18 CO 67/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Zavřela ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o 108.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 11. 2016, č. j. 9 C 63/2014-106,

I. Odvolání žalovaného proti výroku II rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I, v jeho části o zaplacení 105.823 Kč, potvrzuje; v jeho části o zaplacení 2.177 Kč se mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 32.920 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem zavázal soud I. stupně žalovaného zaplatit žalobkyni částku 108.000 Kč (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 54.000 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení a ve výši 8,05 % ročně z částky 54.000 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení (výrok II) a žalovaného zavázal nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech řízení 32.920 Kč (výrok III). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala plnění – zaplacení smluvních úroků vycházejících ze smlouvy o půjčce částky 300.000 Kč uzavřené mezi účastníky dne 30. 4. 2008, kterou měl žalovaný vrátit do 1. 5. 2014 a ve které byly sjednány smluvní úroky ve výši 18 % ročně, splatné dvakrát za rok. Žalobou byl uplatněn nárok na zaplacení smluvních úroků za roky 2012 a 2013.

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, že odvolání směřuje proti všem jeho výrokům. Uvedl, že od 3. 10. 2012 byl trvale hlášen mimo území ČR, neměl možnost reagovat na žalobu. U stejného soudu byla již tato žaloba„ odsouzena“ a uvedl spisovou značku 14 C 1168/2012. Má za to, že když spor o jistinu není ukončen, není možné žalovat úroky. Smlouvu o půjčce beze zbytku splatil a poukázal na plnění, o kterém tvrdil, že je učinil se souhlasem žalobkyně dne 7. 4. 2009, kdy vložil na účet anonymizována tři slova v přepočtu 239.175 Kč a dne 26. 7. 2009 v přepočtu 235.664 Kč. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti výroku II není přípustné, a proto je podle § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítl, ve vztahu k výroku I, jeho části o zaplacení 105.823 Kč, rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a v jeho části o zaplacení částky 2.177 Kč rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 221 odst. 1 o. s. ř.) a žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť žalovaným bylo v tomto rozsahu plněno v insolvenčním řízení.

4. Výrokem II napadeného rozsudku byla žaloba v části požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení (blíže specifikovaných) zamítnuta. Pokud se žalovaný odvolává i proti tomuto výroku, není jeho odvolání subjektivně přípustné, neboť v tomto rozsahu byl žalovaný úspěšný. Odvoláním již nemůže dosáhnout zlepšení svého postavení. Odvolací soud proto ve výroku I tohoto rozsudku odvolání žalovaného v části směřující proti výroku II rozsudku soudu I. stupně odmítl (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).

5. Z obsahu spisu vyplývá, že v této věci byl původně soudem I. stupně vydán rozsudek pro uznání (rozsudek ze dne 19. 8. 2014, č. j. 9 C 63/2014-19, který však byl usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2015, č. j. 21 Co 428/2014-45, zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že bylo na žalobkyni, aby doplnila do té doby nedostatečná skutková tvrzení. To se stalo podáním nadepsaným jako doplnění žaloby ze dne 9. 2. 2016 – č. l. 54 spisu. Z obsahu spisu pak rovněž vyplývá, že k jednání dne 14. 11. 2016, u kterého soud I. stupně ve věci rozhodl, byl žalovaný předvolán a ve spise se pak na č. l. 93 a násl. nachází jeho písemná omluva a žádost o odročení jednání došlá poštou téhož dne, kdy se jednání konalo, ve které žalovaný tvrdí, že je od 1. 10. 2016 na montáži ve Španělsku a dokládá o tom potvrzení zaměstnavatele.

6. Usnesením Krajského soudu v obec ze dne 17. 1. 2017, č. j. insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek dlužníka jméno příjmení – žalovaného, byl odmítnut jeho návrh na povolení oddlužení, prohlášen konkurs na jeho majetek a ustanoven insolvenční správce blíže označený. Prohlášením konkursu došlo i k přerušení tohoto řízení (§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon).

7. Usnesením Krajského soudu v obec ze dne 8. 2. 2021, č. j. insolvenční spisová značka, byl konkurs na majetek dlužníka – žalovaného zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

8. Odvolací soud doplnil dokazování a ze seznamu přihlášených pohledávek zjistil, že žalobkyně do insolvenčního řízení vůči žalovanému přihlásila celkem tři pohledávky, všechny vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 4. 2008, a to včetně pohledávky na zaplacení smluvních úroků z půjčky ve výši 108.000 Kč, o které je vedeno tohle řízení. Usnesením Krajského soudu v obec ze dne 4. 11. 2020, č. j. insolvenční spisová značka, bylo rozhodnuto o tom, že každá zjištěná pohledávka bude uspokojena poměrně do výše 2,0157 %, žalobkyně byla uspokojena celkovou částkou 12.457,76 Kč, přičemž na tohle řízení tak připadlo 2.177 Kč. V této části pak byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba ohledně částky 2.177 Kč jako nedůvodná zamítnuta (soud vychází ze stavu k datu vyhlášení rozhodnutí - § 211, § 154 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalobkyně již byla uspokojena v rámci insolvenčního řízení (konkursu).

9. Ve zbylém rozsahu (o 105.823 Kč) nepovažuje odvolací soud odvolání žalovaného za důvodné, rozsudek soudu I. stupně proto správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podstatou konkursu bylo, že z výtěžku zpeněžením majetkové podstaty dojde k poměrnému uspokojení věřitelů dlužníka s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají a trvají i po skončení insolvenčního řízení. Žalobkyně na podané žalobě trvala, z obsahu konkursního řízení bylo zřejmé pouze nepatrné poměrné uspokojení věřitelů žalovaného a nebyl dohledán žádný jiný jeho majetek. Rozhodnutí vydané v tomto řízení tak nejméně bude představovat titul, který bude moci žalobkyně nejpozději 10 let od jeho právní moci vykonat (srov. § 640 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).

10. Odvolání žalovaného není důvodné, byť lze přisvědčit jeho námitce o tom, že soud I. stupně o věci dne 14. 11. 2016 jednal, ačkoli mu téhož dne byla doručena omluva žalovaného a žádost o odročení jednání. Z protokolu o jednání vyplývá, že jednání soudu začalo v 9:00 hodin a skončilo v 9:45 hodin, zatímco omluva na podatelnu soudu došla téhož dne později, v 10:15 hodin. Případné odnětí možnosti žalovaného před soudem jednat a uplatnit svou obranu je však zhojeno nyní v odvolacím řízení, kdy žalovaný měl možnost se jednání soudu účastnit (a svoji neúčast písemně omluvil a již nežádal o odročení jednání) a současně uplatnil námitky, obdobné těm, které uplatnil ve zmíněném podání v řízení před soudem I. stupně. S těmito se však odvolací soud nyní vypořádává. Pokud žalovaný namítal, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením vůči jiné jeho pohledávce, kterou má mít za žalobkyní a tuto specifikuje, pak jeho obrana není důvodná, neboť o žalovaným označené pohledávce namítané k započtení již bylo soudem pravomocně rozhodnuto a v tomto řízení je soud pravomocným zamítavým rozhodnutím o ní vydaným v jiném řízení vázán, nemůže tedy sám dospět k jinému závěru stran její existence. Uvedeným rozhodnutím je rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 10. 2012, č. j. 13 C 305/2011-77, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 26. 10. 2013, č. j. 54 Co 239/2013-112, kde se žalovaný domáhal po žalobkyni peněžitého plnění z důvodů, na kterých zakládal svoji pohledávka namítanou k započtení. Jeho žaloba byla pravomocně zamítnuta mj. s tím, že k podpisu úvěrových smluv žalovanou došlo za situaci, kdy si nejen nebyla vědoma, že by sama měla cokoli platit, ale byl to žalobce, kdo u ní omyl vyvolal. Pokud„ za ni“ plnil, musel tak činit nejen bez jejího výslovného zmocnění, ale i s vědomím, že úvěrovou smlouvu podepsala v omylu. Zamítavý výrok výše uvedených rozsudků je pak závazný pro účastníky řízení i pro všechny orgány (srov. § 159 odst. 1, 3 o. s. ř.) Odvolací soud tak obranou žalovaného ani zabývat nemůže, a naopak je povinen vycházet z výše uvedených pravomocných rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího, ve kterých oba soudy uzavřely, že nebylo zjištěno, že by žalovaný měl takovou pohledávku vůči žalobkyni ani z titulu smluvního, ani z titulu bezdůvodného obohacení, ani neprokázal, že by ho žalobkyně k plnění společnosti zmíněné zmocnila. Mezi účastníky přitom nebylo sporné, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce, ve které byly sjednány 18% smluvní úroky, sporu nebylo ani o převzetí částky 300.000 Kč žalovaným, jež byla předmětem půjčky. Odvolací soud tak rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, když žalobkyně má za výše uvedené období let 2013 a 2014 v rozsahu částky 105.823 Kč nárok na sjednané smluvené úroky (§ 657, § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. (v odvolacím řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.), kdy neúspěch žalobkyně (v části o 2.177 Kč) lze ve vztahu k celému předmětu řízení hodnotit jako zcela nepatrný, žalobkyně proto má právo na náhradu nákladů řízení, ve výši a skladbě, jak o nich bylo rozhodnuto soudem I. stupně (blíže viz odůvodnění napadeného rozsudku), když v tomto odvolacím řízení žalobkyni žádné další náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí / exekuci.