19 CO 127/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa, země zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec proti žalovanému: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, o odvolání účastníků proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, č.j. 52 C 88/2020-70,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení o žalobě částku 11 539 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení o vzájemném návrhu částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, č.j. 52 C 88/2020-70, bylo rozhodnuto takto: I. Zamítá se návrh, aby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, vedeného oprávněným právnická osoba, se sídlem adresa, příjmení osobní údaje žalovaného proti povinnému právnická osoba, se sídlem adresa, IČO dle pověření název soudu ze dne 7.2.2020, č.j. číslo jednací byly vyloučeny tyto movité věci: 1 – ŠKODA OCTAVIA, rok výroby: 2014, barva: červená, příjmení: anonymizováno, značka ŠKODA Obch.ozn. OCTAVIA, anonymizována dvě slova. II. Zamítá se návrh, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mez právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, jako prodávajícím a jméno příjmení, rodné číslo, trvale bytem adresa, země, jako kupujícím dne 23.12.2019, jejímž předmětem byl prodej vozu Škoda Octavia, r.v. 2014, příjmení: anonymizováno, registrační značka, není vůči právnická osoba, a.s., IČ: osobní údaje žalovaného, se sídlem adresa, právně účinná. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o žalobě částku, 35.114,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku, 5.566 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

2. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci odvolání. Žalobce v odvolání vůči výroku I. (a výroku III.) uvedl, že má za to, že dostatečně prokázal přechod vlastnického práva vozidla na sebe na základě kupní smlouvy a je dle něj bez významu, že nedošlo k přepisu vozidla v registru silničních vozidel, což má pouze administrativní charakter. Poukazoval na to, že podstatné skutečnosti ohledně přechodu vlastnického práva a úhrady kupní ceny tvrdil již v návrhu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí a navrhl, aby napadený rozsudek byl ve výroku I. změněn a žalobě bylo vyhověno.

3. Žalovaný podal odvolání vůči výroku II. rozsudku (a výroku IV.) s tím, že je podává z procesní opatrnosti vzhledem k odvolání žalobce. Sdělil, že soud nepřihlédl k jeho tvrzením, že automobil byl prodáván značně pod cenou a opomenul důkazní návrhy k tomu. Rozebíral, že ve výroku II. nebyl napadený rozsudek dostatečně odůvodněn a že u nákladů řízení měl být v jeho prospěch aplikován buď § 143 o. s. ř. nebo § 150 o. s. ř. Navrhl, aby napadený rozsudek byl ve výroku II. změněn a vzájemnému návrhu žalovaného bylo vyhověno.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu (účastníci i přes poučení další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení) i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také odkazuje. Ve vztahu k žalobě na vyloučení specifikovaného vozidla z výkonu rozhodnutí dle § 267 o. s. ř. jednoznačně platí, že v řízení nebylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy o jejím převodu a nebylo tak prokázáno, že by vlastníkem vozidla byl žalobce a nikoli právnická osoba, s.r.o. (povinný v rámci výkonu rozhodnutí vedeného žalovaným, coby oprávněným). Údajná kupní smlouva o prodeji předmětného vozidla Škoda Octavia z 23. 12. 2019 právnická osoba, s.r.o. coby prodávajícího na žalobce jakožto kupujícího byla předložena pouze v kopii (žalobce potvrdil, že originál ani nemá), neměla povahu veřejné listiny a ani na ní nebyly ověřeny podpisy účastníků (a třeba údajný podpis žalobce na ní a jeho podpis na žalobě vůbec nejsou podobné). Žalovaný tuto soukromou listinu zpochybnil a rozporoval a bylo tak na žalobci, aby prokázal její pravost a správnost, což neprokázal. Se svým výslechem žalobce nesouhlasil, navrženého svědka jméno příjmení se i přes značnou snahu soudu I. stupně nepodařilo sehnat (a dle všeho ani není v republice), u navrženého znaleckého posudku (ve vztahu k dané listině) nesložil žalobce zálohu na jeho provedení (bez originálu listiny by stejně nešel provést, ale ani není jasné, co by se jím vlastně mělo zkoumat – zda a kdy k podpisu došlo by žádný znalec stejně nemohl zjistit) a jako vlastník vozidla je v evidenci vozidel stále evidovaná právnická osoba, s.r.o. (v tom je i shoda účastníků), přičemž ani tato společnost ani žalobce nikdy neučinili kroky k přepisu vozidla, což by nepochybně učinili, pokud by k uzavření kupní smlouvy opravdu došlo (pokud by někdo opravdu dal 105 000 Kč za koupi auta, chtěl by je mít také na sebe vedené v evidenci). Tak jako nic neprokazuje z hlediska pravosti a správnosti zpochybněná údajná kupní smlouva z 23.12.2019, č.l. 5 spisu, neprokazuje nic ani pouhé tvrzení zástupce žalobce o předání peněz, protože to vůbec z ničeho nevyplývá (když zástupce žalobce uvedl, že došlo k předání peněz za auto, takto nelze brát jako fakt, ale jen jako jeho tvrzení, které není podloženo dokazováním). Žalobce neprokázal, že by 23.12.2019 či kdykoli jindy došlo k uzavření kupní smlouvy, kterou by si předmětné vozidlo koupil od právnická osoba, s.r.o., tudíž na vyloučení vozidla z výkonu rozhodnutí dle § 267 o. s. ř. nemá absolutně žádný nárok. Jestliže k žádnému právnímu jednání mezi právnická osoba, s. r. o. a žalobcem nedošlo (nebylo to prokázáno), nelze se ani domáhat relativní neúčinnosti něčeho, co se nestalo; relativní neúčinnost se musí vztahovat k nějakému právnímu jednání, k němuž došlo, nelze s ní argumentovat a uplatňovat ji, pokud zde právní jednání úplně chybí, což je tento případ. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroku III. a IV., u nichž odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje.

5. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud metodicky stejně jako soud I. stupně a ohledně nároků na náklady odvolacího řízení proto odkazuje na bod 34. odůvodnění napadeného rozsudku. Ve vztahu k řízení o žalobě byl úspěšný žalovaný a byly mu proto přiznány náklady, jenž mu v souvislosti s ním vznikly na právním zastoupení za odměnu zástupci za 1 úkon právní pomoci (účast u jednání odvolacího soudu; odvolání vůči zamítnutému vzájemnému návrhu přiznáno nebylo, protože s tím nebyl žalovaný úspěšný), 1 režijní paušál 300 Kč za tento úkon, vše dle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 13 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů za cestu obec do obec k odvolacímu soudu a zpět autem ve výši 6 136 Kč (při délce trasy 744 km, spotřebě 7,8 l benzinu Natural 95 na 100 Km, ceně paliva 45,5 Kč za 1 litr dle dokladu o nákupu a paušální náhradě 4,7 Kč za 1 km dle aktuální vyhlášky) a dále náhradu za promeškaný čas za tuto cestu za 16 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 600 Kč, vše dle § 14 advokátního tarifu. V součtu činí náklady žalovaného v odvolacím řízení částku 9 536 Kč a z ní má nárok i na 21 % DPH, tj. na částku 2 003 Kč, když zástupce žalovaného je plátcem DPH, takže celkové žalovanému v odvolacím řízení přiznané náklady činí 11 539 Kč.

6. Žalobci byly přiznány náklady za právní zastoupení ve vztahu k řízení o vzájemném návrhu, spočívající v odměně 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání, když sepis odvolání vůči zamítnuté žalobě na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí přiznán nebyl, protože v tom nebyl žalobce úspěšný) dle § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 1 režijní paušál 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu za tento úkon a náhrada 21 % DPH z částky 1 800 Kč, tj. částka 378 Kč, takže celkové v odvolacím řízení žalobci přiznané náklady činí 2 178 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).