18 Co 60/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2024, č. j. 115 C 49/2024-36

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadených výrocích II a III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále také „soud prvního stupně“ či „soud“), označeným v záhlaví, bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, Kč s úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále bylo rozhodnuto, že se žaloba zamítá, co do požadavku na zaplacení částky ve výši , částka, Kč (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti výrokům II a III, podala žalobkyně odvolání. V něm uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu na dobu určitou, v níž si smluvní strany v části „SMLUVNÍ SANKCE“ ujednaly smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklou neodebráním nasmlouvaného množství plynu. Navazující část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“ obsahuje prohlášení zákazníka o tom, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny plynu po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost uhradit smluvní pokutu v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné. Výslovně namítla, že jednotlivá ujednání smlouvy jsou řádně rozčleněna, část obsahující smluvní sankce je označena nadpisem „SMLUVNÍ SANKCE“ a text je v běžné velikosti a je čitelný. Poukázala na to, že písmo použité ve smlouvě je dostatečně čitelné, a to i ve srovnání s popisky na potravinových obalech, které jsou pro spotřebitele významné. Zdůraznila, že žalobce zveřejňuje formuláře smluv na svých webových stránkách podle § 11a odst. 1 energetického zákona, takže každý spotřebitel se mohl s jejich obsahem seznámit dopředu. Dále uvedla, že text ustanovení o smluvní pokutě obsahuje jasně formulované skutkové podstaty (hypotézy) i sjednanou dispozici a není po jazykové stránce složitější než právní předpisy, přičemž se dovolávala principu legitimního očekávání podle § 4 občanského zákoníku, když každý může důvodně očekávat, že spotřebitel jedná s běžnou péčí a opatrností. Tvrdila, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodů na straně zákazníka je zcela srozumitelné, že žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty. Navíc smluvní pokuta byla sjednána i pro případ, že žalobkyně neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa. Povinnosti žalobkyně jsou navíc utvrzovány i právními předpisy veřejného práva, jejichž porušení je sankcionováno až odejmutím licence. Současně poukázala na to, že nasmlouvaná smluvní pokuta, která postihuje opakované neplnění platebních povinností, odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru plynu. Jestliže zákazník neplní platební povinnosti, je žalobkyně nucena dodávku ukončit, aby zabránila vzniku škody, neboť nelze dodávat energii zákazníkovi, který kvalifikovaným způsobem porušuje své povinnosti. Zákazníkovi se dostává uzavřením smlouvy na dobu určitou jistoty pevné ceny plynu po sjednanou dobu. Uvedla, že žalobkyně musela zajistit potřebné množství plynu pro celou dobu trvání smlouvy, což je důvodem vzniku škody při předčasném ukončení smlouvy zákazníkem, a tedy důvodem sjednání smluvní pokuty. Podle ní je významné, aby zákazníci dodržovali sjednanou dobu trvání smlouvy, neboť předčasné ukončení smlouvy větším počtem zákazníků může způsobit vychýlení trhu s energiemi. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II a III změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně aby napadené výroky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III, jakož i řízení jejich vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Právní moc výroku I není odvoláním žalobkyně dotčena, neboť její odvolání směřuje do skutkově samostatného výroku II a výroku III o nákladech řízení (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.).

5. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa na adrese , adresa, , s účinností od , datum, a žalovaná se zavázala hradit cenu plynu podle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období. Smlouva byla sjednána na dobu 36 měsíců s možností automatické prolongace. V části „Smluvní sankce“ byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, Kč za každý jednotlivý případ prodlení žalované s jakoukoliv platbou přesahující , Anonymizováno, dní a smluvní pokuta ve výši , částka, Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky plynu do konce doby trvání smlouvy.

6. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní soud uzavřel, že žalobkyně řádně vyúčtovala cenu za dodávku plynu a že žalovaná řádně vyúčtovanou částku, ani po zaslaných výzvách, neuhradila. Proto jí uložil povinnost zaplatit dlužnou částku za dodávku plynu období od , datum, do , datum, ve výši , částka, Kč., včetně úroků z prodlení (výrok I).

7. Pokud jde o část žaloby, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvních pokuty , částka, Kč za prodlení s platbou faktury č. , Anonymizováno, , variabilní symbol č. , var. symbol, a smluvní pokuty , částka, Kč za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě sjednané mezi účastníky je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Vyšel přitom z toho, že žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu jako spotřebitel a že formulářová smlouva žalobkyně obsahovala ujednání o smluvní pokutě způsobem, který nenaplňuje požadavek poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Ujednání bylo podle soudu zařazeno přímo v textu smlouvy, avšak psáno výrazně menším písmem než ostatní části, členěno do nepřehledných odstavců a umístěno na straně, která není spotřebitelem podepsána. Takové uspořádání vyhodnotil jako praxi, jež je přinejmenším nepoctivá, neboť vizuálně vytváří dojem jednostrannosti smlouvy a brání spotřebiteli v přehledném seznámení se s obsahem smluvní sankce. Soud dále zdůraznil, že sjednaná smluvní pokuta je jednostranně zaměřena výhradně proti odběrateli, nikoliv proti poskytovateli služby, a v jejím důsledku je spotřebitel pod pohrůžkou významné sankce nucen setrvat ve smluvním vztahu po celou sjednanou dobu. Ze smlouvy zároveň nevyplývá, že by tato povinnost, měla být spotřebiteli kompenzována výhodnější cenou nebo jinou smluvní výhodou. Soud proto uzavřel, že takové ujednání zakládá nepřiměřenou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, a jako takové je podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále rovněž „OZ“), neplatné, neboť se příčí dobrým mravům a zjevně narušuje veřejný pořádek8. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1811 odst. 1 OZ veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

10. Podle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, považuje odvolací soud za správná a vychází z nich i při svém rozhodnutí. Soud prvního stupně správně dovodil, že ujednání o smluvní pokutě, které mělo sankcionovat předčasné ukončení smlouvy částkou , částka, Kč za každý měsíc do konce sjednané doby trvání smlouvy a částkou , částka, Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou, nesplňuje požadavky na jasnost a srozumitelnost ve smyslu § 1811 odst. 1 občanského zákoníku.

12. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne , datum, vyplývá, že se jedná o smlouvu ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Je koncipována tak, že na straně označené jako 2/2, tj. „druhé straně“ smlouvy, jsou identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Jedná se o smlouvu formulářovou, kde jsou dopisovány jen údaje týkající se zákazníka, výběru služby, odběrného místa a započetí dodávky. Na této straně smlouvy se nachází i kolonka pro podpis zákazníka. „První strana“ smlouvy, která vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky, zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místu spotřeby apod., nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti účastníka. Pohledem průměrného spotřebitele tato vzbuzuje na první dojem představu, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatná, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na „druhé straně“ smlouvy, kterou podepisuje. Samotná písemná podoba smluv, kdy „první strana“ (na rozdíl od „druhé strany“), v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna, je psána nepřehledně (byť je částečně text proložen hůlkovým písmem), hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozují spíše pocit, že se jedná o obchodní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Je zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno v textu tak, aby mu spotřebitel věnoval menší pozornost než podstatným údajům o účastnících smlouvy, odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, které kontroluje, a pod které připojuje na konci svůj podpis. Smlouva tak budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena strana smlouvy obsahující dlouhé odstavce psané hustým řádkováním a drobným písmem. Samotné zvýraznění označení předmětné části smluv „SMLUVNÍ SANKCE“ (namísto dřívějšího označení „ostatní ujednání“), nepovažuje odvolací soud za dostatečnou úpravu smlouvy z hlediska její přehlednosti a srozumitelnosti pro spotřebitele.

13. Na základě uvedeného má odvolací soud za to, že takto koncipovaná ujednání o smluvních pokutách odporují požadavku transparentnosti a přiměřenosti (§ 1811, § 1813 OZ), zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, a jsou z tohoto důvodu, jako rozporná s dobrými mravy a veřejným pořádkem, ve smyslu § 588 OZ neplatná. Za této situace bylo pak nadbytečné zabývat se předmětnými pokutami z hlediska přiměřeností jejich výše.

14. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobu v části týkající se smluvních pokut zamítl. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v zamítavém výroku II a v závislém výroku III o náhradě nákladů řízení potvrdil, přičemž v podrobnostech lze odkázat do odůvodnění soudu prvního stupně.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně v odvolacím řízení nebyla úspěšná, obecně by tedy měla právo na náhradu nákladů žalovaná. Té však žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.