18 Co 31/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A LL.M. sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o vypořádání společného jmění o odvolání účastníků proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2023, č. j. 119 C 176/2021-208

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláními napadených výrocích II, III a IV potvrzuje.

II. Ve výrocích V a VI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále rovněž „soud prvního stupně“ či „soud“) zastavil řízení o návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu na zaniklém společném jmění účastníků částku ve výši , částka, Kč (výrok I). Dále soud zamítl návrh žalobkyně na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků týkající se částky , částka, Kč, představující podíl žalobkyně na odstupném žalovaného (výrok II), a rovněž návrh žalovaného na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků týkající se částky , částka, Kč, představující podíl žalovaného na vnosu ve společného jmění na majetek žalobkyně (výrok III). Žalovanému soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku , částka, Kč, představující podíl žalobkyně na vnosu ze společného jmění účastníků na závazek žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Dále soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a žalovanému pak povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za vzájemný návrh ve výši , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobou podanou k soudu , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud vypořádal společné jmění účastníků (dále rovněž „SJM“), jejichž manželství bylo uzavřeno dne , datum, a rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne , datum, , a žalobkyně tak podala žalobu v rámci tříleté lhůty pro vypořádání společného jmění. Žalobkyně požadovala vypořádání vnosu ze společného jmění manželů do majetku žalovaného, a to bytové jednotky číslo , Anonymizováno, nacházející se v budově , adresa, číslo popisné , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, (dále rovněž „byt žalovaného“), zatížené zástavním právem , právnická osoba, ., zajišťující hypoteční úvěr žalovaného na pořízení předmětné bytové jednotky. Od června , Anonymizováno, do července , Anonymizováno, bylo na tuto hypotéku žalovaného zaplaceno ze společného jmění manželů celkem , částka, Kč, pravidelná měsíční splátka činila , částka, Kč a dále žalovaný jednorázově umořil hypotéku částkou ve výši , částka, Kč. Z tohoto titulu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému nahradit polovinu z částky, která byla na výlučný závazek žalovaného zaplacena ze SJM, tedy , částka, Kč. Později žalobkyně uvedla, že po určité období se v bytě žalovaného, na kterém vázla hypotéka, nacházela rodinná domácnost, v níž bydlela i žalobkyně, proto nadále požaduje po žalovaném pouze vypořádání vnosu od okamžiku, kdy došlo k odluce, tedy od června , Anonymizováno, do rozvodu manželství v měsíci červenci roku , Anonymizováno, .

3. Dne , datum, žalobkyně změnila skutková tvrzení v tom smyslu, že žalovanou částku ve výši , částka, Kč nyní požaduje z titulu nároku žalobkyně, který vznikl vůči žalovanému tím, že žalovaný obdržel od svého zaměstnavatele , Anonymizováno, v roce , Anonymizováno, odstupné, jehož přesnou výši žalobkyně nezná. Změnu rozhodných skutkových tvrzení odůvodnila mimo jiné tím, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mimořádnou splátku na hypotéku žalobce učinil až po rozvodu manželství, což žalobkyni nebylo známo. Dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud proto žalobu ohledně zaplacení částky ve výši , částka, Kč zastavil. Žalobkyně se dále domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, Kč, z toho částka , částka, Kč představuje odstupné od zaměstnavatele žalovaného a částka , částka, Kč vnos ze SJM do majetku žalovaného na jeho výlučný závazek (hypotéka) za trvání odluky účastníků.

4. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal, poukázal na to, že žaloba byla podána těsně před koncem tříleté lhůty, nebyla mu doručena předžalobní výzva a bylo mu tak znemožněno uplatnění jeho práv před soudem. Namítl, že v době od září , Anonymizováno, do června , Anonymizováno, se v jeho bytě, na kterém vázla hypotéka, nacházela rodinná domácnost, kterou vedl s žalovanou, proto je třeba vzít v úvahu, že by bylo nutno vynakládat finanční prostředky místo na hypotéku ve výši , částka, Kč na nájemné, které by v této lokalitě v dané době představovalo částku , částka, Kč měsíčně. Žalovaný vznesl vzájemný nárok na , částka, Kč za investice do bytu žalobkyně. Dále uvedl, že žalobkyni na bydlení přispíval částkou , částka, Kč měsíčně, a to až do července roku , Anonymizováno, , proto v tomto období oba manželé spotřebovávali prostředky ve společném jmění manželů každý ve svůj prospěch.

5. Soud vzal za nesporné, že v předmětném bytě žalovaného (na , adresa, ) se od září roku , Anonymizováno, do června , Anonymizováno, nacházela rodinná domácnost žalobce a žalované, a že žalovaný vyplatil svůj výlučný závazek, hypoteční úvěr vedený u , právnická osoba, ., dne , datum, .

6. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že tříletá lhůta k vypořádání společného jmění manželů ve smyslu ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), je lhůtou hmotněprávní, v jejímž průběhu musí být žaloba o vypořádání společného jmění účastníků doručena soudu, uplynutí lhůty zakládá způsob vypořádání společného jmění účastníků v případě, kdy nedojde k vypořádání dohodou ani nebyl v zákonné tříleté lhůtě podán návrh na vypořádání soudem. Účinky domněnky nastupují ex lege, nástup domněnky má mimo jiné za následek, že zanikají nároky na vypořádání tzv. vnosů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3395/2012; dostupné na www.nsoud.cz).

7. Soud uvedl, že tříletá lhůta od zániku SJM účastníků uplynula dne , datum, , v této lhůtě podala žalobkyně žalobu na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, předmětem řízení učinila nárok na vypořádání vnosu ze SJM na majetek žalovaného, konkrétně splátky hypotéky žalovaného, která vázla na bytě ve vlastnictví žalovaného, z tohoto titulu se domáhala částky , částka, Kč. Při jednání soudu dne , datum, žalovaná změnila skutková tvrzení a vznesla nový nárok, kterým se domáhá vypořádání odstupného, které žalovaný za trvání manželství obdržel od zaměstnavatele v roce , Anonymizováno, (přesnou výši částky žalobkyně neznala). Vzájemnou žalobou ze dne , datum, žalovaný vznesl nárok na vypořádání zaniklého SJM ve výši , částka, Kč, z titulu investic provedených ze SJM do bytu ve vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že jak vzájemná žaloba žalovaného, tak rozšíření žaloby podané žalobkyní, byly učiněny po uplynutí tříleté lhůty ve smyslu ust. § 741 OZ a po nástupu právní domněnky, která platí pro movité, nemovité věci i ostatní věci hmotné, případně vzájemné vnosy.

8. Soud prvního stupně dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že může vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od zániku SJM (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2903/2005), návrhy podané po této lhůtě zamítl, a to jak návrh uplatněný žalobkyní na vypořádání podílu na odstupném žalovaného, tak vzájemný návrh žalovaného na vypořádání investic ze SJM do majetku žalobkyně.

9. Předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak zůstal nárok žalobkyně na vypořádání vnosu za dobu po ukončení rodinné domácnosti v bytě žalovaného, tedy od měsíce července , Anonymizováno, do rozvodu manželství v měsíci červenci , Anonymizováno, . Provedeným dokazováním soud zjistil, že z prostředků náležejících do společného jmění manželů byl na výlučný závazek žalovaného, hypoteční úvěr č. , Anonymizováno, , zaplaceno v období měsíce července , Anonymizováno, až července , Anonymizováno, celkem , částka, Kč. Žalobkyni tak vznikl dle ust. § 742 odst. 1 písm. b) OZ nárok na vypořádání jejího podílu ve výši ½ (z celku ve výši , částka, Kč) a soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, Kč.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl zvlášť za podanou žalobu, a to podle poměru úspěchu účastníků (§ 142 odst. 2 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), a zvlášť o náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh žalovaného tak, že přiznal úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení (§ 122 odst. 1 o. s. ř.).

11. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům III, IV, V a VI podal žalovaný odvolání, v němž namítl, že soud prvního stupně nezohlednil jeho důkazy a argumenty, zejména ohledně investic do bytu žalobkyně a vyvedení automobilu ze SJM. Uvedl, že pokud se žalobkyně domáhala vypořádání splátek hypotéky na byt v jeho výlučném vlastnictví, následně vzala žalobu částečně (, částka, Kč) zpět po upozornění na judikaturu, podle níž je třeba považovat splátky úvěru za toto období za splátky na rodinnou domácnost, tudíž za prostředky spotřebované, které se nevypořádávají, pak ani zbylá částka (, částka, Kč) neměla být žalované přiznána. Není možné tento nárok vypořádat za období od července , Anonymizováno, do srpna , Anonymizováno, , neboť v té době (ačkoliv již spolu účastníci nebydleli v jednom bytě), financovali ze společného majetku dvě domácnosti – jeho domácnost v Praze a domácnost žalobkyně v Brně, přičemž do srpna , Anonymizováno, zasílal žalobkyni na domácnost částku , částka, Kč měsíčně. Tuto částku je třeba považovat za financování domácnosti žalobkyně, a to až do srpna , Anonymizováno, včetně a za toto období je nutno považovat splátky jeho hypotéky za kompenzované financováním nákladů za domácnost žalobkyně v bytě v jejím výlučném vlastnictví. Z titulu splátek jeho hypotéky je tak možné vypořádat za období od září , Anonymizováno, od července , Anonymizováno, částku celkem , částka, Kč, jejíž polovina činí , částka, Kč. Na tuto částku, která by mohla maximálně být žalobkyni z uvedeného titulu přiznána, uplatnil svou obranu spočívající v tom, že i tato částka byla žalobkyni za trvání manželství kompenzována, a to investicemi ze společného jmění do bytu v jejím výlučném vlastnictví (např. klimatizace, kotel, nábytek) v hodnotě přes , částka, Kč. Žalovaný dále uvedl, že částka z titulu splácení jeho hypotéky by v každém případě byla zcela vyrovnána v rámci dalších položek zaniklého společného jmění, které žalobkyně v žalobě záměrně neuvedla a s ohledem na to, žaloba byla žalobkyní podána den před uplynutím zákonné lhůty pro vypořádání (bez předchozí předžalobní výzvy), je on již nemohl v zákonné lhůtě uplatnit. Dále žalovaný zdůraznil, že nárok žalobkyně na polovinu odstupného od , Anonymizováno, (, částka, Kč) byl uplatněn opožděně, po uplynutí tříleté lhůty od rozvodu, a uvedl, že žalobkyně bez jeho souhlasu převedla automobil , Anonymizováno, , na který byly spláceny úvěrové splátky ze SJM (, částka, Kč), na svého zaměstnavatele. Konečně žalovaný uvedl, že žalobkyně podala žalobu těsně před uplynutím lhůty, bez předžalobní výzvy, a účelově uvedla pouze jednu položku ve svůj prospěch, vedena snahou o neoprávněný finanční zisk. Navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému.

12. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům II a V, týkajícím se zamítnutí jejího nároku na částku , částka, Kč (polovina odstupného žalovaného) a náhrady nákladů řízení, podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že žaloba na vypořádání SJM byla podána v zákonné tříleté lhůtě (§ 741 OZ). V žalobě se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů, kdy vůči žalovanému vznesla nárok na vypořádání finančních prostředků, které byly součástí SJM. Žalobkyně přitom nebylo přesně známo, o jaké finanční prostředky se jedná a jejich přesná výše. Tyto finanční prostředky byly po celou dobu manželství v dispozici žalovaného a tím spíše po rozvodu manželství nebylo v její moci tyto finanční prostředky zjistit a označit. Byly tedy včas uplatněny, byť nebyly přesně specifikovány. V tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která připouští, že v takových případech má protistrana vysvětlovací povinnost (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010). Částka , částka, Kč představuje polovinu odstupného žalovaného, které mu bylo vyplaceno zaměstnavatelem. Nejde o nový nárok, ale o specifikaci již dříve uplatněného nároku. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2722/2019 uvádí, že zákonná tříletá lhůta brání pouze vypořádání majetkových hodnot navržených k vypořádání po jejím uplynutí, že však není překážkou pro uplatnění relevantních skutečností tvrzených ohledně vypořádávaných položek, které byly řádně v zákonné lhůtě uplatněny. Dále žalobkyně v odvolání vyjádřila nesouhlas s tím, aby hradila náklady řízení, které by měl platit ten, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Návrh na vypořádání společného jmění manželů s jejím nárokem ve výši 1 , částka, Kč byl podán důvodně, jelikož jí žalovaný sdělil, že z prostředků SJM za trvání manželství uhradil mimořádnou splátku hypotéky na nemovitost ve svém výlučném vlastnictví. Žalobkyně tedy tuto výši nároku v žalobě tvrdila důvodně, s ohledem na chování a tvrzení žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu výroků II a V zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně zdůraznila, že částka , částka, Kč představuje polovinu odstupného žalovaného, které bylo vyplaceno během manželství. Nejde o nový nárok, ale o specifikaci již dříve uplatněného nároku. Ohledně hypotéky se domnívala, že část byla splacena během manželství, jak jí tvrdil žalovaný. Peníze, které žalovaný posílal, pak byly výživným na dceru, nikoli příspěvkem na její domácnost, odkazuje na opatrovnický spis, který to potvrzuje. Žalovaný má jako otec nezletilé dcery zákonnou odpovědnost a povinnost jako rodič pečovat o své dítě a podílet na jeho výživě. V případě, že matka s otcem již společně nesdílí domácnost, je povinností otce se finančně podílet na výživě dítěte, kdy tato povinnost není spojena pouze s rozhodnutím soudu o stanovení výše výživného. Žalobkyně trvá na tom, že její nárok na polovinu prostředků použitých na splátku hypotéky je oprávněný. Žalovaný její nárok fakticky nerozporuje, pouze se snaží jej kompenzovat svým opožděným nárokem. Je pravdou, že jí žalovaný daroval automobil, ale sjednal na něj úvěr, který přestal splácet. Proto musela úvěr převést na třetí osobu, aby nezadlužovala společné jmění manželů. Dále žalobkyně uvedla, že nároky žalovaného, které uplatnil až po uplynutí zákonné lhůty tříleté pro vypořádání, nelze považovat pouze za obranu proti jejímu nároku. Ve vztahu k nárokům žalovaného se tedy uplatní zákonná domněnka vypořádání dle § 741 OZ. Skutečnost, že žalovaný neměl zájem po dobu tří let od rozvodu manželství na vypořádání jeho až nyní tvrzených nároků, jde k jeho tíži a nezbavuje žalobkyni jejího práva se domáhat vypořádání nároků, byť uplatněných ke konci lhůty.

14. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně a jejímu následnému vyjádření zdůraznil, že žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání pouze jedné položky ze zaniklého společného jmění účastníků, a to vyplacení splátek hypotečního úvěru, které byly vyplaceny za trvání manželství za byt v jeho výlučném vlastnictví. Nárokovaná částka , částka, Kč měla dle žaloby zahrnovat běžné splátky hypotéky za období od června , Anonymizováno, do července , Anonymizováno, a dále jednorázovou splátku hypotéky ve výši , částka, Kč. Žádné jiné důvody, na základě kterých by se žalobkyně domáhala zaplacení finanční částky, v žalobě uvedeny nebyly, nárok na zaplacení poloviny odstupného vznesla až po uplynutí zákonné lhůty k vypořádání zaniklého společného jmění. Žalovaný uvedl, že žalobkyně měla detailní přehled o financích, protože během manželství připravovala společná daňová přiznání. Skutečnost, že jednorázová splátka hypotéky byla uhrazena až po rozvodu (, datum, ) žalobkyně věděla z opatrovnického řízení, tato skutečnost byla konstatována i v odůvodnění rozsudku, který předložil. Tato část žaloby byla tedy od počátku nedůvodná a řízení nebylo částečně zastaveno kvůli němu. Náklady má proto nést žalobkyně. Jím hrazená částka , částka, Kč měsíčně nebyla výživné, taková skutečnost ostatně z opatrovnického spisu nevyplývá, ale příspěvek na domácnost žalobkyně. Výživné bylo stanoveno soudem v jiné výši a od pozdějšího data. Žalovaný dále uvedl, že investice do bytu žalobkyně a příspěvky na její domácnost kompenzují případné nároky. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že bude žaloba zamítnuta a žalobkyni uložena povinnost uhradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů.

15. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, při jednání přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání do věci samé není důvodné.

16. Právní moc výroku I rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí na vypořádání podílu na zaniklém společném jmění účastníků částku , částka, Kč, není odvoláními dotčena, neboť tato směřují do skutkově samostatných výroků výroku II, III a IV o věci samé a výroků V a VI o nákladech řízení účastníků (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

17. Dle ust. § 741 OZ, nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma, jejich podíly jsou stejné.

18. Dle ust. § 742 odst. 1 OZ platí, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, nebo neuplatní-li se ust. § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné (písm. a/) a každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek (písm. b/).

19. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných zákonných ustanovení a užil i přiléhavou judikaturu. Na jeho správné hodnocení účastníky uplatněných nároků odvolací soud pro stručnost odkazuje do odůvodnění napadeného rozsudku.

20. Soud prvního stupně se také v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi podstatnými odvolacími námitkami žalovaných, když tyto byly uplatněny již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, přičemž i zde lze odkázat na správné hodnocení soudu prvního stupně.

21. K závěrům soudu prvního stupně lze doplnit či zdůraznit následující.

22. Odvolací argumentaci žalobkyně, že žalobou podanou ve věci dne , datum, uplatnila nárok na vypořádání odstupného, vyplaceného v době trvání manželství žalovanému jeho zaměstnavatelem, když se obecně domáhala vypořádání finančních prostředků, které byly součástí SJM, nelze přisvědčit. Z obsahu žaloby zcela nepochybně vyplývá, že se žalovaná domáhala, v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů, zaplacení částky , částka, Kč, a to jako podílu z prostředků společného jmění manželů, jimiž bylo od června , Anonymizováno, do července , Anonymizováno, uhrazeno na hypotéku žalovaného, zatěžující výlučný majetek žalovaného, celkem , částka, Kč.

23. Každý procesní nárok je vymezen jednak předmětem nároku – žalobním návrhem (petitem), když zněním ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. je předmět nároku vyjádřen slovy „co sleduje, čeho se žalobce domáhá“, a jednak základem nároku, což jsou právně významné skutečnosti, na nichž žalobce svůj žalobní návrh zakládá (skutek). Nárok na vypořádání odstupného však byl žalobkyní uplatněn k vypořádání až v dalším průběhu řízení, po uplynutí lhůty tří let ve smyslu ustanovení § 741 OZ.

24. Stejně tak byl až po uplynutí tříleté zákonné lhůty, tedy až poté, co nastala nevyvratitelná domněnka vypořádání společného jmění ve smyslu ustanovení § 741 OZ, uplatněn nárok žalovaného na vypořádání investic do bytu ve vlastnictví žalobkyně ve výši , částka, Kč (uplatněný u soudu , datum, ). Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, uplatnění tohoto nároku nepovažuje za vzájemný návrh ve smyslu ustanovení § 98 o. s. ř. (jako projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak, jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než uplatnil žalobce; jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu) nýbrž uplatnění nároku v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Je proto namístě, že o zamítnutí tohoto nároku rozhodl soud prvního stupně samostatným výrokem.

25. Žalovaný namítl, že z důvodu vypořádání vnosů ze společného jmění manželů do bytu v jeho vlastnictví by po ukončení rodinné domácnosti v tomto bytě, tedy od července , Anonymizováno, do rozvodu manželství v červenci , Anonymizováno, , neměla být žalované přiznána ani zbývající částka , částka, Kč, a to z důvodu, že v období od července , Anonymizováno, do srpna , Anonymizováno, , kdy již spolu účastníci nebydleli v jednom bytě, financovali ze společného majetku dvě domácnosti – jeho domácnost v Praze a domácnost žalobkyně v Brně, žalovaný do srpna , Anonymizováno, zasílal žalobkyni na domácnost částku , částka, Kč měsíčně. K těmto prostředkům lze uvést, že šlo o prostředky ve společném jmění manželů (jak sám uvádí žalovaný), přičemž z takových prostředků byla financována nejen domácnost žalobkyně v Brně ale i domácnost žalovaného v Praze, a tyto byly na náklady domácnosti spotřebovávány. Na rozdíl od prostředků společného jmění manželů, jimiž byla hrazena hypotéka zatěžující byt ve vlastnictví žalovaného, však (z hlediska svého účelu) nebyly vynakládány na výlučný majetek žalobkyně. Proto nelze částky splátek hypotéky na byt ve vlastnictví žalovaného považovat za kompenzované financováním nákladů na domácnost žalobkyně v bytě v jejím výlučném vlastnictví. Pokud pak žalovaný navrhoval „kompenzovat“ částky splátek hypotéky na byt v jeho vlastnictví vypořádáním investic ze SJM do bytu ve výlučném vlastnictví žalobkyně, pak tento nárok byl uplatněn po uplynutí tříleté zákonné lhůty (viz shora).

26. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV o věci samé jako správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. Pokud jde o výroky V a VI, jimiž soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení účastníků, má odvolací soud za to, že není důvod rozhodovat o náhradě nákladů řízení za žalobu odděleně od nákladů řízení za „vzájemný návrh žalovaného,“ nýbrž je namístě rozhodnout podle § 151 o. s. ř. o nákladech řízení zahájeného žalobou na vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Současně lze přisvědčit soudu prvního stupně, pokud zavinění na zastavení řízení (viz výrok I) spatřoval na straně žalobkyně, která učinila úkon částečného zpětvzetí žaloby, aniž by se tak stalo pro chování žalovaného, který by po podání žaloby vyšel vstříc žalobním požadavkům žalobkyně. Odvolací soud, vzhledem k částečnému úspěchu obou účastníků, rozhodl o nákladech řízení účastníků ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., i s přihlédnutím k charakteru žalobou uplatněného nároku dle ustanovení § 740 věta první OZ (nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V tomto smyslu odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích.

28. Shodně a ze stejných důvodů (§ 224 odst. 1 o. s. ř.) pak odvolací soud rozhodl i o nákladech odvolacího řízení.