19 CO 188/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovaným: ; 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa ; 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupeným advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo 3. právnická osoba , IČO sídlem adresa 4. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o neplatnost dobrovolné opakované dražby, o odvolání 2) žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. července 2021, č.j. 37 C 182/2020-67,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2), 3), 4) se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 12 992,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 3), 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. bylo určeno, že veřejná dražba dobrovolná [číslo] konaná dne 17. 9. 2020 na webovém portálu [webová adresa], jejímž předmětem byla dražba spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/2 souboru věcí nemovitých, a to pozemek p. č. st. 273, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 178 m2 a pozemek p. [číslo] orná půda, o výměře 655 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], je neplatná. Ve výroku II. žalovaní 1., 2., 3. a 4. byli uznáni povinnými společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 855 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání 2) žalovaná, a to [právnická osoba], s. r. o. a podrobně se vyjádřila k § 24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, poukázala na celkovou situaci, týkající se veřejné dražby, s tím, že dle jejího názoru, ne každé porušení zákona o veřejných dražbách vede k vyslovení neplatnosti dražby, i kdyby soud dospěl k závěru, že k porušení pravidel stanovených v zákoně o veřejných dražbách došlo v průběhu předmětné dražby, nelze z toho dovodit obecný závěr, že taková dražba je neplatná. Taková dražba může být neplatná pouze v případě, že bude zjištěno, že provedením dražby bylo zasaženo do práv žalobce podstatným způsobem. Žalovaný dále rozvedl, že pokud se týká případné absence zákonného poučení či výzvy v případě žalobce, nemůže znamenat podstatný zásah do jeho práv. Soud I. stupně se touto otázkou podstatného porušení práv v podstatě nezabýval, resp. soud I. stupně sice uzavřel, že došlo k podstatnému zásahu do práv dražitele, ale tento závěr učinil ryze formálně bez náležitého odůvodnění. Žalovaný č. 2 je proto přesvědčen, že k podstatnému zásahu do práv žalobce výše popsaným formálním pochybením v průběhu dražby nedošlo, což odůvodňuje závěr, že žalobcem podaná žaloba nemůže být důvodná. Žalovaný č. 2 je přesvědčen, že zákonné ustanovení, které jako podmínku neplatnosti dražby stanoví, že musí dojít k podstatnému zásahu do práv dražitele, je nutno vykládat přísně ve vztahu k tomu, kdo neplatnost dražby namítá. Pokud soud uvedl, že neplatnost dražby je odůvodněna také tím, že dražitel, tj. žalobce, nemohl činit vyšší podání v důsledku chyby elektronického systému, pak takový závěr dle názoru žalovaného č. 2 nebyl vůbec prokázán. Předně žalovaný č. 2 uvádí, že sám v průběhu dražby nezaznamenal žádné výpadky v dražebním systému a že z průběhu dražby sám nezaznamenal nic, co by mělo nasvědčovat výpadku v dražebním systému či vypovídat o nestandardním průběhu dražby. Sám žalovaný č. 1 sice připouští, že v průběhu dražby došlo k částečnému výpadku systému elektronické dražby, nicméně dodává, že jím uváděný čas výpadku je pouze orientační a rovněž dodává, že jiná souběžně probíhající dražba nebyla žádným výpadkem systému postižena. Žalovaný č. 1 tak sám nedokázal uvést, jak dlouho trval uvedený výpadek systému. Dále žalovaný č. 2 rozepsal jednotlivé časy, pokud se týká snad výpadku předmětného systému s tím, že je evidentní z výše popsaného, že se nemůže jednat o podstatný zásah do práv žalobce, měl-li žalobce šanci učinit další podání v rámci probíhající dražby, k čemuž měl k dispozici čas trvání 5 minut a kdy systém dražby mohl být nefunkční po dobu orientačně 2 minut. Z těchto důvodů má za to, že žaloba žalobce měla být jako nedůvodná zamítnuta.

3. K odvolání 2) žalovaného se vyjádřil žalobce a uvedl, že odmítá závěr 2) žalovaného, že technická chyba elektronického dražebního systému vzniklá nezávisle na vůli žalobce, nezasáhla do práv žalobce podstatným způsobem. V projednávaném případě bylo soudem I. stupně spolehlivě prokázáno, že v průběhu předmětné dražby, konkrétně pak v jejím závěru, nemohl žalobce v důsledku technické chyby činit další příhozy, čímž mu bylo znemožněno vydražit předmět dražby. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání 2) žalovaného také poukázal na zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a také na vyhl. č. 18/2014 Sb., o stanovení podmínek postupu při elektronické dražbě. Mezi provedením dražby a porušením práv žalobce existuje příčinná souvislost, protože pokud by nedošlo k chybě elektronického dražebního systému a k porušení povinnosti licitátora, bylo by zachováno právo žalobce účastnit se dražby, činit podání a byla by mu zachována možnost nabýt vlastnické právo k předmětu dražby, o něž žalobce aktivně usiloval. Toto porušení představuje podstatný zásah, neboť představuje popření samotné podstaty účasti žalobce v dražbě. Žalobce také poukázal na to, že nesouhlasí s argumentací žalovaného č. 2 v rámci jeho odvolání s tím, že by nedošlo k podstatnému zásahu do práv žalobce, když smyslem dražby je možnost vydražit předmět dražby. Tato možnost byla žalobci upřena, když žalobce se snažil v čase, ve kterém bylo ještě možno činit vyšší podání o učinění příhozu, avšak marně. Pokud žalovaný 2) pak ve svém odvolání uvádí, že sám v průběhu dražby nezaznamenal žádné výpadky dražebního systému, pak žalobce k tomu uvádí, že žalovaný č. 2 v době výpadku byl zrovna účastníkem dražby s nejvyšším příhozem, je tedy zcela logické, že v době, kdy měl učiněný nejvyšší příhoz, nečinil žalovaný 2 další vyšší příhoz. Žalobce tedy nesouhlasí s argumentací 2) žalovaného ohledně toho, že nefunkční systém byl po dobu 2 minut, v posledních 5 minutách, kdy mohl žalobce učinit vyšší podání, než žalovaný 2, toto není správná argumentace. Předně je třeba říct, že se jednalo o dobu minimálně 2 minut, tedy čas, po který systém nebyl funkční a žalobce nemohl učinit vyšší podání a tento čas navíc mohl být delší. Navíc závada celého systému přišla v kritickou dobu, tedy v závěru dražby. Ze všech těchto důvodů navrhl žalobce, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen a jemu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání 2) žalovaného není důvodné.

5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav, vyvodil také zcela správný právní závěr se závěry soudu I. stupně se odvolací soud plně ztotožňuje a na přiléhavé odvodnění soudem I. stupně také odkazuje. V rámci řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že v závěru dražby došlo k výpadku systému, přičemž toto nezpochybňuje ani 2) žalovaný, pouze zpochybňuje to, zda došlo k nějaké újmě na straně žalobce. Pokud v závěru dražby nemohl žalobce činit žádné příhozy, pak nepochybně je zde příčinná souvislost, právě mezi provedení dražby a porušením práv žalobce, neboť díky tomu, že došlo k chybě elektronického dražebního systému, což bylo prokázáno a také k porušení povinnosti licitátora, nebylo žalobci umožněno dále v dražbě dávat další příhozy a tím získat předmětné nemovitosti, o které v dražbě šlo. Toto také velmi pečlivě odůvodnil soud I. stupně ve svém rozhodnutí, kdy se také vyjádřil ke všem námitkám, které v průběhu řízení vznesl jak žalovaný 2), tak také k procesním námitkám, pokud jde o žalovaného 3. Nakonec i 1) žalovaný, což byl dražebník, [právnická osoba], a.s. potvrdila, že v závěru dražby došlo k výpadku serveru, na němž běžela aplikace dražby, aniž by se o tom žalovaný 1) v průběhu dražby dozvěděl. Sám 1) žalovaný uvedl, že v důsledku této chyby nedošlo ke 2. a 3. výzvě licitátora ani k poučení, neučiní-li někdo s přítomných účastníků dražby podání vyšší než bylo podání naposled učiněné účastníkem dražby, udělí mu příklep, nelze ale určit, jak dlouho výpadek trval. Zcela nepochybně však bylo prokázáno v rámci řízení před soudem I. stupně, že k výpadku v závěru dražby došlo a došlo tak k poškození práv ze strany žalobce učinit další příhozy a rovněž nedošlo k řádnému poučení tak, jak správně dovodil soud I. stupně. Nelze než celou věc posoudit tak, že skutečně došlo k zásahu do práv žalobce.

6. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

7. Odvolací soud změnil výrok II. o náhradě nákladů řízení v tom směru, že tento výrok byl potvrzen pouze ve vztahu mezi žalobcem a 1) žalovaným, neboť to byla právě [právnická osoba], a.s. jako dražebník, na jejíž straně došlo v závěru dražby k výpadku serveru, tedy odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznat úspěšnému žalobci náklady řízení před soudem I. stupně pouze ve vztahu mezi žalobcem a 1) žalovaným a s ohledem na okolnosti, kdy nemohli žalovaní 2), 3), 4) nikterak ovlivnit výpadek serveru na straně 1) žalovaného, pak byl výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanými 2), 3), 4) dle § 150 o. s. ř. změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst.1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a žalovaní 1) a 2) pak byli uznáni povinnými společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 12 992,70 Kč, neboť celá situace vznikla na straně žalovaného 1) výpadkem serveru, týkající se elektronické dražby, a pokud jde o žalovaného 2), který podával jako jediný odvolání, pak tento nebyl v odvolacím řízení úspěšný, takže jako nerozluční společníci byli žalovaní 1) a 2) uznáni povinnými společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení celkem částku 12 992,70 Kč, přičemž tato částka sestává ze 2 úkonů právní služby, což je vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání 2 x 3 100 Kč za úkon, a to dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to dle § 7 bodu 5 uvedené vyhlášky a dále za použití § 9 odst.4 písm.b/ advokátního tarifu. Tedy 1 úkon právní služby činí částku 3 100 Kč, šlo o 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, 2 x 300 Kč paušální náhrada, dále 9 půlhodin ztráta času po 100 Kč, jde o částku 900 Kč, rovněž dále paušální náhrada za cestovní výdaje, ujeto celkem [obec] – [obec] a zpět 414 Km, cena dle vyhlášky za 1 km paušální náhrada částka 4,70 Kč při ujetých 414 Km pak jde o částku 1 945,80 Kč a dále dle technického průkazu činí průměrná spotřeba motorové nafty na 100 Km 5,6 l při ujetých 414 Km pak spotřeba motorové nafty činí 23,18 l a cena dle doplňující vyhlášky ze dne 10. 5. 2022, kterou byla doplněna vyhl. č. 511/2021 Sb., pak činí částku 47,10 Kč za 1 l motorové nafty při spotřebě 23,18 l při ujetých 414 Km celkem x 47,10 Kč za litr motorové nafty pak jde o částku 1 092 Kč Celkem tedy cestovní výdaje činí částku 3 037,80 Kč Celkem tedy cestovní výdaje 3 037,80 Kč + 900 Kč ztráta času + 6 800 Kč náklady za právní zastoupení činí částku 10 737,80 Kč a vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH pak včetně 21 % DPH, jde o částku 12 992,70 Kč, tak jak bylo uvedeno, že tuto částku zaplatí společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení žalovaní 1) a 2). Pokud jde o vztah mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4) bylo rozhodnuto, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to s ohledem na skutečnost, že v rámci odvolacího řízení odvolací soud opětovně postupoval dle § 150 o. s. ř. a s ohledem na okolnosti věci pak bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.