19 CO 127/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa , země zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, o odvolání účastníků proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, č.j. 52 C 88/2020-70,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení o žalobě částku 11 539 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení o vzájemném návrhu částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, č.j. 52 C 88/2020-70, bylo rozhodnuto takto: I. Zamítá se návrh, aby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, vedeného oprávněným [právnická osoba], se sídlem [adresa], [příjmení] [osobní údaje žalovaného] proti povinnému [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] dle pověření [název soudu] ze dne 7.2.2020, č.j. [číslo jednací] byly vyloučeny tyto movité věci: 1 – ŠKODA OCTAVIA, rok výroby: 2014, barva: červená, [příjmení]: [anonymizováno], značka ŠKODA Obch.ozn. OCTAVIA, [anonymizována dvě slova]. II. Zamítá se návrh, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mez [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jako prodávajícím a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], trvale bytem [adresa], [země], jako kupujícím dne 23.12.2019, jejímž předmětem byl prodej vozu Škoda Octavia, r.v. 2014, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], není vůči [právnická osoba], a.s., IČ: [osobní údaje žalovaného], se sídlem [adresa], právně účinná. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o žalobě částku, 35.114,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa]. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku, 5.566 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

2. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci odvolání. Žalobce v odvolání vůči výroku I. (a výroku III.) uvedl, že má za to, že dostatečně prokázal přechod vlastnického práva vozidla na sebe na základě kupní smlouvy a je dle něj bez významu, že nedošlo k přepisu vozidla v registru silničních vozidel, což má pouze administrativní charakter. Poukazoval na to, že podstatné skutečnosti ohledně přechodu vlastnického práva a úhrady kupní ceny tvrdil již v návrhu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí a navrhl, aby napadený rozsudek byl ve výroku I. změněn a žalobě bylo vyhověno.

3. Žalovaný podal odvolání vůči výroku II. rozsudku (a výroku IV.) s tím, že je podává z procesní opatrnosti vzhledem k odvolání žalobce. Sdělil, že soud nepřihlédl k jeho tvrzením, že automobil byl prodáván značně pod cenou a opomenul důkazní návrhy k tomu. Rozebíral, že ve výroku II. nebyl napadený rozsudek dostatečně odůvodněn a že u nákladů řízení měl být v jeho prospěch aplikován buď § 143 o. s. ř. nebo § 150 o. s. ř. Navrhl, aby napadený rozsudek byl ve výroku II. změněn a vzájemnému návrhu žalovaného bylo vyhověno.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu (účastníci i přes poučení další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení) i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také odkazuje. Ve vztahu k žalobě na vyloučení specifikovaného vozidla z výkonu rozhodnutí dle § 267 o. s. ř. jednoznačně platí, že v řízení nebylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy o jejím převodu a nebylo tak prokázáno, že by vlastníkem vozidla byl žalobce a nikoli [právnická osoba], s.r.o. (povinný v rámci výkonu rozhodnutí vedeného žalovaným, coby oprávněným). Údajná kupní smlouva o prodeji předmětného vozidla Škoda Octavia z 23. 12. 2019 [právnická osoba], s.r.o. coby prodávajícího na žalobce jakožto kupujícího byla předložena pouze v kopii (žalobce potvrdil, že originál ani nemá), neměla povahu veřejné listiny a ani na ní nebyly ověřeny podpisy účastníků (a třeba údajný podpis žalobce na ní a jeho podpis na žalobě vůbec nejsou podobné). Žalovaný tuto soukromou listinu zpochybnil a rozporoval a bylo tak na žalobci, aby prokázal její pravost a správnost, což neprokázal. Se svým výslechem žalobce nesouhlasil, navrženého svědka [jméno] [příjmení] se i přes značnou snahu soudu I. stupně nepodařilo sehnat (a dle všeho ani není v republice), u navrženého znaleckého posudku (ve vztahu k dané listině) nesložil žalobce zálohu na jeho provedení (bez originálu listiny by stejně nešel provést, ale ani není jasné, co by se jím vlastně mělo zkoumat – zda a kdy k podpisu došlo by žádný znalec stejně nemohl zjistit) a jako vlastník vozidla je v evidenci vozidel stále evidovaná [právnická osoba], s.r.o. (v tom je i shoda účastníků), přičemž ani tato společnost ani žalobce nikdy neučinili kroky k přepisu vozidla, což by nepochybně učinili, pokud by k uzavření kupní smlouvy opravdu došlo (pokud by někdo opravdu dal 105 000 Kč za koupi auta, chtěl by je mít také na sebe vedené v evidenci). Tak jako nic neprokazuje z hlediska pravosti a správnosti zpochybněná údajná kupní smlouva z 23.12.2019, č.l. 5 spisu, neprokazuje nic ani pouhé tvrzení zástupce žalobce o předání peněz, protože to vůbec z ničeho nevyplývá (když zástupce žalobce uvedl, že došlo k předání peněz za auto, takto nelze brát jako fakt, ale jen jako jeho tvrzení, které není podloženo dokazováním). Žalobce neprokázal, že by 23.12.2019 či kdykoli jindy došlo k uzavření kupní smlouvy, kterou by si předmětné vozidlo koupil od [právnická osoba], s.r.o., tudíž na vyloučení vozidla z výkonu rozhodnutí dle § 267 o. s. ř. nemá absolutně žádný nárok. Jestliže k žádnému právnímu jednání mezi [právnická osoba], s. r. o. a žalobcem nedošlo (nebylo to prokázáno), nelze se ani domáhat relativní neúčinnosti něčeho, co se nestalo; relativní neúčinnost se musí vztahovat k nějakému právnímu jednání, k němuž došlo, nelze s ní argumentovat a uplatňovat ji, pokud zde právní jednání úplně chybí, což je tento případ. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroku III. a IV., u nichž odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje.

5. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud metodicky stejně jako soud I. stupně a ohledně nároků na náklady odvolacího řízení proto odkazuje na bod 34. odůvodnění napadeného rozsudku. Ve vztahu k řízení o žalobě byl úspěšný žalovaný a byly mu proto přiznány náklady, jenž mu v souvislosti s ním vznikly na právním zastoupení za odměnu zástupci za 1 úkon právní pomoci (účast u jednání odvolacího soudu; odvolání vůči zamítnutému vzájemnému návrhu přiznáno nebylo, protože s tím nebyl žalovaný úspěšný), 1 režijní paušál 300 Kč za tento úkon, vše dle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 13 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů za cestu [obec] do [obec] k odvolacímu soudu a zpět autem ve výši 6 136 Kč (při délce trasy 744 km, spotřebě 7,8 l benzinu Natural 95 na 100 Km, ceně paliva 45,5 Kč za 1 litr dle dokladu o nákupu a paušální náhradě 4,7 Kč za 1 km dle aktuální vyhlášky) a dále náhradu za promeškaný čas za tuto cestu za 16 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 600 Kč, vše dle § 14 advokátního tarifu. V součtu činí náklady žalovaného v odvolacím řízení částku 9 536 Kč a z ní má nárok i na 21 % DPH, tj. na částku 2 003 Kč, když zástupce žalovaného je plátcem DPH, takže celkové žalovanému v odvolacím řízení přiznané náklady činí 11 539 Kč.

6. Žalobci byly přiznány náklady za právní zastoupení ve vztahu k řízení o vzájemném návrhu, spočívající v odměně 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání, když sepis odvolání vůči zamítnuté žalobě na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí přiznán nebyl, protože v tom nebyl žalobce úspěšný) dle § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 1 režijní paušál 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu za tento úkon a náhrada 21 % DPH z částky 1 800 Kč, tj. částka 378 Kč, takže celkové v odvolacím řízení žalobci přiznané náklady činí 2 178 Kč.