18 CO 329/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitostí o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2021, č. j. 6 C 316/2019-205,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 4.961 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vyklidit nemovitosti v k. ú. obec v tomto výroku blíže specifikované. Ve výroku II byl žalovaný zavázán nahradit žalované na nákladech řízení částku 20.328 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III nebyla přiznána náhrada nákladů České republice a ve výroku IV bylo rozhodnuto, že o náhradě nákladů ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Měl za to, že v řízení bylo podstatné zkoumat svéprávnost zůstavitele – bratra žalobce, aby bylo najisto postaveno, zda závěť je platná či neplatná. Nelze totiž dovozovat, že by domnělé zavrženíhodné jednání žalobce vůči neplatné závěti mohlo být platné. Žalobce měl dědit z titulu zákonné dědické posloupnosti. Pro žalobce bylo překvapivé, pokud soud zkoumal jeho jednání při sepisu závěti a při jejím uplatnění. V průběhu řízení nevyšlo najevo, že by se soud zabýval touto skutečností a prováděl k ní dokazování. Žalobce nemohl předkládat důkazy a uvádět tvrzení k vyvrácení úvah soudu. Žalobce má diagnostikovanou demenci, je duševně nemocný a jeho jednání je třeba posuzovat v tomto kontextu. Není zřejmé, zda si vůbec byl vědom svého jednání a byl schopen posoudit jeho následky. Žalobce žádal, aby rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání rekapitulovala odvolací námitky žalobce a skutečnosti vyplývající jak z pozůstalostního řízení, tak i tohoto sporného řízení. Zdůraznila, že žalobce závěť začal zpochybňovat více než 2,5 roku po smrti zůstavitele. Měla za to, že předmětná závěť po zemřelém jméno příjmení je platná z důvodů ve vyjádření uvedených. Souhlasila ovšem se závěrem soudu I. stupně, že žaloba není důvodná. Navrhla potvrzení prvostupňového rozsudku s tím, že jí budou přiznány náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. K jednání odvolacího soudu dne datum byl žalobce řádně předvolán prostřednictvím zástupce dne datum. K jednání se žalobce nedostavil. Jeho podání – žádost o odročení jednání došlá do e-mailové schránky soudu dne datum ve 21: 12:30 hodin bylo na příslušnou kancelář předloženo po skončení jednání, konkrétně dne datum v 11:00 hodin. Žádost žalobce o odročení jednání tedy nebyla včasná. Pro dokreslení je třeba uvést, že žalobce neuposlechl požadavku soudu, zcela ignoroval přípis soudu ze dne datum, že má ve lhůtě do datum doložit jím tvrzené důvody žádosti o odročení jednání, které se mělo konat dne datum.

6. Shora uvedené důvody vedly odvolací soud k projednání věci dne datum v 8:30 hodin v nepřítomnosti žalobce. Jeho zástupce jednání přítomen byl a o odročení jednání nežádal.

7. Odvolací soud se ztotožňuje s přesvědčivým odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, na toto lze pro stručnost zcela odkázat.

8. K odvolacím námitkám žalobce je třeba uvést: Soud I. stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí nikoli tím, že by závěť zůstavitele jméno příjmení ze dne datum byla neplatná, nýbrž nedostatkem aktivní legitimace žalobce k podání žaloby podle § 189 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“) o vyklizení předmětných nemovitostí. V bodě 68 odůvodnění rozsudku je shrnuto, že soud má nadále velké pochybnosti o platnosti závěti, aniž by však bylo kategoricky uzavřeno, že závěť je či není platným právním jednáním. Naopak z tohoto bodu odůvodnění rozsudku je zřejmé, že nebylo nutné zabývat se platností závěti za situace, že byla zjištěna dědická nezpůsobilost žalobce ve smyslu § 1481 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a tím i nedostatek jeho aktivní věcné legitimace.

9. Ustanovení § 1481 o. z. vylučuje z dědického práva mimo jiné i toho, kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. Mezi takové zavrženíhodné činy patří i fyzické nebo psychické donucení směřující ke zřízení závěti určitého obsahu, případně o jednání, jímž bylo zůstaviteli zabráněno projevit svou skutečnou vůli v závěti. Chybí-li skutečná vůle zůstavitele, jde o zdánlivé právní jednání (§ 551 a násl. o. z.). Z ustanovení § 1481 o. z. je zřejmé, že i taková zavrženíhodná jednání třetí osoby způsobující neplatnost, resp. dokonce zdánlivost právního jednání zůstavitele, jsou poměřována právě posléze zmíněným ustanovením a jsou-li zjištěna, je nutno ex offo přijmout závěr o dědické nezpůsobilosti takto zavrženíhodně jednající osoby. Nemůže proto obstát námitka odvolatele, že zavrženíhodného jednání proti závěti bratra by se žalobce mohl dopustit pouze tehdy, jednalo-li by se v případně závěti o platné právní jednání zůstavitele.

10. Soud I. stupně v souladu s judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3423/2011) přihlédl z úřední povinnosti i v tomto sporném řízení k tomu, že z provedeného dokazování vyplynula potřebnost aplikace § 1481 o. z. o dědické nezpůsobilosti, neboť tato nastává ze zákona a nezpůsobilý dědic dědit nemůže. Poukaz odvolatele na překvapivost rozhodnutí soudu I. stupně nemůže obstát, neboť dokazování bylo mimo jiné zaměřeno též na okolnosti sepisu a posléze uplatnění závěti, přičemž na základě skutkových zjištění z těchto důkazů byl přijat závěr o dědické nezpůsobilosti žalobce. Je také třeba poukázat na průběh jednání před soudem I. stupně dne datum, tj. po vypracování znaleckého posudku znalce příjmení jméno příjmení s tím závěrem, že text závěti napsal sám žalobce. Z protokolu o jednání ze dne datum je patrno, že účastníci byli poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Žalobce další tvrzení neučinil a další důkazy neoznačil. Ještě před tímto poučením však byli účastníci s možnou aplikací § 1481 o. z. seznámeni, o čemž svědčí obsah protokolu na straně 5 a následující, když se k otázce své dědické nezpůsobilosti žalobce prostřednictvím zástupce přímo vyjadřoval. Rozhodnutí soudu tudíž nelze hodnotit jako překvapivé.

11. Tvrzení žalobce z odvolání, že je sám osobou duševně nemocnou a není proto zřejmé, zda si vůbec byl vědom svého jednání a byl schopen posoudit jeho následky, je nepřípustnou novotou, ke které odvolací soud v systému neúplné apelace nesmí přihlížet (§ 205a o. s. ř. a contrario).

12. Pro vše shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve všech výrocích jako věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána zcela úspěšné žalované. Náhrady nákladů nad rámec vyúčtované náhrady v podání ze dne datum se zástupce žalované výslovně nevzdal. Jízdné nepožadoval. Z obsahu spisu se podává, že zástupce žalované učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne datum). Odměna za jeden úkon právní služby činí 1.500 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“). Náhrada hotových výdajů je představována částkou 600 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhlášky), náhrada za promeškaný čas strávený cestou z obec do obec a zpět částkou 500 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhlášky). Spolu s připočtením daně z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. činí celková náhrada nákladů odvolacího řízení částku 4.961 Kč.

14. O odměně za zastupování a hotových výdajích ustanoveného zástupce žalobce příjmení jméno příjmení v odvolacím řízení rozhodne soud I. stupně v samostatném usnesení. S ohledem na skutečnost, že ustanovený zástupce JUDr. jméno příjmení zastupoval v řízení zcela neúspěšného žalobce, nenáleží České republice náhrada hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování v odvolacím řízení (§ 149 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí / exekuci.