18 CO 33/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobce je dědic ze zákona a účastník pozůstalostního řízení o odvoláních účastníků proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 9. 2021, č. j. 9 C 41/2015-310,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 45.979,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.259 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce [jméno] [příjmení] je dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], a účastníkem dědického řízení sp. zn. 13 D 438/2014 (výrok I), žalobce zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29.644,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] náhradu nákladů řízení – znalečné ve výši 22.675,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Rozhodl tak o žalobě, k jejímuž podání byl žalobce podle § 170 odst. 1 z. ř. s. odkázán v pozůstalostním řízení po svém otci [jméno] [příjmení], zemřelém [datum]. Po provedeném dokazování neshledal žalobu za důvodnou. Při svém rozhodnutí vycházel zejména ze závěrů dvou znaleckých posudků, jimiž byl posuzován podpis zůstavitele na listině označené jako závěť ze dne [datum], se závěrem, že jde pravděpodobně o pravý podpis zůstavitele, uvedené potvrdili i svědci závěti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tedy i vůli zůstavitele, aby majetek po jeho smrti získala jeho dcera – žalovaná. Vycházel tedy z toho, že závěť ze dne [datum] je platná a pravá, podepsaná zůstavitelem a dvěma svědky a tato obsahuje i důvody pro vydědění spočívající v tom, že žalobce o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jež žalobce nevyvrátil.

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a domáhal se jeho změny a vyhovění žalobě. Uvedl, že soud vycházel zejména z toho, že sporný podpis je pravděpodobně pravým podpisem zůstavitele. Oba znalci poukázali na to, že se podpis svojí konstrukcí opticky podobá (nikoli shoduje) nacvičenému druhu srovnávacích podpisů, poukázal na to, že žalobce vyjádřil svůj nesouhlas s revizním znaleckým posudkem, kdy závěr znalkyně byl vyřčený toliko v rovině střední pravděpodobnosti, kdy on sám má za to, že soud měl vycházet z pochybností znalkyně o pravosti podpisu a z různosti svědeckých výpovědí. Závěr znalkyně je podle žalobce v rozporu s jí uváděnou a použitou metodou grafometrickou, kdy navíc takové zkoumání vyžaduje dokonalejší technické nástroje a přístroje. Znalci rovněž uvádí, že v tomto případě se nemůže jednat o technický padělek. Žalobce má za to, že takovouto jednoduchou parafu lze po nacvičení umístit pisatelem odlišným od zůstavitele přímo do textu závěti, bez potřeby technicky„ přepisovat z jiné listiny“. Dále uvedl, že svědky závěti byly osoby spojené přátelským a pracovním vztahem k žalované, resp. k jejímu manželovi (§ 1540 o. z.). Označil za nepravděpodobné, že by si zůstavitel nezvolil za svědka někoho z řad osob sobě dlouhodobě známých, kdy do doby podpisu závěti oba svědky v podstatě neznal. Od počátku žalobce rozporuje skutečnost, že by zůstavitel podepsal závěť toliko parafou, kdy pro podpis zásadních písemných právních jednání používal celé své příjmení. Zůstavitel byl velmi pečlivý, je nepravděpodobné, že by žalovanou o existenci závěti neinformoval. Žalovaná se vůči žalobci netajila tím, že udělá vše pro to, aby nedědil.

3. K tomuto odvolání podala vyjádření žalovaná, ve kterém označila odvolání žalobce za nedůvodné. Uvedla, že žalobce napadá rozhodnutí především z důvodu údajně nekritické akceptace závěrů znaleckého posudku. Zde však byly v zásadě zpracovány tři znalecké posudky se shodným závěrem, znalci vyloučili, že by šlo o padělek nápodobou, nebo podpis byl zcela smyšlený. To, že nebyl vysloven závěr o„ shodnosti podpisů“, je námitka z technického i pojmového hlediska naprosto neakceptovatelná. Další rozbor pravosti podpisu, laická polemika s výrazy a obraty uvedenými ve znaleckém posudku i vlastní pokus o rozbor pravosti podpisu jsou irelevantní. Pochybnosti o tom, zda notář či znalci pracovali s originálem závěti, je nemístná a opírá se jen o dohady žalobce. Se svědky byl zůstavitel v přátelském, resp. pracovním vztahu, což uvádí i sám odvolatel. Tvrzení, že svědek [příjmení] je dlouhodobým přítelem rodiny žalované, je zavádějící, opírá se jen o nedoložené domněnky. Z chaotických nedoložených tvrzení pak usuzuje nedůvěryhodnost svědků a nesplnění zákonných podmínek pro svědčení. Žalovaná má za to, že soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, navrhuje, aby krajský soud odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a zavázal jej k náhradě nákladů řízení. 4. [jméno] žalovaná pak podala odvolání proti výroku II o náhradě nákladů řízení, když měla za to, že při stanovení odměny jejího zástupce – advokáta byl nesprávně aplikován § 9 odst. 1, kdy správně měl být použit § 9 odst. 3 advokátního tarifu. Svůj názor opřela o nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1052/21. Současně napadla skutečnost, že jí soud i. stupně nepřiznal náhradu za dva provedené úkony, a to studium spisu dne [datum] a vyjádření k návrhům žalobce ze dne [datum]. Navrhla proto změnu výroku II v intencích svého odvolání.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že obě odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, rozsudek soudu I. stupně proto ve výroku I o věci samé a ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výroku II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky shledal odvolání žalované za důvodné, rozsudek soudu I. stupně tak změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

6. V odvolacím řízení nebyly účastníky řízení uplatněny žádné nové skutečnosti, nebyly navrženy ani žádné nové důkazy. Pro úplnost třeba dodat, že žalobcem původně označovaná svědkyně – jeho matka [jméno] [příjmení] podle údajů z informačního rejstříku systému základních registrů dne [datum] zemřela.

7. Jedná se o žalobu z odkazu v případě sporných skutkových otázek podle § 170 odst. 1 z. ř. s., kterou žalobce podal včas (blíže lze odkázat na odstavce 13. a 14. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav, zejména o tom, že zůstavitel [jméno] [příjmení], [datum narození], dne [datum] zemřel, zanechal přitom tři děti, a to [jméno] [příjmení] žalovanou, [jméno] [příjmení] – žalobce a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení předložena závěť zůstavitele ze dne [datum], psaná na psacím stroji, ve které zůstavitel veškerý svůj majetek odkazuje dceři [jméno] [příjmení], a dále obsahující prohlášení o vydědění žalobce [jméno] [příjmení] a dcery [jméno] [příjmení] z důvodu, že o něj nejevili zájem – svého syna zůstavitel neviděl od jeho 13 let, dceru nikdy neviděl, je pouze biologickým otcem na základě testů. Současně zůstavitel vydědil i potomky těchto dětí. Závěť podepsali i dva svědci – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] dědictví po zůstaviteli odmítla, vůči ní proto bylo řízení zastaveno (viz usnesení soudu I. stupně ze dne 7. 12. 2018, č. j. 9 C 41/2015-78).

8. Žalobce namítl, že závěť neobsahuje pravý podpis zůstavitele a rovněž tvrdil nenaplnění důvodů pro vydědění s tím, že jako syn má právo na povinný díl. Soud I. stupně zjistil, že smrt zůstavitele byla náhlá, zemřel doma na embolii, v době smrti ani před ní nebyl hospitalizován pro dlouhodobější nemoc, do té doby byl zdravým důchodcem, v kondici odpovídající svému věku. Měl problém pouze s křečovými žilami. Ve vztahu k podpisu na závěti provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který dospěl k závěru, že sporný podpis je pravděpodobně pravým vlastnoručním podpisem zůstavitele. Vyloučil, že by podpis byl zcela smyšleným, tedy vyhotoveným jiným pisatelem. Nenalezl žádné známky pro tzv. technické padělání, hypotézu pravosti podpisu považoval za pravděpodobnější než hypotézu podpisu napodobeného. Svůj závěr stanovil ve střední kladné rovině pravděpodobnosti. Na tomto závěru setrval i v dodatku znaleckého posudku, při kterém měl k dispozici více srovnávacích materiálů (o 3 nové ukázky podpisů). Ve vztahu k posouzení pravosti podpisu zůstavitele soud I. stupně provedl i revizní znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který dospěl v podstatě ke stejným závěrům jako posudek předchozí. Znalkyně mikroskopickým zkoumáním vyloučila hypotézu technického padělku a technického padělání. Vyloučila i variantu smyšleného podpisu. Nezjistila žádné rozdílné znaky, které by mohly vést k úvahám o padělku sporného podpisu. Uvedla, že s ohledem na snížené množství identifikačních znaků není možné vyslovit závěr ve vyšší než rovině střední pravděpodobnosti. Pro jednodušší charakter sporného podpisu nelze upřesnění závěrů očekávat ani po případném rozšíření srovnávacího materiálu. Ztotožnila se tak se závěry znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] i s jeho dodatkem. Skutkové závěry znaleckého posudku (v tom směru, jaká byla vůle a že závěť podepsal zůstavitel) potvrdili i svědci závěti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soudem I. stupně slyšení jako svědci. [příjmení] neshody v jejich výpovědích, zejména o posloupnosti událostí, jsou s ohledem na časový odstup pochopitelné, soud I. stupně obsah jejich výpovědí vyhodnotil zcela správně (viz odstavec 16 odůvodnění rozsudku). O záměru zůstavitele přenechat majetek pouze dceři – žalované, a nikoli synovi – žalobci, vypovídala i jeho družka, svědkyně [jméno] [příjmení]. Naproti tomu synové žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří měli vyvracet důvody vydědění žalobce, ničeho konkrétního o vztazích a kontaktech mezi žalobcem a jeho otcem – zůstavitelem neuvedli, jejich informace byly obecného rázu, zprostředkované a neaktuální. [příjmení] [jméno] [příjmení], další žalobcem označené svědkyně, nebylo možné uskutečnit, neboť již na konci roku 2017 zemřela. Za zásadní v tomto směru pak i odvolací soud považuje výslech [jméno] [příjmení], přítelkyně zůstavitele, která s ním od roku 2006 žila v domácnosti, žalobce nikdy neviděla. Tato potvrdila, že žalobce byl do konce svého života, pokud jde o myšlení, v pořádku, věci s ní probíral. Před ní se měl zůstavitel vyjádřit tak, že„ Pepík se nestará, nezajímá, nic nedostane“. Zůstavitel by jí řekl, pokud se se žalobcem potkal mimo byt, byla s ním prakticky každý den. Se skutkovými závěry, ze kterých soud I. stupně vycházel korespondují i výpovědi dalších osob – [jméno] [jméno], který bydlel se zůstavitelem ve stejném domě, a sociální pracovnice [jméno] [příjmení] uvedli, že se žalobcem se seznámili až po pohřbu, resp. po smrti zůstavitele. Naproti tomu znali žalovanou.

9. Závěť je dědický titul, odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám podíl na pozůstalosti. Pro závěť je stanovena písemná forma (srov. § 1532 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), a ta je zachována i při učinění závěti technickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu a totožnosti, tedy určení jednající osoby. V takovém případě jde o závěť allografní (§ 1534 o. z.), kterou musí zůstavitel vlastní rukou podepsat – alespoň příjmením, za podpis nelze považovat text, který neobsahuje označení zůstavitele, ani jméno, ani příjmení. Tomuto požadavku vyhovuje i podpis zkrácenou formou příjmení, tedy tzv. parafou. Svědci závěti potvrdili, že zůstavitel a pořizovatel závěti byli jedna a táž osoba (§ 1539 o. z.). Občanský zákoník nevyžaduje, aby svědci byli přítomni i sepisování závěti, podstatné je, aby byli oba současně přítomni a před nimi zůstavitel prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Podmínkou tedy je podpis zůstavitele vlastní rukou na závěti, před současně přítomnými dvěma svědky, vyslovení, že listina obsahuje poslední vůli a podpis svědků na závěti, vše uvedené bylo v tomto případě splněno. [příjmení] svědků jsou nezpůsobilé svědčit, jak upravuje ustanovení § 1540 odst. 1 o. z., pokud jde o osoby nesvéprávné, neznalé jazyka, v němž se projev činí, a rovněž také dědici, odkazovník či jemu osoba blízká, zaměstnanec dědice či odkazovníka. Uvedené v případě svědků závěti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] naplněno nebylo.

10. K odvolacím námitkám žalobce lze uvést následující: Je-li napadána pravost závěti, tj. že listinu nepodepsal zůstavitel, proti tomu zde jsou závěry dvou znalců z oboru písmoznalectví, učiněné sice v rovině střední pravděpodobnosti, ale podpořené dalšími důkazy – svědky závěti, kteří potvrdili, že zůstavitel a pořizovatel závěti byli jedna a táž osoba, vyjádřili se blíže i o důvodech závěti, jejich výpověď nemá rozpory, které by ji znevěrohodňovaly. Byli přítomni i prohlášení, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele. Rovněž i výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení]. Pokud jde o znalecké posudky, z jejich obsahu lze vycházet, neboť jsou věcné, logicky odůvodněné, srozumitelné a odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nespatřuje důvod pro jejich další revizi, která by stejně nic nového nepřinesla ani při větším množství vzorků písma či podpisů zůstavitele. Jak již bylo uvedeno podpis i tzv. parafou vyhovuje zákonným požadavkům, a podle znalců nejde o smyšlený podpis. Znalec [příjmení] vyloučil, že podpis vyhotovil jiný pisatel. Polemika žalobce s odbornými závěry znaleckého posudku není relevantní. Soud hodnotí a nemůže přezkoumávat správnost odborných závěrů znalců a nevidí pochybnosti ani ve vlastním obsahu znaleckého posudku, resp. znaleckých posudků, které považuje za logické, úplné, jasné a jejich závěry řádně odůvodněné, a hlavně odpovídající dalším důkazům, tedy nejedná se o důkazy zcela osamělé.

11. Svědci závěti nejsou nezpůsobilí ve smyslu § 1540 odst. 1 o. z., jde tedy o závěť pravou a platnou, obsahující i prohlášení o vydědění podle § 1646 odst. 1 písm. b/ o. z., jež je dostatečně určité a je naplněno v případě, kdy nepominutelný dědic o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by (jako jeho syn) projevovat měl. Z provedených důkazů (jak je blíže popsáno shora) vyplynulo, že tento důvod byl naplněn a existoval až ke dni smrti zůstavitele. Bylo na žalobci, aby prokázal, že důvod vydědění naplněn nebyl a že vydědění nebylo po právu. To se nestalo, naopak jeho odvolání bylo koncipováno spíše ve spekulativní rovině. Slyšení synové [jméno] a [jméno] [příjmení], pokud hovořili o kontaktech, jednalo se o zprostředkované informace, nejčastěji o d žalobce, navíc v době minulé, před rokem 2004, kdy ještě měli zahradu (blíže rovněž viz odůvodnění napadeného rozsudku odstavec 17.). Naproti tomu svědek [jméno] [jméno], který bydlel ve stejném domě, žalobce viděl až na pohřbu, obdobně svědkyně [jméno] [příjmení], která jej viděla poprvé až po smrti zůstavitele. Skutkovou verzi žalobce pak vyvrátila výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], poslední přítelkyně zůstavitele, která s ním byla v každodenním kontaktu od roku 2006.

12. Ze všech těchto shora uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé a ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

13. Ke změně pak došlo ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, jedná se o výrok II, a to pouze pokud jde výši odměny zástupce v řízení úspěšné žalované, kdy je namístě postupovat podle § 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1052/21). Zástupce žalované učinil v řízení před soudem I. stupně celkem 13 úkonů právní služby v sazbě mimosmluvní odměny po 2.500 Kč a další úkon v poloviční sazbě odměny ve výši 1.250 Kč (stran skladby těchto úkonů lze pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku – jeho odstavec 20.), k tomu náleží 14 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), to vše navýšené o náhradu daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 7.969,50 Kč a hotové náklady 60 Kč za kopie ze spisu, tedy celkem 45.979,50 Kč Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nepřiznal odměnu za úkon – studium spisu dne [datum], které trvalo celkem 5 minut patrně i proto, že v řízení nedošlo v mezidobí k žádným podstatným skutečnostem. Takový úkon nemá odvolací soud za účelně vynaložený, rovněž za samostatný úkon nepovažuje vyjádření ze dne [datum], jestliže se tento týká vyjádření ke jednomu znaleckému posudku a reakce žalobce na něj.

14. Žalovaná byla úspěšná i v řízení před odvolacím soudem a náleží jí proto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. úplná náhrada jeho nákladů. Tyto jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem za 3 úkony právní pomoci, a to pokud jde o věc samu - vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání odvolacího soudu v sazbě mimosmluvní odměny po 2.500 Kč za úkon, a dále za odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, které je v sazbě mimosmluvní odměny ve výši 890 Kč (za základ pro výpočet odměny odvolací soud bere rozdíl mezi náklady řízení přiznanými soudem odvolacím a soudem I. stupně; § 11 odst. 2 písm. c/, § 7 bod 4. advokátního tarifu), k tomu 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a náklady cestovného na cestu ze [obec] do [obec] a zpět, ujeto celkem 140 km, osobním automobilem tovární značky VW Multivan, [registrační značka] o průměrné spotřebě motorové nafty 7,7 l na 100 km a doložené ceně motorové nafty 39,90 Kč – základní náhrada 658 Kč (140 km x 4,70 Kč) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 430 Kč (140 km x 7,7 l [číslo] km x 39,90 Kč) podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. a rovněž náhrada za promeškaný čas cestou ze sídla advokáta k jednání soudu a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč (14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu). To vše navýšené o 21% náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 1.781 Kč Náklady odvolacího řízení v celkové výši 10.259 Kč byl žalobce zavázán zaplatit žalované k rukám jejího zástupce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).