18 CO 68/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa 2/ Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva o odvolání žalovaných 1/ a 2/ proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 12. 2020, č. j. 7 C 7/2015-527,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] označené písmenem b) o výměře 11 m2, části pozemku parc. [číslo] označené písmenem c) o výměře 7 m2 a části pozemku parc. [číslo] označené písmenem a) o výměře 14 m2, vše v k. ú. [obec], označených Geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 3. 11. 2014, ověřeným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 29. 10. 2014, který je přílohou rozsudku soudu I. stupně.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 166.194,81 Kč k rukám zástupkyně žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě náklady řízení ve výši 25.305 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] označené v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2014 ze dne 3. 11. 2014 písmenem b) o výměře 11 m2, části pozemku parc. [číslo] označené ve stejném geometrickém plánu písmenem c) o výměře 7 m2 a části pozemku parc. [číslo] označené ve stejném geometrickém plánu písmenem a) o výměře 14 m2, vše v k. ú. [obec] s tím, že geometrický plán je přílohou [číslo] rozsudku (vše výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Znojmě náklady řízení ve výši 11.418,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalované 1/, 2/ zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Znojmě společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 11.418,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]). Rozhodl tak o žalobě podané dne 12. 1. 2015 na určení vlastnického práva žalobce k výše označeným částem pozemků ve vlastnictví žalovaných a rovněž na určení existence časově neomezeného věcného břemene váznoucího na části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], blíže specifikovaného, odpovídajícího právu průchodu a průjezdu přes pozemky žalovaných. Napadeným rozsudkem rozhodoval již pouze ve vztahu k určení vlastnického práva žalobce k částem pozemků, když druhý nárok na určení existence časově neomezeného věcného břemene byl dřívějšími rozhodnutími soudu (rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 5. 2018, č. j. 7 C 7/2015-445 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, č. j. 21 Co 246/2018-485) pravomocně zamítnut. Žalobě na určení vlastnického práva soud I. stupně nyní vyhověl.

2. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní a domáhali se jeho změny a zamítnutí žaloby. Namítali, že soud I. stupně o věci rozhodl v rozporu se zjištěným skutkovým stavem věci. Za účelové označili tvrzení žalobce o tom, že když pozemek kupoval, geodet vyměřil pozemek podle toho, kde byl postaven plot. Pokud by tomu tak bylo, odpadl by předmět tohoto sporu. Plot nebyl postaven na hranici pozemku. Geodet nevyměřoval nabývaný pozemek podle plotu, ale podle skutečné hranice mezi pozemky a nově vznikající pozemek vymezil v terénu trubkami. Žalobce užíval více, než mu náleželo, vyšlo najevo, že trubky se nacházely uvnitř zaplocení jeho pozemku. Žalobce si v době nabytí vlastnického práva k pozemku musel být vědom toho, že plot není umístěný na hranici pozemku, kterou vytýčil geodet, ale kupovaný pozemek je menší. Skutečnou hranici vyznačovaly trubky, kterými byl pozemek geodetem vyznačen, umístěné uvnitř plotu. Žalobce musel geodetovi umožnit přístup, neboť pozemek byl oplocen, jinak by značky neosadil. Geometrický plán ze dne 16. 9. 1999 pozemek vymezuje jako menší, než jak byl ohraničen plotem. Žalobce si musel být vědom, že pozemek kupuje v menší výměře. Uvedené vylučuje dobrou víru žalobce.

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.

4. Jak již vyplynulo ze shora uvedeného i odvolací soud se zabýval věcí opětovně, když svým dřívějším rozhodnutím (rozsudek ze dne 9. 6. 2020, č. j. 21 Co 246/2018-485) potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně o žalobě na určení časově neomezeného věcného břemene odpovídajícího právu průchodu a průjezdu v rozsahu vymezeném blíže geometrickým plánem ve prospěch pozemku parc. [číslo] zatěžujícímu části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], a v části o určení vlastnického práva žalobce k částem pozemků vymezeným v geometrickém plánu Ing. [příjmení] písmeny a) o výměře 14 m2 z pozemku parc. [číslo] písmenem b) o výměře 11 m2 z pozemku parc. [číslo] písmenem c) o výměře 7 m2 z pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (k důvodům blíže odstavec 11. rozsudku krajského soudu). Soudu I. stupně vedle dalšího uložil, aby se zabýval především tím, zda žalobce a jeho bývalá manželka mohli být v době nabytí vlastnického práva k nově vznikajícímu pozemku parc. [číslo] se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim pozemek náleží v rozsahu (v hranicích), v jakém se nyní již jen žalobce domáhá určení vlastnického práva k částem pozemků ve vlastnictví žalovaných. Soud I. stupně postupoval podle pokynů odvolacího soudu a žalobce vyzval k doplnění skutkových tvrzení. Ta žalobce doplnil podáním ze dne 5. 8. 2020, č. l. 493 spisu a uvedl, že pozemek mu byl přidělen zástupci Českého zahrádkářského svazu z titulu Smlouvy o přenechání pozemků do dočasného užívání uzavřené s JZD 9. května v [obec] dne 22. 6. 1988. Bylo povoleno i zaplocení pozemků. Po roce 1989 chtěl získat větší právní jistotu a pozemek odkoupit, kontaktoval vlastníka – paní [jméno] [příjmení]. Z tohoto důvodu byl Ing. [jméno] [příjmení] dne 14. 9. 1999 vyhotoven geometrický plán [číslo] 1999, který z pozemku par. [číslo] vydělil pozemky parc. [číslo] O odkoupení jednal v rozsahu, v jakém pozemek užíval jako člen zahrádkářského svazu, hranice byly v terénu vymezeny oplocením a takto byl pozemek i zaměřen a oddělen geometrickým plánem. S oplocením nebylo manipulováno až do roku 1997, kdy si žalovaní nechali zaměřit hranici mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] žalobce v rámci zachování dobrých vztahů posunul plot na místo nově označené geometrem jako hranice mezi pozemky. Soud I. stupně doplnil dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalobce, z jehož obsahu nic podstatného zjištěno nebylo, svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobce, žalovaného 1/ a dále Ing. [příjmení], který zpracovával geometrické plány v roce 1997, 1999 i v roce 2014 a který uvedl, že si již nepamatuje, podle čeho zaměřil pozemek v roce 1999, obecně dodal, že pokud sousedé chtějí vyznačit hranici, tak je zaměří, jak se sousedé domluví. V roce 2014 pak zaměřoval skutečný stav podle oplocení.

5. Soud I. stupně po shora uvedeném doplnění napadeným rozsudkem rozhodl tak, že podané žalobě v části o určení vlastnického práva žalobce vyhověl, když dospěl k závěru, že žalobce a jeho manželka vydrželi vlastnické právo k částem pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, neboť pozemek od roku 1999 až do roku 2013 užívali v rozsahu, v jakém je nyní žalováno určení vlastnického práva a nebylo prokázáno, že by vlastnická hranice byla vytyčena jinak. Pokud hranice byla označena železnými trubkami, jak vyplývá z geometrického plánu z roku 1999, nebylo prokázáno, že by železná trubka zjištěná na místě samém byla původní značkou na místě hranice. Na straně žalobce tak dovodil dobrou víru a jeho držbu považoval za oprávněnou.

6. V odvolacím řízení již účastníci žádné nové skutečnosti ani důkazy neuplatnili. Odvolací soud neshledal potřebu doplňovat nebo opakovat dokazování, vycházel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud I. stupně, který však tento nesprávně právně posoudil.

7. Otázkou vydržení vlastnického práva k částem pozemku je třeba se zabývat podle občanského zákoníku – zákona č. 40/1964 Sb., a to jeho ustanovení § 134 odst. 1, § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1. (blíže rovněž odstavce 6. až 10. rozsudku odvolacího soudu sp. zn. 21 Co 246/2018). Vydržení hojí nedostatek titulu při nabytí vlastnického práva či vady nabývajícího titulu, o kterém nabyvatel nemohl vědět při zachování obvyklé opatrnosti, evidentně kdy byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že titul zde je. Pozemek, resp. jeho část, je věcí způsobilou být předmětem vydržení. Žalobce jako fyzická osoba je subjektem způsobilým nabýt vlastnické právo k nemovitosti vydržením. Pro pozitivní závěr o vydržení vlastnického práva k pozemku je třeba existence oprávněné držby a uplynutí vydržecí doby, která byla stanovena na 10 let (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Držba předpokládá faktické přímé i nepřímé ovládání věci v úmyslu mít ji pro sebe, kdy s ní držitel nakládá jako s vlastní věcí či vykonává uvedené právo pro sebe a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc (nebo právo) náleží. Kdo se domáhá vydržení, musí tvrdit skutkové okolnosti, ze kterých dobrá víra o výše uvedeném vyplývá, tedy o tom, že je v dobré víře, že mu věc skutečně patří. Pro její absenci stačí, aby měl držitel o svém právu pochybnosti. Uvedené je třeba hodnotit objektivně. Přeneseno na tuto věc, oprávněný držitel musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem pozemku, a to v hranicích větších – rozšířených o části sousedních pozemků, jak jsou specifikovány v geometrickém plánu, který tvoří přílohu napadeného rozsudku soudu I. stupně. [obec] víra se hodnotí objektivně, nikoli pouze ze subjektivního pohledu držitele. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při zachování normální opatrnosti vyhnout. Musí jít o omyl omluvitelný, zpravidla skutkový, pouze výjimečně právní. [obec] víra se vztahuje ke všem okolnostem týkajícím se vzniku vlastnického práva. Relevantní je posuzovat stav až od doby, kdy žalobce a jeho bývalá manželka nabyli vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] tedy od 19. 11. 1999. Dřívější rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení a soudu I. stupně bylo uloženo zabývat se existencí dobré víry jako předpokladu oprávněné držby v době od nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo]. Titulem zde je kupní smlouva z 19. 11. 1999, jejíž součástí byl geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 9. 1999, na základě kterého byly pozemek parc. [číslo] ale i další sousední pozemek parc. [číslo] vyděleny z původního pozemku parc. [číslo] tedy vůbec jako samostatná věc (a předmět právních vztahů) vznikly. Soudu bylo uloženo blíže se zabývat okolnostmi při vzniku vlastnického práva, resp. při zpracování geometrického plánu, zejména otázkou, zda při nabytí vlastnického práva mohli být žalobce a jeho manželka přesvědčeni o tom, že jim pozemek náleží v rozšířených hranicích vymezených plotem, případně kudy vlastně vedl plot mezi sousedními pozemky, zda se sousedská hranice shodovala či lišila od té, jak ji zakreslil Ing. [jméno] [příjmení] do geometrického plánu z roku 1999 a jaké bylo zadání při zpracování tohoto plánu geodetovi. Jinými slovy, zda z takto vylíčených a zjištěných skutečností mohli být nabyvatelé vlastnického práva k nově vznikajícímu pozemku s ohledem na všechny okolnosti v dobré víře, že jim pozemek náleží v rozsahu, v jakém se nyní žalobce domáhá určení vlastnického práva. Soud I. stupně doplnil skutková tvrzení stran i dokazování a rozhodl tak, že žalobě vyhověl z důvodů, jak jsou popsány shora. Jak již odvolací soud uvedl, skutkový stav byl soudem I. stupně zjištěn správně, za nesprávné však odvolací soud považuje jeho právní závěry. Odvolací soud má za to, že žalobce ani jeho manželka nemohli být při nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v dobré víře, že jim pozemek náleží v nyní žalovaných hranicích, neboť zde byly a jsou zásadní skutečnosti, které pochybnost o rozsahu či velikosti nově vznikajícího pozemku u nich musely vyvolat. I pozemek parc. [číslo] vznikl vydělením z pozemku parc. [číslo] v roce 1997, na základě geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] pro rozdělení pozemku ze dne 25. 5. 1997. Tímto zaměřením byla založena i jižní hranice mezi pozemkem parc. [číslo] budoucím pozemkem parc. [číslo]. S ohledem na její totožnost je více než pravděpodobné, že právě z této hranice vycházel stejný geodet při zpracování geometrického plánu pro rozdělení pozemku ze dne 14. 9. 1999, na základě kterého byly z pozemku parc. [číslo] vyčleněny i další nově vzniklé parcely [číslo] nikoli se sousedské hranice dané již dříve postaveným plotem. Ten se ostatně v roce 1997, jak vyplynulo i z vlastních tvrzení žalobce, posunoval z pozice mnohem jižnější než je pozice současná. [ulice] trubka uvnitř pozemku žalobce nalezená při místním šetření je tak patrně pozůstatkem jedné z geodetickým značek osazených při zpracování uvedeného znaleckého posudku. Zahrádkáři, když zahrádky vznikaly, nijak pozemky nezaměřovali, kritériem byla přibližně stejná velikost pozemků jednotlivých uživatelů – členů zahrádkářského svazu. Jestliže za tohoto stavu vznikl nový pozemek parc. [číslo] aniž by jím vymezené hranice korespondovaly s již postaveným plotem či byly ověřeny geometrem, tj. jejich soulad se skutečným stavem, pak na straně žalobce a jeho manželky nelze dovodit nezbytnou míru opatrnosti, kterou lze v této situaci (při vzniku nového pozemku) po každém požadovat, a tedy ani existenci dobré víry se zřetelem ke všem okolnostem, že jsou i vlastníky i částí sousedních pozemků, o které nyní v řízení jde. Neshodě mezi faktickými hranicemi vymezenými plotem a hranicemi určenými podle geometrického plánu se mohli při obvyklé opatrnosti vyhnout, tím spíše, že o průběhu hranice byly pochybnosti již z dob minulých (blíže sdělení o posunutí plotu z roku 1997). Pokud by žalobce a jeho manželka při vzniku pozemku parc. [číslo] hranice pozemku nechali zaměřit podle postavení vymezenému plotem, se kterým nebylo od roku 1999 manipulováno, pak by předmět tohoto sporu ani nevznikl, neboť takové hranice odpovídají těm, v nichž se nyní žalobce určení svého vlastnického práva domáhá a jak je zakreslil geodet Ing. [příjmení] do geometrického plánu z roku 2014, který je přílohou napadeného rozsudku. Ověření si faktického průběhu vlastnické hranice v terénu odvolací soud považuje za obvyklou opatrnost, kterou lze po každém, kdo nabývá vlastnické právo k pozemku, jež jako nový vzniká, požadovat. Pokud se takto vlastník nově vznikajícího pozemku nechová, nelze dovodit na jeho straně existenci dobré víry o hranicích pozemku vymezených plotem. Jinými slovy, postaví-li plot či byl-li plot postaven a nevyměří-li jeho soulad u nově vznikajícího pozemku s hranicí uvedenou v geometrickém plánu, nejedná se o obvyklou míru opatrnosti, a proto nemůže být žalobce u„ přesahů“ v dobré víře a nabýt přesvědčení, že mu vlastnicky náleží i tyto„ přesahy“. Je přitom nerozhodné, že žalovaní hranice rozporovali až s odstupem času, v roce 2013. Tvrzení žalobce v doplnění po dřívějším zrušovacím rozhodnutí, že s plotem nebylo od roku 1997 manipulováno, pak svědčí o výše uvedeném závěru, neboť hranice v geometrickém plánu z roku 1999 neodpovídá hranici, jak je zaměřena podle plotu geometrickým plánem Ing. [příjmení] z roku 2014. Za neodpovídající skutečnosti pak je třeba považovat tvrzení žalobce o tom, že o odkoupení pozemku jednal v rozsahu, v jakém jej užíval a v jakém byl vymezen plotem. V takovém případě by se pak hranice, nebylo-li s nimi od roku 1997 manipulovány, musely v geometrickém plánu z roku 1999 a v geometrickém plánu z roku 2014 shodovat, což tomu není. Po doplnění dokazování svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá manželka žalobce, nic podstatného neuvedla. Z jejího výslechu nebylo nic podstatného zjištěno. Svědek [příjmení] uvedl, že si i on nechal zaměřit pozemek až při digitalizaci (v roce 2003), musel o 30 až 40 cm ustoupit. To nepřímo potvrzuje, že při vzniku nových pozemků se nevycházelo z faktických hranic, ostatně i znalec [příjmení] [příjmení] o způsobu, jakým mohl vzniknout nový pozemek, ve své svědecké výpovědi vypověděl, že tak tomu mohlo být pouze na základě dohody sousedů, nikoli ve vztahu k určitému faktickému stavu vymezenému plotem. Ing. [příjmení] u geometrického plánu z roku 1999 rozdělil parcelu na dvě části, v roce 2014 zaměřil skutkový stav, při prvním zpracování geometrického plánu nevěděl, z čeho vycházel, již si nevzpomněl, avšak je-li mezi těmito dvěma geometrickými plány rozdíl, nemohl v roce 1999 zaměřit pozemek podle plotu, který se od té doby již neposunul. To vše svědčí pro závěr výše uvedený o tom, že žalobce a jeho bývalá manželka nemohl být v minulosti – při nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v dobré víře, že jim tento pozemek náleží v rozsahu, v jakém se nyní žalobce domáhá určení vlastnického práva k částem sousedních pozemků. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

8. S ohledem na změnu rozsudku bylo třeba nově rozhodnout i o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi jeho účastníky. Žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, a proto jim náleží náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady vznikly žalovaným jednak v souvislosti se zastoupením advokátkou a dále v souvislosti se složenou zálohou na náklady důkazu. Zástupkyně žalovaných učinila v řízení před soudem I. stupně, kdy se jednalo o dvou nárocích, u každého ze žalovaných tyto úkony právní služby: 1/ příprava a převzetí zastoupení dne 16. 11. 2015 - v sazbě mimosmluvní odměny upravené při spojení dvou věcí (§ 9 odst. 4 písm. b/, § 7 bod 5., § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a snížené při zastoupení dvou osob podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na 4.080 Kč; 2/ a 3/ účast u jednání soudu dne 16. 11. 2015 v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, tj. 2x 4.080 Kč; 4/ jednání na místě samém dne 15. 12. 2015, tj. 4.080 Kč; 5/ vyjádření žalovaných k dokazování a k místnímu šetření ze dne 14. 1. 2016, tj. 4.080 Kč; 6/ jednání soudu dne 14. 3. 2016, tj. 4.080 Kč; 7/ vyjádření žalovaných z 18. 2. 2017, tj. 4.080 Kč; 8/ a 9/ jednání soudu I. stupně dne 20. 2. 2017 a 10. 4. 2017, tj. 2x 4.080 Kč. Pokud jde o jednání 8. 1. 2018, nebylo jednáno věcně, za toto náleží pouze náhrada za ztrátu času ve výši poloviny sazby mimosmluvní odměny (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu), tzn. 2.040 Kč pro každého ze žalovaných. Písemný závěrečný návrh mohli žalovaní podat u jednání, proto tento úkon nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený a za něj žalovaným odměnu nepřiznal. 10/ účast u jednání soudu dne 21. 5. 2018, tj. 4.080 Kč; 11/ odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení v poloviční sazbě odměny (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), tj. 2.480 Kč; 12/ vyjádření k odvolání žalobce ze dne 6. 3. 2020, tj. 4.080 Kč; 13/ jednání u odvolacího soudu dne 9. 6. 2020, tj. 4.080 Kč. Dále už bylo jednáno pouze o jednom nároku (o určení vlastnického práva k nemovitosti), a to úkony: 14/ a 15/ jednání soudu I. stupně dne 20. 9. 2020, 23. 11. 2020, v sazbě mimosmluvní odměny 2.480 Kč. V tomto odvolacím řízení se dále jedná o úkon 16/ písemné podání – odvolání, tj. 2.480 Kč a 17/ účast u jednání odvolacího soudu dne 17. 3. 2022, tj. 2.480 Kč. Náklady na zastoupení advokátkou za úkony právní pomoci tak pro každého ze žalovaných činí 58.880 Kč, tj. pro oba 117.760 Kč, a k tomu 17x 300 Kč = 5.100 Kč náhrada režijního paušálu u každého ze společných úkonů (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu). K těmto je třeba připočíst náhradu za ztrátu času za jednání dne 8. 1. 2018, kdy nebylo jednání věcně 2.040 Kč + 2.040 Kč; náhrada za ztrátu času cestou zástupkyně žalovaných ze sídla advokátky k soudu a zpět u cest 11 k jednáním soudu či na místo samé, tj. 11 x 10 půlhodin po 100 Kč = 11.000 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu). Náhrada cestovních nákladů – osobním automobilem tovární značky Ford Escort, [registrační značka], o spotřebě motorové nafty 5,3 l /100km činila - v roce 2015 k jednání soudu I. stupně 16. 11. a na místo samé 15. 12. a zpět, tj. 2 x 2.357,59 Kč = 4.715,18 Kč – každá z cest 420 km (základní náhrada 3,70 Kč x 420 km = 1.554 Kč; náhrada PHM 36,10 Kč MN x 5,3 l/100km x 420 km = 803,59 Kč – podle vyhlášky č. 328/2014 Sb.) - v roce 2016 k jednání soudu dne 14. 3. (základní náhrada 420 km x 3,80 Kč = 1.596 Kč; náhrada PHM 29,50 Kč MN x 5,3 l/100km x 420 km = 656,67 Kč – podle vyhlášky č. 385/2015 Sb.; tj. celkem 2.252,67 Kč - v roce 2017 k dvěma jednáním soudu dne 20. 2. a dne 10. 4. (základní náhrada 420 km x 3,90 Kč = 1.638 Kč; náhrada PHM 28,60 Kč MN x 5,3 l/100km x 420 km = 636,64 Kč – podle vyhlášky č. 440/2016 Sb.; tj. celkem 4.549,28 Kč - v roce 2018 k dvěma jednáním soudu dne 8. 1. a dne 21. 5. (základní náhrada 420 km x 4 Kč = 1.680 Kč; náhrada PHM 29,80 Kč MN x 5,3 l/100km x 420 km = 663,35 Kč – podle vyhlášky č. 463/2017 Sb.; tj. celkem 4.686,70 Kč - v roce 2020 k jednání odvolacího soudu dne 9. 6. a jednání soudu I. stupně dne 20. 9. a dne 23. 11. (základní náhrada 420 km x 4,20 Kč = 1.764 Kč; náhrada PHM 31,80 Kč MN x 5,3 l/100km x 420 km = 707,87 Kč – podle vyhlášky č. 358/2019 Sb.; tj. celkem 7.415,61 Kč - a v roce 2022 k jednání odvolacího soudu dne 17. 3. (základní náhrada 420 km x 4,70 Kč = 1.974 Kč; náhrada PHM 36,10 Kč MN x 5,3 l/100km x 420 km = 803,59 Kč – podle vyhlášky č. 511/2021 Sb.; tj. celkem 2.777,59 Kč. K nákladům řízení žalovaných dále patří záloha na náklady důkazu na pořízení leteckých snímků, kterou žalovaní složili dne 23. 1. 2018 ve výši 1.000 Kč, a to ve výši 857,78 Kč, která byla na náklady důkazu použita (zbylých a ze zálohy nevyužitých 142,21 Kč by mělo být žalovaným soudem I. stupně vráceno). Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná platili soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, jak uvádí jejich zástupkyně v písemném vyčíslení nákladů řízení. K nákladům řízení patří i platba za odměnu mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem, zde ve výši 1.000 Kč (srov. § 137 odst. 1 in fine o. s. ř.; § 15 vyhlášky č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora), avšak nikoli již další výdaje související s mediací, zejména za zastoupení u ní či konzultace s advokátem (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 150/20 a sp. zn. IV. ÚS 3658/17). Nepatří k nim ani konzultace s advokátkou (JUDr. [jméno] [příjmení]), ke kterým došlo v přímé souvislosti s tímto řízením. Náklady cestovného samotných žalovaných k jednáním soudu či na mediaci nebyly přesně specifikovány. Náklady řízení žalovaných 1/ a 2/ v řízeních před soudy obou stupňů činí celkem 166.194,81 Kč, k jejich zaplacení žalovaným oprávněným společně a nerozdílně (což vyplývá z jejich vztahu k dotčeným pozemkům) byl žalobce zavázán v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalovaných – advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Pokud jde o výrok III a náhradu nákladů řízení státu, žalobce složil zálohu na znalecký posudek ve výši 6.000 Kč. Tento zpracoval znalec [příjmení]. Usnesením soudu I. stupně ze dne 8. 11. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném Ing. [jméno] [příjmení], CSc., ve výši 28.817 Kč, přičemž 6.000 Kč šlo ze složené zálohy. Usnesením z 25. 7. 2017 pak soud I. stupně přiznal znalci [příjmení] odměnu za účast u jednání ve výši 2.488 Kč. Usnesením soudu I. stupně na č. l. 418 byly obě strany zavázány složit zálohu na náklady pořízení leteckých snímků. Žalobce i žalovaní složili každá strana po 1.000 Kč. Usnesením soudu I. stupně z 29. 1. 2018 byla přiznána náhrada za letecké snímky ve výši 1.715,57 Kč, to znamená, že ze zálohy každé ze stran v částce 857,78 Kč. Tato částka představuje u žalovaných náklady řízení. Celé náklady státu by pak měl platit žalobce, žalovaným 1/, 2/ by mělo být ze zálohy posledně uvedené vráceno soudem 142,21 Kč Náklady řízení státu tak po odečtení záloh představují 25.305 Kč, k jejich zaplacení byl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázán neúspěšný žalobce.