19 CO 191/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; Dr. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 47 833 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1.6.2021, č.j. 230 C 42/2019-188,

I. Odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně ohledně zbývající povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 6 024 Kč, úrok z prodlení ve výši 254,25 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, částku 16 566 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a dále částku 23 483 Kč, <b>potvrzuje.</b>

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 914 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 640 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Řízení se zastavuje co do částky 1 506 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 024 Kč, úrok z prodlení ve výši 254,25 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, dále částku 16 566 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, dále částku 17 888 Kč a částku 23 483 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 874 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítal především nesprávné posouzení okamžiku doručení vyúčtování žalobce za rok 2019 a poukazoval na § 573 OZ, jenž zavedl pouze domněnku doby dojití zásilky, přičemž on tvrdil a dokazoval, že zásilka žalobce obsahující vyúčtování služeb za rok 2019 mu byla doručena dne 5.6.2020 a existenci § 573 OZ soud pominul, když aplikoval judikaturu vzniklou za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Dále uvedl, že v případě vyúčtování služeb je nezbytné, aby mělo náležitosti stanovené právními předpisy a aby bylo správné, přičemž učinil součástí svých tvrzení výhrady vůči vyúčtování služeb za rok 2019 a poukázal na chybějící náležitosti vyúčtování i jeho nesprávnosti, čímž se soud I. stupně nezabýval. Navrhl, aby napadený rozsudek byl vrácen soudu I. stupně k novému řízení a rozhodnutí.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání rozebíral tzv. teorii dojití právního jednání, k němuž je využitelná i dřívější judikatura, jenž dovodila, že hmotněprávní jednání je třeba považovat za perfektní (doručené) okamžikem, kdy se adresát tohoto jednání měl možnost s ním objektivně seznámit a doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát ochoten tak opravdu učinit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem), přičemž ve věci bylo prokázáno, že do hmotněprávní sféry žalovaného zásilka došla oznámením o uložení zásilky, jenž bylo vloženo do domovní schránky žalovaného dne 26.5.2020, tímto dnem bylo doručeno a neexistuje pochybnost, kdy zásilka došla, takže ani nelze aplikovat ust. § 573 OZ. Vyjadřoval se k námitkám žalovaného vůči vyúčtování služeb s tím, že pokud žalovaný postrádá některé údaje, jde pouze o důsledek stavu, který sám způsobil, což rozebíral ve vztahu k vodoměrům a poukazoval na neplnění povinností žalovaného. Navrhl, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v části, která zůstala předmětem sporu a vůči které bylo současně odvolání přípustné, tedy v částce 46 327 Kč s příslušenstvím, tvořené součtem částky 6 024 Kč představované příspěvkem do fondu oprav za období měsíců června až září 2019, úroků z prodlení ve výši 254,25 Kč, částky 16 566 Kč představované jedenácti měsíčními příspěvky do fondu oprav po 1 506 Kč za období od října 2019 do srpna 2020 a částky 23 483 Kč coby nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2019. Pokud se týká I. výroku rozsudku soudu I. stupně ohledně zastavení řízení co do částky 1 506 Kč, v této části rozsudek předmětem přezkumu odvolacího soudu býti nemohl, neboť vůči tomuto výroku nesvědčilo žalovanému subjektivní právo podat odvolání, neboť výrok rozsudku je ve prospěch žalovaného, v této části bylo proto odvolání žalovaného podle § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítnuto jako podané někým, kdo k podání odvolání nebyl oprávněn. V části, která byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, jakož i obsah spisu, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Současně je zapotřebí říci, že odvolací soud v odvolacím řízení jednak nepřipustil změnu žaloby, a to usnesením ze dne 5. 4. 2022, č.j. 19 Co 191/2021-238, a dále pak zohlednil částečné zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 3. 5. 2022, č.j. 19 Co 191/2021-246, když rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. ohledně částky 17 888 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť z předmětu sporu byly odpadly zálohy na služby po 2 236 Kč za celkem 8 měsíců roku 2020 (leden až srpen 2020).

5. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud zcela ztotožňuje, a proto na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně také plně odkazuje. Odůvodnění napadeného rozsudku je výstižné, přesvědčivé, přesné i věcně správné, včetně poukazů na správná zákonná ustanovení a odvolací soud v zásadě nemá nic, co by bylo třeba k němu doplnit či naformulovat jinak. Soud I. stupně se v podstatě vyrovnal i s argumenty, které nyní žalovaný uvedl v odvolání, kdy šlo o argumentaci, jež uplatňoval již před soudem I. stupně. K obsahu odvolání lze dodat, že žalovaný v něm vůbec nijak neargumentoval vůči nároku žalobce na úhradu plateb do fondu oprav, když u jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného dokonce připustil, že v této části by bylo možné napadený rozsudek i potvrdit. S povinností žalovaného platit měsíční platby do tzv. fondu oprav jednoznačně plynoucí z § 1180 odst. 1 OZ se soud I. stupně v rozsudku náležitě vyrovnal a proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání žádné protiargumenty nejsou, stejně tak jako nejsou vůči zcela správnému posouzení nedůvodnosti zápočtu žalovaného na žalovanou částku.

6. Výhrady žalovaného v odvolání vůči vyúčtování služeb za rok 2019 nejsou opodstatněné a soud I. stupně se s nimi správně a řádně vyrovnal, správně v návaznosti na problematiku sféry dispozice a k tomu uvedenou judikaturu podrobně dovodil okamžik doručení vyúčtování služeb za rok 2019 žalovanému, jímž byl okamžik, kdy se mohl seznámit s obsahem zásilky, což bylo dne 26.5.2020, kdy žalovanému bylo oznámeno poštou, že si může zásilku, obsahující vyúčtování, ještě téhož dne vyzvednout. Hmotněprávní úkon je třeba považovat za perfektní (doručený) okamžikem, kdy se adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát ochoten tak opravdu učinit. Možností nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem je chápáno nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu, obsahujícího projev vůle do bytu adresáta či jeho poštovní schránky, popřípadě vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že má objektivní příležitost tak učinit. Žalovaný přitom neuvedl žádný důvod, který by bránil tomu, aby si uloženou zásilku u pošty neprodleně vyzvednul. Není příliš jasné, proč žalovaný poukazuje na § 573 OZ, když i dle jeho počítání by mu dle tohoto ustanovení byla zásilka doručena 27.5.2020 a třicetidenní lhůtu k podání námitek by tak stejně nestihl, ovšem § 573 OZ neupravuje domněnku doručení zásilky, ale vzhledem k formulaci„ došlá zásilka“ pouze specifikuje okamžik dojití zásilky, u které nepanují pochybnosti o jejím samotném doručení adresátovi, avšak u které není zřejmý okamžik dojití, přičemž v daném případě bylo beze všech pochybností prokázáno, kdy zásilka, obsahující vyúčtování služeb za rok 2019, došla do hmotněprávní sféry ovládané žalovaným, když byla odeslána dne 22.5.2020, oznámení o uložení bylo žalovanému vloženo do domovní schránky dne 26.5.2020 a tímto dnem bylo doručeno, takže neexistuje pochybnost o tom, kdy zásilka došla a nelze aplikovat § 573 OZ a nemůže se uplatnit domněnka (vyvratitelná) dojití zásilky. Žalovaný měl námitky proti vyúčtování doručit žalobci nejpozději třicátý den od doručení vyúčtování služeb, tedy dne 25.6.2020, což neučinil a doručil je až později, po uplynutí zákonné třicetidenní lhůty.

7. Námitky žalovaného vůči obsahu a náležitostem vyúčtování služeb za rok 2019 jsou bezpředmětné a irelevantní za situace, kdy žalovaný nestihl třicetidenní lhůtu od doručení vyúčtování, stanovenou v § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. a jeho tvrzení, že tak může učinit i po uplynutí dané lhůty je mylné. Jazykový výklad § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. (námitky nejpozději do třiceti dnů ode dne doručení vyúčtování) i logický výklad tohoto ustanovení (k čemu by pak daná lhůta byla, kdyby vyúčtování mohl někdo zpochybnit třeba za 2 roky, a jak by k tomu přišli vlastníci ostatních bytových jednotek v domě? a kdyby nic neznamenala třicetidenní lhůta pro podání námitek ode dne doručení vyúčtování, nemohla by logicky nic znamenat ani třicetidenní lhůta na jejich vyřízení; dané lhůty tam nejsou jen tak pro nic za nic, ale jasně vymezují rámec, do kdy, co, kdo může učinit) jsou zcela jednoznačné a dle názoru odvolacího soudu nepřipouštějí pochybnost o tom, že kdo nestihne stanovenou třicetidenní lhůtu, nemá už nárok námitky vznášet. Námitky žalovaného proto odvolací soud v potaz nebral, a pokud sám posoudil obsah vyúčtování služeb za rok 2019 shledal je řádným, majícím všechny náležitosti, když (kromě nezbytných obecných náležitostí jako kdo a kdy je vyhotovil, čeho se týká a komu je určeno) obsahuje vyčíslení skutečné výše nákladů na služby, a to v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi a uvedení přijatých záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období s určením výše nedoplatků na poskytnutých službách. K tomu nelze přehlédnout, že žalovaný (kromě neplacení příspěvků do fondu oprav) neplatil zálohy na služby, které spotřebovával a neplnil své povinnosti (nezpřístupnil byt za účelem instalace nových vodoměrů), což odvolací soud vnímá jako zneužívání práva, jenž by nemělo požívat právní ochrany. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II., v části, jež zůstala předmětem sporu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

8. Ve výroku III. o nákladech řízení před soudem I. stupně byl rozsudek soudu I. stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. změněn tak, jak plyne ze III. výroku tohoto rozsudku. Žalobci vznikly náklady na soudním poplatku 3 274 Kč a na nákladech právního zastoupení za 7 úkonů, které správně vymezil soud I. stupně. Ohledně prvních tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu) se odvolací soud plně ztotožňuje se soudem I. stupně, že u nich z předmětu sporu 17 865 Kč činí odměna za každý úkon 1 820 Kč dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 3 režijní paušály po 300 Kč za tyto úkony dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. U čtvrtého úkonu je zapotřebí vyjít již z tarifní hodnoty 65 467 Kč, kdy odměna zástupce pak činí 3 740 Kč ve smyslu § 6 odst. 1 a § 7 téže vyhlášky, neboť již tímto podáním učinil zástupce žalobce předmětem řízení právě částku 65 467 Kč a odměna zástupce tak činí 3 740 Kč za 1 úkon. Za 3 dále následující úkony právní služby pak již soud I. stupně postupoval správně a právě v této výši 3 740 Kč za každý z úkonů odměnu zástupci žalobce přiznal, včetně příslušných režijních paušálů (1 + 3 režijní paušály) dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, že soud I. stupně nepřiznal pro neúčelnost odměnu za podání z 25.6.2020 a podání z 26.10.2020, když v obou případech byly skutečně doplněny skutečnosti, které mohly a měly být uvedeny v původním podání. Protože zástupce žalobce není plátcem DPH, tak celkem náhrada nákladů řízení činí částku 22 914 Kč, k jejíž úhradě zavázal odvolací soud svým měnícím rozhodnutím (§ 220 o. s. ř.) žalovaného v zákonné třídenní lhůtě tak, jak ze III. výroku tohoto rozsudku vyplývá. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř., kdy částečné zpětvzetí žaloby v částce 17 888 Kč nelze z procesního hlediska chápat jako úspěch žalovaného jen proto, že žalobce vzal tuto částku zpět z důvodu, že plynutím času již podle svého názoru nemohl dále uplatňovat jednotlivé zálohy, nýbrž musel uplatnit částku vycházející z vyúčtování, které v mezidobí provedl. Odvolací soud proto užil ust. § 150 o. s. ř. a v této otázce neshledal žádný procesní úspěch žalovaného, neboť ke zpětvzetí této částky nedošlo pro jeho chování, nýbrž na základě okolností výše uvedených. Nicméně pro výpočet sazby odměny za úkon právní služby v odvolacím řízení vycházel soud z tarifní hodnoty ponížené o částečně zpětvzatou částku 17 888 Kč a vyšel tak z tarifní hodnoty, představované jistinou pohledávky 47 579 Kč, které odpovídá sazba za 1 úkon ve výši 3 020 Kč, když v odvolacím řízení učinil zástupce žalobce 2 úkony právní služby spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání a v účasti u jednání soudu dne 4.5.2022, kdy k těmto úkonům dále náleží 2 režijní paušály dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Čtvrtým výrokem rozsudku bylo proto rozhodnuto o povinnosti žalovaného nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 6 640 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.