18 CO 44/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného posledně v ČR bytem adresa adresou trvalého pobytu anonymizována dvě slova , PSČ obec nad anonymizováno , země zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o 26.035 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 11. 2021, č. j. 8 C 34/2018-119,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: a/ žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13.142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 10. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; b/ v části o zaplacení částky 11.763 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 10. 7. 2018 do zaplacení, ohledně 8,05% úroků z prodlení ročně z částky 24.905 Kč za dobu od 16. 5. 2017 do 9. 7. 2018 a ohledně kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.803,05 Kč se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 24.905 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.803,05 Kč a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 13.564 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále žalovaného zavázal ve stejné lhůtě nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení 9.182 Kč (výrok II). Rozhodl tak v řízení zahájeném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 7. 2018, kterým se žalobce domáhal po žalovaném plnění původně ze dvou zápůjček - smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 10. 2014 částky 14.000 Kč a smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 6. 2014 částky 4.000 Kč, poskytnuté žalovanému jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] Po částečném zpětvzetí zůstalo předmětem řízení plnění z první se shora uvedených smluv. Ohledně nich bylo podanému návrhu vyhověno, kdy soud I. stupně dovodil, že žalovaný předmětnou smlouvu podepsal, v ní stvrdil převzetí částky 14.000 Kč a nárok žalobce není promlčen.

2. Proti rozsudku podal prostřednictvím svého opatrovníka odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k nároku, který zůstal předmětem řízení, vyplývajícímu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 10. 2014 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14.000 Kč, uvedl, že tuto měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce vrátit zvýšenou o 11.705 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.788 Kč a odměnu za administrativní zpracování zápůjčky 2.661 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.526 Kč, tedy celkovou částku 25.705 Kč měl žalovaný zaplatit v 60 měsíčních splátkách po 429 Kč, kdy poslední splátku uhradil 14. 10. 2014. Dne 2. 4. 2015 vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé neuhrazené jistiny ve výši 13.564 Kč a nedoplatku na dlužném poplatku ve výši 11.341 Kč. Podle okresního soudu žalobci nepřísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení, který byl u smluv o zápůjčkách sjednán pevnou částkou a dále jinak (jako procentní) upraven v rámci smluvních podmínek. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor. Žalovaný dále namítl, že nároky uplatněné žalobou jsou promlčeny, neboť žalobce mohl podat žalobu na zaplacení dlužné částky a alikvotní části úroků již v okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení s placením jednotlivé splátky, tedy ode dne následujícího po dni, kdy splátka zápůjčky měla být zaplacena, počala běžet promlčecí doba. Jak sám uvádí žalobce, žaloba byla podána dne 27. 7. 2018, přičemž žalovaný uhradil zřejmě pouze jednu splátku dne 14. 10. 2014. Z opatrnosti, neboť je zastoupen opatrovníkem, namítl, že žalovaný smlouvu o zápůjčce neuzavřel a částku tvrzenou žalobcem od jeho právního předchůdce neobdržel.

3. Žalobce v písemném vyjádření označil odvolání za nedůvodné, opírající se o nové skutečnosti a nové důkazy, které by v odvolacím řízení neměly být přípustné. Dodal, že opatrovník ustanovený podle § 29 odst. 3 o. s. ř. nemůže namítat neuzavření soukromé listiny, když nemohl zjistit stanovisko žalovaného v této věci.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého zopakoval a doplnil dokazování, a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro změnu rozsudku.

5. Odvolací soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla při poskytnutí zápůjčky zkoumána úvěruschopnost žalovaného (srov. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), a rovněž k označení důkazů k uvedeným tvrzením.

6. V reakci na tuto výzvu žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 1. 11. 2022 tak, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele před uzavřením smlouvy, tak tomu bylo i v tomto případě, kdy právní předchůdce žalobce zhodnotil informace získané od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Údaje byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 1. 10. 2014. Z ní vyplývá, že právní předchůdce žalobce posoudil situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy, z předložených dokladů SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný pak svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů.

7. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka v písemné replice ze dne 8. 11. 2022 namítl, že žalobce nepostupoval s potřebnou pečlivostí a dostatečně si neověřil schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Žalovaný vykázal pouze příjem 11.683 Kč, přitom nežil ve vlastním bytě či domě, ale žil zřejmě v nájemním bytě, musel hradit nájemné, z výše měsíčního příjmu vyplývá, že mu nezbývalo dostatek prostředků k nákupu jídla, zaplacení energií a hrazení dalších nutných životních potřeb. Namítl neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy.

8. Odvolací soud věc projednal u jednání dne 15. 11. 2022 v nepřítomnosti žalobce, který svoji neúčast u jednání omluvil a o odročení jednání nepožádal.

9. Odvolací soud doplnil dokazování zákaznickou kartou (č. l. 136 spisu), na které se nachází údaje žalovaného, vedle dalších i údaje o tom, že jde o bývalého/stávajícího zákazníka, adresa jeho trvalého pobytu ve Slovenské republice, kontaktní adresa ve [obec], údaj o tom, že má dvě nezaopatřené děti, narozené v roce 2012 a 2014, je zaměstnán jako pomocný dělník s měsíční mzdou 11.683 Kč, běžné měsíční výdaje domácnosti jsou uvedeny - nájem/inkaso 3.000 Kč, telefon 200 Kč, splátky zápůjček/výživné 1.000 Kč, výdaje na domácnost 3.000 Kč, tj. celkem 7.200 Kč. V kolence ověřené dokumenty je bez bližší specifikace zaznamenáno, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici občanský průkaz žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouvu a doklad SIPO.

10. Odvolací soud dále zopakoval dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne 1. 10. 2014 mezi [právnická osoba] a žalovaným, o poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 14.000 Kč, kterou se žalovaný a další částku 11.705 Kč zavázal splácet v celkem 60týdenních splátkách po 429 Kč, počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky. Z písemné výzvy k plnění ze dne 21. 6. 2018 vyplývá, že žalovaný jí byl vyzván k úhradě dlužných pohledávek ze smluv [číslo] [číslo] v celkové výši 37.688,12 Kč ve lhůtě do 28. 6. 2018. Z podacího lístku na č. l. 45 spisu bylo zjištěno, že předžalobní výzva k plnění byla zástupcem žalobce žalovanému zaslána na adresu ve Slovenské republice dne 21. 6. 2018.

11. Závěr soudu I. stupně, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 1. 10. 2014 byla uzavřena smlouva o zápůjčce a za jakých podmínek se tak stalo (viz odstavec 9. odůvodnění napadeného rozsudku) považuje odvolací soud po zopakování dokazování za správný. Podpisem smlouvy žalovaný současně stvrdil i převzetí částky 14.000 Kč. Žalobci byla pohledávka z této smlouvy postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. Právní posouzení vztahu účastníků vedle úpravy v ustanoveních § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, však s ohledem na skutečnost, že na žalovaného se hledí jako na spotřebitele, podléhala i úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění jeho novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. Podle jeho ustanovení § 9 odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Uvedené bylo i důvodem, pro který odvolací soud vyzýval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jak při uzavření smlouvy posuzoval jeho právní předchůdce schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Po doplnění tvrzení ze strany žalobce a doplnění dokazování zákaznickou kartou žalovaného odvolací soud souhlasí s obranou opatrovníka žalovaného, že schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku (spotřebitelský úvěr) nebyla ze strany jejího poskytovatele – právního předchůdce žalobce, dostatečně a řádně s odbornou péčí zkoumána. Z ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že důkazní břemeno leží na věřiteli (poskytovateli půjčky/úvěru), tedy na něm je, aby prokázal, že postupoval s dostatečnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele). Posouzení úvěruschopnosti soud zkoumá z úřední povinnosti, přičemž sankcí za nedodržení či nesprávné posouzení je po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb., ve spojení s ustanoveními § 580 a § 588 o. z. absolutní neplatnost takové smlouvy (srov. rovněž rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679-18 /OPR- [právnická osoba] proti [anonymizováno]). Údaje uvedené v zákaznické kartě žalovaného považuje odvolací soud za nikoli dostatečné pro učinění závěru, že právní předchůdce žalobce své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného dostál. Pochybnosti ve vztahu k dokládanému měsíčnímu příjmu jeho domácnosti ve výši 11.683 Kč vzbuzují uvedené nepřiměřeně nízké výdaje na domácnost ve výši 3.000 Kč, a to i s přihlédnutím k tomu, že částka životního minima jednotlivce byla v roce 2014 3.140 Kč, resp. u jednotlivce samostatně žijícího 3.410 Kč měsíčně, nebyla žádným způsobem zohledněna skutečnost, že žalovaný má své trvalé bydliště ve Slovenské republice, zjištěno a zohledněno, zda do místa svého trvalého pobytu dojíždí, jak často a jaké náklady to představuje. Neurčitý je údaj v kolonce splátky zápůjček/výživné 1.000 Kč, kdy není jasné, co uvedená částka znamená, zda na výživné na dvě nezaopatřené děti, či plnění jiných zápůjček, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovanému byla na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] již dříve právním předchůdcem žalobce, a to dne 19. 6. 2014 poskytnuta jiná zápůjčka ve výši 4.000 Kč, kterou měl splácet v týdenních splátkách po 154 Kč, tj. nejméně 616 Kč měsíčně. Lze se jen domýšlet, kolik pak mohlo činit výživné na dvě děti. Plnění z této zápůjčky přitom představovalo měsíčně částku 1.838 Kč. To vše vede odvolací soud k závěru o nepřezkoumatelnosti a nedostatečné pečlivosti na straně poskytovatele půjčky při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jejímž následkem je, jak již bylo výše zmíněno, neplatnost smlouvy o zápůjčce a nárok žalobce je třeba hodnotit a strany se pak vypořádají podle pravidel na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Zaplatil-li žalovaný podle tvrzení žalobce pouze dvě splátky po 429 Kč, tyto byly odečteny od částky 14.000 Kč, kterou fakticky od právního předchůdce žalobce převzal, k vydání žalobci mu tak zbývá částka 13.142 Kč, ohledně které, spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.; § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) bylo žalobě vyhověno a rozsudek soudu I. stupně tak byl změněn (§ 220 odst. 1 o. s. ř.). K povinnosti vydat bezdůvodné obohacení přitom dochází na výzvu, za kterou lze v tomto případě považovat předžalobní upomínku ze dne 21. 6. 2018, danou poště k přepravě dne 28. 6. 2018 (doloženo podacím lístkem). Nebyla-li k dispozici doručenka, která by obsahovala přesné datum doručení výzvy k plnění žalovanému, pak odvolací soud vycházel z domněnky doby dojití, zde na adresu v jiném státu, jak je uvedena v § 573 o. z. Dřívější výzva k plnění ze strany žalobce či jeho právního předchůdce a její doručení žalovanému doloženo nebylo. Ve zbylém rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky 11.763 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno v odstavci b/ výroku I tohoto rozsudku, zahrnujícím smluvené úroky z prodlení a další poplatky související se smlouvou o zápůjčce, pak s ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno není. Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení upravuje ustanovení § 638 o. z., doplněné ustanoveními § 621 a § 629 odst. 1 o. z. tak, že uvedené právo se promlčuje nejen ve tříleté subjektivní, ale i v desetileté, výjimečně v patnáctileté (§ 638 odst. 2) objektivní promlčecí lhůtě od doby, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Ke vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného došlo přijetím částky 14.000 Kč dne 1. 10. 2014, na základě výše uvedené neplatné smlouvy o zápůjčce. Desetiletá objektivní lhůta k jeho vydání tak uběhne až dne 1. 10. 2024. Pokud jde o běh tříleté subjektivní lhůty, okolnosti pro její počátek zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo (srov. § 621 o. z.), tato stranám nemusela být zřejmá, neboť neplatnost smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla původně v našem právním řádu koncipována jako relativní (srov. § 586 odst. 1 o. z.) a bylo třeba, aby se jí spotřebitel dovolal. Až v důsledku rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (viz výše označené rozhodnutí) byly národní úpravy vyžadující, aby spotřebitel neplatnost namítl, shledané jako evropskému právu odporující, subjektivní tříletá promlčecí lhůta tak mohla začít běžet nejdříve v březnu 2020, žaloba v této věci přitom byla podána již 20. 11. 2019.

13. S ohledem na přibližně stejný úspěch obou stran v řízení pak bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 2 o. s. ř., v odvolacím řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).