18 CO 72/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Zavřel a soudců JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Kateřiny Mališové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 94 938,87 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 7. 2021, č. j. 4 C 49/2020-114,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 94 938,87 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94 938,87 Kč v kapitalizované výši 2 061,57 Kč, ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94 938,87 Kč v kapitalizované výši 21 374,02 Kč, a ve výroku II, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6 292 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 94 938,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94 938,87 Kč od datum do zaplacení (výrok I) a zavázal jej k náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Soud vyšel z toho, že žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, kterou uzavřel se žalobkyní dne datum (dále jen„ smlouva“), čímž žalobkyni způsobil škodu ve výši žalované částky.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný, který navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá. Namítal, že žádným způsobem neporušil smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, kterou uzavřel dne datum se žalobkyní, zejména pak neporušil ujednání jejího článku III odst. 3.

6. Článkem III odst. 3.6 smlouvy žalovaný toliko uděluje souhlas se zrušením dotčeného stavebního spoření a odesláním naspořených finančních prostředků na účet žalobkyně, nezavazuje se jím ke splnění žádné povinnosti. Ostatně ani další dotčená smluvní ujednání neukládají žalovanému jakoukoliv povinnost. Jestliže smlouva žalovanému ve vztahu k žalobkyni ničeho neukládala, nemohla žalobkyni vzniknout škoda, k jejíž náhradě by byl žalovaný povinen. Vznik odpovědnosti za škodu totiž předpokládá porušení právní povinnosti či jiné protiprávní jednání a o takový případ se v dané věci nejedná.

4. Žalovaný v odvolání vznesl rovněž námitku promlčení s tím, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci ke dni datum. Promlčecí lhůta k vypořádání vzájemných nároků bývalých manželů tedy začala běžet od datum. Dne datum pak žalobkyně se žalovaným uzavřeli dotčenou smlouvu. Předmětná žaloba byla doručena soudu dne datum. Pokud se žalobkyně domáhala vrácení finančních prostředků, které zasílala na účet stavebního spoření, vedený na jméno žalovaného, mohl jí vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který však byl ke dni podání předmětné žaloby již promlčen.

5. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Podle žalobkyně soud prvního stupně učinil z provedených důkazů odpovídající skutková zjištění, na něž aplikoval správný právní předpis. Žalovaný smlouvou ze dne datum uznal nárok žalobkyně na vyplacení naspořených finančních prostředků ze stavebního spoření a udělil souhlas s jeho zrušením. Do podání žaloby, resp. do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, však finanční prostředky žalobkyni nevyplatil a stavební spoření nezrušil.

6. Žalobkyně podáním ze dne datum, doplněným podáním ze dne datum, vzala žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení celé jistiny, tedy částky 94 938,87 Kč, a části úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94 938,87 Kč kapitalizovaného ve výši 2 061,57 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne datum poukázal na bankovní účet žalobkyně částku 97 000,44 Kč.

7. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby výslovně souhlasil, a proto odvolací soud podle ustanovení § 222a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby a současně v této části zrušil rozsudek soudu prvního stupně.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), při jednání přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení předcházející jeho vydání.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů (dále opět jen„ smlouva“) za účelem úpravy vzájemných majetkových vztahů vzniklých za trvání jejich manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, přičemž společné jmění manželů nebylo v průběhu tří let od právní moci rozsudku o rozvodu žádným způsobem vypořádáno. Účastníci v této smlouvě (mimo jiné) konstatují, že žalobkyně po rozvodu manželství spořila finanční prostředky na účtu stavebního spoření číslo vedeného u stavební spořitelny obec anonymizováno na jméno žalovaného. V článku II odst. 2.5 smlouvy žalovaný výslovně uznal nárok žalobkyně na vyplacení naspořených finančních prostředků v celkové výši 94 938,87 Kč. V článku III odst. 3.6 pak žalovaný udělil souhlas se zrušením stavebního spoření a zasláním naspořených finančních prostředků na účet žalobkyně. Jelikož k převodu naspořených finančních prostředků na účet žalobkyně nedošlo, vyzvala žalobkyně přípisem ze dne datum žalovaného k zaplacení 94 938,87 Kč ve lhůtě do datum. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši žalované částky, když stavební spoření nezrušil a žalobkyni naspořené finanční prostředky nevyplatil. Žalovaný se dostal do prodlení marným uplynutím lhůty k plnění, která mu byla stanovena ve výzvě ze dne datum.

10. Odvolací soud při jednání provedl v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 205a písm. f/ o. s. ř. dokazování listinou – výpisem z účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalobkyně za měsíc prosinec 2021.

11. Z výpisu zjistil, že dne datum byla účet žalobkyně z účtu žalovaného č. bankovní účet převedena částka 97 000,44 Kč s označením příjmení jméno pro ruseni uctu 0 bankovní účet.

12. Podle ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena (odstavec 3).

14. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

15. Odvolací soud se nejprve, vycházeje přitom z důkazů provedených soudem prvního stupně, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný v odvolání.

16. Odvolací soud shledal správným a odpovídajícím provedenému dokazování dílčí závěr soudu prvního stupně, že žalovaný předmětnou smlouvou ze dne datum uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 94 938,87 Kč. Od uzavření smlouvy, kterou žalovaný uznal svůj dluh, tedy začala běžet desetiletá promlčecí lhůta k uplatnění práva podle tohoto uznání. Žalobkyně přípisem ze dne datum vyzvala žalovaného ke splnění dluhu a následně dne datum podala žalobu, čímž své právo uplatnila před uplynutím promlčecí lhůty.

17. Co se týče důvodnosti nároku na zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 21 374,02 Kč, který po částečném zastavení řízení (a zrušení rozsudku soudu prvního stupně) zůstal předmětem odvolacího řízení, dospěl odvolací soud po doplnění dokazování k závěru, že je namístě přisvědčit vyhovujícímu rozsudku soudu prvního stupně, avšak z jiných důvodů, než na kterých rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá.

18. Částečně plnění má za důsledek uznání zbytku dluhu, pokud dlužník plní na svůj dluh (případně i prostřednictvím třetí osoby) a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje. (srov. LASÁK, Jan. § 2054 (Placení úroků). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1304, marg. č. 8, obdobně též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, dostupného na www.nsoud.cz).

19. Žalovaný platbou připsanou na účet žalobkyně dne datum uhradil nejen jistinu dluhu, ale plnil zčásti i na úroky z prodlení. Lze mít za to, že částečným plněním na úroky uznal i zbytek svého dluhu, neboť platba byla označena způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že žalovaný plní na dluh vzniklý v souvislosti s předmětným účtem stavebního spoření. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal, je požadavek žalobkyně na doplacení zbytku dluhu tvořeného nesplacenými úroky z prodlení za dobu do datum opodstatněný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části, která nebyla zrušena, podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Ostatně na správnosti rozsudku prvního stupně by se ničeho nezměnilo, ani kdyby žalovaný po jeho vyhlášení částečným plněním neuznal svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením úroků z prodlení. V řízení před soudem prvního stupně totiž bylo prokázáno – a v tomto směru odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně správným – že žalovaný předmětnou smlouvou ze dne datum uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 94 938,87 Kč. Pokud žalobkyně následně přípisem ze dne datum vyzvala žalovaného k plnění, k čemuž mu stanovila lhůtu, ocitl se žalovaný marným uplynutím stanovené lhůty v prodlení, a žalobkyni tak náleží úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem, tj. nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení.

21. Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný rovněž výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení (§ 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř.). Přestože bylo řízení částečně zastaveno a rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušen, byl to žalovaný, kdo z procesního hlediska částečné zastavení řízení zavinil, a proto je třeba na něj pohlížet jako na procesně neúspěšnou stranu povinnou k plné náhradě nákladů řízení vzniklých žalobkyni.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení neúspěšný žalovaný je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 4 900 Kč (vyjádření k odvolání spojené s částečným zpětvzetím žaloby ze dne datum) určené podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif), režijního paušálu ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za DPH ve výši 1 092 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení procesně úspěšné žalobkyně tak činí 6 292 Kč.

23. Náklady odvolacího řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti výroku I tohoto rozsudku, jímž bylo částečně zastaveno řízení a v tomto rozsahu zrušen rozsudek soudu prvního stupně, lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Brně, za splnění podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která do rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Proti výroku II tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Samostatně jen proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.