19 CO 12/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobce: ; osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. června 2021, č. j. 104 C 69/2019-91,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 6 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byla žalovaná uznána povinnou vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1, který se nachází v 5. podlaží obytného domu na ulici [adresa] č.or. [anonymizováno] v [obec], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], k.ú. [část obce] a vyklizený byt předat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak bylo rozhodnuto, že žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce i žalovaná.

3. Žalobce ve svém odvolání uvedl, že napadá odvoláním pouze výrok II. o náhradě nákladů řízení, kdy soudem I. stupně jim tyto náklady nebyly přiznány, ač v řízení byl žalobce plně úspěšný. Rozhodně nelze přisvědčit tomu, co uvedl ve svém odůvodnění soud I. stupně, že by na straně žalované byly důvody zvláštního zřetele hodné v souladu s ust. § 150 o. s. ř., a proto nebyly žalobci přiznány náklady řízení. Není vinou žalobce, že majetkové poměry žalované nejsou dobré, že pracuje na dohodu o provedení práce nikoliv na pracovní smlouvu nebo že zletilá a svéprávná dcera žalované, která s ní sdílí společnou domácnost, nepracuje a žalované nepřispívá na úhrady spojené s užíváním bytu, naopak, že je dokonce na žalované finančně závislá. Žalobce musí hospodařit jako řádný hospodář se svěřeným majetkem, nezbylo mu než domáhat se vyklizení žalované, která svým nekonáním, tj. neplacením nájemného a služeb z bytu zapříčinila vznik celého soudního sporu, ve kterém byla procesně neúspěšnou stranou, která je povinna uhradit náklady řízení. Z těchto důvodů požadoval žalobce změnu výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem.

4. Pokud jde o odvolání žalované, tato nesouhlasila s rozsudkem soudu I. stupně, poukázala na svou sociální situaci, nemožnost jiného bydlení s tím, že jí připadá postup žalobce v rozporu s dobrými mravy, sama si našla práci a snaží se uhradit dlužné nájemné, nesouhlasí s rozsudkem soudu I. stupně. Navrhla změnu rozsudku tak, aby žaloba byla buď zamítnuta, event. aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se také vyjádřila k odvolání žalobce do nákladů řízení, opětovně poukázala na svou sociální situaci, s tím, že je možno použít ust. § 150 o. s. ř., když tento na takovéto případy jako je její pamatuje. Poukázala také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ohledně toho, zda se nejedná o nepřiměřenou tvrdost vůči žalované s ohledem na její nízký příjem.

6. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce, poukázal na nájemní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, s tím, že žalovaná obdržela výpověď, tato jí byla doručena 8. 4. 2019, tímto dnem také skončil nájemní vztah žalované k předmětnému bytu, když výpověď byla dána s ohledem na ust. § 2291 OZ pro hrubé porušení povinností s tím, že žalovaná řádně neplatila nájem. Dále ve svém vyjádření k odvolání žalované žalobce poukázal na to, že žalovaná uvádí, že nyní již nájem hradí, neboť je zaměstnána, nicméně nájemné není uhrazeno zcela a rozhodně postup žalobce nelze shledávat v rozporu s dobrými mravy, když postupoval zcela v souladu s občanským zákoníkem. Naopak je to právě žalovaná, která hrubě porušuje dobré mravy tím, že řádně nehradí nájemné a v minulosti nehradila nájemné a právě z tohoto důvodu jí byla dána také okamžitá výpověď z nájmu bytu, tedy výpověď bez výpovědní doby a dnem 8. 4. 2019, kdy byla doručena výpověď žalované, skončil k tomuto datu nájemní vztah žalované a ona je od 9. 4. 2019 v předmětném bytě bez právního důvodu. Žalovaná byla opakovaně vyzvána k vyklizení předmětného bytu, doposud k tomu nedošlo a stále zde ještě je dluh ze strany žalované na nájemném, týkající se předmětného bytu. Žalobce tedy navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, zatímco odvolání žalované důvodné není.

8. Ze spisu odvolací soud zjistil a vzal za prokázané zejména z nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, že tato byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1.10.2014 do 30.9.2015. Posléze došlo k opakovanému prodloužení této nájemní smlouvy, a to dodatky, kdy poslední dodatek [číslo] uvádí, že nájem se uzavírá s účinností od 1.7.2018 na dobu určitou do 30.6.2019, tedy zde byla jednoznačně stanovena doba určitá do 30.6.2019. Ze strany žalobce nelze hovořit vůbec o rozporu s dobrými mravy, když opakovaně vycházel vstříc žalované a nájemní smlouvu, která byla na dobu určitou neustále prodlužoval, a to až posledním dodatkem [číslo] do 30.6.2019. V bodě VIII. původní nájemní smlouvy je mimo jiné skončení nájmu pod bodem 2 vymezeno tak, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň 3 měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, ujednávají smluvní strany, že v tomto případě se nájem obnovuje na 1 rok, pokud nájemce ke dni, kdy měl nájem bytu skončit, nemá splatný dluh na nájmu, na zálohách za služby, popřípadě na úhradách za služby. V daném případě pak bylo jednoznačně prokázáno, že jednak k tomuto datu existoval dluh na straně žalované, pro který obdržela žalovaná výpověď ze strany žalobce, a to dle ust. § 2291 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. s tím, že jde o výpověď pro zvlášť závažné porušení povinností s ohledem na neplacení nájemného. Výpověď byla doručena žalované 8. 4. 2019. Ještě před zasláním výpovědi obdržela také žalovaná výzvu k plnění, předžalobní upomínku, kde jí byl vyčíslen dluh, byla upozorněna na tuto skutečnost, že dluží nájemné za více než 3 měsíce a teprve poté byla zasílána žalované výpověď z nájmu bytu. Výpověď, jak vyplývá ze spisu, obsahovala veškeré náležitosti, včetně poučení, že se může žalovaná obrátit na soud do 2 měsíců ode dne, kdy výpověď obdržela, což žalovaná neučinila. Výpověď se tedy tak stala platnou a navíc uplynula doba, na kterou byl nájem sjednán, neboť šlo o nájem na dobu určitou a na straně žalované nemohlo být ani uvažováno o prodloužení nájmu s ohledem na to, že byla opakovaně vyzvána po uplynutí doby k vyklizení předmětného bytu a rovněž nebyla splněna ani podmínka pro prodloužení nájemního vztahu s ohledem na to, že žalovaná dlužila na nájmu. To, že nyní žalovaná splatila podstatnou část svého dluhu, je pouze to, co již dávno měla mít žalovaná splněno. Rozhodně nelze uvažovat o tom, že by postup žalobce byl v rozporu s dobrými mravy. Nutno přisvědčit žalobci v tom směru, že dobrých mravů se nemůže dovolávat ten, kdo je sám dlouhodobě porušuje, což bylo právě ze strany žalované.

9. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

10. Pokud jde o změnu výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudem I. stupně, odvolací soud neshledal, právě s ohledem na chování žalované, která si řádně neplnila své povinnosti, žádný důvod pro to, aby byl použit § 150 o. s. ř., když zcela jednoznačně žalobce byl ve věci plně úspěšný a náleží mu tedy, s ohledem na ust. § 142 odst.1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení. Pro použití ust. § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal žádné důvody, neboť nelze zohledňovat pouze to, zda žalovaná je či není nemajetná, ale také její chování v rámci celého řízení. Žalovaná svou platební morálku zlepšila až pod tíhou vedeného řízení, když předtím skutečně řádně nájemné neplatila a nakonec i ke dni konání odvolacího řízení ještě stále eviduje žalobce dluh, když sama žalovaná poukázala na to, že dluh částečně uhradila až dne 29.8.2022 Odvolací soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci, přičemž v daném případě náklady před soudem I. stupně činily na straně žalobce 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále pak šlo o 4 úkony po 300 Kč, tj. paušální náhrada dle vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za sepis žaloby, vyjádření k vyjádření žalované a 2 x účast u jednání před soudem I. stupně. Celkem tedy tyto náklady před soudem I. stupně na straně žalobce činily částku 6 200 Kč, a tuto částku byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, úspěšnému žalobci vznikly náklady, a to paušální náhrada za 3 úkony, a to sepis vyjádření k odvolání žalované, dále sepis odvolání žalobce a dále účast u odvolacího jednání, tedy 3 x 300 Kč, celkem 900 Kč, a tuto částku byla žalovaná uznána povinnou nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.