18 CO 315/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o 249.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 6. 2021, č. j. 20 C 260/2018-309,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 65.151,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 24.919,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 249.000 Kč s úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení (výrok I), žalobce zavázal zaplatit žalovanému na nákladech řízení 187.750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II) a žalobce zavázal zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] 479,90 Kč (výrok III). Rozhodl tak o žalobě na vrácení kupní ceny vozidla tovární zn. Hyundai i40, ohledně kterého uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, jehož vady následně reklamoval, a dne [datum] od této kupní smlouvy odstoupil z důvodu, že reklamace vad nebyla vyřízena včas. Soud I. stupně neshledal žalobu za důvodnou, měl za to, že reklamace vad sice nebyla vyřízena ve třicetidenní lhůtě, k jejímu prodloužení však došlo pro objednávku nádobky ostřikovačů, jež s reklamací nesouvisela, a se kterou žalobce vyslovil souhlas a nelze dovodit, že by faktické vady, kterými vozidlo trpělo, zakládaly podstatné porušení smlouvy ze strany prodávajícího a byly relevantním důvodem pro odstoupení od smlouvy. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu složené zálohy na důkaz a nákladů na zastoupení advokátkou, stanovených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen„ AT“. Ve výroku III rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu – znalečného, a to jeho výše nekryté složenou zálohou.

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, domáhal se jeho změny a vyhovění žalobě. Měl za to, že soud I. stupně provedl vadné hodnocení důkazů, zejména účastnické výpovědi žalobce oproti výpovědi svědka [příjmení]. Neuvedl, proč soud přijal„ verzi žalovaného“, která je v rozporu s „ verzí žalobce“. Měl za to, že rozhodnutí vadně hodnotí listinné důkazy o stavu vozidla v době reklamace i závěry vyplývající ze znaleckého posudku a výslechu znalce. Má za to, že znalecký posudek byl zadán zbytečně, znalec se nemohl věrohodně vyjádřit k tomu, v jakém stavu bylo vozidlo k datu [datum], ale pouze ke stavu v době provedení prohlídky dne [datum]. Znalec uvedl i další skutečnosti, které soud nebyl schopen zpracovat. Žalovaný se snaží smísit časové souvislosti a stav v roce 2020 vydávat za stav v roce 2017. Soud část výpovědi znalce vytrhl z kontextu a tu pak přejal do svého rozhodnutí, sporná tvrzení přitom podrobně vypočítal, zejména ve vztahu k provedené STK a hodnocení svědka [příjmení]. Poukázal na to, že žalovaný měl vozidlo od stavu, kdy bylo reklamováno, ve svém držení a žalobce doložil další faktury o tom, že se na vozidle pořád něco opravovalo, aby se odstranily vady prodávané věci. Odůvodnění rozsudku pak nemá oporu v provedených důkazech. Evidenční kontrola ze dne [datum] není kontrolou technického stavu vozidla, ale pouze kontrolou formální, evidenční. Soud se nevypořádal se záznamem ze dne [datum] vystaveným v autorizovaném servisu [příjmení] [příjmení] [jméno] o tom, že vozidlo není způsobilé provozu. Rozsudek označil za nepřezkoumatelný, a proto nezákonný, odporující provedeným důkazům. Podstata sporu měla spočívat v tom, zda se na předmětném vozidle v listopadu 2017 nacházely vady a zda byl žalobce ze strany žalovaného vyrozuměn o vyřízení reklamace. V řízení nebylo věrohodným způsobem prokázáno, že byl žalobce jako spotřebitel včas vyrozuměn o způsobu vyřízení reklamace, tj. o opravě vozidla. Nebylo prokázáno, že by došlo k prodloužení lhůty k vyřízení reklamace.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako správného, s jeho závěry se ztotožnil. Měl za to, že žalobce v odvolání zasahuje do volného hodnocení důkazů soudem I. stupně. Připomněl skutkový děj, kdy předmětné vozidlo koupil od [jméno] [příjmení] dne [datum]. Dne [datum] přitom nechal provést STK s platností na dva roky a vozidlo bylo bez jakýchkoli zjištěných závad. Do [datum] uběhlo pět měsíců a na vozidle bylo najeto cca [číslo] km. Opětovná STK z [datum] pak stanovila vozidlo opět bez závad, to bylo prodáváno jako ojeté, nikoli nové, jeho technický stav odpovídal stáří a užívání vozidla. Tvrzené vady nebyly zjištěny ani v autoservisu [jméno] [příjmení] ani u [právnická osoba] Motors v rámci seřízení geometrie. Po vyzvednutí vozidla z autoopravny [jméno] [příjmení] v lednu 2018 bylo vozidlo zaparkováno a dále nebylo nějak opravováno. Stav, jaký znalec doc. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., zjistil, kdy žádnou s žalobcem tvrzených vad neshledal, byl shodný s tím, jaký byl v lednu 2018. Znalec se vyjádřil i k neodbornosti svědka [příjmení] a k závěrům STK ve [obec]. Naopak je to žalobce, kdo vytrhává slova znalce z kontextu a manipulativně přesvědčit soud, že žalovaný v průběhu let na vozidle činil opravy.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

5. Namítal-li žalobce nepřezkoumatelnost rozsudku, jeho nezákonnost či rozpor jeho závěrů s provedeným dokazováním, nelze ani jedné z těchto námitek přisvědčit. Měřítkem toho, zda je rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelné, nejsou ani tak požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí vycházející z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě – zde v odvolacím řízení – uplatnit odvolací důvody. Byť by tedy i rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovovalo všem obsahovým požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2, či představám odvolacího soudu, jak by náležité odůvodnění rozhodnutí vypadat mělo, nejde o nepřezkoumatelné rozhodnutí, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly (hodnoceno podle obsahu odvolání) na újmu uplatnění práv odvolatele a umožnily mu uplatnit procesní práva formulováním relevantní odvolací argumentace, což se v daném případě stalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]).

6. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 249.000 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení, představující kupní cenu automobilu Hyundai i40, [registrační značka], který žalovaný prodal žalobci kupní smlouvou ze dne [datum], od které žalobce po reklamaci vad (vadná geometrie zadní nápravy) pro jejich neodstranění ve lhůtě 30 dnů vyplývající z ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, přípisem ze dne [datum] odstoupil a žádal vrácení kupní ceny.

7. Vedle zákona o ochraně spotřebitele soud I. stupně vztah účastníků posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“. Žalobu zamítl s tím, že lhůta 30 dnů daná zákonem o ochraně spotřebitele žalovanému k odstranění„ vady zadní nápravy – geometrie“ sice nebyla dodržena, ale došlo k jejímu prodloužení v důsledku toho, že si žalobce objednal výměnu nádrže kapaliny ostřikovačů, která již s reklamací vad nesouvisela. K převzetí opraveného vozidla byl vyzván dne [datum], na což již nereagoval. Navíc ani dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobcem vytýkané vady nebyly odstraněny, a to ani po žalovaným tvrzené reklamační opravě. <i>8. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.</i> <i>9. Podle odst. 2 téhož ustanovení kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.</i> <i>10. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>11. Podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona [číslo] Sb., prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.</i> 12. Pokud jde o skutkový stav, lze vycházet z toho, jak jej zjistil soud I. stupně, tedy že mezi účastníky – žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl automobil značky Hyundai i40 Wagon, kupní cena činila 249.000 Kč a byla žalobcem žalovanému zaplacena. Jednalo se o vozidlo rok výroby 2012 se stavem tachometru 157 979 km. Uvedené vyplývá z písemné kupní smlouvy ze dne [datum] a dále ze zápisu o technickém stavu vozidla z téhož dne, v němž je zmíněna i platná STK do května 2019 a údaj o tom, že vozidlo bylo havarováno. V tomto zápisu je i odkaz na protokol o prohlídce vozidla v autoservisu [příjmení] ze dne [datum], ve kterém se v části doporučených oprav zmiňuje i netěsnost nádobky ostřikovačů. Dne [datum] žalobce uplatnil u žalovaného reklamaci – v písemném zápisu je pak nad podpisy účastníků nesprávně uvedeno datum„ [datum]“, a to pro závady specifikované jako podezření na vadnou zadní nápravu – geometrie, prasklá nádobka ostřikovačů, prasklý šroub zadního kola, chybějící šrouby u levého zadního nadkolí. Žalobce nechal dne [datum] vozidlo prohlédnout ve značkovém servisu Hyundai – [právnická osoba], o čemž svědčí faktura ze dne [datum], a v ní se pokud jde o vady na vozidle uvádí utržené silentbloky ramen zadní nápravy, nelze seřídit geometrii – hodnoty silně mimo toleranci, rozměry kol neodpovídají technickému průkazu. Následoval písemný zápis o reklamaci II ze dne [datum], ve kterém jsou uvedeny závady: vadná zadní náprava – geometrie, prasklá nádoba ostřikovačů, prasklý šroub zadního kola, chybějící šrouby levého zadního nadkolí. Jejím obsahem je pak i dohoda účastníků řízení o provedení opravy autoservisem [jméno] [příjmení]. Žalobce od smlouvy odstoupil úkonem datovaným dnem [datum] s tím, že vozidlo předal žalovanému dne [datum] k provedení opravy, a to nebylo opraveno do 30 dnů od jeho předání k vyřízení reklamace, a požádal o vrácení kupní ceny.

13. Pro hodnocení provedeného dokazování platí zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), které soud hodnotí jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, činí tak závěry o pravdivosti či nepravdivosti jednotlivých skutečností, vzhledem ke zprávám získaným z provedených důkazů. Této zásadě soud I. stupně i podle názoru odvolacího soudu dostál. Za zásadní pro rozhodnutí sporu se jeví být zejména výpověď svědka [jméno] [příjmení] (blíže odstavec 5. odůvodnění napadeného rozsudku) o tom, že vadná geometrie byla seřízena, všechny opravy byly hotovy k datu [datum], a rovněž o tom, že žalobce odsouhlasil výměnu nádobky ostřikovačů, kterou bylo nutné objednat a tím delší dobu opravy o 14 dnů. Popsané odpovídá výpovědi žalobce (u jednání dne [datum] v tom směru, že svědkovi schválil výměnu nádrže ostřikovačů), účastnické výpovědi žalovaného a písemným záznamům obsaženým ve faktuře [číslo] ze dne [datum] vystavené zmíněným svědkem. Proti těmto závěrům (že vady na vozidle byly odstraněny) sobě pak stojí zápis z [právnická osoba], ze dne [datum], ve kterém se po kontrole geometrie zadní nápravy uvádí zjištění nebezpečné závady typu C, týkající se nápravy, která je buď prasklá, zdeformovaná či zkorodovaná, který provedl technik [jméno] [příjmení], jenž byl rovněž v řízení vyslechnut jako svědek a vypovídal mj. o ohnutí zadního kola viditelném okem. Ve zmíněném písemném záznamu STK [obec] tato závada nebyla podrobněji popsána. Oproti tomu další záznam [právnická osoba], svědčí o hodnotách geometrie vozidla [datum], které byly po seřízení v pořádku. Obdobně dne [datum] [příjmení] [příjmení] kontroloval geometrii s tím, že nápravy umožňují její seřízení. V řízení byl pak zpracován znalecký posudek v době, kdy na tachometru vozidla bylo najeto 160 486 km. Znalec na uložení ramen zadní nápravy zjistil utržený vždy jeden tlumič vibrací, nikoli silentblok, geometrie kol byla seřízena, pokud jde o zadní nápravu, na požadované hodnoty. Při prohlídce dne [datum] nebylo zjištěno poškození zadní nápravy, které by bránilo provozu vozidla, nebylo viditelné ani poškození zadní nápravy. K technickému stavu v době prodeje se znalec nemohl věrohodně vyjadřovat, při prohlídce nezjistil, že by byla provedena výměna či oprava prvků zadní nápravy (uvedené nutně zjistit nemusel – blíže viz výslech znalce). Jestliže žalovaný koupil vozidlo od [jméno] [příjmení] dne [datum] se stavem tachometru 157 000 km a to dne [datum] získalo vozidlo technickou prohlídku na dva roky a bylo hodnocené jako bez závad, rovněž bez závad byla provedena evidenční prohlídka dne [datum] v [právnická osoba], a soud I. stupně písemný znalecký posudek soud I. stupně doplnil výslechem znalce, ve kterém znalec zpochybnil odbornost svědka [příjmení], jenž se ve své výpovědi vyjadřoval o poškozených silentblocích, ale jednalo se o tlumiče vibrací, blíže se vyslovil k nemožnosti seřízení geometrie, která je otázkou ekonomickou, k možnosti rozdílných výsledků u STK, která používá jen příložná měřidla, a která jsou méně přesná než při měření laserem, pak obstojí skutkové závěry soudu I. stupně, které na základě dokazování učinil. Vypovídací hodnotu protokolu [právnická osoba], ze dne [datum], vedle poukazu na neodbornost technika snižuje i pouze zcela obecná definice zjištěných závad, bez jejich podrobnějšího popisu. Na základě výše uvedeného i odvolací soud má za to, že byť stručné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně s popisem důkazů a uvedením skutkových zjištění odpovídá provedeným důkazům, pravidlům, která pro jejich hodnocení platí, zásadám logiky a posuzování důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Poukazuje rovněž i na výslech žalobce, který vedle dalšího uvedl, že schválil výměnu nádobky ostřikovačů panu [příjmení], myslel, že bude do dvou, tří dnů. Nemělo mu být řečeno, že se oprava bude prodlužovat o 14 dnů. V tomto směru však odvolací soud poukazuje na to, že svědecká výpověď má větší důkazní váhu než výpověď účastnická, navíc žalobce, který by tak zpochybňoval své vlastní jednání, na základě, kterého pak [datum] od kupní smlouvy odstoupil a podal tuto žalobu. Odvolací soud tak považuje za správný závěr, že po dohodě došlo k prodloužení lhůty pro vyřízení reklamace, jehož důsledkem je, že z tohoto důvodu žalobci právo na odstoupení od kupní smlouvy nevzniklo. Žaloba by přesto mohla být důvodná, pokud by bylo zjištěno, že předmětný automobil měl i po opravách v autoservisu [jméno] [příjmení] vady, které by bylo možné považovat za podstatné, tedy pro které by bylo možné dovozovat, že žalobce při vědomosti jejich existence by na uzavření předmětné kupní smlouvy neměl zájem a o nichž by žalovaný při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel. Ani tyto skutečnosti však naplněny nebyly. Břemeno důkazní o tom, že vozidlo mělo podstatné vady, které nebyly k datu [datum] nebo i později opraveny, leží na žalobci, přičemž ten, jak ostatně poznamenal znalec, si nepočínal s dostatečnou pečlivostí, kdy je mohl nechat prohlédnout znalcem a zjistit tak jeho technický stav v době relevantní, tj. před i po provedení, podle žalobce„ údajné“ opravy. Takto však nepostupoval, vozidlo po opravě na následnou výzvu nepřevzal a dále se o něj nezajímal, domáhal se pouze vrácení kupní ceny.

14. Jak již bylo uvedeno skutkové závěry soudu I. stupně tak i odvolací soud považuje za správné, odpovídající zásadě volného hodnocení důkazů, které soud I. stupně učinil na základě závěrů o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností vzhledem k tomu, co zjistil z jednotlivých provedených důkazů. Toto hodnocení jako výsledek vnitřního přesvědčení věc projednávající soudkyně, je pak i logické z hlediska jejího myšlenkového postupu a odpovídá pravidlům logického myšlení. Pokud měl odvolací soud tento postup, úvahy a hodnocení soudu I. stupně z pohledu výše uvedených pravidel přezkoumat, došel ke stejným závěrům. Stran učinění zjištění z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], před tvrzeními a účastnickou výpovědí žalobce o průběhu prací na vozidle a pokynech žalobce mu udělených při odstraňování vad, připomíná že svědek vypovídal pod sankcí trestního stíhání v případě nepravdivosti své výpovědi. Svědecká výpověď je důkazem vyšší právní síly a zde navíc odpovídá i dalším důkazům, a to listinám – faktuře, ve které je zachycen obsah komunikace a pokynů žalobce směrem ke svědkovi, byť je zřejmé, že tato vznikla v době, kdy se již vědělo o sporu účastníků. Závěr o neexistenci vady zadní nápravy proti sobě stojí výpověď svědka [příjmení] (ohnuté zadní kolo) a záznam STK [obec] z [datum], zjišťující závadu typu C z hlediska pouze zcela obecné definice, oproti dalším důkazům, a to následným prohlídkám vozidla [datum], kdy již vozidlo bylo bez závad, zpochybnění odbornosti svědka [příjmení] znalcem [příjmení] a nepřímo pak i skutečnost, že vozidlo mělo platnou STK, kterou získalo na dva roky od [datum], při které, pokud by byla ohnutá náprava, by uvedené muselo být zjistitelné pouhým okem, muselo být uvedené zaznamenáno. Od zakoupení žalobcem bylo najeto cca 900 km, závada nezjištěna. Mělo-li dojít k poškození zadní nápravy, k jejímu ohnutí, okem viditelnému, pak jindy toto zaznamenáno nebylo. Nemožnost seřídit geometrii pak může představovat vadu odlišnou od vady náhrady způsobené ohnutím, tuto bylo možné následně seřídit (viz výše označená měření a posudek znalce [příjmení]). Znalec přitom nezjistil výměnu, poškození zadních náprav, byť se mohl hodnověrně vyjádřit pouze ke stavu v době, kdy on sám vozidlo prohlížel, ke stavu minulému pouze s tou výhradou, že případné změny bylo možné„ zamaskovat“, ani to však nezjistil.

15. Odvolací soud považuje za správné i právní závěry soudu I. stupně ohledně práva na odstoupení od smlouvy po nikoli včasném vyřízení reklamace dle ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele a § 2002 odst. 1 o. z. Žalobci k datu, kdy tak učinil, tedy od smlouvy odstoupil dne [datum], mu nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy, neboť v důsledku objednávky – výměny nádobky ostřikovačů, která byla dodána později, byla lhůta k odstranění vad prodloužena. Nad rámec uvedeného se zabýval i posouzením podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., tedy existuje-li vada na vozidle, kterou lze kvalifikovaně označit jako podstatné porušení smlouvy s právem od smlouvy odstoupit, ani tato zjištěna nebyla. Ze všech těchto důvodů odvolací soud ve výroku I o věci samé a rovněž ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu byl rozsudek soudu I. stupně jako ve výroku správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, přičemž na odůvodnění výroku III v rozsudku soudu I. stupně v jeho odstavci 17. lze pro stručnost odkázat.

16. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v řízení před soudem I. stupně odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 220 o. s. ř.). Žalovaný byl v řízení úspěšný a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty, vedle částky 10.000 Kč, které složil jako zálohu na náklady znaleckého posudku, představují jeho náklady na zastoupení advokátkou. Ty soud I. stupně vypočetl a přiznal podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. AT, za 18,5 úkonu právní služby v sazbě po 9.300 Kč a 19x režijní paušál po 300 Kč a dosáhly celkové výše 177.750 Kč. V průběhu odvolacího řízení se navíc zástupkyně žalovaného stala plátkyní daně z přidané hodnoty, což by znamenalo jejich další navýšení o 21% náhradu této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Jestliže by se výše náhrady nákladů řízení v jednom stupni řízení měla blížit výši žalované částky (200.229,50 Kč ku 249.000 Kč) nepovažuje odvolací soud použití advokátního tarifu pro určení jejich výše za případné, úměrné a spravedlivé s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a k její složitosti. Jejich výši, resp. sazbu odměny za zastoupení advokátkou v jednom stupni řízení tak odvolací soud určil obdobně, jak by vyplývala s nálezem Ústavního soudu zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., upravující sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni. Odměna za zastoupení advokátkou v jednom stupni řízení tak činí 40.780 Kč, náhrada 16 režijních paušálů po 300 Kč představuje 4.800 Kč (ohledně tří úkonů – doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum], ze dne [datum] a označení listinných důkazů ze dne [datum] se nejedná o úkony vynaložené účelně, za které by jinak náležela odměna/paušální náhrada). Výše uvedené navýšené o 21% náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 9.571,80 Kč, plus 10.000 Kč záloha na náklady důkazu. Náklady řízení žalovaného v řízení před soudem I. stupně, k jejichž náhradě byl zavázán žalobce tak dosahují celkové výše 65.151,80 Kč. Tuto částku byl žalobce zavázán zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalovaného – advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. I v řízení před odvolacím soudem byl žalovaný zcela úspěšný a má proto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu jeho nákladů. Náklady odvolacího řízení tvoří náklady na zastoupení advokátkou za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání; účast u jednání odvolacího soudu) v sazbě mimosmluvní odměny po 9.300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k ), g, § 7 bod 5. AT), dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT), cestovné ze sídla advokátky k jednání soudu a zpět ve výši 994,30 Kč (osobním automobilem tovární značky Škoda Octavia, ujeto 140 km – základní náhrada 140 km x 4,70 Kč = 658 Kč; náhrada PHM 140 km x 5,1 l/100km x 47,10 Kč motorové nafty = 336,30 Kč – vše podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb.). I tyto náklady jsou navýšené o náhradu daně z přidané hodnoty, které je zástupkyně žalovaného plátkyní, představující částku 4.324,80 Kč Náklady odvolacího řízení žalovaného tak činí 24.919,10 Kč.