19 CO 127/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2022, č.j. 53 C 44/2020-283, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2022, č.j. 53 C 44/2020-313,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2022, č.j. 53 C 44/2020-283, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3.8.2022, č.j. 53 C 44/2020-313, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1, nacházející se v 5. podlaží domu na ulici [adresa], č. or. 13g, v [obec], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], a vyklizený jej předat žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání s tím, že žalobce nikdy nepoškozovala, k čemuž předkládala důkazy, na úhradách, souvisejících s užíváním bytu nemá žádný dluh a obdrženou výpověď považuje za rozpornou s dobrými mravy, když doložila, když instalace ochranné sítě není v rozporu s památkovou péčí ani neodporuje ochraně přírody. Uvedla, že žalobce není běžný pronajímatel, ale jako veřejná korporace má určité povinnosti při správě svěřeného majetku a také jako obec má specifické povinnosti vůči svým obyvatelům, potažmo nájemníkům, ona má za to, že v jejím případě jednal šikanózním způsobem a neodůvodněnou výpovědí porušil své povinnosti při správě majetku. Uvedla, že si je vědoma, že nepodala žalobu na přezkum výpovědi z nájmu, neboť jí jako nájemníkovi nebylo příjemné soudit se svým pronajímatelem, myslela si, že se bude moci domluvit smírnou cestou a nevěřila, že by takové absurdní znění výpovědi mohlo být právně závazné a ona tak mohla přijít o bydlení. Sdělila, že žaloba by měla být zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy, ze strany žalobce došlo ke zneužití práva, což ji vážně poškodí, neboť ztratí jedinou možnost důstojného bydlení, zatímco žalobci výsledek nepřinese odpovídající prospěch. Poukazovala na svůj zdravotní stav a tvrdila, že v den jednání, hned po odeslání omluvy z jednání, v 7,47 hod., v důsledku vyčerpání usnula a spala až do 10,59 hod., k čemuž má záznam na tzv. chytrém náramku. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že mimo případ žalované evidoval již jen jeden případ nepovolené instalace sítě proti holubům jiným nájemníkem, který ale po výzvě pronajímatele síť ihned odstranil a žalovaná posléze síť proti holubům nahradila neprůhlednou textilií, zakrývající celý balkón. K omluvě žalované z jednání 7.4.2022 a jejímu tvrzení o vyčerpanosti poukazoval na aktivní vystoupení žalované dne 5.4.2022 na [anonymizováno] [územní celek] i na její účast u bytové ombudsmanky [stát. instituce] dne 6.4.2022. Navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen jako věcně správný.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také zcela odkazuje. Napadený rozsudek je úplný, výstižný, přesvědčivý i věcně správný a odvolací soud nemá nic, co by k pečlivému a správnému odůvodnění rozsudku doplnil či naformuloval jinak. V řízení bylo prokázáno, že žalobce, vlastník domu i bytu (správně vymezeného v žalobě i ve výroku rozsudku soudu I. stupně) a pronajímatel předmětného bytu, dal žalované, coby nájemkyni, výpověď z nájmu bytu ze dne 14.10.2019 (č.l. 11 spisu) dle § 2288 odst.1 písm. a/ OZ pro hrubé porušování povinností nájemce, vyplývajících z nájmu, spočívající v provedení změn bytu bez souhlasu pronajímatele, když žalovaná nainstalovala na balkóně bytu sítě proti ptactvu bez souhlasu žalobce. Výpověď z nájmu byla dána žalované až delší dobu po dvou výzvách k nápravě, a to z 26.3.2019 (č.l. 9 spisu) a z 28.5.2019 (č.l. 10, doručenou žalované 7.6.2019), v nichž byla žalovaná vyzvána k odstranění závadného stavu i s poučením o možnosti dání výpovědi, přičemž stav, vytýkaný ve výzvách, žalovaná nenapravila a nápravu nesjednala. Výpověď z nájmu měla všechny zákonné náležitosti, byla i dostatečně určitá, žalovaná ji převzala 29.10.2019 a žalobu na přezkoumání její oprávněnosti ve dvouměsíční lhůtě nepodala i přes poučení ve výpovědi (což sama potvrzovala a potvrzuje), takže jí nájem předmětného bytu zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní doby, běžící od 1.11.2019 a končící 31.1.2020. Od 1.2.2020 je tak žalovaná v bytě bez právního důvodu a byt nevyklidila ani přes výzvy žalobce a tento vedený soudní spor.

5. Soud I. stupně v bodech 28., 29. a 30. odůvodnění rozsudku, s poukazem na judikaturu, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 3328/2017, jenž vychází i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněném pod č. 75/2018 Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, správně rozebral, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat jen v řízení podle § 2290 OZ, tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v § 2290 OZ žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Ustanovení § 2290 OZ brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu, uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu, byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Pod pojem„ oprávněnost“ (v užším smyslu), tak lze podřadit důvodnost, naplněnost uplatněného výpovědního důvodu (zda nájemce skutečně nezaplatil nájemné nebo například, jako v tomto případě, porušil hrubě svou povinnost, vyplývající z nájmu bytu instalací sítí proti ptactvu na balkóně bytu atd.); důvodnost výpovědi tak nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle § 2290 OZ Nejvyšší soud uvedl, že uvede-li pronajímatel dostatečně určitě a srozumitelně ve výpovědi důvod, pro který nájem vypovídá (skutkově ho vylíčí), pak otázka, zda uplatnil zákonem stanovený důvod (§ 2288, § 2291 OZ) je otázkou důvodnosti dané výpovědi, tedy otázkou její oprávněnosti v užším smyslu. Má-li proto nájemce za to, že důvod uvedený ve výpovědi není dán – ať již proto, že se vytýkaný skutek nestal (například nájem zaplatil, nebo například sítě neinstaloval), nebo proto, že zákon pronajímateli z takového důvodu vypovědět nájem bytu neumožňuje (instalace sítí dle nájemce nepředstavuje hrubé porušení povinností nájemce), musí se žalobou podle § 2290 OZ domáhat přezkumu její oprávněnosti. Úprava nájmu bytu v OZ je úpravou relativně kogentní, chrání práva nájemce, v jeho neprospěch se nelze od této úpravy odchýlit. Součástí této ochrany nájemce je i skutečnost, že pronajímatel může nájem bytu vypovědět jen ze zákonem stanovených důvodů. Současně OZ upravuje ve prospěch nájemce speciální žalobu, kterou se může takové výpovědi bránit. Jen okolnost, že aktivitu při nesouhlasu s výpovědí z nájmu bytu přenechává zákonná úprava na nájemci (je jen na něm, aby zvážil, zda se chce výpovědi a tím i možnému skončení nájmu bránit) neznamená, že by tím byla jeho ochrana oslabena. Z pohledu uvedeného, tj. judikatury Nejvyššího soudu ČR, je tak zřejmé, že žalovaná poté, co jí uběhla lhůta k podání žaloby dle § 2290 OZ již uplatněný výpovědní důvod zpochybňovat nemůže.

6. Soud I. stupně se v odůvodnění rozsudku správně a v souladu s judikaturou vypořádal i s tím, že výpověď ze 14.10.2019 nebyla neplatná či zdánlivá, protože jak správně dovodil, byla v písemné formě, byl v ní uveden výpovědní důvod, žalovaná byla řádně poučena o možnosti podat žalobu na neoprávněnost této výpovědi dle § 2290 OZ, výpověď nebyla v rozporu s dobrými mravy, měla všechny náležitosti a výpovědní důvod v ní byl uveden určitě i srozumitelně. Vytýkanou změnu bytu žalovaná skutečně provedla a sítě proti ptactvu, uchycené do zdiva na balkonu bytu instalovala (v tom je mezi účastníky i shoda) a pokud měla za to, že se o závažné porušení povinností nájemce nejednalo, měla včas dle poučení podat žalobu na neoprávněnost této výpovědi, což neučinila a nájem bytu jí zanikl uplynutím výpovědní doby. Proto také soud I. stupně správně zamítl žalovanou obsáhle navrhované důkazy, které se míjely s předmětem sporu (viz body 14. a 15. odůvodnění rozsudku) a které se měly vztahovat k chování a soužití žalované v domě, k předchozím vztahům účastníků, k jejich jednáním v minulosti, k bydlení žalované v náhradním bytě během rekonstrukce domu v minulosti, k různým dřívějším požadavkům a stížnostem žalované, k tvrzením žalované o nezákonném jednání některých členů zastupitelstva žalobce, jejím poukazům na různá policejní šetření pracovníků města, k jejím možnostem jiného bydlení, i k nákladům stěhování, k dřívější komunikaci s různými organizacemi, k potřebnosti opatření proti holubům atd., když nic z toho by účinky výpovědi z nájmu nemohlo zvrátit. To stejné platí i pro návrhy žalované u odvolacího jednání, aby soud vyslechl Mgr. [příjmení], právníka žalobce, bytovou ombudsmanku žalobce [příjmení] [příjmení] či JUDr. [příjmení], a to k jednáním účastníků a snaze žalované o mimosoudní dohodu a získání nové nájemní smlouvy. Listiny, předložené žalovanou u odvolacího jednání dílem nepředstavovaly přípustné důkazy dle § 205a o. s. ř., protože časově předcházely rozhodnutí soudu I. stupně, jenž účastníky též poučil dle § 119a o.s.ř., dopis Mgr. [příjmení] z 5.12.2022 a mail Mgr. [příjmení] z [datum] jsou jen k tomu, že u žalobce se bude 19.12.2022 projednávat bytová situace žalované, v dopise z 2.8.2022 je jen to, že v archivu Odboru památkové péče [anonymizováno] nebylo dohledáno žádné závazné stanovisko k umístění ochranných sítí proti holubům na domě, kde je předmětný byt a zápis z místního šetření ze 7.9.2022, kde byla žalovaná s bytovou ombudsmankou, v podstatě spíše potvrzuje stanovisko žalobce, že ostatní obyvatelé domu sítě neinstalují, případně je na výzvu žalobce odstraní a pokud ne, také dostanou výzvu k nápravě jako p. [příjmení]; u dopisu Mgr. [příjmení] z [datum] si pak žalovaná zvýraznila jen to, co se jí hodilo a nikoli například to, že dům, v němž byt je – se stále nachází na území ochranného pásma pro historické jádro [územní celek] a v době rekonstrukce a výzev k odstranění sítí, které byly žalované zaslány, jako kulturní památka veden byl, proto bylo k instalaci sítí potřeba vyjádření pronajímatele a Odboru památkové péče [stát. instituce], dle vedoucí oddělení památkové činnosti tento souhlas nebyl dán při ústním jednání podmínek rekonstrukce se zástupci pronajímatele a v současné době je stále potřeba souhlas pronajímatele a odboru památkové péče [stát. instituce] s instalací sítě. Lze tak uzavřít, že ve věci byly provedeny všechny navržené, přípustné a zároveň pro věc smysluplné a podstatné důkazy a neprovedené důkazy by na postavení žalované ničeho nezměnily, jen by prodlužovaly dobu do rozhodnutí ve věci.

7. Soud I. stupně se v bodu 31. odůvodnění rozsudku správně vypořádal i s tvrzením žalované o tom, že by její vyklizení bylo v rozporu s dobrými mravy, když toto tvrzení neshledal opodstatněným, a i na tuto argumentaci odvolací soud odkazuje. Zdravotní problémy žalované tak, jak byly v řízení doloženy, nejsou takového rázu, aby mohly vést k zamítnutí žaloby tzv.„ pro tentokrát“, žalobkyně má sice sníženou pracovní schopnost o 40 %, ale je nyní vedena u úřadu práce a schopna adekvátní práce bez nadměrné námahy, tj. nejde o zcela nemohoucí invalidní osobu, u níž by vznikly pochybnosti o tom, zda a jak přesun zvládne. Poukazy na povinnosti obce a nakládání s obecním majetkem nic nemění na právu obce domáhat se vyklizení osoby, užívající byt bez právního důvodu, což u žalované platí již od února 2020, tj. skoro 3 roky. Poukazy žalované na obtížnost sehnání jiného bydlení nemohou jít k tíži žalobce, jenž za to nemůže a zohlednění takového poukazu by vedlo k tomu, že by nemohl být vyklizen nikdo, protože k soudům se převážně nedostávají žaloby na vyklizení osob, co mají k dispozici jiné byty. Na svoji situaci měla žalovaná myslet v době, kdy jí byly na jaře 2019 doručeny výzvy k nápravě závadného stavu, na něž vůbec nereagovala, případně v době, kdy obdržela výpověď z nájmu a mohla podat žalobu na neoprávněnost výpovědi, v jejímž rámci by se důvodnost uplatněného výpovědního důvodu posuzovala. Ze spisu neplyne, že by chování žalobce vůči žalované mělo šikanozní povahu, to jsou jen nepodložené domněnky žalované, a i z těch listin, co předložila u odvolacího jednání plyne, že žalobce se stará i o jiné případy instalací sítí, samozřejmě, když se o nich dozví a v tempu odpovídajícím chodu velké, poměrně byrokratické, instituce, což ale platilo i v případě žalované, která výzvy k nápravě dostala na jaře 2019 a výpověď z nájmu až v říjnu 2019. Jak to bylo s náhradním bytem žalované v minulosti, s tímto sporem nijak nesouvisí a žalobce po žalované žádné částky soudně nevymáhá. Jinak okolnosti [anonymizováno] zohlednil soud I. stupně v delší třiceti denní lhůtě k vyklizení. Vzhledem k uvedenému platí, že žalovaná je v předmětném bytě od 1.2.2020 bez právního důvodu a žalobce se důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá jejího vyklizení, přičemž důvody pro zamítnutí žaloby tzv.„ pro tentokrát“ dány nejsou.

8. Na celkové doplnění lze k výhradám žalované vůči projednání věci soudem I. stupně bez ní uvést, že dne 7.4.2022 jednal soud I. stupně v nepřítomnosti žalované zcela v souladu s § 101 odst.3 o. s. ř., protože žalovaná (kromě toho, že nepředložila včasnou omluvu) neměla, resp. neprokázala dostatečné důvody, pro které by jednání mělo být odročeno, což se právě v odvolacím řízení zvýraznilo. Je sice pravdou, že 3.4.2022 absolvovala žalovaná několik lékařských vyšetření, ale dle lékařských zpráv byla plně orientována a z nemocnice šla sama domů. Poté 5.4.2022 ráno po 8,00 hod. rozsáhle diskutovala žalovaná na zasedání [anonymizováno] [územní celek] v zasedací síni [příjmení] radnice na [anonymizováno] náměstí 1 v [obec] s primátorkou [obec] a další den jednala s Mgr. [příjmení] na [stát. instituce] na [anonymizováno] náměstí. V den jednání 7.4.2022 ráno po 7,00 hod. pak žalovaná posílala na soud e-mail s přílohami a dále i podání přes svoji datovou schránku s přílohami. Objektivně tak nelze dovodit, že by jí ten den něco bránilo v účasti u soudu I. stupně na jednání v 9.00 hod., takže její omluva z jednání nebyla důvodná, a pokud se po odeslání podání ráno 7.4.2022 rozhodla si jít zase lehnout a dopoledne prospat, nelze ani zpětně dovodit, že by soud I. stupně pochybil, když ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vůbec lze říci, že žalovaná, jak plyne ze spisu, tak, jak je značně asertivní vůči úřadům i žalobci, je velmi vlídná a ohleduplná sama k sobě, ke své laxnosti a svým pochybením, vnímá jen to, co se jí hodí a výzvy žalobce apod. považuje za nezávazné a doporučující. Pokud by se například na jaře 2019 zařídila podle výzev žalobce k nápravě a nezaujala„ tvrdohlavý“ postoj, že ona ví lépe, co je správně a co se má udělat, nemusela dnes ve své současné situaci být. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, bod 34., s nímž se též ztotožňuje.

9. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst.1 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které sestávají ze 2 paušálů po 300 Kč dle § 1 a § 2 odst.3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu dne 7.12.2022.