19 CO 211/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: ; anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o vyklizení bytu, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, č. j. 53 C 132/2002-191, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 11. 2021, č. j. 53 C 132/2020-195,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5 356 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem, ve znění výše uvedeného opravného usnesení, soud I. stupně ve svém prvním výroku uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci byt [číslo] ve III. nadzemním podlaží domu, [adresa], č. or. [číslo], na ulici [ulice] v [obec] (předmětný byt). Výrokem II. uložil soud I. stupně žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 27 264 Kč.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vyklizení předmětného bytu s odkazem na skutečnost, že je vlastníkem předmětného bytu a žalované skončil nájemní poměr uplynutím výpovědní doby na základě výpovědi, kterou žalobce žalované dal dne 2. 4. 2020. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytového domu, ve kterém se nachází předmětný byt, že žalovaná byla nájemnice předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 1998, dne 2. 4. 2020 dal žalobce žalované výpověď pro hrubé porušení povinností žalované jako nájemkyně, neboť v období únor až duben 2020 v bytě nepobývala, byt činila obtížně dostupným a neumožnila vstup do tohoto bytu. Zmařila tak dlouho plánovanou rekonstrukci bytového domu. Výpověď ze dne 2. 4. 2020 byla žalované doručena prostřednictvím České pošty, kdy soud vycházel z dodejky a z podacího lístku. Soud I. stupně uzavřel, že výpověď byla řádně doručena a výpovědní lhůta uplynula 31. 7. 2020, od tohoto data žalovaná užívá byt bez právního důvodu.

3. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém soudu I. stupně vytýká, že není zřejmé, na základě jakých úvah soud dospěl k závěru o doručení výpovědi. Rozporovala doručení výpovědi poštou, kdy žalobce jí znemožnil reálně užívat byt, navíc z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že na jaře roku 2020 nebyly v domě nějakou dobu poštovní schránky. Výpověď nemohla být doručena ani mailem, neboť se nejedná o mailovou adresu žalované, nikdo netvrdil, že to byla adresa určená pro veškerou komunikaci pronajímatele s žalovanou, příloha mailu dále nešla fyzicky otevřít, k mailové schránce neměla žádný přístup.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že soud I. stupně dokazováním zjistil, že výpověď byla zaslána doporučeně s dodejkou na adresu bydliště žalované dle nájemní smlouvy, když jinou adresu pro doručování písemností žalovaná žalobci neuvedla, dále z důkazů bylo zjištěno, že žalobce žalované výpověď zaslal na mailovou adresu, kterou sama žalovaná poskytla žalobci jako možný kontakt pro vzájemnou e-mailovou komunikaci. Výpověď tak byla žalované ve smyslu § 570 a násl. OZ řádně doručena. Z dalších důkazů vyplynulo, že žalovaná se kontaktům s žalobcem vyhýbala, mařila tedy snahy žalobce o doručení výpovědi. Žalobce dále poukázal na skutečnost, kterou zjistil po doručení odvolání žalované žalobci, a to že žalovaná je od roku 2017 spoluvlastníkem bytové jednotky v [obec] [část obce] spolu s jejím partnerem [jméno] [příjmení]. Tato skutečnost žalovanou staví do jiného světla, podle všeho její skutečnou motivací je udržet si pro ni výhodný a levný nájemní vztah k předmětnému bytu, na jehož užívání není existenčně závislá, přičemž žalobci brání v nutných stavebně technických úpravách bytu a domu, z tohoto postavení chce pro sebe získat výhodu v peněžních prostředcích, které jí buď žalobce dá za účelem urychleného vyklizení bytu, nebo které bude muset vynaložit na náhradu škod, které žalobci způsobila. Takové jednání je v hrubém rozporu s dobrými mravy a nezaslouží si požívat právní ochrany.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

6. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění, z napadeného rozsudku a obsahu spisu vyplývá následující skutkový stav: žalobce je vlastníkem předmětného bytu, který žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 1998. Žalobce dlouhodobě plánoval rekonstrukci bytového domu, a to již od roku 2017, rekonstrukce byla zahájena v říjnu 2019, majitel s jednotlivými nájemníky v bytovém domě komunikoval, všichni o rekonstrukci včas věděli, rekonstrukce byla z důvodu havarijního stavu rozvodů, probíhala tak rekonstrukce jednotlivých bytů do té míry, že jednotliví nájemníci se z bytů načas museli vystěhovat, kdy žalobce jako pronajímatel jim nabídl na dobu rekonstrukce možnost bydlení v již zrekonstruovaných bytech ve stejném domě, což většina nájemníků využila. Žalovaná však s žalobcem nekomunikovala, stykům s žalobcem se vyhýbala, způsobila potíže a prodlevy s rekonstrukcí bytového domu, neboť nevyklidila ani nezpřístupnila předmětný byt, čímž znemožňovala opravy rozvodů v bytech ve IV. nadzemním podlaží. Počátkem roku 2020 se v bytě pravidelně nezdržovala, v bytě se zdržovala pouze o víkendech, do bytu jezdila zalévat květiny a poklidit. Žalobci nesdělila skutečnost, že by měla pobývat na jiné adrese, žádnou jinou adresu, na kterou by jí bylo možné doručovat, žalobci nesdělila. V SMS komunikaci v březnu 2020 žalovaná sdělila žalobci e-mailovou adresu pro komunikaci ohledně rekonstrukce předmětného bytu [email]. Jednalo se o e-mailovou adresu přítele žalované [jméno] [příjmení], který umožnil žalované užívání této adresy, mailovou adresu sám používal a poštu si pravidelně vybíral. Žalobce dal žalované výpověď z nájmu předmětného bytu dne 2. 4. 2020 z výpovědního důvodu ve smyslu § 2269 OZ, kdy výpověď obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně poučení o právu požadovat přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Žalovaná nepodala k soudu žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi. Soud I. stupně uzavřel, že výpověď byla řádně doručena prostřednictvím poštovní přepravy, kdy vyšel z listinných důkazů - podacího lístku, nedoručené zásilky.

7. Soud I. stupně přesně nespecifikoval, který den považuje předmětnou výpověď za doručenou, z toho důvodu odvolací soud zopakoval při svém jednání dokazování originálem podacího lístku a dodejky od nedoručené zásilky, ze kterých vyplývá, že zásilku s předmětnou výpovědí podal žalobce k poštovní přepravě formou doporučeného psaní s dodejkou 3. 4. 2020, zásilka se vrátila jako nedoručená s tím, že z dodejky vyplývá sdělení pošty, že žalovaná nebyla na uvedené adrese ([ulice a číslo], [obec]) zastižena, zásilka byla uložena na poště, kdy uložení bylo žalované oznámeno doručovatelem dne 7. 4. 2020. Do sféry dispozice žalované se tak předmětná zásilka dostala dnem 7. 4. 2020.

8. Z obsahu spisu a dokazování provedeného soudem I. stupně dále vyplývá, že nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobce znemožnil žalované užívání předmětného bytu z důvodu rekonstrukce, nebylo prokázáno ani tvrzení žalované, že předmětný byt byl odpojen od energií od března 2020, kdy z SMS komunikace mezi účastníky z března 2020 a z komunikace pronajímatele s dodavatelem plynu vyplývá, že k odpojení došlo až v červenci 2020. Kromě toho, že žalobce zaslal předmětnou výpověď žalované poštou, zaslal ji rovněž 3. 4. 2020 elektronicky na emailovou adresu, kterou mu žalobkyně sdělila v SMS komunikaci, z emailové zprávy je zřejmé, že žalobce posílá žalované výpověď z nájmu předmětného bytu, která tvoří přílohu mailové zprávy. Před podáním žaloby vyzval žalobce k vyklizení bytu žalovanou dne 20. 7. 2020 e-mailem na totožnou adresu, na tento e-mail žalovaná nereagovala, proto žalobce následně vyzval žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k vyklizení předmětného bytu písemnou výzvou ze dne 18. 8. 2020, kterou podal k poštovní přepravě 18. 8. 2020 a doručoval žalované na adresu předmětného bytu, na které si žalovaná tedy poštu tentokrát převzala. Na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním z 27. 8. 2020 odmítavým způsobem, kdy zpochybnila doručení výpovědi i výpovědní důvody, důrazně se ohradila proti žalobcovu tvrzení, že byt neužívá, poukázala na skutečnost, že se v bydlišti pravidelně zdržuje a vyzvedává si poštu, dále uváděla, že doručení nemohlo být účinné z důvodu její nemoci, kdy takový důvod je připravena v případě zájmu žalobce doložit lékařskou zprávou, dále v této reakci poukazuje na skutečnost, že od poloviny dubna 2020 přerušil žalobce dodávku plynu do předmětného bytu, od konce dubna 2020 rovněž dodávku vody, dále že nefungují odpady, vyzvala žalobce k nápravě. Toto vyjádření je tak v rozporu se samotným vyjádřením žalované k žalobě z 28. dubna 2021, kde tvrdí, že přívod plynu jí žalobce v předmětném bytě odpojil již koncem března 2020, zabránil tak jeho vytápění a z tohoto důvodu byla nucena byt opustit.

9. Se skutkovým závěry soudu I. stupně tak nelze než souhlasit. Obrana žalované v tom smyslu, že byla nucena byt opustit z důvodu nemožnosti jeho užívání, absence vytápění a z důvodu rekonstrukce, se ukázala jako ryze účelová. Naopak bylo prokázáno, že ke dni doručení výpovědi nebyla omezena dodávka plynu. Skutečnost, že se žalovaná na počátku roku 2020 rozhodla částečně přebývat mimo předmětný byt, bylo pouze jejím subjektivním rozhodnutím bez toho, aby k takovému rozhodnutí byla objektivními skutečnostmi jakkoli přinucena. Pokud žalobkyně po výpovědi svědkyně [příjmení] před soudem I. stupně, která vypovídala o výměně poštovních schránek na jaře roku 2020, tvrdila, že v domě nebyly na jaře přístupné poštovní schránky, a proto jí výpověď nemohla být řádně doručena, pak ani toto tvrzení nebylo prokázáno a z výpovědi svědkyně [příjmení] v žádném případě nevyplývá. Z její výpovědi pouze vyplývá, že na jaře, a to bez přesného časového určení, skutečně proběhla výměna schránky, ovšem totožného dne byly schránky staré nahrazeny schránkami novými. Svědkyně si nepamatovala přesný čas výměny schránek, v žádném případě z její výpovědi nevyplynulo, že by se tak mělo stát před doručením výpovědi. Ze zprávy pošty na nedoručené zásilce nepochybně vyplývá, že poštovním doručovatelem bylo zanecháno žalované oznámení o uložení předmětné zásilky, odvolací soud nemá pochyb o tom, že poštovní doručovatel zanechal toto oznámení ve schránce žalované, pokud by poštovní schránka žalované k dispozici nebyla, takový postup by poštovní doručovatel nemohl zvolit. Bylo prokázáno, že pošta z emailové adresy, kterou žalovaná žalobci poskytla, byla jejím partnerem pravidelně vyzvedávána, i pokud by nebylo možné otevřít přílohu s textem výpovědi, bylo z textu mailu zřejmé, že je to právě výpověď, kterou se žalobce snaží žalované doručit, zpráva časově předcházela pokusu o doručení prostřednictvím pošty, měla být tedy pro žalovanou impulsem, aby si pohlídala obsah poštovní schránky na adrese, která byla žalobci známa a na níž se dal očekávat další pokus o doručení výpovědi. Žalovaná své důvody nemožnosti řádného doručení výpovědi neustále měnila, kdy v reakci na předžalobní výzvu k vyklizení z 27. 8. 2020 tvrdí nemožnost doručení a převzetí zásilky z důvodu nemoci (kterou v průběhu řízení netvrdila a neprokazovala), ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28. dubna 2021 tvrdí, že se z bytu musela odstěhovat, neboť žalobce jej učinil neobyvatelným tím, že koncem března odpojil přívod plynu, ve vyjádření k žalobě ze dne 20. 7. 2021 tvrdí, že výpověď se jí nedostala do dispozice, že ve schránce nikdy nebyla uložena ani výpověď, ani lístek pošty o tom, že by měla mít na poště uloženou zásilku, v závěrečné návrhu při jednání před soudem I. stupně dne 7. října 2021 a v odvolání pro změnu tvrdí, že výpověď jí nemohla být doručena, neboť na jaře 2020 došlo k výměně poštovních schránek a nebylo možné tedy kamkoli doručovat. Z provedeného dokazování, obsahu spisu a průběhu celého řízení vyplývá, že žalovaná nesouhlasila s rekonstrukcí, nesouhlasila s uvolněním bytu na dobu nezbytně nutnou za účelem nezbytné rekonstrukce, když všichni nájemníci měli možnost krátkodobě se přestěhovat do jiných bytů v předmětném bytovém domě, situaci řešila tak, že s žalobcem odmítla konstruktivně o této situaci jednat, pokud jí žalobce opakovaně kontaktoval, pak na tyto pokusy buď nereagovala, nebo reagovala odkládáním konkrétního řešení situace, odmítala byt zpřístupnit, nepřebírala listovní zásilky, ani mailovou poštu. V době doručení výpovědi měla přístup k předmětnému bytu, do něhož pravidelně o víkendech docházela, měla tak možnost přebírat si poštu, jinou adresu, na kterou by bylo možné doručovat jí poštovní zásilky, žalobci neoznámila.

10. Rozhodovací praxe soudů je jednotná v názoru, že jednostranný písemný projev vůle je účinný vůči adresátovi okamžikem, kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má možnost se s jeho obsahem seznámit, kdy možností nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním soudní praxe rozumí i možnost představovanou nejen samotným převzetím písemného právního jednání adresátem, ale i případy, kdy dojde ke vhození oznámení o uložení takové zásilky, s čímž je spojen závěr, že adresát právního jednání nabyl objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, č. j. 33 Cdo 4344/2018-243). V daném případě bylo nepochybně v objektivních možnostech žalované seznámit se se zásilkou, obsahující předmětnou výpověď dnem vhození oznámení o uložení takové zásilky, tedy dnem 7. 4. 2020, neboť žalovaná měla k tomuto dni předmětný byt k dispozici, měla přístup ke vhozenému oznámení o uložení zásilky, zásilka se tak ocitla v její dispoziční sféře.

11. S ohledem na shora popsané závěry považoval odvolací soud za nadbytečné se zabývat skutečnostmi uváděnými žalobcem ve vyjádření k odvolání ohledně spoluvlastnictví žalované bytové jednotky v [obec] v [anonymizována dvě slova].

12. Soud I. stupně vyvodil ze skutkových závěrů i správné závěry právní, pokud uzavřel, že výpověď byla žalované řádně doručena (§ 570 a násl. OZ), že výpovědní doba uplynula dnem 31. 7. 2020 (§ 2288, § 2286 OZ) a žalovaná tak užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť nájemní právo jí již nesvědčí a ve smyslu § 1040 OZ je povinna předmětný byt vyklidit.

13. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř ve výroku I. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, potvrzení se týká i nákladového výroku soudu I. stupně, jímž byla žalované uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení, jejichž výše odpovídá obsahu spisu i právní úpravě.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 5 356 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem dne 9. 11. 2022) podle § 9 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k), vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 2 náhrad hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky, z náhrady za promeškaný čas strávený při cestě k jednání z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 5 hodin (10 × 100 Kč) ve smyslu § 14 odst. 1, 3 citované vyhlášky, a náhrady za DPH v sazbě 21 % v částce 756 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.