19 CO 142/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; Statutární město Brno, městská část okres , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o přezkum oprávněnosti výpovědi, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. května 2022, č. j. 108 C 51/2022-23,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum], kterou byl vypovězen nájem bytu [číslo] o velikosti 2+1, nacházející se ve 3. nadzemním podlaží [adresa], č. o. 53a na ulici [ulice] v [obec], kterou dal žalovaný žalobkyni (dále jen výpověď a byt). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobkyně, kterým se domáhala určení, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná pro absenci výpovědních důvodů a neplatná, jelikož se příčí dobrým mravům. Tento návrh uplatnila žalobkyně jako vzájemný návrh v řízení o vyklizení bytu, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 108 C 105/2021, kdy tento předmětný návrh byl vyloučen k samostatnému projednání a bylo o něm rozhodnuto napadeným rozsudkem. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nepodala v zákonem stanovené lhůtě, která je prekluzivní, oprávněnost výpovědi tak ve smyslu § 2290 o. z. již nelze přezkoumat. Nepřisvědčil požadavku žalobkyně, aby při posouzení běhu lhůty dle citovaného ustanovení soud zohlednil postup žalobkyně, kdy nejprve podala námitky přímo pronajímateli a vyčkávala jeho stanoviska. Stejně tak nepřisvědčil názoru žalobkyně, že měla být analogicky použita právní úprava pro nájem prostor sloužících k podnikání, když tak by zůstala žalobkyni lhůta pro podání žaloby zachována. Dále uzavřel, že chybí naléhavý právní zájem pro to, aby soud určil neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy.

3. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně. Navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žaloba ve smyslu § 2290 o. z. byla uplatněna až po uplynutí tam stanovené lhůty. Žalobkyně dále v odvolání uvedla, že se po obdržení výzvy k nápravě snažila s žalovaným dohodnout, jak má údajné porušení svých povinností řešit, namísto odpovědi jí však žalovaný dal výpověď z nájmu, proti které uplatnila námitky, jak ji sám žalovaný poučil, vstoupila tak s žalovaným do mimosoudního jednání o smírném vyřešení věci. Žalovaný však ve lhůtě pro podání žaloby na neoprávněnost výpovědi k věci nezaujal stanovisko a vystavil žalobkyni tomu, že v dobré víře nepodala v dvouměsíční lhůtě žalobu na neoprávněnost výpovědi, když věřila ve smírné řešení sporu. Byl to žalovaný, kdo udržoval žalobkyni v nejistotě s úmyslem docílit propadnutí lhůty pro podání žaloby. Žalovaný dopisem v roce 2019 a následně 2020 vytýkal žalobkyni porušení povinností nájemce, spočívající v neoprávněném pronajímání bytu dalším osobám, a vyzýval ji k odstranění závadného stavu. Žalobkyně reagovala na výzvu z roku 2020 písemně dne [datum] s tím, že k takovému porušení povinností nedochází. Dne [datum] dal žalovaný žalobkyni výpověď pro hrubé porušování povinností nájemce spočívající v tom, že žalobkyně byt sama nevyužívala, naopak jej pronajala další osobě bez písemného souhlasu pronajímatele. Žalobkyně dále poukázala na rozdílnost právní úpravy, týkající se přezkumu výpovědi u nájmu bytů a nájmu prostor sloužících k podnikání, když ve smyslu § 2314 o. z. má vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky, vznese-li je včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Je zřejmé, že uplatnění námitek zákonodárce předpokládá i u výpovědi z nájmu bytu, přičemž není logický důvod, proč by měl být rozdílný přístup u nájmu bytu a nájmu nebytových prostor. Žalobkyně ve lhůtě uplatnila námitky a žalobu nepodala do reakce žalovaného. Trvání na uplynutí lhůty a nemožnosti domoci se přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu tak má žalobkyně za ústavně nekonformní, když nájemci bytu by takovým výkladem byla poskytována menší ochrana než nájemci nebytových prostor. Analogií lze tak dospět k výkladu, že uplatněním námitek vůči výpovědi z nájmu bytu se staví lhůta pro podání žaloby, respektive běží nová lhůta obdobně jako v ustanovení § 2314 o. z. Případně má žalobkyně zato, že lze dospět analogií k tomu, aby na uplatnění námitek, jakož i na návrh dohody o narovnání sporných práv, bylo aplikováno ustanovení § 647 o. z., neboť mimosoudní jednání mezi účastníky započala, kdy žalobkyně vznesla návrh a žalovaný se tímto návrhem zabýval, byť dosud nedospěl ke konkrétnímu rozhodnutí, výslovně neodmítl v takovém jednání pokračovat. Žalobkyně má dále za to, že existují důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je možné posoudit jednání žalovaného jako rozporné s dobrými mravy, ty spočívají v zjevném nedorozumění ohledně řádně evidované spolužijící osoby, v nenaplnění výpovědních důvodů, v sociálním postavení žalobkyně, nemožnosti jiného bydlení, péči o nemocnou matku a řádném plnění povinností nájemce.

4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil písemně, s odvoláním žalobkyně nesouhlasil, plně se ztotožnil s rozsudkem soudu I. stupně a poukázal na dle něho nezpochybnitelný fakt, že žalobkyně zmeškala zákonem stanovenou hmotněprávní lhůtu dle § 2290 o. z., jde o lhůtu prekluzivní, proto opožděně podaná žaloba je nezhojitelnou vadou a musela být zamítnuta. Žalobkyně v odvolání nepřichází s žádnými novými argumenty, všechna tvrzení již uvedla před soudem I. stupně, který se s nimi řádně a podrobně vypořádal.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud I. stupně správně a přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Soud I. stupně rovněž odůvodnil, které důkazy považuje za nadbytečné a z jakého důvodu je neprovedl, s jeho závěry se odvolací soud plně ztotožňuje. Podstatný závěr o skutkovém stavu je následující: -) Žalovaný je vlastníkem domu, ve kterém se nachází předmětný byt. -) Mezi účastníky (žalovaným na straně pronajímatele, žalobkyní na straně nájemce) byla [datum], ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem byl nájem předmětného bytu. V evidenčním listu byla původně evidována pouze žalobkyně, od [datum] pak jako spolubydlící osoba i [jméno] [příjmení]. -) Žalovaný dopisem ze dne [datum] vytkl žalobkyni, že byt řádně neužívá a neoprávněně jej pronajímá, vyzval ji k odstranění závadného stavu s poučením, že takové jednání může být důvodem ukončení nájemního poměru výpovědí. Tento dopis byl žalobkyni doručen [datum], žalobkyně na něj nereagovala. Další výzvu s obdobným obsahem zaslal žalovaný žalobkyni [datum], byla vyzvána k odstranění závadného stavu do [datum], výzva jí byla doručena [datum]. Žalobkyně na ni reagovala písemně [datum] sdělením, že byt řádně užívá, platí nájem, v bytě je spolubydlící osoba, která je řádně nahlášena. -) Dne [datum] žalovaný dal žalobkyni výpověď z nájmu bytu z důvodu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. pro hrubé porušování povinností nájemce, které žalovaný spatřoval v tom, že žalobkyně byt bez písemného souhlasu pronajímatele pronajala další osobě a byt sama neužívala. Výpověď obsahovala poučení o výpovědní době, jejím uplynutí, poučení o právu žalobkyně vznést proti ní námitky a podat návrh k soudu k přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od doručení výpovědi, výpověď byla žalobkyni doručena [datum]. -) Žalobkyně proti výpovědi podala námitky [datum], na které žalovaný reagoval dopisem ze dne [datum] tak, že námitky neakceptoval a žalobkyni vyzval k vyklízení bytu. -) Následně žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, dopisy z [datum], [datum] a [datum] žádala o narovnání právního stavu, na tyto žádosti reagoval žalovaný dopisem ze dne [datum], ve kterém jí sdělil, že o její žádosti nebylo příslušným orgánem samosprávy zaujato žádné stanovisko a posledním rozhodnutím ve věci zůstává tak výpověď z nájmu bytu, žalovaný má proto za to, že od [datum] užívá žalobkyně byt bez právního důvodu a vyzval ji opakovaně k vyklizení bytu. Nato pak žalobkyně reagovala dopisem z [datum], kterým trvala na projednání žádosti o narovnání právního stavu. -) Žalobkyně nepodala žalobu o přezkum oprávněnosti předmětné výpovědi. O to požádala až v rámci řízení o vyklizení bytu, které bylo zahájeno žalobou žalovaného ze dne [datum] a je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 105/2021 (uvedené řízení je aktuálně přerušeno do pravomocného skončení předmětného sporu), když vzájemným návrhem ze dne [datum], který byl soudu doručen [datum], navrhla žalobkyně přezkum oprávněnosti předmětné výpovědi. <i>7. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh k soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.</i> <i>8. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od 1. dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odst. 2 citovaného ustanovení vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.</i> <i>9. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka, o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.</i> <i>10. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.</i> 11. V předmětem sporu se žalobkyně domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi z předmětného bytu, neboť brojí mimo jiné proti naplněnosti výpovědního důvodu, dále se domáhá určení neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy.

12. Soud I. stupně se správně, předtím, než přistoupil k přezkumu oprávněnosti výpovědního důvodu, zabýval tím, zda žaloba na přezkoumání oprávněnosti předmětné výpovědi ve smyslu § 2290 o. z. byla podána v zákonné dvouměsíční prekluzívní lhůtě, neboť marným uplynutím této lhůty právo na přezkum oprávněnosti výpovědi zaniká (srovnej komentář k ustanovení § 2290 o. z. přístupný na stránkách www.beck-online.cz, Občanský zákoník, VI. závazkové právo, zvláštní část (§§ 2055 až [číslo]), 1. vydání, 2014, s. 465 až 468: E. [příjmení], M. [příjmení]). Je nepochybné, že na dvouměsíční prekluzívní lhůtu vyplývající z § 2290 o. z. nelze aplikovat, dle návrhu žalobkyně, ustanovení § 647 o. z., které je součástí právní úpravy promlčení, nikoli prekluze, jak správně uzavřel a odůvodnil soud I. stupně v napadeném rozsudku. Předmětná výpověď má všechny zákonem stanovené náležitosti, které vyplývají z citovaného ustanovení § 2286 o. z., včetně poučení žalované o možností podat návrh k soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná s uvedením dvouměsíční lhůty a jejího počátku. Odvolací soud se shoduje se soudem I. stupně rovněž v posouzení možnosti analogické aplikace ustanovení občanského zákoníku o nájmu prostor sloužícího k podnikání a pro stručnost odkazuje na výstižné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud I. stupně na daný spor správně aplikoval ustanovení § 2235 a následující o. z., který představuje zvláštní úpravu nájmu bytu a nájmu domu, kterou je třeba v předmětném sporu o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu použít. Naopak úprava v § 2314 o. z., jehož aplikace se žalobkyně dovolává, je zvláštní úpravou pro nájem prostoru sloužícího k podnikání, který na nájem bytu aplikovat nelze. Odvolací soud se neztotožňuje s právním názorem žalobkyně, že nájemci je poskytována menší ochrana než nájemci nebytových prostor tím, že § 2314 o. z. blíže upravuje námitkové řízení po výpovědi nájmu. Právní úprava je v případě nájmu prostor sloužícího k podnikání odlišná, na rozdíl od právní úpravy nájmu bytu se jedná o úpravu dispozitivní a je proto dán větší prostor stranám závazkového vztahu, aby si vypořádaly právní vztahy po výpovědi bez ingerence soudu v námitkovém řízení. Právní úprava je zde naopak přísnější v tom, že podání námitek proti výpovědi je nezbytné pro případné pozdější uplatnění žaloby na přezkum oprávněnosti. Naopak z úpravy obsažené ve zvláštních ustanoveních o nájmu bytu, konkrétně z § 2286 o. z. ve spojení s § 2290 o. z. vyplývá, že žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu k soudu je možné podat bez jakýchkoliv předchozích kroků, z právní úpravy nepochybně vyplývá lhůta, ve které je tak nutné učinit, tedy prekluzivní lhůta dvou měsíců, o čemž byla žalovaná řádně a výslovně poučena v samotné výpovědí tak, jak pronajímateli ukládá ustanovení § 2286 odst. 2 o. z. Soud I. stupně správně poukázal na přiléhavou judikaturu, konkrétně na již výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3328/2017, ze kterého vyplývá, že jen okolnost, že aktivitu při nesouhlasu s výpovědí z nájmu bytu přenechává zákonná úprava na nájemci, neznamená, že by tím byla jeho ochrana oslabena. Odvolací soud se tak shoduje se soudem I. stupně v závěru, že žaloba na přezkum oprávněnosti byla žalobkyní podána po uplynutí zákonné prekluzívní lhůty, neboť bylo nepochybně prokázáno, že výpověď byla žalobkyni doručena [datum], přičemž žaloba na přezkum oprávněnosti byla žalobkyní podána v rámci vzájemného návrhu v řízení o vyklizení předmětného bytu dne [datum], který byl soudu doručen [datum]. Naplněností uplatněného výpovědního důvodu se tak soud již zabývat nemůže, neboť to je možné pouze v řízení podle § 2290 o. z. a pouze v tom případě, že žaloba je uplatněna v tam stanovené dvouměsíční lhůtě. Ustanovení § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná (srovnej již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3328/2017).

13. Ve shodě se soudem I. stupně je odvolací soud toho názoru, že na požadovaném určení neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy není naléhavý právní zájem za situace, kdy probíhá řízení o vyklizení předmětného bytu, ve kterém se soud bude takovou námitkou zabývat, k tomu odvolací soud pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění v odst. 12 napadeného rozsudku. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že i pokud by naléhavý právní zájem shledán byl, požadavek žalobkyně na takovém určení by nemohl být důvodný. Posouzení jednání žalovaného, který dal žalobkyni předmětnou výpověď, jako jednání v rozporu se dobrými mravy, by se mělo dít pouze zcela mimořádně, pokud by tak měla být odstraněna přílišná tvrdost zákona (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022 sp.zn. 26 Cdo 3423/2021). Důvody, pro které žalobkyně spatřuje výpověď rozpornou s dobrými mravy, specifikovala následovně: Zjevné nedorozumění ohledně řádně evidované spolužijící osoby, nenaplnění výpovědních důvodů, sociální postavení žalované, nemožnost jiného bydlení a péče o nemocnou matku, řádné plnění povinností nájemce. Nenaplnění výpovědních důvodů nelze v daném řízení přezkoumat, jak bylo výše podrobně vysvětleno. Pokud jde o nedorozumění mezi účastníky ve fázi po podání výpovědi, odvolací soud je toho názoru, že z provedeného dokazování nepochybně vyplývá, že žalovaný v každé své komunikaci s žalobkyní dal jasně najevo svůj postoj v tom smyslu, že trvá na podané výpovědi a následně jí opakovaně sděloval, že nájem považuje za skončený a trvá na vyklizení bytu. Není pravdou, že by žalovaný nechával žalobkyni v nejistotě, poskytoval jí naději na vyřešení sporu, čímž žalobkyně odůvodňuje nepodání včasné žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi. Pokud žalobkyně podala proti výpovědi námitky [datum], na tyto žalovaný reagoval přípisem ze dne [datum], kde jasně deklaroval, že námitky žalovaný neakceptoval a vyzval žalobkyni k vyklizení bytu. Pokud se žalobkyně následně dopisy z [datum], [datum] a [datum] pokusila zvrátit stanovisko žalovaného žádostmi o narovnání právního stavu, pak na tyto přípisy reagoval žalovaný dopisem z [datum], kde sice sdělil, že k její žádosti o narovnání právního stavu žalovaný nezaujal žádné stanovisko, nicméně zdůraznil, že posledním rozhodnutím ve věci je proto výpověď z nájmu bytu, která jí byla doručena [datum], že žalovaný má za to, žalobkyně tak užívá byt bez právního důvodu a opakovaně ji vyzval k vyklizení bytu. Pokud jde o další okolnosti, na které žalobkyně poukazuje, žádná z těchto okolností nepředstavuje okolnost takovou, která by odůvodnila posouzení předmětné výpovědi jako rozporné s dobrými mravy, žalobkyně není v žádném sociálním postavení, které by vyžadovalo zvláštní ochranu, stejně tak takovým důvodem není péče o její nemocnou matku, která je poskytována v rámci rodinných vztahů. Pokud žalobkyně řádně plnila povinnosti nájemce, žalovaný oproti tomu poskytoval plnění formou poskytnutí předmětného bytu do užívání žalobkyně v době trvání nájemního vztahu. Bez významu není ani dokazováním zjištěný průběh komunikace mezi účastníky ve fázi před podáním samotné výpovědi, kdy žalovaný vyzýval žalobkyni k odstranění závadného stavu již dopisem z [datum], který byl žalované řádně doručen [datum], na který však žalobkyně nijak nereagovala. Reagovala až na obdobnou výzvu, kterou žalovaný žalobkyni zaslal téměř rok poté, [datum], a to pouze krátkým přípisem v tom smyslu, že byt užívá, platí nájemné, v bytě má spolužijící osobu, která je nahlášená. S ohledem na závažnost sdělení žalovaného ve dvou výše uvedených výzvách v tom smyslu, že zjistil neoprávněné pronajímání předmětného bytu žalobkyní a neužívání bytu žalobkyní, přičemž upozorňoval žalobkyni na možnost výpovědi z nájmu, si lze představit ze strany žalobkyně větší aktivitu při jednání s pronajímatelem při řešení tak závažného problému, a to ještě ve fázi před samotnou výpovědí, kdy časový prostor pro vyřešení problému byl nepochybně dostatečně široký.

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud potvrdil ve smyslu § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako věcně správný. Soud I. stupně rovněž správně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., které správně specifikoval a vyčíslil.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení procesně úspěšného žalovaného představují částku 600 Kč jako paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony, a to vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem.