18 Co 358/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby, ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená opatrovníkem Anonymizováno sídlem náměstí anonymizováno 2. anonymizováno, narozená datum bytem Anonymizováno zastoupená advokátkou anonymizováno sídlem anonymizováno o určení aktiv pozůstalosti, rozsudkem a opravným usnesením o odvolání žalobce a žalované 2/ proti rozsudku Anonymizováno z datum, č. j. Anonymizováno I. Rozsudek soudu prvního stupně se a) ve výrocích I, III a VII potvrzuje, b) ve výroku II mění tak, že žalovaná 2/ je povinna nahradit žalobci náklady řízení částka Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce, c) ve výrocích V a VI mění tak, že žalovaná 2/ je povinna nahradit Anonymizováno, na účet adresa, náklady řízení částka Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu (částka Kč) se Anonymizováno náhrada nákladů řízení nepřiznává. II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1/ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žalovaná 2/ je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce. IV. Žalovaná 2/ je povinna nahradit Anonymizováno, na účet Anonymizováno v adresa, náklady odvolacího řízení v částce, která bude určena v samostatném usnesení soudu prvního stupně, a to do tří dnů od právní moci uvedeného usnesení.

1. Výrokem I v záhlaví označeného rozsudku Okresní soud v adresa (dále rovněž „soud prvního stupně“ či „soud“) určil, že zůstavitel jméno FO, zemřelý dne datum, posledně bytem adresa, měl ke dni svého úmrtí ve svém vlastnictví pohledávku za žalovanou 2/ ve výši částka Kč, odpovídající hodnotě cenných papírů (v rozsudku přesně vymezených), které žalovaná 2/ dne datum zpeněžila a výtěžek si dne datum přivlastnila, a koženou sedací soupravu, nacházející se v domě zůstavitele. Výrokem II soud uložil žalované 2/ povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem III rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1/ nemá žádný z nich nárok na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV soud přiznal tituly před jménem jméno FO odměnu za výkon funkce opatrovníka částka Kč. Výrokem V soud uložil žalované 2/ povinnost nahradit Anonymizováno, na účet Anonymizováno v adresa, na náhradě nákladů vyplacených na odměně opatrovníka 64,4 % těchto nákladů, tedy částku částka Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem VI soud uložil žalobci povinnost nahradit Anonymizováno, na účet Anonymizováno v adresa na náhradě nákladů vyplacených na odměně opatrovníka 35,6 % těchto nákladů, tedy částku částka Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem VII soud rozhodl, že Anonymizováno se proti žalované 1/ náhrada nákladů řízení nepřiznává.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se žalobou doručenou datum domáhal určení, že jeho otec jméno FO, zemřelý datum (dále rovněž jen „zůstavitel“), byl ke dni smrti vlastníkem pohledávky za žalovanou 2/ ve výši částka Kč, odpovídající hodnotě cenných papírů, které žalovaná 2/ dne datum neoprávněně zpeněžila a výtěžek si dne datum přivlastnila, dále cenných papírů vedených na majetkovém účtu zůstavitele č. Anonymizováno v samostatné evidenci investičních nástrojů společnosti právnická osoba., v hodnotě částka Kč, pohledávek z titulu dohodnutého rozdělení zisku z prodeje společných nemovitostí v k. ú. adresa vůči jméno FO ve výši částka Kč a vůči jméno FO ve výši částka Kč, pohledávky vůči společnosti právnická osoba a. s. ve výši částka Kč a dále kožené sedací soupravy, nacházející se v domě zůstavitele.

3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, vydaným v řízení o dědictví po zůstaviteli (který zemřel jako ženatý, nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, ze zákona po něm dědí v první skupině dědiců rovným dílem jeho manželka anonymizováno, syn anonymizováno a nezletilá dcera anonymizováno), jímž bylo rozhodnuto o odvolání Jméno žalobce (žalobce) proti usnesení Anonymizováno soudu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo rozhodnuto o obvyklé ceně nově zjištěného majetku zůstavitele částka Kč, tvořeného pohledávkami ze smlouvy o penzijním připojištění, pohledávkami za Anonymizováno Anonymizováno z titulu přeplatku daní, posledním příjmem zůstavitele ve výši částka Kč, sníženým o částku připadající podle pracovně právních předpisů zůstavitelově manželce částka Kč), tedy o částce, která byla původně předmětem žaloby, cennými papíry v celkové ceně částka Kč vedenými u právnická osoba na účtu č. Anonymizováno, tedy opět o částce, která byla původně předmětem žaloby, a dále pohledávkami po částka Kč za jméno FO a za jméno FO, které byly rovněž původně předmětem žaloby. Dále byly určeny dluhy zůstavitele a čistá hodnota dědictví a potvrzeno dědictví podle dědických podílů (§ 175q odst. 1 písm. d/ občanského soudního řádu účinném do 31. 12. 2013). Ke sporným majetkovým hodnotám, mezi nimiž byla i předmětná pohledávka, nebylo podle § 175k odst. 3 o. s. ř. přihlíženo s tím, dědici se mohou svých práv ohledně nich domáhat žalobou podle § 175y odst. 1 o. s. ř. mimo dědické řízení.

4. Následně byla v projednávané věci žaloba ve vztahu k určení vlastnictví zůstavitele k cenným papírům v hodnotě částka Kč, k pohledávkám vůči jméno FO a jméno FO po částka Kč a k pohledávce vůči společnosti právnická osoba a.s. ve výši částka Kč vzata zpět a řízení bylo usnesením ze dne datum v této části zastaveno. Předmětem řízení tak zůstalo určení vlastnictví zůstavitele k pohledávce za žalovanou 2/ ve výši částka Kč a ke kožené sedací soupravě, koupené podle dokladu ze dne datum za částka Kč, když druhou z uvedených položek učinili účastníci nespornou.

5. Provedeným dokazováním vzal soud prvního stupně za prokázané, že zůstavitel žil v době svého úmrtí v manželství s žalovanou 2/, žil a hospodařil s ní minimálně od roku Anonymizováno, od kdy měli společné bydliště a narodila se jim společná dcera. Z žádného tvrzení nelze dovodit, že podílové listy v hodnotě částka Kč tvořily součást společného jmění, když manželství bylo uzavřeno až dne datum, byť po několikaletém partnerském soužití. Zůstavitel měl na svém majetkovém účtu podílové listy v hodnotě částka Kč, prostředky na jejich koupi pocházely z pravidelného vkladu částky částka Kč měsíčně, prováděného již od roku Anonymizováno, cenné listy tedy byly zakoupeny z jeho výlučných prostředků, nebyly součástí společného jmění a zůstavitel je nabyl za majetek náležející do výlučného vlastnictví. Krátce před smrtí zůstavitele, a některé i krátce po ní, byly podílové listy prodány a částka za ně získaná byla připsána na účet žalované 2/. Ta ani u prvního jednání neuvedla, jakou konkrétní částku investovala na účet podílových listů z částky částka Kč, získanou prodejem nemovitostí, ani z částky částka Kč a investice těchto částek do nákupu jí zpeněžených podílových listů neprokázala. Žalovaná 2/ neprokázala také tvrzení, že vůlí zůstavitele, projevenou v jí udělené plné moci, bylo pověřit ji převodem podílových listů s tím, aby si takto získané prostředky, tedy částku částka Kč ponechala. Neprokázala, že výlučně za její prostředky byly právě předmětné podílové listy koupeny, netvrdila ani neprokázala, že by jí byly podílové listy zůstavitelem případně darovány. Nebyl pak včas navržen důkaz, že s cennými papíry a ziskem z nich nakládala podle pokynu zůstavitele. U prvního jednání nebyl zodpovězen opakovaný dotaz soudu na tvrzenou udělenou plnou moc k nakládání s podílovými listy a nebylo sděleno ani to, má-li takovou plnou moc žalovaná 2/ k dispozici. Zůstalo tak nesporným, že zůstavitel měl ke dni svého úmrtí ve svém vlastnictví pohledávku za žalovanou 2/ ve výši částka Kč, odpovídající hodnotě zpeněžených cenných papírů a opak nebyl prokázán.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 2/ odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta a žalobci uložena povinnost nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu, že zůstavitel měl ke dni smrti za ní pohledávku ve výši částka Kč, odpovídající hodnotě cenných papírů. Sám soud učinil na základě provedeného dokazování zjištění o tom, že ona disponovala zůstatkem kupní ceny z prodeje nemovitosti, který převedla na účet zůstavitele, že na jiný účet zůstavitele byla poté uložena částka částka Kč z vypořádání jejího předchozího společného jmění manželů, a že za zůstavitele uhradila dluh částka Kč vůči jeho první manželce. Měla tedy pohledávku za zůstavitelem ve výši částka Kč. Z tohoto důvodu ji zůstavitel udělil pokyn, jak má tento jeho dluh zaplatit, což ona (nadaná dispozičním oprávněním k účtu zůstavitele) učinila. Tento pokyn zůstavitele plyne jak z uvedeného dispozičního oprávnění k účtu, tak ze skutečnosti, že zůstavitel poskytl pokyn, bez něhož by převod nemohl proběhnout. Hned po zadání pokynu k převodu (odkupu) předmětných cenných papírů (datum) a ještě před jeho provedením (datum) udělila zůstaviteli dispoziční oprávnění k jejímu účtu, na který byly prostředky převedeny (plná moc z datum). Ze skutečnosti, že si se zůstavitelem vzájemně udělili dispoziční oprávnění k účtům vyplývá, že si důvěřovali a činili tak na základě dlouhodobého soužití a společného hospodaření s financemi. Zůstavitel si byl dobře vědom toho, jaké výlučné prostředky ona poskytla na jeho účet, a že má tedy vůči ní dluh. Proto jí, vzhledem ke své diagnóze, pověřil předmětným převodem tak, aby byl dluh uhrazen. Protože její pohledávka vůči zůstaviteli byla takto z převážné části uhrazena, rozhodla se zbylý nedoplatek neřešit. Proto v dědickém řízení svoji pohledávku neuplatňovala. Žaloba byla tedy již od počátku bezpředmětná.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalobkyně 2/ označil odvolání za nedůvodné a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé. Uvedl, že argumentace žalované 2/ představuje jakousi alternativní verzi skutkového děje z její strany. Tato argumentace je však v celém rozsahu sestavená z tvrzení, která nebyla z její strany v řízení uplatněna, natož aby byla prokázána. Závěry žalované 2/ jsou excesivní a pro toto řízení nepoužitelné, včetně tvrzení o tom, že zůstavitel vše věděl a kontroloval. Žalovaná 2/ bez jakéhokoliv kontextu operuje se dvěma platbami, provedenými ve prospěch účtu zůstavitele, netvrdí však ani právní důvod, který za uvedenými platbami měl být, natož aby prokázala, že by tyto platby vytvářely její pohledávku za zůstavitelem (tj. že se například nejednalo o úhradu jejího dluhu vůči zůstaviteli) nebo, že by eventuální pohledávky žalované 2/ za zůstavitelem nebyly v mezidobí uhrazeny nebo jinak zkonzumovány. Verze žalované 2/ je nevěrohodná, plná nesrovnalostí, navíc byla opakovaně měněna a nikdy nebyla ze strany žalované 2/ poskytnuta v úplnosti. Uvedené nesrovnalosti se přitom objevovaly nejen v tomto, ale i v samotném dědickém řízeni. Soud prvního stupně v rozsudku výstižně rekapituloval účelový a nevěrohodný postup žalované 2/ jak v dědickém, tak nynějším soudním řízení. Soud tak nemohl dovodit existenci údajné pohledávky žalované 2/ za zůstavitelem, když naopak uvedl, že žalovaná 2/ své údajné pohledávky ani netvrdila ani neprokázala.

8. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výrokům II a VI o nákladech řízení. Uvedl, že soud nesprávně vyhodnotil hledisko procesního úspěchu účastníků řízení ve věci. Souhlasí se soudem v tom, že je potřeba odlišovat tarifní hodnotu úkonů právní služby realizovaných před částečným zpětvzetím a po něm. Dojde-li však k tomuto rozlišení, je nutno u těchto skupin úkonů právní služby také rozlišovat procesní úspěch účastníků v jednotlivých fázích řízení. Pokud by byly dány podmínky pro konstatování částečného procesního úspěchu žalované 2/ v řízení, pak by se měly týkat pouze úkonů realizovaných do datum. Poté se řízení vedlo již jen ohledně nižší tarifní hodnoty, ovšem žalobce byl v tomto rozsahu plně úspěšný a za příslušné úkony by mu proto měla být přiznána plná náhrada. Celý princip lze přirovnat k obecnému rozlišování mezi náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, kdy je odvolání proti meritornímu rozhodnutí milníkem, po němž se vychází z hlediska tarifní hodnoty i procesní úspěšnosti relativně samostatně. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že by žalovaná 2/ měla být v rozsahu částky částka Kč procesně úspěšná, neboť v době, kdy mu počala běžet lhůta k podání žaloby v této věci, panoval mezi dědici spor o to, v jakém rozsahu náleží finanční prostředky z poslední mzdy zůstavitele do dědictví či nikoliv, a bylo proto na místě zahrnout tuto majetkovou hodnotu předmětu tohoto řízení. Výsledek dědického řízení je takový, že dal jeho právnímu názoru fakticky zapravdu. Situace nebyla taková, že by nebyl schopen prokázat, že daná majetková hodnota do pozůstalosti náleží, a proto vzal žalobu částečně zpět. Právě naopak, žalobu bral částečně zpět pouze proto, že jeho právnímu názoru bylo v dědickém řízení vyhověno. Dále žalobce uvedl, že ohledně kožené sedací soupravy bylo žalobě vyhověno, a tedy nesouhlasí s tím, že by v rozsahu této majetkové hodnoty měl být považován za procesně neúspěšného. Žalobce rovněž namítl, že nalézací soud nesprávně vypočetl částku nákladů v souvislosti s náhradami za opotřebení vozidla, dále mu nebyla přiznána náhrada nákladů za písemné vyjádření na výzvu soudu, ani za nahlédnutí do spisu, které je dle aktuální judikatury legitimním úkonem právní služby, přičemž soud v odůvodnění nevysvětlil, proč jejich náhradu nepřiznal. Měla by mu tak být přiznána náhrada nákladů za 4 úkony právní služby dle tarifní hodnoty částka Kč ve výši částka Kč, náhrada nákladů za 4 úkony právní služby dle tarifní hodnoty částka Kč ve výši částka Kč, 9× režijní paušál ve výši částka Kč, cestovné za 2 cesty k soudnímu jednání spočívající v náhradě za PHM ve výši částka Kč, náhradě za opotřebení vozidla ve výši částka Kč na náhradě za zmeškaný čas ve výši částka Kč, dále DPH z uvedených položek částka Kč a náhrada zaplaceného soudního poplatku částka Kč, celkem tedy částka Kč. Ve vztahu k výroku VI žalobce uvedl, že účast žalované 1/ v řízení je formální nutností, že vůči ní není v protichůdném postavení, a že zájmy žalované 1/ jsou fakticky totožné s jeho zájmy, neboť i její jmění bylo kráceno protiprávním postupem žalované 2/. Vzhledem k těmto skutečnostem a k uvedené otázce procesní úspěšnosti a aplikaci § 150 o. s. ř., považuje žalobce za nesprávné, aby mu byla ukládána povinnost nést náhradu nákladů opatrovníka žalované 1/. Z opatrnosti dodává, že zatímco opatrovníku žalované 1/ byla přiznána náhrada za účast u setkání s mediátorem, tak žalobci za totožný úkon náhrada nákladů přiznána nebyla, přičemž stávající praxe je taková, že se uvedený úkon nepovažuje za úkon právní služby nahrazovaný v rámci řízení. Při zachování rovnosti mezi účastníky by náhrada tohoto úkonu měla být přiznána též žalobci vůči žalované 2/.

9. Žalovaná 2/ ve vyjádření k odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu o nákladech řízení uvedla, že ve vztahu k argumentaci žalobce týkající se hlediska procesního úspěchu účastníků uvádí, že se primárně neztotožňuje se samotným rozhodnutím soudu prvního stupně ve výroku I rozsudku, od kterého se odvíjí závěr o procesní úspěšnosti účastníků ve věci. S rozhodnutím soudu ve vztahu k nákladům řízení však nesouhlasí ze zcela odlišných důvodů než žalobce. Dle žalované 2/ se v dané věci jedná o spor o určení aktiv pozůstalosti, tedy v podstatě určení, co vše spadá do rozsahu pozůstalosti. V případech žalob na určení práva je pro určení tarifní hodnoty úkonů třeba vycházet ze zásady, že žaloba na určení odpovídá nepeněžitému plnění, a hodnota úkonu se stanoví podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Pokud by však odvolací soud dospěl k závěru, že je v dané věci potřeba při stanovení tarifní hodnoty postupoval dle ustanovení § 8 advokátního tarifu, je potřeba vnímat též odst. 7 uvedeného ustanovení, kdy se v dědických věcech považuje za tarifní hodnotu „obvyklá cena zůstavitelova majetku odpovídající výši dědického podílu klienta.“ V daném případě však soud prvního stupně vycházel při určení tarifní hodnoty z celkové hodnoty určovaných aktiv, přestože se jedná o dědickou věc a tarifní hodnota by měla odpovídat pouze výší dědického podílu žalobce. Dále žalovaná 2/ uvedla, že samotná výše odměny za úkony právních služeb ustanoveného opatrovníka byla soudem prvního stupně vypočítán chybně, kdy je sice reflektováno zrušení ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu ke dni 31. 12. 2021, nicméně soud prvního stupně nebral v potaz (již zrušené) ustanovení § 12a odst. 2 advokátního tarifu, kdy pro úkony právních služeb ustanoveného opatrovníka poskytnutých do 1. 1. 2022 činí sazba odměny za 1 úkon právní služby snížená podle odst. 1 nejvýše částka Kč. Co se poté týče odvolání žalobce do výroku VI rozsudku, žalovaná považuje za zcela správné, aby žalobci byla ukládána povinnost nést náhradu nákladů opatrovníka žalované 1/, a to vzhledem k nedůvodnosti samotné žaloby.

10. Žalovaná 1/ (prostřednictvím opatrovníka) k odvolání žalované 2/ uvedla, že žalovaná 2/, ač měla v řízení prostor, aby učinila ve věci potřebná skutková tvrzení a k jejich prokázání označila důkazy, zejména ve vztahu k finančním prostředkům, jež měla ze svého výlučného majetku (z prodeje nemovitosti či vypořádání dřívějšího společného jmění manželů) vložit na účet zůstavitele, a ve vztahu k použití těchto prostředků pro nákup předmětných cenných papírů. V tomto směru však žalovaná 2/ břemeno tvrzení a důkazní břemeno neunesla. Změna skutkových tvrzení učiněná žalovanou 2/ v průběhu řízení zejména v typu jí tvrzeného oprávnění k dispozici s předmětnými podílovými listy pak nepůsobí příliš přesvědčivě. Soud správně uzavřel, že žalovaná 2/ neprokázala tvrzení, že vůlí zůstavitele projevenou v udělené plné moci bylo pověřit ji prodejem podílových listů s tím, aby si takto získané prostředky ponechala. Neprokázala také, že předmětné podílové listy byly zakoupeny výhradně za její prostředky. Žalovaná 2/ ani netvrdila a neprokázala, že podílové listy zůstavitele nabyla jiným dispozičním úkonem učiněným ze strany zůstavitele, například darem. V řízení sice bylo prokázáno, že žalovaná na účty zůstavitele poukázala částku částka Kč a částka Kč, účel této dispozice však již prokázán nebyl. Vzhledem k tomu, že peníze jsou druhově určenými věcmi, nelze mít tímto za prokázané, že právě výlučně tyto prostředky byly následně použity na nákup v žalobě uvedených podílových listů. Žalovaná 1/ dále uvedla, že soud prvního stupně správně při výpočtu náhrady nákladů řízení užil ustanovení § 7 advokátního tarifu. Výrok IV rozsudku, týkající se určení odměny opatrovníka, odvoláním žalované 2/ napaden nebyl, přičemž je výrokem samostatným a nezávislým na ostatních výrocích rozsudku. Výroky napadené žalovanou 2/ nechť jsou jako správné odvolacím soudem potvrzeny. Ve vyjádření k odvolání žalobce proti výrokům II a VI rozsudku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2/ a o povinnosti žalobce hradit státu část nákladů vzniklých vyplacením odměny opatrovníku, navrhla žalovaná 1/ jejich potvrzení. Uvedla, že považuje za správné, když dle míry úspěšnosti ve sporu soud uložil žalobci poměrnou část nákladů na odměnu opatrovníka ustanoveného jí v řízení. Dále připomněla, že její opatrovník se aktivně podílel na průběhu mediace, organizaci setkání s mediátorem z adresa z důvodu blízko bydliště účastníků řízení, a na zajištění prostor pro mediační setkání, a to přesto, jak konstatuje sám žalobce, že účast žalované 1/ v soudním řízení byla spíše formální nutnosti.

11. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I až III a V až VII, jakož i řízení jeho vydání předcházející, při jednání přezkoumal.

12. Právní moc výroku IV o přiznání odměny opatrovníku žalované 1/ není odvoláními dotčena, neboť tato směřovala do skutkově samostatného výroku o věci samé či do závislých výroků o nákladech řízení (§ 206 odst. 2, 3 o. s. ř.).

13. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, citovaných v odůvodnění jeho rozhodnutí, dospěl odvolací soud zhodnocením všech důkazů, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav věci, který správně právně posoudil, když dospěl k závěru, že zůstaviteli ke dni smrti náležela předmětná pohledávka vůči žalované 2/, jakož i nárokovaná sedací souprava. Na jeho závěry lze v podrobnostech odkázat do odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Soud prvního stupně se v podstatě v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal i s odvolacími námitkou žalované 2/, pokud tato tvrdila, že měla z důvodu převodu finančních částek z jejího účtu na účet zůstavitele proti němu pohledávku, kterou jí zůstavitel uhradil právě jejím prostřednictvím učiněným prodejem cenných papírů a následným převodem získaných částek na její účet. Ve shodě se závěry soud prvního stupně je nutno uvést, že byť byly prokázány převody částek z účtu žalobkyně 2/ na účet zůstavitele, není zřejmý důvod takového plnění a nebylo ani prokázáno, že by za tyto prostředky došlo k nákupu předmětných cenných papírů. Ani s přihlédnutím k dispozičním oprávněním, které si žalovaná 2/ a zůstavitel vzájemně udělili ke svým účtům, nebylo prokázáno, že by realizací cenných papírů a následným převodem takto získaných finančních částek na účet žalované 2/ byla zůstavitelem uhrazována konkrétní pohledávka vůči žalované 2/. Lze proto uzavřít, že žalovanou 2 nebyl prokázán žádný konkrétní právní důvod, na základě něhož by mělo být ze strany zůstavitele plněno, ani nebylo prokázáno, že by předmětná pohledávka zůstavitele za žalovanou 2/ do doby úmrtí zůstavitele nějakým konkrétním právem aprobovaným způsobem zanikla.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně správných výroků III o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 1/ a výroku VII o nákladech řízení státu vůči žalované 1/. Na odůvodnění výroku III lze odkázat do napadeného rozsudku, když odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, považuje za vhodné využití ustanovení § 150 o.s.ř. k odepření nákladů úspěšného žalobce vůči žalované, když za důvody hodné zvláštního zřetele považuje skutečnost, že se nezletilá žalovaná 1/ nepodílela na příčinách vzniku sporu a na straně žalované se ocitla toliko v důsledku svého postavení dědičky, jako pasivně věcně legitimovaný subjekt. Shodné důvody lze ve prospěch žalované 1/ použít i k odepření hrazení nákladů státu z důvodu výsledků řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (výrokem VII).

16. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nezastává názor, že žaloba nebyla podána důvodně do doby jejího částečného zpětvzetí, poté, co se v řízení o dědictví po zůstaviteli staly do té doby uplatňované položky nespornými. Tuto procesní situaci nelze žalobci klást k tíži, pokud jde o hodnocení jeho úspěšnosti ve sporu. Odvolací soud považuje žalobce za plně úspěšného a náleží mu proto náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování jeho práva proti žalované 2/, která ve věci úspěch neměla. Za tarifní hodnotu, z níž se stanoví sazba mimosmluvní odměny podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), však odvolací soud považuje cenu předmětné pohledávky to je částku částka Kč (§ 8 odst 1 advokátního tarifu), která zůstala předmětem řízení a tvoří cenu právní služby. Náklady žalobce sestávají z odměny jeho zástupce za 7 úkonů právní služby při jednom úkonu za částka Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření z datum, částečně zpětvzetí žaloby z datum, účast na jednání datum přesahující 2 hodiny, účast na jednání datum, § 11 odst. 1 písm a/, d/, g/, k/ advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalobce ve výši částka Kč, náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin po částka Kč a náhrada cestovních nákladů na trase z adresa a zpět ke dvěma jednáním soudu ve dnech datum a datum (tj. 2× částka Kč), což, včetně náhrady 21 % DPH za uvedené položky (částka Kč) a náhrady soudního poplatku za žalobu částka Kč, činí celkem částka Kč. Tuto částku je žalovaná 2/ povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Odvolací soud dospěl k jiné výši nákladů řízení žalobce, než byla stanovena výrokem II rozsudku soudu prvního stupně, proto napadený rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), jak je ve výroku I bodu b) jeho rozsudku uvedeno.

18. Ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení plně úspěšný, nelze uložit povinnost platit státu jeho náklady. Veškeré náklady státu je tak povinna zaplatit podle výsledků řízení žalovaná 2/. Odvolací soud pro účely rozhodnutí o nákladech řízení státu, které jsou tvořeny výlučně odměnou ustanoveného opatrovníka žalované, přezkoumal výši mimosmluvní odměny za úkony právních služeb ustanoveného opatrovníka žalované 1/ a dospěl k jiné částce než soud prvního stupně. Je třeba dát zapravdu žalované 2/, která namítla, že výše odměny za úkony právních služeb ustanoveného opatrovníka byla vypočítána chybně, když sice bylo reflektováno zrušení ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu ve znění ke dni 31. 12. 2021, nicméně soud nezohlednil nyní již rovněž zrušené ustanovení § 12a odst. 2 advokátního tarifu ve znění ke dni 31. 12. 2021, kdy pro úkony právních služeb ustanoveného opatrovníka poskytnutých do 1. 1. 2022 činí sazba odměny za 1 úkon právní služby snížená podle odst. 1 tohoto ustanovení nejvýše částka Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že ustanovený opatrovník žalované 1/ učinil 3 úkony právních služeb do 31. 12. 2021 (převzetí zastoupení – usnesení soudu o ustanovení opatrovníkem, vyjádření ve věci, účast na mediaci) po částka Kč a 3 úkony právních služeb uskutečněných po 1. 1. 2022, každý za částka Kč (účast na třech jednáních soudu). Dále opatrovníku náleží paušální náhrada režijních nákladů za 6 úkonů právní služby po částka Kč a z uvedených položek 21 % náhrada daně z přidané hodnoty (částka Kč), což celkem činí částka Kč. Na základě těchto skutečností odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích V a VI tak, že žalované uložil povinnost zaplatit státu uvedenou částku nákladů řízení, přičemž ve zbylém rozsahu (částka Kč) státu náhradu nákladů řízení nepřiznal, jak je ve výroku I písm. c) tohoto rozsudku uvedeno.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem III tohoto rozsudku podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Co do rozhodnutí o věci samé byl v odvolacím řízení plně úspěšným účastníkem žalobce, který má právo vůči žalované 2/ na náhradu nákladů. Ty sestávají z odměny jeho zástupce za 2,5 úkonu ve věci samé po částka Kč a jednom úkonu za částka Kč (tarifní hodnotou je výše nákladů žalobce napadená jeho odvoláním, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu) a dále ze čtyř paušálních náhrad režijních nákladů po částka Kč, což, včetně 21 % náhrady DPH (částka Kč) činí celkem částka Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit, stejně jako náklady řízení před soudem prvního stupně, k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. O výši částky nákladů odvolacího řízení státu, kterou bude žalovaná 2/ povinna uhradit, rozhodně v samostatném usnesení soud prvního stupně, v souvislosti se stanovením odměny ustanoveného opatrovníka žalované 1/za úkony právní služby v odvolacím řízení (viz výrok IV tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Brně, za splnění podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která do rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.