19 CO 177/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobce: ; JUDr. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul . Bc. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2021, č.j. 30 C 70/2020-105,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto takto: I. Zamítá se žaloba, jíž měl soud nahradit projev vůle žalovaného uzavřít následující kupní smlouvu Kupní smlouva, kterou uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem [adresa] jež zastupuje [titul] [jméno] [příjmení], ředitel [příjmení] [jméno] korespondenční adresa: [adresa], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [IČO] (dále jen prodávající) na straně jedné a JUDr. [jméno] [příjmení] [rodné číslo] trv. bytem [adresa] (dále jen kupující) na straně druhé I. Prodávající má v podílovém spoluvlastnictví id. 1/4 (ve vztahu k celku) pozemků parc. [číslo] které jsou zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], kat. úz. [obec]. II. Prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu a kupující od něj kupuje do výlučného vlastnictví id. 1/4 (ve vztahu k celku) pozemků parc. [číslo] o výměře 36 m2, [číslo] o výměře 48 m2 a [číslo] o výměře 115 m2, vše v kat. úz. [obec], kdy tyto pozemky jsou zastavěny silnicí I/50 v okrese [obec], a to za kupní cenu 37 768 Kč (slovy třicestsedmtisícsedmsetšedesátosmkorunčeských). III. Kupní cenu ve výši 37 768 Kč se kupující zavazuje poukázat prodávajícímu na bankovní účet, jehož identifikaci sdělí písemné prodávající kupujícímu, a to do 60 dnů ode dne doručení vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva dle této smlouvy do katastru nemovitosti kupujícímu. Kupující se zavazuje v zákonné lhůtě podat daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a v zákonné lhůtě tuto daň uhradit. IV. Prodávající prohlašuje, že na převáděných nemovitých věcech neváznou žádné faktické ani právní vady, zejména zástavní právo, věcné břemeno, předkupní právo s účinky věcného práva, dluhy, daňové nedoplatky, práva třetích osob a že není omezen v disponování s předmětem převodu. V. Vlastnické právo k předmětu převodu nabude kupující vkladem do katastru nemovitostí. VI. Smluvní strany prohlašují, že skutečnosti uvedené ve smlouvě jsou pravdivé, smlouva je sepsána na základě jejich svobodné vůle a na důkaz toho připojují své podpisy. V ………… dne …………….. za prodávajícího [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] ředitel závodu [obec] kupující II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 800 Kč, k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a jím podané žalobě aby vyhověl. Se soudem I. stupně se neztotožnil v posouzení ani jedné ze dvou právních otázek, které byly v předmětné věci nastoleny. Pokud se týká otázky, kterou podle jeho názoru soud I. stupně nesprávně vyřešil, jestli aplikace § 154 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k předkupnímu právu znamená, že pro úspěšné uplatnění předkupního práva musí být žalobce stále ještě vlastníkem pozemku, který mu předkupní právo založil, v době vyhlašování rozsudku. Tato otázka nebyla ještě řešena judikaturou dovolacího soudu a podle jeho názoru bylo řešení přijaté soudem I. stupně nesprávné, protože, ačkoli bylo předkupní právo dle § 1124 odst. 1 obč. zák. změněno a jeho rozsah byl zúžen, nic to nemění na relevanci tohoto problému, protože zde stále existuje předkupní právo smluvní a protože zákonné předkupní právo spoluvlastníků dle § 1124 obč. zák. se v některých případech i nadále uplatňuje, byť v jiném rozsahu. Podle jeho názoru je neprosto nepochybné, že případy podobné této věci budou vznikat i v budoucnu, protože žalovaný takto k předkupnímu právu přistupoval vždy. Podle jeho názoru není možné, aby porušování předkupního práva soudy poskytovaly ochranu, což se v případě prvostupňového rozhodnutí stalo. Argumentoval, že právo na převod věci dle § 2144 odst. 1 obč. zák. vzniká již okamžikem jeho uplatnění předkupního práva vůči nabyvateli věci, ve vztahu ke které předkupní právo existuje. Již tím, že žalobce před podanou žalobou uplatnil nárok na převod věci u žalovaného, vzniklo jeho právo na převod věci. Skutkový stav dle § 154 odst. 1 o. s. ř., tedy v okamžik, kdy soud vyhlašoval rozsudek, zahrnoval i právo žalobce na převod věci. Toto právo vzniklo v okamžiku uplatnění předkupního práva, žádná ze skutečností tohoto případu ovšem nijak nezakládá důvod, proč by mělo zaniknout a tento důvod nevyplývá ani ze zákona. Dovodil tedy, že soud I. stupně nesprávně aplikoval ust. § 154 odst. 1 o. s. ř., což zakládá vadu rozhodnutí, která měla vliv na správnost rozhodnutí. Ke druhé řešené právní otázce, nakolik je požadavek nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem v souladu s dobrými mravy, se žalobce ohradil proti tomu, že jej soud I. stupně označil za spekulanta a zdůraznil, že sám ozřejmil, že předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitosti koupil za účelem investice a že každá investice je činěna s vidinou zisku. Pokud mu soud I. stupně dal k tíži, že je obecně známou skutečností, že cena nemovitostí jde stále nahoru, tak by rád uvedl, že jediným důvodem růstu ceny nemovitostí po takovou dobu je, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, nerespektoval jeho předkupní právo a nevyvlastnil nemovitost jako celek za ceny relevantní v roce 2018, ale že svým jednáním zapříčinil vedení sporu až do roku 2021. Postup žalobce, který nerespektuje předkupní právo, je naprosto běžný, žalobce totiž spoléhá, že se mu lidé běžně neumí bránit. Polemizoval s názorem soudu I. stupně, že by jeho počínání bylo spekulativní, pozemek si ve veřejné dražbě mohl koupit kdokoliv, včetně žalovaného. Žalovaný naopak běžně práva neznalé občany fakticky ožebračuje, protože náhradu za vyvlastnění naprosto běžně poskytuje hluboko pod tržní cenou a je třeba bdělost, aktivita a znalost lidí, aby se tomuto postupu bránili. K tomu přistupuje druhá taktika, kterou žalovaný uplatnil i vůči němu, a to nerespektování předkupního práva, a když už se některý ze spoluvlastníků začne bránit, tak žalovaný jeho podíl rychle vyvlastní, aby nebyl u soudu úspěšný. Tomuto jednání poskytl soud I. stupně ochranu a za toho špatného navíc označil jeho. Nakonec uvedl, že jej prvostupňový soud označuje za spekulanta, nakonec je to však pouze on, kdo spekuluje, že by podíl získaný předkupním právem byl jemu (žalobci) vyvlastněn. I kdyby však, nic to na sporu nemění. [příjmení] by rozhodnutí o vyvlastnění opět respektoval. Žalovaný ovšem postupuje v rozporu se zákonem a naprosto vědomě zasahuje do vlastnického práva soukromých osob, právě jim ovšem má být před orgány státu poskytována ochrana nezávislými soudy, v čemž prvostupňový soud selhal.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného, kdy se naprosto shodl na posouzení obou dvou právních otázek, které soud I. stupně v rozsudku nastolil. Ztotožnil se tedy s tím, že pozbytím spoluvlastnického podílu k předmětným pozemkům pozbyl žalobce také předkupní právo, včetně práva na to, aby mu byl z rozhodnutí soudu převeden další spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům. Navíc v důsledku novelizace ust. § 1124 odst. 1 obč. zák., účinné od 1.7.2020, tedy v době vydání rozsudku soudu prvního stupně, zůstalo zachováno zákonné předkupní právo v takovém rozsahu, že ani v případě, že by žalobce měl stále určitý spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech, by k nim již zákonné předkupní právo neměl. Pakliže by v jiném řízení bylo rozhodnuto o tom, že za trvání předkupního práva žalobce k předmětným nemovitostem bylo toto předkupní právo porušeno, pak by měl žalobce možnost domáhat se kompenzace porušení předkupního práva jiným způsobem, avšak v důsledku pozbytí spoluvlastnického práva k pozemkům, jakož i k novelizaci ustanovení § 1124 odst. 1 obč. zák., se již žalobce nemůže domáhat nahrazení projevu vůle žalovaného na kupní smlouvě dle žaloby. Dále uvedl, že při uzavření kupní smlouvy s p. [jméno] [příjmení] iniciativně zjišťoval, zda byla žalobci učiněna nabídka k odkupu dalšího spoluvlastnického podílu a paní [příjmení] ve smlouvě prohlásila, že takovou nabídku vůči žalobci učinila. Přesto se žalobce prezentuje tak, že jeho zájmem je především zabránit systémovému porušování předkupního práva jiných osob. Činí tak v době, kdy zákonné předkupní právo je limitováno, až na výjimečné situace v § 1124 odst. 1 obč. zák., kdy navíc předkupní právo trvá jen po dobu šesti měsíců a tedy pravděpodobnost, že žalovaný bude uzavírat kupní smlouvu se spoluvlastníkem pozemku dotčeného stavbou silnice či dálnice právě za takového právního stavu, je opravdu velmi malá. Stran žalobcem v odvolání zpochybněné relevance dobré víry, pak žalovaný uvedl, že v plném rozsahu souhlasí s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně a dovoluje si zopakovat tvrzení uváděná ve vyjádření k žalobě, že podle ustanovení § 7 obč. zák. se dobrá víra presumuje, tedy že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře, přičemž žalobce dobrou víru žalovaného v rámci řízení před soudem prvního stupně nevyvrátil a naopak z vlastní inciativy začlenil do kupní smlouvy s paní [příjmení] zvláštní ujednání, ve kterém bylo na předkupní právo výslovně upozorněno, a to zcela jednoduchým a i pro průměrnou osobu srozumitelným jazykem. Tím tak bylo učiněno maximum v rámci vyhovění zákonným požadavkům stran nabytí spoluvlastnického podílu od paní [příjmení]. Ohledně rozporu žalobního požadavku s dobrými mravy žalovaný uvedl, že počínání žalobce při nabývání předmětných nemovitostí do vlastnictví je od samého počátku vedeno snahou, aby organizace příslušná hospodařit se státním majetkem, pokud možno nezískala pozemky pod zmíněnou veřejně prospěšnou stavbou do vlastnictví České republiky s právem hospodaření pro žalobce, kdy na jedné straně je soukromý zájem žalobce na tom, aby pozemky pod zmíněnou silnicí byly v jeho vlastnictví, a aby z tohoto titulu inkasoval od žalovaného bezdůvodného obohacení a na straně druhé je veřejný zájem na tom, aby naopak docházelo ke sjednocení vlastnictví veřejně prospěšných staveb. V dalším obsahu odvolání se žalovaný ohradil proti tvrzení žalobce, že zcela běžně nerespektuje existenci předkupních práv, a že spoléhá na to, že se mu lidé neumí bránit. K takovým nepravdivým tvrzením nemá žalobce žádný důkaz. Současně připomněl, že zákonné věcné břemeno v širokém rozsahu, na kterém žalobce stavěl svou žalobu, bylo v příslušném ust. § 1124 odst. 1 obč. zák. přiznáno po dobu od 1. 1. 2018 do 1. 7. 2020, tj. pouze po dobu dvou a půl roku, během kterých měl žalovaný dle žalobce zavést zcela běžnou praxi nerespektování existence předkupních práv v případě pozemků ve vlastnictví soukromých osob.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování vyvodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry zcela přiléhavě aplikoval právo, s nastolenou materií se vyrovnal pečlivým a srozumitelným způsobem. Odvolací soud tak nemá opravdu nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak, z toho důvodu lze se vší odpovědností konstatovat, že na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně může odvolací soud plně odkázat. Odvolací soud se totiž naprosto shoduje s posouzením obou právních otázek přesně tak, jak je provedl soud I. stupně, naprosto sdílí kompletní právní náhled na řešenou problematiku, ať už vůbec samotné možnosti žalovat nárok z předkupního práva s ohledem na skutečnost, že v době vydání rozsudku již žalobce nebyl spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, tak i pokud celou problematiku soud I. stupně poměřil optikou dobrých mravů a i v tomto případě dospěl stran důvodnosti žaloby k negativnímu závěru. Jinými slovy, i odvolací soud se ztotožňuje s tím, že pro přiznání nároku z předkupního práva neměl žalobce ke dni vydání rozsudku splněny zákonné předpoklady, i kdyby tyto zákonné předpoklady splněny byly, by mu však zcela správně nebylo jeho právo z předkupního práva plynoucí přiznáno, protože jeho přiznání by bylo v rozporu s dobrými mravy a soud I. stupně by postupoval zcela správně, pokud by mu takové právo nepřiznal. Žádný z argumentů presentovaných v odvolání žalobce, nepřiměl odvolací soud změnit názor na řešenou problematiku ani v jedné z právních otázek, naopak skutečnosti uváděné žalovaným v písemném vyjádření k odvolání, jakož i v jiných podáních v řízení před soudem I. stupně, mají vnitřní logiku a žalovaný si v nich počíná zcela správně, pokud upozorňuje na existenci předkupního práva spoluvlastníka pouze v době trvání 2,5 roku. Lze tak žalovanému přisvědčit, že tato doba nebyla skutečně dostatečně dlouhá na to, aby zavedl nějakou„ běžnou praxi“, jak žalobce uvádí.

6. Vycházeje z výše uvedeného tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to nejen ve výroku o věci samé, nýbrž i ve zcela správném výroku nákladovém, na jehož odůvodnění lze pro naprostou správnost rovněž odkázat.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný byl sice zastoupen právním zástupcem, avšak tak jak již zcela správně dovodil soud I. stupně, nebylo toto zastoupení nezbytně nutné natolik, aby měl být žalobce povolán povinností nahradit náklady řízení žalovaného představované náklady právního zastoupení advokátem. Proto zcela shodně se soudem I. stupně i odvolací soud přiznal žalovanému pouze 2 paušální náhrady ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. po [částka], a to za písemné vyjádření k odvolání a za účast u jednání odvolacího soudu, celkem [částka]. Právě tuto částku pak odvolací soud uložil nahradit žalobci žalovanému v třídenní zákonné lhůtě k rukám právního zástupce žalovaného, jak z rozsudku pod bodem II. vyplývá.