19 CO 190/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: ; Statutární město Brno, IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti 1) žalovaným: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. příjmení příjmení sídlem adresa , obec ; 2) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalobce a žalované číslo ) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. června 2022, č.j. 116 C 171/2021- 59,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [číslo]) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému [číslo]) náklady odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [číslo]).

IV. Žalovaná [číslo]) je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně rozhodoval o žalobě na vyklizení bytu [číslo] v nájemním domě č.or. 41 na ulici [ulice] v [obec] (předmětný byt). Výrokem I. zamítl žalobu proti žalovanému [číslo]), výrokem II. uložil žalované [číslo]) povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému [číslo]) náklady řízení ve výši 5 400 Kč a výrokem IV. uložil žalované [číslo]) povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5 300 Kč. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky existoval nájemní vztah na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou ze dne [datum], kdy žalobce byl pronajímatelem a žalovaní společnými nájemci. Žalobce vypověděl nájem bytu výpovědí z [datum] pro neplacení nájemného, výpověď byla oběma žalovaným řádně doručena. Žalovaný [číslo]) se z bytu odstěhoval v listopadu 2018. Soud I. stupně vyhodnotil, že žaloba není důvodná vůči žalovanému [číslo]), který byt opustil v listopadu 2018, naopak je důvodná vůči žalované [číslo]). Nájemní vztah skončil výpovědí, žalovaná [číslo]) sice napadla výpověď žalobou, tu však podala proti nesprávné osobě a žaloba byla zamítnuta. Žalobce se tak oprávněně po žalované [číslo]) domáhal vyklizení bytu.

2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, a to do výroků I. a III., které odůvodnil tím, že žalovaný [číslo]) se stal společným nájemcem na základě nájemní smlouvy, nájemní vztah byl ukončen výpovědí. Nájemce je povinen ve smyslu § 2292 o. z. po ukončení nájmu byt odevzdat, žalovaný [číslo]) však předmětný byt neodevzdal, tato skutečnost opravňuje žalobce k domáhání se splnění této povinnosti žalobou na vyklizení, kdy na rozdíl od předchozí právní úpravy již není rozhodné, zda a v jaké míře žalovaný [číslo]) byt užíval. Žaloba tak neměla být vůči žalovanému [číslo]) zamítnuta, mělo jí být vyhověno ve vztahu k oběma žalovaným. I pokud by odvolací soud posoudil zamítnutí žaloby vůči žalovanému [číslo]) za správné, domnívá se žalobce, že jsou zde zvláštního zřetele hodné skutečnosti, které by měly být zohledněny, jak vysvětloval v podání z [datum], ve kterém uváděl, že žalovaný [číslo]) byl opakovaně vyzýván ke stanovisku, zda skutečně předmětný byt opustil, naposledy výzvou z [datum], výzva však zůstala bez jakékoliv odezvy, žalobci nezbylo, než se předmětnou žalobou domáhat vyklizení i proti žalovanému [číslo]). Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek odvolací soud ve výroku I. změnil tak, že uloží žalovanému [číslo]) povinnost k vyklizení bytu a ve výroku III. tak, že uloží žalovanému [číslo]) povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce, případně v případě úspěchu žalovaného [číslo]) tomuto náhradu nákladů řízení, s ohledem na okolnosti případu, nepřizná.

3. Žalovaný [číslo]) se k odvolání žalobce vyjádřil při jednání u odvolacího soudu tak, že se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem, dle jeho názoru společný nájem zanikl rozvodem. Žalovaní byli rozvedeni [datum].

4. Proti rozsudku podala dále odvolání žalovaná [číslo]), a to v celém rozsahu. V odvolání poukázala na skutečnost, že v předmětném bytě žije již od roku 1979, kdy došlo k přepisu nájemní smlouvy z jejího otce. Dne [datum] došlo k uzavření předmětné nájemní smlouvy. Výpověď, která jí byla doručena [datum], považuje za neoprávněnou. Je pravdou, že jí na nájemném vznikl dluh ve výši 59 781 Kč, bylo to však v období, kdy se ocitla ve složité životní situaci, snažila se s vedoucí bytového odboru dohodnout na možnosti dlužnou částku uhradit formou splátek s tím, že se jí pokoušela vysvětlit, že je ve velmi složité živoní situaci, kdy žalovaný [číslo]) se z bytu odstěhoval, zůstal tam však hlášen a ona ztratila nárok na příspěvek na bydlení. Do té doby vždy řádně hradila nájemné, v bytě dále bydlí společně se svým nezletilým synem. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání.

5. Žalobce se k odvolání žalované [číslo]) vyjádřil písemně tak, že žalovaná [číslo]) se již nemůže dovolávat údajné neplatnosti výpovědi v řízení o vyklizení bytu. Rovněž ostatní důvody, které v odvolání 2) žalovaná zmiňuje nejsou relevantní. Dle názoru žalobce se jedná o notorickou neplatičku, která neplní ani splátkový kalendář, ke kterému se sama zavázala a který s ní byl z dobré vůle žalobce sjednán, a jejíž opakované nezodpovědné jednání vedlo i k tomu, že jí byla zmařena již povolená možnost oddlužení pro její nespolupráci. V závěru vyjádření poukázal na skutečnost, že žalovaná [číslo]) dosud protiprávně užívá předmětný byt a do dne sepsání vyjádření nehradí ničeho a dlužná částka tak neustále narůstá.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné v meritu věci, jsou však dány důvody pro změnu nákladového výroku ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [číslo]). Pokud jde o odvolání žalované [číslo]), toto odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodné.

7. Pokud jde o skutkovou stránku věci soud I. stupně správně popsal, které skutečnosti má za prokázané a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Závěr o skutkovém stavu je následující: -) Žalovaní jako manželé uzavřeli na straně nájemců nájemní smlouvu s žalobcem na straně pronajímatele dne [datum], jejímž předmětem byl nájem předmětného bytu na dobu neurčitou. -) Žalovaný [číslo]) se z předmětného bytu odstěhoval s úmyslem se do předmětného bytu již nevrátit v listopadu 2018, žalovaní ukončili rodinnou domácnost, žalovaný [číslo]) se z bytu odstěhoval společně se dvěma společnými nezletilými dcerami, od té doby má pronajatý byt na adrese [adresa]. Manželství žalovaných bylo rozvedeno [datum], v předmětném bytě zůstala bydlet žalovaná [číslo]). -) Žalobce vypověděl předmětný nájem výpovědí z [datum] pro neplacení nájemného, kdy na nájemném vznikl dluh za období od listopadu 2019 do října 2020 ve výši 59 781 Kč, výpověď byla doručena 2) žalované [datum] a žalovanému [číslo]) [datum]. -) Žalovaná [číslo]) podala žalobu na neplatnost uvedené výpovědi, tato však byla pravomocně zamítnuta. -) Výzvou k vyklizení z [datum] vyzýval žalobce žalované k vyklizení předmětného bytu s tím, že v případě, že někdo z nich v minulosti byt již vyklidil, žádá žalobce o sdělení této informace formou čestného prohlášení, ani jeden z žalovaných na tuto výzvu nereagoval. <i>8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z. nebo nový občanský zákoník), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> <i>9. Podle § 743 odst. 3 o. z., manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.</i> <i>10. Podle § 766 odst. 1 o. z., zaniklo-li manželství smrtí manžela a manželé měli společné nájemní právo k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, zůstane nájemcem bytu pozůstalý manžel. Svědčilo-li manželům k domu nebo bytu společně jiné závazkové právo, zůstane oprávněným pozůstalý manžel.</i> 11. Pokud jde o právní posouzení, soud I. stupně správně uzavřel, že vůči žalovanému [číslo]) není žaloba důvodná. Žalovaným vznikl společný nájem k předmětnému bytu na základě shora citované nájemní smlouvy z roku 2001, a to ve smyslu tehdy účinného § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ode dne účinnosti nového občanského zákoníku, k [datum], se předmětný nájemní vztah řídí tímto novým občasnkým zákoníkem, a to ve smyslu § 3074 o. z. V řízení nebylo sporné, že od listopadu 2018 žalovaný [číslo]) v předmětném bytě nebydlí, žalovaní zrušili rodinnou domácnost, následkem toho bylo jejich manželství rozvedeno k [datum], žalovaný [číslo]) tak opustil předmětný byt trvale, s úmyslem se do něj již nevrátit. V tomto směru odkazuje odvolací soud na ust. § 743 odst. 3 o. z. ve spojení s ust. § 766 odst. 1 o. z. Jak vyplývá z důvodové zprávy k občanskému zákoníku (Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, Prof. JUDr. [jméno] [jméno] a kolektiv, nakladatelství [právnická osoba] 2012), ustanovení § 766 o. z. se použije i v případě, kdy jeden z manželů opustí rodinnou domácnost s úmyslem se do ní nevrátit, svědčí-li manželům společné nájemní právo a jeden z manželů rodinnou domácnost opustí s úmyslem žít trvale na jiném místě, platí pro právní poměry manžela, který v domě nebo bytě zůstal, ustanovení o zániku manželství smrtí manžela obdobně. Je tak podle názoru odvolacího soudu nepochybné, že společný nájem účastníků jako manželů předmětného bytu zanikl opuštěním rodinné domácnosti žalovaným [číslo]) v listopadu 2018. K trvalému opuštění společné (dnes rodinné) domácnosti soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1399/2005, které konstatuje, že trvalé opuštění společné domácnosti je možné vymezit jako jednání vedené s úmyslem domácnost zrušit a již neobnovit, kdy za trvání manželství byt opustí ten, pokud lze dovodit, že tak učinil s úmyslem se již nevrátit a neobnovit manželské soužití, kdy právní následky jednání směřujícího k opuštění společné domácnosti nastávají v době, kdy nájemce svoji vůli trvale opustit společnou domácnost projevil a realizoval.

12. Pokud jde o žalovanou [číslo]), pak soud I. stupně správně žalované [číslo]) uložil povinnost předmětný byt vyklidit, když žalovaná [číslo]) předmětný byt užívá bez právního důvodu. Nájemní poměr skončil na základě shora citované výpovědi z nájmu předmětného bytu. Žalovaná [číslo]) nebyla úspěšná s žalobou na přezkum oprávněnosti předmětné výpovědi. Pokud žalovaná [číslo]) v odvolání namítá, že předmětná výpověď je neoprávněná, pak nezbývá než konstatovat, že oprávněnost výpovědi za situace, kdy žaloba na přezkum oprávněnosti byla pravomocně zamítnuta, nelze v předmětném řízení o vyklizení již přezkoumávat, tomu brání ustanovení § 2290 o. z., neboť pouze v řízení podle citovaného ustanovení může být posuzována naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp.zn. 26 Cdo 3328/2017). Soud I. stupně tak po právní stránce správně posoudil žalobu na vyklizení předmětného bytu vůči žalované [číslo]) podle § 1040 odst. 1 o. z. jako žalobu na ochranu vlastnického práva za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaná [číslo]) užívá předmětný byt bez právního důvodu. Pokud jde o odvolací námitky žalované [číslo]), tyto odvolací soud posoudil jako nedůvodné. Skutečnost, že žalovaná [číslo]) v předmětném bytě žije od roku 1972 je pro posouzení předmětného sporu nevýznamná. Stejně tak odkaz na šíření nemoci COVID 19 v České republice v roce 2020. [jméno] žalovaná [číslo]) v odvolání uvádí, a je tak nesporné, že dluh na nájemném jí vznikl ve velmi vysoké výši, a to ve výši 59 781 Kč, dále, že žalobce prostřednictvím pracovníků bytového odboru situaci s dluhem s žalovanou [číslo]) řešil, avšak neúspěšně, což ve výsledku vedlo k předmětné výpovědi z nájmu bytu. Z obsahu spisu, ani z jiných okolností případu nevyplývá, že by se žalovaná [číslo]) snažila vzniklý dluh účinně řešit. Naopak žalobce k žalované [číslo]) v odvolání doplnil, že neplní ani náhradní splátkový kalendář, ke kterému se sama zavázala, nadto za užívání předmětného bytu nehradí žádnou úplatu ani poté, co došlo ke skončení nájemního vztahu za situace, kdy předmětný byt i nadále užívá. Pokud žalobce poukázal ve vyjádření k odvolání žalované [číslo]) na zrušení insolvence žalované [číslo]), pak tato skutečnost vyplývá z insolvenčního rejstříku a z rozhodnutí o zrušení oddlužení žalované ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], ve kterém insolvenční soud konstatoval porušování základních povinností dlužníka v rámci insolvenčního řízení žalovanou, která dlouhodobě porušovala podstatné povinnosti, k nimž byla v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře povinna, tj. zejména informovat insolvenční soud a insolvenčního správce o podstatných skutečnostech majících vliv na průběh řízení, nezatajovat žádný z příjmů a uspokojovat v maximální možné míře pohledávky za majetkovou podstatou, což bylo v rozhodnutí dále podrobně rozvedeno. Na základě toho insolvenční soud zrušil oddlužení žalované [číslo]). Na posouzení věci, s ohledem na okolnosti výše uvedené, nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že žalovaná [číslo]) v předmětném bytě žije společně se svým nezletilým synem.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud ve smyslu § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný výrok I. a II. napadeného rozsudku. Stejně tak potvrdil i výrok IV. napadeného rozsudku, pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo]), když soud I. stupně správně uložil procesně neúspěšné žalované [číslo]) povinnost k náhradě nákladů řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., které soud I. stupně řádně specifikoval a vyčíslil, v tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

14. Pokud jde o výrok III. napadeného rozsudku, kterým soud I. stupně rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [číslo]) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému [číslo]) jako procesně úspěšnému náklady řízení, pak odvolací soud je toho názoru, že okolnosti předmětného případu odůvodňují aplikaci ust. § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Odvolací soud v daném případě přihlédl k předprocesnímu stadiu sporu. Žalobce sice již v žalobě signalizoval, že disponoval informací, že žalovaný [číslo]) se aktuálně v předmětném bytě nezdržuje, že však s ohledem na právní jistotu podal žalobu na oba žalované. V řízení nebylo sporné, že žalobce se před podáním žaloby domáhal u žalovaného [číslo]) (stejně tak jako u žalované [číslo])), vyklizení bytu s tím, že žalobce oba žalované žádal, aby v případě, že některý z nich byt již sám vyklidil, tuto skutečnost žalobci ve lhůtě 14 dnů sdělil. Žalovaný [číslo]) však na takovou výzvu nijak nereagoval, žalobce s ohledem na tuto skutečnost podal tedy žalobu proti oběma žalovaným. Ke dni podání žaloby žalobce totiž nedisponoval jistotou, že žalovaný [číslo]) předmětný byt opustil trvale, s úmyslem se do předmětného bytu již nevrátit. Tato skutečnost vyšla najevo až v průběhu řízení před soudem I. stupně, viz výše. Za této situace by odvolací soud nepovažoval za spravedlivé přiznat procesně úspěšnému žalovanému [číslo]) náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, když žalovaný [číslo]), se mohl předmětné žalobě jednoduše vyhnout tím, že by býval žalobce informoval o tom, že předmětný byt trvale opustil. Výrok III. napadeného rozsudku byl tedy změněn tak, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [číslo]) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo]) je odůvodněn ustanovením § 224 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce jako plně procesně úspěšný má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení procesně úspěšného žalobce představují 300 Kč za vyjádření k odvolání ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když žalobce jako Statutární město Brno nemá s ohledem na aktuální judikaturu právo požadovat na náhradě nákladů řízení náklady na právní zastoupení (k tomu např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2984/09).

16. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) bylo o náhradně nákladů odvolacího řízení rozhodnuto rovněž ve smyslu ustanovení § 224 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl co do merita věci se svým odvoláním procesně neúspěšný, odvolací soud pouze změnil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému 1) tak přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč, které představují náklady na jeho právní zastoupení, a to odměnu advokáta za 1 úkon právní služby, konkrétně za účast při jednání před odvolacím soudem ve výši 1 500 Kč (ve smyslu § 7, bodu 4 ve spojení s § 9 odst. 1, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) 1× režijní paušál po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 3 advokátního tarifu, právní zástupce žalovaného 2) není plátcem DPH, náklady odvolacího řízení žalovaného 1) tak činí částku 1 800 Kč. Ve fázi odvolacího řízení odvolací soud již aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. nezvažoval, neboť v průběhu řízení před soudem I. stupně bylo nepochybně zjištěno trvalé opuštění rodinné domácnosti žalovaným 1), s čímž byl spojen právní následek skončení společného nájmu předmětného bytu a trvání nájemního vztahu pouze mezi žalobcem a žalovanou 2). Pokud za této situace žalobce brojil proti zamítavému výroku I. napadeného rozsudku, musí nést následky v podobě procesního neúspěchu v odvolacím řízení.