18 CO 309/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení dědice o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2021, č. j. 104 C 203/2017-318, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 104 C 203/2017-325,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 6.776 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na nákladech odvolacího řízení částku 8.964 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soud ve výroku I určil, že žalovaná není dědičkou zůstavitele [jméno] [jméno], narozeného 6. 9. 1934, zemřelého 24. 12. 2016, trvale k pobytu posledně hlášen na adrese [adresa], ze závěti ze dne 7. 4. 2016. Ve výroku II byla žalovaná zavázána nahradit žalobci na nákladech řízení částku 56.208 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku 14.550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V doplňujícím rozsudku pak bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalobce na nákladech řízení částku 6.776 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka do tří dnů od právní moci doplňujícího rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Uvedla, že nebylo prokázáno, že v okamžiku podpisu závěti zůstavitel trpěl duševní poruchou. Znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se opíral o kusou dokumentaci z doby hospitalizace zůstavitele. Přitom u značné části hospitalizovaných seniorů se projeví amentně delirantní stavy, přičemž jen stěží lze u všech těchto seniorů dovodit duševní poruchu. Zůstavitele již nelze vyšetřit, soud by měl tedy v této projednávané věci postupovat maximálně obezřetně a při sebemenších pochybnostech dovodit, že zůstavitel byl svéprávný. Zůstavitel byl zcela lucidní, o čemž svědčí test [právnická osoba]. Zůstavitel se nevhodně choval po celý svůj život. Jeho podivínství potvrdil i sám žalobce. Znalecký posudek nezohlednil okolnosti pořízení závěti a výpovědi svědků. Odvolatelka také zpochybnila svědeckou výpověď MUDr. [jméno] [příjmení], který podle ní svou výpověď měnil. Poukázala na pravidlo zkreslování lékařských zpráv při žádostech pacientů o příspěvek od státu. Soud I. stupně nesprávně nevyslechl ošetřující lékařky zůstavitele MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení]. Žalobce chtěl omezit zůstavitele ve svéprávnosti, ale po konzultaci s lékařem od toho upustil, když tento lékař mu takový postup nedoporučil. Zůstavitel byl středoškolským profesorem. Je zcela nepravděpodobné, že neovládal počítač a tiskárnu. Závěť tedy mohl sepsat a také ji sám sepsal. Ze skutečnosti, že v závěti jsou podrobně definovány jednotlivé investiční nástroje, je zřejmé, že zůstavitel se dobře orientoval ve svém majetku a také v té době jej úspěšně investoval. Okolnosti sepisu závěti, taktické povolání obou svědkyň závěti i samotná forma a obsah závěti osvědčují, že zůstavitel byl dobře orientován, byl nápaditý a důvtipný. Důvody odkázání majetku žalované jsou zřejmé z obsahu spisu. Žalovaná se o zůstavitele starala, měli spolu intimní poměr. Závěť byla sepsána před blížícím se lékařským zákrokem, ze kterého měl zůstavitel obavy. I v případě jejího neúspěchu ve věci by jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení podle § 143 o. s. ř., protože svým chováním nezavdala příčinu k zahájení řízení. Závěrem žalovaná žádala, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že výpověď svědka [příjmení], praktického lékaře zůstavitele, je věrohodná, tento neměnil svou výpověď. Vyšetření zůstavitele proběhlo asi týden před sepsáním závěti. Tvrzení žalované o zkreslování lékařských zpráv pro účely přiznání dávek od státu hraničí s nařčením zprávu vyhotovujícího lékaře MUDr. Jedličky. MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] rozhodly o umístění zůstavitele ve zdravotnickém zařízení pro pacienty s demencí, duševní stav zůstavitele tedy musel splňovat podmínky pro toto umístění. Omezení svéprávnosti zůstavitele nebylo v jeho zájmu pro žádný praktický význam v rámci řešení jeho zdravotního stavu a obtížný postup s tím spojený. Zůstavitel nemohl závěť na počítači sepsat, žalobce zde odkázal na odborné vyjádření Ing. [příjmení]. Zůstavitel neměl přehled o svém majetku. Některé investiční nástroje zmíněné v závěti nebyly ve vlastnictví zůstavitele, některé měly nulovou hodnotu, některé odkázal současně žalobci i žalované. I přes poučení advokáta zůstavitel závěť měl sepsat sám, přizvat jako svědkyně nikoli nestranné osoby, přítelkyně žalované. Ty však shodně vypověděly, že svědectví zajišťovala žalovaná. K podpisu závěti se zůstavitel dostavil v noční košili. Z těchto okolností žalobce dovozoval, že je vyloučené, aby zůstavitel pořídil z vlastní vůle pro případ smrti. Dále se žalobce opětovně vyjádřil k tvrzení žalované o důvodech sepisu závěti pro chystaný běžný lékařský zákrok – výměnu baterií v kardiostimulátoru zůstavitele. Žalovaná zavdala příčinu k žalobě svým aktivním jednáním, např. organizací podpisů závěti, povoláním svědkyň, uložením závěti do úschovy u advokáta poskytujícího jí právní služby a hrazením nákladů s tím spojených. Žalovaná musela vědět o závěti i jejím obsahu. Měla mnoho příležitostí seznámit se se zdravotním stavem zůstavitele a předpokládat jeho nezpůsobilost k právnímu jednání. Závěrem vyjádření žalobce žádal potvrzení prvostupňového rozsudku a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná činí tvrzení, která nedokládá. Jde např. o neuropsychiatrické komplikace u seniorních pacientů v době jejich hospitalizace, hodnocení výsledků [právnická osoba] testů, zveličování závažnosti zdravotního stavu pacienta pro účely přiznání sociálního příspěvku. Nejedná se přitom o skutečnosti obecně známé. Dále vedlejší účastník odkázal na zprávu lékaře z března roku 2016 a závěry v této zprávě uvedené. Zmínil též zprávu ze dne 26. 10. 2016, že u zůstavitele byly zjištěny projevy demence, na základě kterých byl poté zůstavitel přijat do zařízení se zvláštním režimem pro klienty s demencí. Již při prvním vyšetření v tomto zařízení byl slovní kontakt se zůstavitelem nepřínosný pro jeho demenci. Za tohoto stavu přitom měl zůstavitel dne 23. 11. 2016 podat elektronicky vyplněnou žádost o změnu obmyšlené osoby z pojistných smluv. Z analýzy počítače zůstavitele je zřejmé, že tento byl využíván minimálně, v roce 2016 pouhé 4 minuty. Zůstavitel tedy nemohl sám sepsat závěť na svém počítači. Obě svědkyně závěti vypověděly, že k zůstaviteli na návštěvu přijely na pokyn žalované. Je logické a správné, že znalkyně při zpracování znaleckého posudku primárně vycházela ze zdravotní dokumentace z důvodů, které vedlejší účastník ve vyjádření specifikoval. Znalecký posudek není stižen vadami a je podporován i závěry další znalkyně [příjmení] [příjmení]. Důkaz svědeckými výpověďmi MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] je nadbytečný pro odstup času a z důvodu, že tyto lékařky duševní stav zůstavitele blíže nezkoumaly. Vedlejší účastník navrhl potvrzení prvostupňového rozsudku a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

6. Soud I. stupně vydal ve věci rozsudek po rozsáhlém dokazování, zjistil dostatečně skutkový stav a tento správně právně posoudil. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., je přesvědčivé. Odvolací soud se s rozhodnutím soudu I. stupně v celém rozsahu ztotožňuje, na jeho odůvodnění lze pro stručnost odkázat.

7. K jednotlivým odvolacím námitkám žalované lze uvést: Zdravotní dokumentace, ze které vycházela při zpracování znaleckého posudku ze dne 16. 1. 2020 č. 767 znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále jen„ posudek“), nebyla jen velmi kusou dokumentací, která by pocházela pouze z doby hospitalizace zůstavitele. Pokud měla znalkyně k dispozici lékařské zprávy týkající se zůstavitele Mgr. [jméno] [jméno] (dále jen„ zůstavitel“) v počtu blížícímu se dvaceti, nelze rozhodně hovořit o kusé dokumentaci. Lékařské zprávy navíc nebyly vypracovány jen v souvislosti s hospitalizací zůstavitele, o čemž svědčí zpráva vypracovaná praktickým lékařem zůstavitele MUDr. [jméno] [příjmení].

8. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] nevycházela při zpracování posudku pouze ze zdravotní dokumentace zůstavitele, nýbrž měla k dispozici celý spis ve fázi, kdy již byly provedeny další důkazy (výslechy účastníků, svědků, listiny), což je také v posudku zmíněno. Mohla si tak utvořit komplexní přehled o zdravotním stavu zůstavitele ke dni sepsání předmětné závěti dne 7. 4. 2016. Věrohodnost posudku nebyla zpochybňována.

9. Ze závěrů posudku je zřejmé, že zůstavitel trpěl duševní poruchou v době podpisu závěti, a to nejen tranzitorními amentními stavy, které se někdy projevují u starších pacientů v době jejich hospitalizace, ale též organickou psychickou poruchou. Tato duševní porucha znemožňovala zůstaviteli posoudit následky jeho jednání při podpisu závěti dne 7. 4. 2016 a své jednání ovládat.

10. Závěry znalkyně [příjmení] [příjmení] korespondují se závěry listinného důkazu – znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 15. 11. 2017. Žalovaná u jednání odvolacího soudu měla za to, že se nejedná v případě posléze zmíněného důkazu o důkaz věrohodný, neboť jej vypracovala matka kolegy žalobce a znalkyně běžně nepodává soukromé znalecké posudky. Tato tvrzení sama o sobě důkaz neznevěrohodňují, nehledě na to, že žalovaná neoznačila žádný důkaz k jejich prokázání.

11. Jestliže tedy obě znalkyně shodně uzavřely, že zůstavitel nebyl schopen v době podpisu závěti ovládat svoje jednání a chápat význam a obsah závěti, případně její dopady, pak i s ohledem na další skutečnosti, které budou zmíněny níže, nemá ani odvolací soud za potřebné provádět ve věci revizní znalecký posudek, jak žalovaná opakovaně navrhovala.

12. Znalkyně [příjmení] [příjmení] se při svém výslechu u jednání soudu I. stupně dne 23. 7. 2020 dostatečným způsobem vypořádala s námitkami žalované. Uvedla, že test [právnická osoba] nelze při posuzování zdravotního stavu zůstavitele oddělit od dalších vyšetření a vyjít izolovaně pouze z tohoto testu, tedy že samotný test [právnická osoba] nepostačuje k diagnostikování demence. S tímto závěrem znalkyně koresponduje i zpráva Domova pro seniory [anonymizováno], [obec] [část obce], když při přijetí zůstavitele 29. 11. 2016 bylo konstatováno, že slovní kontakt je pro demenci nepřínosný.

13. Pokud jde o námitku odvolatelky, že znalkyně dostatečně nepřihlédla k výpovědím svědků, znalkyně taktéž dostatečně vysvětlila, že osobám – laikům či dokonce lékařům s odborností jinou než psychiatrickou se může jevit chování duševně nemocné osoby jako odpovídající chování osob nestižených duševní poruchou. Svou roli v tomto může sehrát i předchozí společenské zařazení osoby. Zůstavitel jako bývalý středoškolský profesor mohl mít v určitých situacích zažité společensky akceptovatelné chování. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že chování zůstavitele v posledních letech jeho života nebylo v některých situacích společensky únosné (sexuální obtěžování pečovatelek, velký nepořádek v bytě podle zprávy pečovatelské služby ze dne 18. 10. 2017 nebo dostavení se zůstavitele k důležitému právnímu jednání – podpisu závěti v pyžamu, jak je zřejmé z výpovědí svědkyň závěti).

14. K této části lze uzavřít, že posudek znalkyně [příjmení], včetně jejího vysvětlení u jednání soudu I. stupně, je přezkoumatelný, úplně a logicky odůvodněný. Nelze shledat rozpory mezi obsahem posudku a odbornými závěry znalkyně. Pokud se závěry znalkyně liší od výpovědí žalované či některých svědků, bylo logicky vysvětleno, proč tomu tak je. Vlastní odborné posouzení zdravotního stavu zůstavitele nelze podrobovat hodnocení soudu ve smyslu § 132 o. s. ř. Skutkový závěr, že zůstavitel nebyl schopen ke dni podpisu předmětné závěti pro svůj zdravotní stav posoudit následky svého právního jednání a toto ovládnout, tedy odpovídá provedenému dokazování.

15. Z obsahu spisu se nepodává, že by svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypovídal vyhýbavě, nebo měnil svou výpověď. Tento svědek naopak jasně uvedl, že od konce roku 2015 se duševní stav zůstavitele zhoršil, zůstavitel měl zabíhavou řeč, nebyl schopen odpovídat na konkrétní otázky. Odkaz na svědkem vypracovanou lékařskou zprávu ze dne 11. 3. 2016 je zcela pochopitelný pro množství pacientů a zdravotní agendy, kterou praktický lékař běžně zpracovává. Lékařská zpráva MUDr. [příjmení] ze dne 11. 3. 2016 byla za přítomnosti žalované vypracována necelý měsíc před podpisem závěti ze dne 7. 4. 2016 a odpovídá závěrům znalkyň, když zůstavitel podle ní nebyl orientován časem, jeho chování bylo narušené, nebyl ochoten při vyšetření spolupracovat, řeč byla zabíhavá a narušená, stejně jako paměť, trpěl inkontinencí.

16. Spekulace žalované o zkreslení zprávy o zdravotním stavu zůstavitele pro Městskou správu sociálního zabezpečení z důvodu přiznání sociálních dávek byly svědkem vyvráceny a jsou pro rozhodnutí irelevantní.

17. Jestliže se lékařky MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] již v roce 2018 pouze na telefonický dotaz policejního orgánu velmi krátce vyjádřily tak, že pokud si dobře vzpomínají, působil na ně zůstavitel orientovaně a MUDr. [příjmení] dodala, že co se týče rozhodovacích vlastností, to neví, tak je zřejmé, i s ohledem na zprávu zařízení při přijetí zůstavitele z listopadu roku 2016 (slovní kontakt se zůstavitele nepřínosný pro demenci), že lékařky neměly žádný, či pouze povšechný přehled o osobě zůstavitele. Jejich svědecké výpovědi po šesti letech od umístění zůstavitele v tomto zařízení jsou proto nadbytečné. V této části je dále možno odkázat na bod 39 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

18. Zda žalobce činil kroky k omezení svéprávnosti jeho otce (zůstavitele), nebylo předmětem dokazování před soudem I. stupně a je pro rozhodnutí irelevantní.

19. Předmětnou allografní závěť nemohl zůstavitel napsat na počítači sám, jak žalovaná tvrdila. Z odborného vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 24. 11. 2017 je mimo jiné zřejmé, že počítač zůstavitele byl v roce 2016 v provozu necelý čtyři minuty a v roce 2015 nebyl využíván. Svědek [jméno] vypověděl, že zůstavitel pro nepohyblivost odmítl jít k notáři, aby závěť byla sepsána formou notářského zápisu. Je tedy evidentní, že závěť sepsala osoba odlišná od zůstavitele na jiném počítači, tato osoba měla poměrně podrobný přehled o jeho majetku a investicích, i když ne v takové míře, aby závěť neobsahovala chyby (viz bod 38 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

20. Skutečnost, že – svědkyně závěti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve spise Městského soudu v Brně sp. zn. 59 D 90/2017 vypovídaly do nejmenšího detailu shodně o okolnostech podpisu závěti, což jejich výpověď znevěrohodňuje; – žalovaná se stala obmyšlenou z pojistných smluv zůstavitele, ze kterých inkasovala vysokou částku, téměř 1,4 milionu Kč, sama pracovala v pojišťovnictví a zůstavitel změnil osobu obmyšleného ze žalobce na žalovanou v listopadu roku 2016, kdy již jen slovní kontakt s ním byl pro demenci nepřínosný, a žalovaná, ač nejprve u policie v červenci roku 2017 tvrdila, že neví nic o změně osoby, pouze zůstaviteli řekla, kde jsou na stránkách pojišťovny formuláře o změně, posléze v listopadu roku 2018 připustila, že sama vyplnila žádost o změnu obmyšlené osoby a předala ji zůstaviteli; – žalovaná sama hledala zůstaviteli na svém notebooku stránky, které chtěl navštívit, většinou zprávy (výpověď žalované u jednání soudu I. stupně dne 15. 11. 2018), což také svědčí pro závěr, že zůstavitel sám nemohl závěť sepsat, jak žalovaná tvrdila; – žalovaná se nezajímala, o čem měl zůstavitel jednat se svědkyněmi závěti a s jejím tehdejším zástupcem – advokátem Mgr. [jméno] [jméno], ač tato setkání sama iniciovala, což je zcela nevěrohodné; – svědkyně závěti byly přítelkyně žalované, jedna z nich blízká přítelkyně, jak se sama vyjádřila ve své svědecké výpovědi; – svědek [jméno] vypověděl, že předmětná závěť se k němu dostala od žalované někdy v listopadu nebo prosinci roku 2016, kdežto žalovaná tvrdila, že se o textu závěti dozvěděla až v lednu roku 2017; – podle vyjádření [nemocnice] bratří zůstavitel vyžadoval denní či spíše trvalý dohled, a proto Centrum maltézské pomoci v [obec] ukončilo svou pečovatelskou službu od listopadu roku 2015, jelikož asistenční službu v takovém rozsahu nemohli poskytnout; – žalovaná tvrdila, že v roce 2015 stav zůstavitele nevyžadoval asistenční službu, přestože již v roce 2012 byla uzavřena smlouva o poskytování pečovatelské služby se statutárním městem Brnem; – zůstavitel byl hospitalizován v [anonymizováno] léčebně v [obec] již v roce 2014; – žalovaná se chovala v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 písm. d/ o. z., neboť ještě v květnu roku 2021 nesplnila svůj slib daný žalobci v červenci roku 2020, že mu udělí souhlas s pronájmem bytu po zůstaviteli; podporují závěry posudků znalkyň MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení]. Všechny tyto další okolnosti totiž nasvědčují tomu, že se v případě sepisu předmětné závěti jednalo o promyšlené jednání nikoli zůstavitele, zůstavitel nepořídil pro případ smrti z vlastní vůle.

21. Pro posléze uvedené nelze ve vztahu k náhradě nákladů řízení mezi účastníky aplikovat ustanovení § 143 o. s. ř., jak se odvolatelka domáhala. Spor mezi účastníky byl vyvolán již v rámci pozůstalostního řízení, nelze proto dovodit v tomto navazujícím nalézacím řízení, že by žalovaná nezavdala příčinu k podání návrhu na jeho zahájení. Soud I. stupně proto správně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů řízení žalobci a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce, kteří měli ve věci plný úspěch. Stejně tak byla žalovaná správně zavázána podle výsledku řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů řízení státu.

22. Pro shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve všech výrocích potvrzen podle § 219 o. s. ř.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V rámci odvolacího řízení byli žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce plně úspěšní a přísluší jim proto náhrada nákladů odvolacího řízení.

24. Žalobci vznikly náklady v souvislosti s jeho zastoupením advokátem za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu). Odměna činí 2.500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a/ a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Dále přísluší náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalobci je představována částkou 6.776 Kč Odvolací soud zavázal žalovanou, aby tyto náklady odvolacího řízení nahradila žalobci k rukám jeho zástupce v zákonné třídenní lhůtě.

25. Pokud jde o odměnu a náhradu hotových výdajů, stejná výše přísluší též vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce. Dále byla vedlejšímu účastníkovi přiznána náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 14 započatých půlhodin ve výši 1.400 Kč a cestovné 494 Kč za cestu hromadným dopravním prostředkem z Prahy do Brna a zpět, přičemž vedlejší účastník výši cestovného doložil jízdenkami. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi činí 8.964 Kč Odvolací soud zavázal žalovanou k náhradě těchto odvolacích nákladů vedlejšího účastníka k rukám jeho zástupce v zákonné třídenní lhůtě.