18 CO 318/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřel a soudců JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Michala Kadlečka, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem ul. datum , PSČ obec zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení jediného dědice o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2021, č. j. 104 C 67/2018-205,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Krajskému soudu v Brně na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 8.543 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], narozená dne 5. 3. 1957, bytem [adresa], je dědičkou ze závěti sepsané dne 5. 10. 2012 po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne 24. 9. 1932, naposledy bytem [adresa] (výrok I). Dále soud uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 34.044,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II), a zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně, náhradu nákladů řízení 468 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud vyšel z toho, že podpis na listině označené jako závěť, podepsané svědky [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], s uvedením data 5. 10. 2012, není pravým podpisem zůstavitelky, jedná se o tzv. technický padělek, který byl předkreslen a přepsán perem. Dále uvedl, že tento závěr znaleckého posudku zcela koresponduje s dalšími provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi svědků závěti, když svědkyně [jméno] [příjmení] se nebyla schopna k okolnostem vzniku a sepisu závěti vůbec vyjádřit a nedokázala vysvětlit, jak se její podpis na listinu dostal. Ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení a v řízení před soudem pak existují zásadní rozpory, když se svědek lišil v popisu okolností o tom, kdo jej požádal o sepis závěti (druh žalobkyně pan [příjmení] či sama zůstavitelka) a zda závěť zůstala po podpisu u zůstavitelky či zda si ji vzal svědek ihned k sobě do úschovy, a soud jeho výpověď hodnotil jako nevěrohodnou. Soud dospěl k závěru, že předmětná závěť nesplňuje zákonné formální náležitosti ustanovení § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), je proto neplatná, když bylo prokázáno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] předmětnou allografní závěť vlastní rukou nepodepsala a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně neprohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli. Soud proto žalobu zamítl. Dále soud v odůvodnění uvedl, že pokud byly ve věci provedeny další důkazy či nebyly provedeny jiné stranami sporu navrhované důkazy, soud tyto nehodnotí, resp. je neprováděl, proto, že pro meritorní rozhodnutí nejsou z hlediska právního posouzení významné.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Uvedla, že soudní znalec dospěl k závěru, že podpis na sporné závěti není podpisem zůstavitelky, neboť podle něj byl podpis„ předkreslen“ jiným psacím prostředkem (nejspíše grafitovou tužkou), posléze obtáhnut perem a původní podpis byl poté nedokonale vygumován. Při jednání 8. 6. 2021 vznesla vůči znaleckému posudku kvalifikované připomínky, když uvedla, že znalecký posudek vyvolává otázku, jak je možné, že se nedochovala rezidua (zbytky) grafitu pod výsledným podpisem, když tam, kde by pigment obyčejného pera překrýval grafitovou tužku, nemohl být grafit v těchto místech následně vygumován Za tímto účelem navrhla provedení výslechu znalce a zpracování revizního znaleckého posudku. Soud prvního stupně však uvedeným důkazním návrhům nevyhověl. Přitom musel mít ohledně správnosti znaleckého posudku pochybnost, vyvolanou přinejmenším jejím kvalifikovaným zpochybněním. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů soud není oprávněn učinit si úsudek sám, ale je povinen rozpory odstranit výslechem znalce, popřípadě nechat zpracovat revizní znalecký posudek. Pokud tak soud neučinil, postupoval v rozporu s výše uvedenou judikaturou. Odůvodnění, proč navrhované důkazy neprovedl, je zcela nedostačující.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného. Uvedla, že výtky žalobkyně vůči soudu spočívající v tom, že nevyslechl znalce a případně nevypracoval revizní znalecký posudek, nejsou na místě. Žalobkyně sama nepostupovala správně a nevyužila procesních možností, které jí poskytuje občanský soudní řád. Znalecký posudek byl žalobkyni doručen s výzvou, aby se ve lhůtě vyjádřila k posudku a sdělila, zda navrhuje výslech znalce při jednání. Ani na opakovanou výzvu soudu žalobkyně nereagovala a teprve při jednání 8. 6. 2021 navrhla provedení výslechu znalce. Ona sama se znaleckým posudkem v celém rozsahu souhlasila a nepožadovala výslech znalce při jednání. Dále žalovaná připomněla, že podpisu závěti zůstavitelkou měla být přítomna svědkyně [jméno] [příjmení], která si však při výpovědi u soudu na podrobnosti sepisu předmětné závěti vůbec nevzpomněla. Uvedla sice, že podpis a písmo na předmětné závěti je jejím písmem, nevzpomněla si však, že by dříve viděla text závěti, či že by byla přítomna situaci, při které by závěť byla pořizována. Zůstavitelku viděla asi 2× v životě, druhého svědka závěti nezná. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výpovědi uvedl, že si nevzpomíná na podrobnosti průběhu podpisu závěti, pouze předpokládá, že závěť zůstavitelce přečetl, a že zůstavitelka řekla, že s tím souhlasí. Svědek také vypovídal odlišně než v pozůstalostním řízení. Znalecký posudek je obsáhlý a závěry znalce jsou naprosto jednoznačné, přičemž znalec své závěry řádně odůvodnil. Soud pak správně dovodil, že zpracovaný znalecký posudek je jednoznačným a nepochybným důkazem, proto z něho při svém rozhodování vyšel. Z výslechu svědků závěti pak nepřímo vyplývá, že zřejmě u údajného podpisu zůstavitelky na závěti nebyli přítomni.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení vydání předcházející, doplnil dokazování výslechem znalce (§ 213 odst. 4, § 127 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobkyně podala proti žalované žalobu na určení, že žalobkyně je dědičkou ze závěti sepsané dne 5. 10. 2012 po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené 24. 9. 1932, zemřelé 2. 4. 2016, na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2018, č. j. 58 D 621/2016-184, vydaného v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení]. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 58 D 621/2016 bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne 2. 4. 2016, jako rozvedená, jako jedinou dědičku podle zákonné posloupnosti ve smyslu ust. § 1635 odst. 1 OZ zanechala svou dceru [jméno] [příjmení] (žalobkyni). Zůstavitelka formou notářského zápisu sepsaného notářem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 5. 4. 2005, pod sp. zn. NZ [číslo], N 293/2005, pořídila listinu o ustanovení správce dědictví, v níž správcem celého dědictví povolala svou vnučku [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] (žalovanou). Zůstavitelka pro případ smrti pořídila závětí a listinou o vydědění sepsanou formou notářského zápisu notáře JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 3. 2005 pod sp. zn. NZ [číslo], N 253/2005, v níž svou dědičkou ustanovila vnučku [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], více dědiců povoláno nebylo, současně vydědila svou dceru [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] (žalovanou) z důvodu, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. [spisová značka], byla odsouzena pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku a dále z důvodu, že o zůstavitelku trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako její dcera měla projevovat. Do pozůstalostního spisu byla dne 29. 7. 2016, koncipientkou advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], předložena závěť zůstavitelky, v níž zůstavitelka uvedla, že je výlučným vlastníkem v závěti specifikovaných nemovitostí, a že za dědičku těchto nemovitostí, jakož i za dědičku všech svých movitých věcí ustanovuje svou dceru [jméno] [příjmení]. Pod textem závěti se datum nenachází, u podpisu dvou svědků pod jejich prohlášením je uvedeno datum 5. 10. 2012. V průběhu pozůstalostního řízení vznikl spor o dědické právo mezi pozůstalou vnučkou [jméno] [příjmení] (žalovanou), dědičkou ze závěti ze dne 7. 3. 2005, sepsanou formou notářského zápisu, a pozůstalou dcerou [jméno] [příjmení] (žalobkyní), dědičkou z allografní závěti ze dne 5. 10. 2012, když žalovaná neuznala závěť ze dne 5. 10. 2012 za platnou a pravou, a vzhledem k tomu, že tato závěť byla sepsána formou listiny soukromé, byla žalobkyně odkázána dle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, k podání žaloby na určení, že je dědičkou po zůstavitelce.

7. Jako předběžnou otázku bylo třeba v dané věci posoudit pravost a platnost závěti zůstavitelky, která nebyla napsána vlastnoručně zůstavitelkou, avšak údajně zůstavitelkou podepsána, a která byla předložena 29. 7. 2016 v rámci řízení o pozůstalosti.

8. Podle ustanovení § 3069 OZ, při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

9. Podle § 3070 věta první OZ, zemře-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

10. Ustanovení § 3070 OZ je speciálním přechodným ustanovením vůči § 3028 odst. 3 OZ. Z jeho změní lze dovodit, že i nadále platí zásada, že platnost pořízení pro případ smrti je třeba posuzovat podle právní úpravy platné (účinné) ke dni jeho pořízení. Výraz„ odporují“ je třeba vykládat tak, že se jedná o pořízení pro případ smrti, která jsou podle dosavadní úpravy neplatná. Tedy v případech, kdy zůstavitel sepsal pořízení pro případ smrti datované před 1. 1. 2014 a zemřel za účinnosti nového OZ, bude třeba posoudit jeho platnost nejprve podle právních předpisů účinných ke dni pořízení. Jestliže bude pořízení podle dosavadní právní úpravy platné, není třeba zabývat se otázkou, zda je platné také podle OZ, neboť v takovém případě se OZ neuplatní. Jestliže bude pořízení pro případ smrti podle dosavadní právní úpravy neplatné, bude nezbytné posoudit jeho platnost podle OZ. Bude-li nová úprava v OZ (co do požadavku na formální či obsahové náležitosti) mírnější a pořízení podle OZ platné, bude v pozůstalostním řízení třeba z něj vycházet. Závěr o neplatnosti pořízení pro případ smrti tak bude možné učinit jen v těch případech, kdy právní jednání zůstavitele bude neplatné, jak podle dosavadních právních předpisů, tak podle OZ.

11. Podle ustanovení § 476 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ 1964“), zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu (odst. 1). V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná (odst. 2).

12. Podle § 476b OZ 1964, závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

13. Podle ustanovení § 1534 OZ, závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

14. V případě prosté allografní závěti (o kterou jde v dané věci) je právní úprava OZ i OZ 1964, co do požadavku na formální a obsahové náležitosti shodná, s výjimkou požadavku na uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla podepsána, který na závěti (obecně) klade ustanovení § 476 odst. 2 OZ 1964. Na předmětné závěti se pod vlastním textem závěti nachází věta„ Tato závěť byla sepsána v [obec], [ulice a číslo], níže uvedeného dne“. Následuje podpis„ [příjmení] [jméno]“, dále prohlášení svědků závěti, text„ V [obec] 5. 10. 2012“ a pod ním podpisy svědků závěti. Uvedené datum lze tedy považovat za den sepisu závěti, případně i podpisu závěti svědky. Vzhledem k tomu, že se na listině jiné datum nenachází, je třeba učinit (ve shodě se soudem prvního stupně) závěr o tom, že v závěti není uvedeno datum, kdy byla závěť podepsána. Tato chybějící náležitost závěti podle požadavku § 476 odst. 2 OZ 1964 (tedy úpravy platné v době sepisu závěti, dle data v ní uvedeného), způsobující neplatnost závěti, je pak nutno překonat aplikací (mírnější) úpravy podle OZ, která podmínku uvedení data podpisu na závěti nestanoví.

15. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných zákonných ustanovení. Na jeho správné hodnocení žalobkyní uplatněného nároku odvolací soud pro stručnost odkazuje do odůvodnění napadeného rozsudku.

16. Za správné rovněž odvolací soud považuje soudem prvního stupně provedené hodnocení znaleckého posudku, vypracovaného znalcem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, Ing. [jméno] [příjmení], ke zjištění, zda zůstavitelka [jméno] [příjmení] vlastnoručně podepsala závěť ze dne 5. 10. 2012. Z písemného znaleckého posudku vyplývá jednoznačný závěr o tom, že sporný podpis, který má znít na jméno [jméno] [příjmení], na listině Závěť ze dne 5. 10. 2012, jejíž stav a obsah byl zjištěn dne 29. 7. 2016 Mgr. [jméno] [příjmení], notářskou koncipientkou pověřenou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], není pravým podpisem zůstavitelky [jméno] [příjmení], ale jedná se o tzv. technický padělek jejího podpisu. Znalec uvedl, že po komplexním vyhodnocení všech nalezených znaků zjištěných komparací sporného podpisu a zajištěných srovnávacích podpisů [jméno] [příjmení] a také zjištěných skutečností, svědčících tzv.„ technickému vzniku“ podpisu i přes absenci srovnávacích podpisů zůstavitelky z období co nejbližšího době vzniku podpisu sporného považuje za objektivně možné závěr zkoumání stanovit jako kategorický záporný. Takovýto závěr zkoumání se v identifikačním zkoumání ručního písma stanoví v případě, kdy na základě provedeného důkazu má znalec jistotu, že pisatelem sporného a srovnávacího materiálu není tatáž osoba.

17. Odvolací soud při jednání doplnil dokazování výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který potvrdil písemně podaný znalecký posudek. V souvislosti s odpovědí na odvolací námitku žalobkyně znalec, shodně jako v posudku, uvedl, že po provedené analýze všech srovnávacích podpisů, které měl k dispozici, po vzájemné komparaci významných znaků mezi sporným podpisem a srovnávacími podpisy zůstavitelky, nalezl jak některé shodné znaky, jejichž důsledkem je určitá optická podobnost sporného podpisu na závěti s jejími podpisy, tak ale také identifikačně velmi významné rozdílné znaky. Po komplexním vyhodnocení všech znaků se kloní na stranu nepravosti podpisu, tedy, že jeho pisatelkou není zůstavitelka. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo zajistit více podpisů z období, kdy je sporná závěť datována, kdy měla vzniknout, nepovažoval za této situace za možné závěr zkoumání stanovit jako kategorický. Nicméně i tak se kloní k pravděpodobností ve vysoké pravděpodobnostní rovině k tomu, že se nejedná o pravý podpis zůstavitelky. Dále pak při analýze sporné závěti zjistil, že v prostoru sporného podpisu na závěti došlo k narušení povrchové vrstvy papíru nějakým mechanickým způsobem, zřejmě gumováním, a že podél tahů sporného podpisu se nachází fragmenty drobných průtlaků, které v podstatě kopírují, v některých místech přesně, v některých místech méně přesně, kontury sporného podpisu. Zabýval se proto i možností, zda kontury nevznikly tak, že byl protlačen nebo otřen okraj psacího prostředku. Tuto možnost však vyloučil z důvodu, že kontury bývají jenom podél pravého okraje těchto tahů, anebo podél horních obratů, pokud drží psací prostředek pravák. Pokud je to levák, naopak kontury bývají po levé straně tahů nebo podél dolních oblouků v oblých tazích. Ve sporném podpisu jsou však kontury, jak zprava, tak zleva, což v podstatě vylučuje možnost, že by se mohlo jednat právě o důsledek vyššího náklonu použitého psacího prostředku. Takže pod sporným podpisem, resp. v rámci tahů sporného podpisu, se nacházejí protlačené tahy dalšího zápisu, který svojí konstrukcí odpovídá téměř přesně spornému podpisu. Při mikroskopickém zkoumání byly patrné fragmenty nějakého média, které ve znaleckém posudku pojmenoval, že se jedná patrně o stopy grafitu, nicméně není v jeho kompetencích, ale ani jeho odborných technických silách určit, že se skutečně jedná o grafit. Vychází z praxe, že nejběžnějším prostředkem bývá právě tužka. Nelze samozřejmě úplně vyloučit, že by nemusela být použita grafitová tužka, ale jiný psací prostředek, například gelové pero, které je mazatelné. Jeho zjištění znamená, že v prostoru sporného podpisu jsou stopy technického zásahu, ať už je to mazání gumou předkreslení grafitovou tužkou, nebo zda je to mazání speciální gumou nějaké gelové tužky. Na sporném podpisu se vyskytují průtlaky, které korespondují i poměrně přesně s tahem podpisu. Na základě uvedeného pak původní závěr zkoumání, který by stanovil na základě všech nalezených znaků písma ve vysoké pravděpodobnostní rovině, že se nejedná o pravý podpis, v podstatě povyšuje tak, že tento závěr činí kategoricky. Konečně znalec uvedl, že způsob vlastního provedení překreslení pro stanovení uvedeného závěru není podstatný. Mohla by nastat situace, že podpis nebyl napsán psací médiem, ale mohl být jenom protlačen, třeba suchou kuličkou nebo suchým hrotem.

18. Důkaz znaleckým posudkem je soud oprávněn hodnotit podle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého názoru a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Ve smyslu uvedených atributů, podléhajících hodnocení soudu, nelze znaleckému posudku vypracovanému v projednávané věci nic vytknout. Znalecký posudek je z formálních hledisek úplný (§ 39 a násl. vyhlášky č. 503/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

19. Na základě shora uvedeného, má odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, za prokázané, že listina označená jako závěť ze dne 5. 10. 2012 nebyla podepsána vlastnoručně zůstavitelkou [jméno] [příjmení], a že rovněž zůstavitelka před dvěma svědky současně přítomnými výslovně neprohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli, a tudíž není platnou závětí ve smyslu ustanovení § 1534 OZ.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně správných výroků o nákladech řízení účastníků (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a nákladech řízení státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

21. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení státu vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když odvolací soud uložil podle výsledku řízení neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit náklady vzniklé státu v odvolacím řízení vyplacením znalečného.

22. Výrok III o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků vychází ze zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně s odvoláním nebyla úspěšná, proto je povinna zaplatit v odvolacím řízení úspěšné žalované její účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Tyto spočívají v mimosmluvní odměně za zastupování advokátem, který v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby po 2.500 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) a náleží mu dvě paušální náhrady režijních nákladů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu ze Znojma do Brna a zpět za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a cestovní náhrady v souvislosti s uvedenou cestou (140 km), při průměrné spotřebě 7,1 litru na 100 km, vyhláškové ceně za litr BA 40,50 Kč a paušální sazbě 4,70 Kč za kilometr, celkem 1.060 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), což, včetně 21% náhrady DPH (1.483 Kč), činí celkem 8.543 Kč. Uvedenou částku nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).