19 CO 154/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno jméno sídlem adresa o výživné pro neprovdanou matku, rozsudkem pro uznání, o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Městského soudu v Brně ze dne 3. června 2021, č.j. 42 C 260/2020-52,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 11 132 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byl žalovaný uznán povinným přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci předem, počínaje měsícem únorem 2020 až do měsíce června 2021, přičemž dlužnou částku výživného za období od února 2020 do května 2021 ve výši 80 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku pro uznání podal odvolání žalovaný, které posléze doplnil tak, že uvedl, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a nevyvodil správný právní závěr. Dle žalovaného se soud měl z úřední povinnosti zabývat majetkovými a výdělkovými poměry žalovaného, jestliže předmětem uložení povinnosti je peněžité plnění výživné pro žalobkyni, jakožto neprovdanou matku. K tomu mělo být přistoupeno mimo jiné z toho důvodu, že sama žalobkyně ve svém žalobním návrhu sdělovala, že s žalovaným je vedeno řízení o péči a výživě k nezl. dceři Lauře. O tomto dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Soud I. stupně rozhodl o věci samé, aniž by se zabýval tím, zdali je vůbec povinnost hradit výživné neprovdané matky v možnostech žalovaného. Žalovaný se domnívá, že pro uložení povinnosti žalovanému hradit výživné neprovdané matce by se soud I. stupně měl v souladu s ust. § 920 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, zabývat tím, zda je ukládaná povinnost výživného v přiměřeném rozsahu k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. K tomuto zkoumání ze strany soudu I. stupně nedošlo. Z těchto důvodů tedy navrhl žalovaný, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně a poukázala zejména na to, že vzhledem k tomu, že se jedná o rozsudek pro uznání, jsou u něj z povahy věci upraveny tzv. kvalifikované odvolací důvody ohledně kterých lze rozsudek v odvolacím řízení přezkoumat, přičemž se jedná o taxativní výčet. Žalovaný však ve svém podání žádný z těchto důvodů obsažených v ust. § 205b o. s. ř. neuvádí. Přesto žalobkyně si dovoluje zdůraznit, že žádný z kvalifikovaných důvodů pro odvolání nebyl splněn, neboť nevznikla žádná vada řízení dle ust. § 205 odst. 2 písm. a/, tedy byly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně příslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně nevydal vyloučený soudce a soud I. stupně byl správně obsazen. Dále ze strany žalovaného nebyly předloženy ani skutečnosti nebo důkazy, které by poukazovaly, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle ust. § 153a. Tyto předpoklady prokazatelně splněny byly, a to vycházeje z bodu 4. a 5. odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaný pouze ve svém odvolání poukazuje na skutečnost, že soud I. stupně aktivně z úřední povinnosti nezjišťoval skutkový stav, což je však zcela v pořádku a v souladu s platným právem, neboť všechny skutečnosti podstatné pro vydání rozhodnutí ve věci samé uvedla žalobkyně ve svém návrhu a předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání není zjištění skutkového stavu věci, proto nelze v odvolání proti němu uvádět skutečnosti, které se týkají skutkového základu věci ani důkazy, kterým by měla být vyvrácena tvrzení žalobkyně o rozhodných skutečnostech. Žalobkyně poukázala například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 1253/2005. Ze všech těchto důvodů tedy navrhla žalobkyně potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Nejprve je nutno zdůraznit, že soud I. stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, přičemž se vypořádal se všemi okolnostmi v rámci odůvodnění svého rozsudku ohledně toho, proč vydal rozsudek pro uznání. Žalovaný obdržel kvalifikovanou výzvu podle ust. § 114b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád, s tím, že byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobnímu návrhu, přičemž byl velmi podrobně poučen o tom, jak takovéto vyjádření k žalobnímu návrhu má vypadat a byla mu také stanovena lhůta 30 dnů od doručení uvedené výzvy, kdy se měl kvalifikovaně k žalobnímu návrhu vyjádřit. Jak vyplývá ze spisu a jak správně posoudil soud I. stupně, žalovaný pouze sdělil, že s žalobním návrhem nesouhlasí, aniž by uvedl bližší podrobnosti svého nesouhlasu, pouze uvedl, že tvrzení žalobkyně o příjmu žalovaného jsou pouze domnělá a neodpovídají skutečnosti. Navíc uvedl v rámci tohoto vyjádření prostřednictvím svého právního zástupce, že bližší odůvodnění svého vyjádření předloží žalovaný ve lhůtě 15 dnů od tohoto svého stručného vyjádření. Nic takového však nenastalo, a proto soud I. stupně přistoupil k vydání rozsudku pro uznání. Nutno přisvědčit i k vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného v tom směru, že žalovaný neuplatnil žádné odvolací důvody uvedené v § 205 odst.2 písm.a/ o. s. ř. Pokud pak jde o věc samu, tj. uplatňovaný nárok ze strany žalobkyně v souladu s ust. § 920 nového občanského zákoníku, pak odvolací soud uvádí, že dle § 920 odst.1 OZ, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu 2 let od narození dítěte a přispěje ji v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů, spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Matka ve svém žalobním návrhu právě poukazuje na ust. § 920 nového občanského zákoníku, ze spisu pak vyplývá, že pokud jde o otce dítěte, tím je bezesporu žalovaný, což vyplývá z předložené fotokopie rodného listu nezl. [jméno]. Pokud tedy soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalovaného jako otce nezl. [jméno] v souladu s ust. § 920 OZ, pak postupoval zcela v souladu se zákonem.

6. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

7. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst.1 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, úspěšná žalobkyně pak požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení, která spočívá ve dvou úkonech právní pomoci, a to za sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání, přičemž odvolací soud vycházel z kapitalizované částky 80 000 Kč, 1 úkon právní pomoci pak dle advokátního tarifu činí částku 4 300 Kč, a při 2 úkonech jde o částku 8 600 Kč + 2 x 300 Kč paušální náhrada, celkem jde o částku 9 200 Kč a s ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, pak celkem náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně za právní zastoupení advokátem činí 11 132 Kč a tuto částku byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.