedené věci tak nebyla schopna samostatného právního jednání bez rizika přivození si újmy.

14. Důkaz znaleckým posudkem je soud oprávněn hodnotit podle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř.. Hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého názoru a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Ve smyslu uvedených atributů, podléhající hodnocení soudu, nelze znaleckému posudku vypracovanému v projednávané věci nic vytknout. Znalecký posudek je z formálních hledisek úplný (§ 39 a násl. vyhl. č. 503/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

15. Námitku, že pokud znalec vycházel ze spisového materiálu a z výpovědí svědků navržených žalovaným, musel nutně dojít k nesprávným závěrům ohledně schopností zůstavitelky učinit poslední vůli, je nutno odmítnout. Pokud jde o skutková zjištění z provedených důkazů, pak k pravdivosti zjištění i věrohodnosti důkazních prostředků lze odkázat na hodnocení provedené soudem prvního stupně.

16. K odlišnému hodnocení projevů zůstavitelky různými svědky, případně nesouladu odborných zjištění znalce se závěry svědků, lze uvést, že interpretace projevu pozorovaného různými svědky, i při snaze o objektivní pohled, může být protichůdná. Projevu nemoci bývá přisuzována neodpovídající váha, dochází k problémům terminologickým, kdy určitý termín je použit zcela nesprávně, případně chápán zcela odlišně. Zhodnotit projevy nemoci z hlediska klinického významu je otázkou odborné kvalifikace a erudice. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že laikovi nemusel být lékařsky zjištěný zdravotní stav zůstavitelky zřejmý. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, při posuzování schopností zůstavitele jednání ovládnout a posoudit jeho následky, opakovaně vyjadřují názor, že ke správnému hodnocení tak delikátní odborné otázky, jakou je duševní stav zůstavitele, není povolán např. ani praktický lékař.

17. Rovněž je třeba odmítnout námitku, že znalec dospěl k rozporným závěrům, když na jedné straně konstatuje, že zůstavitelka byla v době sepisu poslední vůle plně svéprávná, a na druhé straně konstatuje, že ke dni sepisu závěti měla podstatně sníženy rozpoznávací a ovládací schopnosti. Z obsahu znaleckého posudku je zřejmé, že pojem svéprávnosti znalec užil k vyjádření toho, že zůstavitelka nebyla rozhodnutím soudu omezena ve svéprávnosti, a že se tedy zabýval otázkou, zda trpěla ke dni sepisu závěti duševní poruchou, která měla vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti.

18. Na základě uvedených skutkových zjištění lze učinit jednoznačný závěr o tom, že závěť ze dne 7. 3. 2019, kterou byl ustanoven dědicem veškerého majetku zůstavitelky žalobce, zůstavitelka učinila v duševní poruše, která nebyla jen přechodného rázu, a která ji činila pro toto právní jednání nezpůsobilou. Závěť ze dne 7. 3. 2019 je proto neplatná podle ustanovení § 581 věta druhá OZ.

19. Dědické právo, které žalobce odvozuje od předmětné závěti, tak neexistuje (jiný dědický titul nebyl žalobcem tvrzen, ani v průběhu řízení nevyšel najevo) a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, kterým bylo určeno, že žalobce není dědicem ze závěti zůstavitelky, jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně správného výroku o náhradě nákladů, které státu vznikly vyplacením znalečného (z prostředků státu byla vyplacena částka 11.300 Kč, částku 4.000 Kč uhradil žalobce jako zálohu), které ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. nese podle výsledku řízení neúspěšný žalobce.

20. Výše mimosmluvní odměny advokáta se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů). Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). V dědických věcech se za tarifní hodnotu považuje obvyklá cena zůstavitelova majetku odpovídající výši dědického podílu klienta (§ 8 odst. 7 advokátního tarifu). Částka 35.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné (§ 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu).

21. Soudní praxe i renomované komentáře k advokátnímu tarifu se shodují na tom, že ustanovení § 8 odst. 7 advokátního tarifu (doplněné do advokátního tarifu novelou provedenou vyhláškou č. 276/2006 Sb., která nabyla účinnosti 1. 9. 2006) dopadá (v procesní rovině) na řízení o projednání pozůstalosti podle hlavy třetí zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, resp. na řízení o dědictví podle ustanovení § 175a a následující o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013, tedy na řízení svojí povahou nesporná, jejichž účelem je především určení dědiců zůstavitele a potvrzení nabytí dědictví ohledně zjištěného majetku zůstavitele.

22. Ve shodě s uvedeným odvolací soud nepovažuje řízení vedená na základě odkazu z řízení o pozůstalosti (resp. řízení o dědictví) v případě sporů o dědické právo, podle ustanovení § 170 zákona o zvláštních řízeních soudních (resp. § 175 k odst. 2 o. s. ř.), za věci dědické ve smyslu ust. § 8 odst. 7 advokátního tarifu. V projednávané věci jde o určení existence dědického práva žalobce ve sporném řízení. Je proto namístě při stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta vycházet z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu.

23. Výrok II o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů vychází ze zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a žalobce je proto povinen zaplatit žalovanému jeho účelně vynaložené náklady řízení. Tyto spočívají v mimosmluvní odměně za zastupování advokátem, který učinil v řízení před soudem prvního stupně jedenáct úkonů právní služby po 2.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 26. 6. 2020, účast u jednání dne 19. 8. 2020, které trvalo déle než dvě hodiny /tedy 2 úkony/, dne 7. 10. 2020, které trvalo déle než 7 hodin /tedy 4 úkony/, dne 21. 10. 2020 a dne 12. 5. 2021, otázky na znalce k výzvě soudu, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, odst. 3 advokátního tarifu). Dále mu náleží jedenáct paušálních náhrad režijních nákladů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou ke čtyřem jednáním soudu z Prahy do Kroměříže a zpět, tj. 36 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu), cestovní náhrady v souvislosti s uvedenými cestami k soudu 13.501 Kč (3 x 3.389 Kč, 1 x 3.334 Kč, blíže viz napadený rozsudek) a náhrada 21 % DPH (10.060 Kč), což, včetně zálohy zaplacené žalovaným na znalecký posudek (4.000 Kč), činí 61.961 Kč.

24. V odvolacím řízení pak zástupce žalovaného učinil dva úkony právní služby po 2.500 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, advokátního tarifu). Dále mu náleží dvě paušální náhrady režijních nákladů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu (19. 4. 2022) z Prahy do Brna a zpět, za 10 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu), cestovní náhrady v souvislosti s uvedenou cestou (416 km), při kombinované spotřebě vozidla 8,5 l na 100 km, vyhláškové sazbě za litr BA 95 37,10 Kč a paušální sazbě 4,7 za kilometr, celkem 3.267 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), což, včetně náhrady 21 % DPH (2.073 Kč), činí 11.940 Kč.

25. Celkovou částku nákladů řízení před soudy obou stupňů 73.901 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Povinnost k plnění uloženou žalovanému v rozsudku odvolací soud stanovil v delší, jednoměsíční lhůtě, když zohlednil výši částky (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).